Stránky Amatérů jsem před pár měsíci na radu někoho z diskuze navštívil, ale ta stránka mi přijde strašně zmatená a chaotická, nedokážu se na ni zorientovat, proto jsem taky v diskuzi žádal o radu a hlavně o návod, jakým způsobem se s někým zkontaktovat, ale bylo mi řečeno, že to tam funguje jinak, a že jsem to špatně pochopil.
Myslíš, že bys mi s tím mohla pomoci?

Ahoj Plamenometařko. S tím rozesíráním diskuzí máš pravdu, neměl bych se tak chovat, vím to, ale prostě si nemůžu pomoct. Přijde mi totiž legrační vpadnout s mým oblíbeným tématem do rozjeté diskuze a sledovat reakce.
Nemáš pravdu, že jsem neempatický. Empatie v sobě mám hodně, uvědomuju si, že Bára řeší vážnou situaci, proto jsem ji chtěl tím návrhem trochu odlehčit a pobavit, možná i lehce naštvat,zároveň jsem ji však vyjádřil podporu, (tričko s potiskem Justice for Bára), jak jistě víš, pokud jsi diskusi přelouskala celou, protože jsem na její straně.

Taky mě zajímá, zda mi odpovíš na mail a na mé starší zprávy tady na Zpovědnici, nebo s tím už nemám počítat.

Ano, je tak. O odsunu jsem se dozvěděl, až když jsem začal jezdit busem. Ve škole šel dějepis mimo mě, vůbec mě to nezajímalo.

Mrknu na něj. Taky ti chci doporučit dva vtahující filmy, které jsem v poslední době zhlédnul.
Najdeš je na přehrajto.cz.
První snímek se jmenuje Dívka s jehlicí - dánské sociální drama odehrávající se v Kodani v roce 1918, druhý film je sci-fi Kyslík.

Ahoj,

neviděla jsi Plivníka? Prý se teď přiletěl sem na Zpovědnici do nějaké zpovědi když řeknu.

Ahoj,

brzo sem po dlouhé době zas hodím jednu baranovinu. Bohužel už se mi nedaří to pořádně dopilovávat, učesávat, doplňovat o finální nápady atd. Takže kdybys usoudila, že tam jsou fakt velký rezervy, tak ti můžu poslat všechny svoje rozpracovaný nápady (je jich fakt hodně), abys to mohla dodělávat do výslednýho tvaru a pak to sem házet...

Co už sis tam všechno nechala dělat? Třeba se to někdy bude hodit. Jsem takový cvok, že nemám problém zkoušet i takové atypické věci. Tipuju, že většina lidí by do toho nešla a řekli by, že jsem se zbláznil Ale zase díky tomu už jsem v životě vymyslel nebo potkal pár zlepšováků, ke kterým by běžně uvažující člověk stylem "dělá se to tak protože se to tak dělá" nepřišel.

V klidu

Nad tím se ještě zamyslím s tou převýchovou. Málem jsem na to zapomněl, ale když se tu a tam občas připomeneš...

Přijde mi, že ti studenti nedostatek praxe dohánílidskostí. Že před sebou ještě pořád vidí člověka a ne jen dalšího z nekonečné řady anonymních. šedivých pacientů. Pak se možná o to více snaží. jak ses tam dostala? To ani nevím, že takové pracoviště je i když je to logické.

jo homí: Děkuji, tu si schovám. Za co byla?

přicházím i sem a i zde pokládám růži

Tak co, jak jsi přežila zubaře? Byl na tebe hodnej?

Nevím, jestli jsi to neposlala nebo se to někam cestou ztratilo? Neuháním, jen se ptám abys třeba nečekala na odpověď na něco, co nedorazilo.

OK, počkám

Ahoj po čase.
Jak to vypadá s vaší náročnou rodinnou situací? Zvládáte to?
Nad ránem se mi o tobě zdálo.
Vzal jsem tě na projížďku rychlým člunem po Slapech. Seděla jsi na přídi a šaty i vlasy ti vlály. Pak jsme jeli na motorce na botel Vodník (určitě odraz toho, jak jsem tu o něm včera psal ), večer strávili sami na horní palubě povídáním o životě a pak přespali, skin on skin, v apartmánu na přídi.
Bylo to fajn.

