Kačko, nevím, jak to zastavit ;´-( Snažím se ožrat do němoty, měl jsem 12 piv a do toho piju panáky. A stejně si připadám střízlivý. Stejně ten smutek nemizí. Jsem nějak v hajzlu. Ale třeba se to vyřeší spánkem. Za pár dní. Moje žena to úplně nechápe a nelze se jí divit. Já bych to taky nechápal. Vlastně, dnes už bych to chápal. Musím říct, že mě to dostalo mnohem víc, než když mi umřel táta. Ale možná si to jen teďka namlouvám. A možná ne. S Adél jsme o sobě veděli mnohem víc, než já s tátou. Hrozně mě mrzí, že jsem ji nemohl vidět alespoň předtím, než ji zpopelnili. FB už jsem měl zrušený, ale nikdy nikomu neodpustím to, že mi to nedal vědět. Cesty byly. Tobě děkuji, že jsi mi to vědět dala. Asi je čas, zavrhnout některé lidi z minulosti (tím nemyslím Jardu, ten měl asi jiné starosti). Čím dál tím o tom přemýšlím, tím více se ve mně šíří smutek. A vztek. Ale Tobě děkuji. Díky Tobě jsem se dozvěděl, co se stalo. Píšu Ti na profil, jelikož bych se do dotykový klávesnice na mobilu v tuto chvíli netrefil. Ale proč Ti píšu o nějakejch sračkách, když Adélka umřela
, narazila jsem na jeden váš již starý příspěvek a jenom bych chtěla říct, že pokud narazíme na někoho, kdo je na dně a má jakékoliv psychické potíže, můžete mu napsat, poradit, aby kontaktoval: Linku důvěry Centra krizové intervence: 284 016 666
Tak a teďka ten pojebanej captcha (nebo jak se to jmenuje) kód, abych Ti mohl tuto zprávu odeslat... 