Koukám zprávička včera sem tu nebyl. Dřív sem tu bejval pečenej vařenej, ale teď spíš už jen když je čas a chuť. Občas jsem chodíval i na srazy. Nevím, jestli je ještě dělaj...

No to si piš, že jsou takový případy. A že jich je .

Kdysi jsem viděl nějakej dokument o siamských dvojčatech srostlých hlavama. Padla tam věta "žijí úplně normální život jako každý jiný". To mě přimělo k zamyšlení - kam až jsou lidi schopni zajít v nalhávání si věcí, které by chtěli, aby byly pravdivé? Bez nohy bych si to asu neuměl představit. Dřív sem bejval celkem lenoch, ale několik let nazpátek mě začal bavit sport, běhání, tůry, cestování, dobrodružství, ... asi bych bez nohy žít nemoh, stejně jako zvíře v divočině nemůže.
Já myslím, že tělo si udržuje zdravý BMI samo od sebe, pokud s ním zacházíme slušně. Tj. necpeme do něj něco šíleně nezdravýho - fastfoody, hory sladkostí, pamlsků a tak. Holt nesmíme jíst to, co je "až moc dobrý", protože pak nevíme, kdy přestat . Ale kdo má dost kvalitní život, nemusí vyplňovat čas nacpáváním se. Myslím, že náš vzhled odráží naší schopnost zařídit si svůj život. Dnes se hodně překrucuje význam krásy, ale krása by především měla znamenat zdraví. Nemyslíš?

Člověka vystihuje ten můj citát v profilu. Asi žijem pro předhánení se, kdo vydělá víc, žijem pro hromadění majetku. Žijem si líp než kdy dřív, ale pořád jsme nespokojený, protože nic horšího ani neznáme a pořád se porovnáváme s někým úspěšnějším. Hamouníme věci jen abysme měli víc než někdo jinej, už si je ani nevychutnáme, ani nemáme čas si je vychutnat.

Chudý země jako Afrika bysme hlavně měli nechat na pokoji. Musejí být soběstační. Na naší pomoci se stanou závislí. Když je budeme krmit, tak nebudou mít menší hlad. Budou mít pořád stejnej hlad, akorát jich tam (hladových) bude ještě víc. Sice tam jsou chudí, nemají skoro nic a půlka se jich nedožije dospělosti, ale oni takhle žili miliony let a miliony let tak můžou žít dál. My žijeme naším stylem života jen pár desetiletí a taky možná jen pár desetiletí vydržíme, než s náma bude amen. Chudý země na nás nesměj bejt závislý a nesmíme jim nutit náš styl života. Až půjdeme do pekla, vzali bysme je s sebou.

A že je náš styl života lepší? Podle čeho to hodnotíme? Vždyť oni takhle žijou úspěšně miliony let, my prudce vymíráme. (Lidi ve vyspělejch zemích sice neubejvaj, ale jen díky imigraci). Ono asi vyspělých civilizací už bylo víc, ale všechny nějak záhadně vymřely. Co si o tom myslíš? A na co vlastně vymřem? Někdy mám chuť se odstěhovat do nějaký zaostalý země...

Máš pravdu. Asi bych neříkal něco, co tomu člověku nijak nepomůže a akorát mu to zkazí den. Nebo život. Ale když se někdo nemeje, tak bys mu asi měla říct, na co je mejdlo . Může se urazit, ale je to lepší, než kdyby se celej život trápil tím, proč se s ním nikdo nechce bavit . A někdy je lepší mlčet, než říkat milosrdný lži. Kdbych třeba neměl nohu a každej mi říkal, že to vůbec nevadí a že klidně můžu mít plnohodnotnej život. O to víc se půjdu oběsit... A určitě je lepší třeba člověku říct zhubni, posiluj a líp se oblíkej, protože když mu řeknu, že na vzhledu nezáleží, tak kvůli té mé líbívé lži může skončit nadosmrti na ocet. Ale lidi jsou často moc pohodlní, než aby slyšeli pravdu. Lidstvo prostě není na úpřímnost připravený. Člověk je celkově divnej tvor - už jen tím, že umí mluvit, si děsně komplikuje život . Člověk se naparuje rozumem a řečí a všema vynálezama. Říká si, že je úpně mimo ostatní tvorstvo. Nebo je jenom úplně mimo? Co si vlastně myslíš o člověku?

Lidi často dávaj takovou radu, jaká se očekává, místo té upřímné, která vychází z jejich životní zkušenosti.
A když se někoho zeptáme, tak chceme slyšet to, čemu už sami věříme. Protože se v tom jen chceme utvrdit . Všichni jsme někdy nejistí a nerozhodní. Když už se rozhodneme, tak máme strach, že to bylo špatně. A tak chceme slýchat, že naše rozhodnutí bylo správné.
Jó, když někomu říkáme hezké lži, tak nás za to má rád a vrací se pro další a další hezké lži . Ale čím později se střetne s pravdou, tím víc si o ni rozbije čumák. Takže pravdu raději říkat hned.
Ale umíš si vlastně představit svět úplně bez lží? Jak by vůbec takovej svět vypadal?

No hele, já to mám úplně stejně . Ale všimni si, jak sou ti lidi v šoku, když jim řekneš pravdu místo toho, co se očekává . Když se tě něco zeptaj, jakou odpověď vlastně chtěj? Pravdu, nebo líbivou odpověď? Někdy mi přijde, že podstata lidství je v tom, říkat co se sluší a čeká. Říkat hezké lži, aby se nám líp žilo. Ale žije se nám fakt líp ve všech těch lžích?

Nebylo by mnohem větší ticho, kdyby lidi říkali jen to, co je pravda?