Hm to jo....ale mám pár lidí kteří mi ochotně pomůžou protože moc chtějí abych byla šťastná,přátelé a rodina. mamka je sama rozvedená a ví, že když to nefunguje tak to nejde lámat. Doufám že to brzy nějak pořeším. Nejtěžší bude vysvětlit to manželovi který si teď myslí jak je všechno v pohodě a že s ním zůstanu
On je hodnej, ale není to kluk pro mně. Petr říkal že mamka by mně umazlila
že strašně čekají na vnoučata a jak jsou všichni přesvědčení že Petr si nikdy nikoho nenajde, ti by zírali kdyby věděli jak jsme si blízcí. Včera když jsem jela domu, tak i to celé tři hodiny šrotovalo v hlavě, že až tohle budeme jednou vyprávět dětem že petr čekal skoro 5 let, než ženská kterou má rád si projde životem, nabere zkušenosti a dojde jí že to nejlepší má celou dobu vedle sebe...
Umím si představit že bych s ním žila a vychovávala rodinu...je slušnej, mírnej i když vášnivej
k ničemu zatím nedošlo a trochu se i bojím dokud jsem vdaná...přijít teď do jiného stavu, tak mám doma asi peklo. Navívc s námi bydlí kamarád a toho nejprv musím varovat že se něco děje, aby si našel jiné bydlení. Libor totiž jakmile mu řeknu že od něj chci odejít bude možná smutnej, ale hlavně nebezpečnej....hodil by se mi byt v Praze nebo nějaké zázemí u někoho než mu to řeknu. To je asi jedinná věc které se opravdu bojím. Spousta lidí si myslí že jsem si ho nikdy neměla brát, vím to taky... ale nemůžu brečet nad tím kde jsem co udělala špatně, musím řešit co je teď. Takže dluhy, bydlení, práci a utěk....změnu práce plánuju od začátku roku tak jako tak, protože dělám ve státním podniku a peníze nic moc...A jestli chci do Domažlic, tím spíš budu muset změnit práci...
).