Ahoj, mohla bych se jen akademicky zeptat, co tě vedlo v té diskuzi o čakrových náramcích k tomu, myslet si, že vyjadřuje nějaký autorčin postoj, když nijak vyjádřen není?

Ptám se hlavně proto, že mě to zaujalo v kontextu mých vlastních předchozích diskuzí, kdy mi na základě tématu diskuze byl vnucován nějaký postoj (a ještě lépe jsem za něj byla někým odsouzena), který ale nebyl můj a diskuze ani můj postoj nijak neodhalovala, tak jako v případě téhle diskuze. Takže by mi to vlastně odpovědělo má otázku, jak tenhle mechanismus vzniká.

Ptám se opravdu bez emocí a bez toho, že bych tě chtěla nějak napadat a jestli nechceš, nemusíš mi odpovídat, ale upřímná odpověď by mi pomohla pochopit něco, co je pro mě těžké pochopit, takže bych ji ocenila. Ale na druhou stranu je to jen úplně okrajová věc na které nezáleží a já se bez toho případně dobře obejdou.

Aha, ono internetový svět je drsný, realizují se na něm nenávistně i lidé, co by tě v reálu daleko obešli. Vzpomenu se na pár lidí které jsem potkal a ti měli dvě identity, jednu nenápadnou skutečnou, druhou internetovou výsřední. Mě to ale příjde strašně sprosté, člověk chce dát zkušenosti, pomoc, dělá to ve svém volném čase a pak příjde magor co všechnu námahu pohřbí. Mě třeba lidé nemohou zklamat, já nejsem žádný jejich milovník, nejsem sluníčko co se na všechny usmívá. U tebe ale cítím, že máš skutečnou empatii a snažíš se v nich vidět to dobré(nechápu ), a proto mě to pobuřuje dvojnásobně. Lidé empatičtí, moudří, milosrdní by měli být hýčkáni jako poklad.

Ahoj, děkuju za milé povzbuzení. To potěší. Ve skutečnosti se mi ze začátku, co jsem tu chodila, chtělo prostě jen pomoct někomu, kdo to potřebuje nebo někoho potěšit a chápala jsem, že ne vždycky právě to, co napíšu, pomůže konkrétnímu člověku, protože lidé jsou různí. Ale tak nějak mě těšila určitá představa toho "aspoň jednoho" ("kdyby aspoň jednomu pomohlo, co napíšu, pak to má smysl"). Hejty přišly až později a ty první mě teda semlely šíleně, krom toho, že mě to trápilo, jsem o sobě i pochybovala, jestli fakt nemůžu být taková zrůda, jak jsem některými vykreslovaná. No, a několik mých přátel, co jsou ze zpovědnice i z reality zároveň, mě hodně povzbuzovalo k tomu, abych si to nebrala osobně, až se jim to předevčírem povedlo a fakt to se mnou přestalo cokoli dělat. Takže jo, mrzí mě, že občas přijde nějaká bomba z úplně bizarního směru (a k tomu i ta je často dost bizarní). Nejsem masochista, není to nic, co by mě těšilo, ale pořád me těší chodit sem kvůli tomu potenciálnímu "aspoň jednomu" a mezitím i jen tak reagovat do diskuzí, když mě zaujmou.

Hele jak je uvedeno v popisku. Primárně tady zaháním nudu v práci. Občas se tu nad některými těmi výplody i od srdce zasměju. Jinak dík, taky tě považuju za jednoho z těch pár normálních. A že jich tu opravdu moc není.

Dík za reakci k mé zpovědi.

Zajímalo by mně, zda mi můžeš odpovědět, v čem konkrétně mám podle tebe ujeté názory.

Prepac, velmi nerad to robim, ale zaroven som toho nazoru, ze vsetky dlhy si treba poctivo splatit.

Asi úplně ve všem stejný pohled mít nebudeme, ale tak na 98 procent jo ...a to je fajn. Mám z toho radost.

Nemáš zač. Moc se mi líbí tvé reakce a rady

Tak nějak. Já vím od roku 2004, on sám udával, že ještě déle.
Já bych to s tím GSDPR zase tolik nepřeháněl pokud se to nedá spojit s osobními údaji. Pokud při tom focení nějak neobtěžuje... Horší jsou ty bláboly, co sem píše. Spíš mi přijde škoda, že tu a tam přijde s nějakou celkem zajímavou myšlenkou, ale ta je absolutně utopená v totálním kompostu a ani po vypíchnutí se nedá rozumně rozvíjet.

