Znám, znám.

Jasně, hodně mi do do života dalo, ale jsem ráda, že zase funguju jako normální člověk (alespoň v rámci možností). O depresích už nechci mluvit/psát/cokoliv jiného. Pardon. Tahle etapa mého života už je snad zcela za mnou. A ačkoliv nikdy nebude zapomenuta, nechci ji tahat do přítomnosti.

Hmm, hmm, toho bylo asi víc... Ale největší výzvou pro mě bylo začít zase normálně fungovat, když jsem se vyhrabala z těch nejhorších depresí, se kterými jsem měla tu čest. Chtěla jsem to zabalit, ale pak jsem se vzpamatovala a musela zase začít od znovu. A šlo to. Tehdy vlastně výzvou bylo každé nové ráno, ale obecně vzato to pasuje na tu dobu.

To je fakt. Na druhou stranu by mě bez těch těžkých záležitostí ten život asi tolik nebavil, mám ráda výzvy.

V případě, že by věda měla s náboženstvím tolik společnýho, jak by pak mohli být vědci, kteří vyznávají určité náboženství?
Věda nemá dogmata, vědá má vyvrácené a doposud nevyvrácené teorie.

I věda má svá dogmata, která nelze vyvracet, nebo se zhroutí.

Jak moc se to liší od náboženství?

Věda i kterékoliv náboženství mají něco společné - jednak je to myšlenka, že jenom věda nebo *dosaď jméno libovolného kultu* má pravdu. A druhak, většina lidí stejně přebírá tu jejich "pravdu" bez rozmyslu, i když je to lež a né pravda. A to je celkem jedno, jestli jde o skeptického ateistu, který bere vše "vědecky prokázané" jako nevyvratitelný fakt, nebo jestli jde o fanatika, který bere "slovo boží" jako nevyvratitelný fakt......

No jo, většina lidí totiž od života pořád očekává jen to dobré. Když tak trochu počítáš i s tím zlým, pak to méně bolí.

Pro to špatné, protože to mi dalo po nějaké době největší sílu. To dobré bylo sice krásné, ale po druhé už by to asi nebylo stejné. Nechtěla bych na to mít duplikovanou myšlenku.

Nemůžu to tvrdit s naprostou jistotou, ale soudím, že chtěla.

Čau. Podle čeho rozlišuju dobré od špatného? Podle toho, jak to cítím prostě. Stačí pozorovat, jak se okolí chová v určitých situacích a vydedukovat z toho, jestli je to správně či ne. Člověka to naučí, získá vlastní pohled na věc. Je to dle mého názoru mnohem lepší než přejmout názor rodičů. A morálními zásadami myslím to, jak se chovat v ohledu na vnější svět.