Možná jsi mě pochopila špatně. V žádném případě nezpochybňuji informační hodnotu knihy Come as you are - ovšem tato kniha vyšla ještě za života KC, byla jím tedy autorizována. KC o sobě rád vymýšlel různé mýty a smyšlené nepravdivé příběhy, aby se udělal zajímavější - navíc byl skoro až patologickým lhářem - což Cross ve v Heavir than heaven uvádí na pravou míru. Nevzpomenu si teď na všechny příklady, ale třeba Something in the way pojednává o tom, jak KC přespával pod mostem v Aberdeenu, což není pravda. KC pod mostem nikdy nespal - teda ironii osudu pod mostem "spal" - v roce 1999, kdy jeho dcera vysypala do řeky část jeho popela.

Smím se zeptat co ti ten člověk, o kterém jsi psala v diskusi o odpuštění, provedl, že to v tobě zanechalo takovou zátěž?

Ahoj, odpovíš mi na otázku, jakým způsobem se podle tebe Holan ve své tvořivosti dostal do nejnepřístupnějších hloubek lidského nitra?

A taky proto, že mámu máme každý jenom jednu, a pokud máme štěstí, je to jediný člověk, který při nás bude vždy stát. Který nás bude bezvýhradně milovat, starat se o nás a podporovat nás. Ale o to horší a těžší bude smiřování se s jejím odchodem.
Čím jsem starší, tím je pro mě tohle uvědomění naléhavější.

Jelikož partner/partnerka, je vždycky cizí člověk, který se s námi může kdykoli rozejít - a jsme si zase cizí. Navíc jeden z partnerů vždy miluje víc.

Jediní "vlastní" jsou rodiče a sourozenci, jinak nikdo.

Holana pokládám za našeho největšího básníka a jednoho z největších světových básníků.

Přečetl jsem si, s jakou obětavostí se staráš o jednoho člena své rodiny, strašně mě to dojalo, a prostě mi tyhle verše automaticky vytanuly na mysl - měl jsem dojem, že tebe a onu situaci s blízkým naprosto dokonale vystihují - proto jsem ti je poslal.

Přesně jak zmiňuješ, Holan je těžký na pochopení, má spousty různých interpretací, a člověk taky musí být velice vzdělaný v oborech jako je filozofie, světová literatura, historie (a možná i v dalších oborech, které si neuvědomuju), aby ho alespoň částečně, trošičku pochopil. Což já nejsem a nebudu. Asi už jsi poznala, že nejsem žádný intelektuál a vzdělanec, jsem "dělnická třída", čili ten úplně nejníž, ale když čtu úryvky básníkových textů, které pro mě jsou jednodušší na pochopení, je to jako pomocí abstrakce pronikat "za" realitu, za její závoj.

Taky se mi u něj líbí, že každý, kdo jej čte, pronikne do jiné hloubky - právě podle svých životních zkušeností, věku, šířky a hloubky znalostí a vzdělání, prostě podle celkové uspořádání "duše".

Dokázal bys odpovědět na otázku, jakým způsobem se Holan dokázal dostat do většině z nás nejnepřístupnějších hloubek lidského nitra?

Říká ti něco jméno Honza Buryánek - tak třeba toho.

V tom případě děkuji za kompliment Nepřijde mi ale, že bych dělal něco zvláštního. Jen si myslím, že motivy a cesta k něčemu je stejně důležitá jako následek. Jsou klíčové pro pochopení celku. Najednou pak člověk zjistí, že věci nemusí být takové jak na první pohled vypadají. Že něco, co je na první pohled absurdní nesmysl má nějaký vnitřní smysl. Tak si prostě skládám střípky Tedy pokud se dotyčný nebo dotyčná nějak nebrání a nekope kolem sebe.

Zkus své názory prostě psát, neřeš že si nejsi jistá formulací. Když něco píšu, tak někdy vím dopředu naprosto přesně co napíšu. Když je to ale nějaké hlubší zamyšlení, tak mám na začátku často jen pocit. Nějak začnu a pak už to jen nechám klouzat po povrchu a ono z toho něco vypadne. Jen je třeba na to mít klid, nespěchat, netlačit. Ony ty pocity a racionalita k sobě často nemají z hlediska pochopení tak daleko, jak se zdá, tak to jde samo. Zkus si to. Pocitově. Ne jako když psychiatr píše lékařskou zprávu. Rozebrat a zase složit jako kostičky lega když u toho jíš něco dobrého Co by sis k těm kostičkám dala dobrého?

Čau Dostal jsem od někoho plamínek, ale už jsem tak nějak ztratil přehled a tak tápu kdo by mohl pachatel abych mohl poděkovat. Byla jsi to ty?