Pořád ale myslím na to, že je to v podstatě nemocný člověk. Jaké je správné řešení si nejsem jistý.

Přiznám se, že nad tím také často přemýšlím co s tím udělat. Nejsem si jistý, jestli je vůbec schopen chápat nějaké normální fungování zde (a obecně v životě). Už dvacet let dělá totéž a spíš se to časem zhoršuje.

Ahoj, promiň za tu odmlku - nebyla jsem tu. Snad sem ještě chodíš

Dobrého člověka nedefinuje jeho minulost. Každý udělal v životě špatné činy a za mě je zlo zlem a neexistuje méně zlé zlo a víc zlé zlo. Hlavní je, jak se k tomu daný člověk staví. Ty na své činy hrdý nejsi - uvědomuješ si, že jsou špatné. Tedy bych být tebou na sebe nebyla tak přísná - bez ohledu na to, co jsi udělal.

Díky, to je milý

Dokázat cítit lítost není žádná výsada nikoho. Dokáže to každý, kdo dokáže cítit emoce. Tohle je proces, který může trvat řadu let. Ty jsi rozhodně otočený dobrým směrem - uvědomuješ si že ti ta empatie k cizím chybí a chtěl bys jí mít.

Jasně, ne každý je fyzicky schopný to zvládnout. Třeba takoví sociopati nebo psychopati jen těžko budou někdy cítit empatii - kdyby to někdo dokázal prolomit, tak bych to považovala za nefalšovaný zázrak, ale spíš se to nestane. Je to smutný.

Dá se podle tebe označit za špatného člověk, co ani neví že koná zlo?

Ahoj, no hele spíše si zkus na všechno udělat svůj vlastní názor. On je každý fakt úplně jiný a každému vyhovuje jiný přístup. Já osobně nerad přebírám od ostatních a chci si na všechno najít svůj vlastní pohled, ale mám prostě takovou povahu.

Můj problém je ten, že dokážu být o svém pohledu často tak pevně přesvědčený, že mi přijde nejlepší možný a pak ty ostatní pohledy ostatních lidí automaticky moc neberu a neuznávám. Ale jsem prostě takový. Takových lidí je dost.

Někdy člověk má prostě opravdu tak pevné přesvědčení, že u ostatních lidí to vidí, jak to mají jinak a špatně a jde to těžko vnímat pozitivně.

Jooo, to nejsi ani první ani poslední koho zpovědnice takhle vyškolila . Taky se mi to stalo, takže teď než cokoliv dlouhého odešlu, tak si to nejdřív zkopíruju.

Děkuji to mě opravdu těší

Je vidět že jsi dobrý člověk. Ono je za mě objektivně těžké mít rád lidi - o tom žádná. Zvlášť když člověk vidí všechno to zbytečné utrpení co lidi působí (často nevinným a slabším).

Jenže mě v tom pomohlo pochopit, že vlastně vše se točí kolem obecné a bezpodmínečné lásky k lidem. A že právě je potřeba jí nejvíc dát těm, u kterých je to nejtěžší, protože si ji nejmíň "zaslouží". Oni si ji právě nejmíň zaslouží kvůli činům, které z drtivé většiny dělají právě kvůli tomu, že nedostali lásku když měli.

Je to začarovaný kruh. Ale abych vysvětlila co tím konkrétně myslím: Je strašně důležitý v čem člověk vyrůstá - to mu pomáhá se rozvíjet nebo upadat. Nenarozené dítě dokonce už v těhotenství ovlivňuje jeho matka a její emoční reakce na svět. A když matka to dítě nechce, tak už se nenarodí v pořádku - už tohle v sobě bude mít (tohle nám učil psycholog na vysoké škole). První měsíce/roky života jsou ty nejvíc zásadní. Dokonce tak zásadní, že matka svým špatným staráním dokáže udělat z dítěte sociopata, který nebude schopný normálně fungovat a bude absolutním způsobem postrádat empatii. Například v jedné knížce od dětského psychiatra (nebo psychologa - teď přesně nevím) popisoval případ jednoho takového "vyrobeného" sociopata. Ten znásilnil dívku a potom jí zabil, protože křičela a nedokázala být zticha. V soudní síni se podíval na pozůstalé, kteří plakali nad ztrátou dcery/sestry/příbuzné a pronesl: "Proč brečí? Vždyť přece já jsem tady ten, co půjde na celý život do vězení." On ty emoce těch lidí prostě nechápal, protože toho nebyl fyzicky schopný.

Ten psycholog co nás učil na škole, mimo jiné působil i ve vězení jako vězeňský psycholog. A ze své praxe prohlašoval, že vězení jsou plné lidí, které jejich matka nechtěla. Ve vězení prostě nejsou lidi z dobrých rodin.

Co tím chci říct: Já vlastně každého špatného člověka lituji, protože za téměř každým se s největší pravděpodobností skrývá příběh, kdy člověk který mu měl dát nejvíc lásky - jeho matka - mu nedal žádnou nebo možná dokonce naopak od ní dostal nenávist. A takový lidi já nedokážu nenávidět, protože oni nemůžou za to, kam se narodili a já narozdíl od nich mám to obrovský štěstí že jsem se narodila do rodiny, která je v pořádku a funguje dobře. Rozdíl mezi mnou a tím člověkem je pouhopouhé štěstí - nic víc.

A jediná věc co pro ně můžu udělat je to, že je alespoň můžu mít bezpodmínečně ráda a když nedokážu to, (protože i já jsem jen člověk a fakt nedokážu mít ráda kohokoliv - i když bych se to ráda naučila) tak alespoň nebudu přilévat olej do ohně tím, že bych jim nějak projevovala opovržení nebo nenávist.

(Ještě bych chtěla podotknout, že ono se mi to na internetu kecá, ale v realitě je to samozřejmě těžší :D ale snažím se co to jde. A další věc je ta, že i když ty lidi chápu, tak jejich činy neschvaluji. Já ale věřím v to, že činy člověka nemusí definovat na celý život a že každý se může změnit. Je to samozřejmě trochu složitější, protože třeba ty rodiče té zavražděné holky nebude zajímat to, že z toho kluka vyrobila sociopata jeho matka)

Koukala jsem, žes ještě odpověděl do té diskuze o tom jakými lidmi bychom chtěli být. Chtěla bych tě povzbudit, že ono to nemusí být ohledně té empatie definitní a beznadějný. Ono hodně záleží na tom, co za tím stojí a kdy se to stalo.

Taky jsem pár let zpátky postrádala empatii k ostatním. Dokonce jsem byla toho názoru, že vlastně když kdokoliv zemře, že je to pro něj vysvobození, protože dřív nebo později by se určitě v životě trápil a takhle se tomu předešlo - takže je to vlastně pozitivní. Že by ve mně dokázalo vzbudit emoce to, že třeba zemře nevinné dítě? Vůbec - stejně by z něj určitě vyrostl zmetek. Že by mě mrzelo že někdo trpěl/trpí? Vůbec - všichni trpíme, tak proč by mělo být jeho utrpení nějak speciální?

No prostě šílený názory - když se teď na to tak zpětně podívám. Ale to vše bylo způsobeno tím že já sama vnitřně byla totálně necitlivá vůči sobě i ostatním (to proto že bych patrně jinak nedokázala přežít jedno určité období mého života) a tak jsem se nedokázala do ostatních vcítit.

Ale to se změnilo trvalo to roky, ale podařilo se. Takže bych nutně ohledně toho neházela flintu do žita (ale samozřejmě záleží proč takový stav nastal).

Ahoj, moc děkuji za plamínek - udělal mi radost . Čímpak jsem si ho zasloužila?

Někteří dokonce léčili ode dveří. Neuvěřitelný šlendrián.

Ahoj, napiš mi prosím na ten email, co mám v profilu. Předám ji to. Více soukromé věci tady ne.

Díky za rady o pleti.
To s SD jsem přeposlal kamarádce.
Říkám ji to pořád. Tady mám další zdroj nezávislý v Tobě.

To jsi ňák nepochopil, šmudlo. Já ti nehodlám nic diktovat. Jenom tě dobrácky upozorňuju, že mě taková přezdívka už předem vysírá, takže nemám moc ochotu brát tvoje názory vážně a beru je spíš jako pozérství. Jestli ti to nevadí, v pořádku. Aspoň budou všichni předem vědět, s kým mají tu čest