Ahoj sestřičko,

děkuji Ti, že ses ozvala. Také na Tebe vzpomínám.

Děkuji Ti, že ses ozvala, ale mrzí mě, že z Tvého textu cítím smutek. Stalo se něco s Hardinem?

Žijeme, tak jak se dá, život je plný povinností, sama to určitě znáš, ale mrňavá princezna nám oběma dělá radost. Je to takový Ďábel, podle mě ze mě, i z manželky, vysává energii, ale vidím na ní, jak je hodná. Ne, že by nezlobila, ale vidím na ní, jak se i ve svých dvou a půl letech snaží pomáhat. Přijde mi, že i když z většiny věcí ještě nemá rozum, tak vnímá rozdíl mezi dobrem a zlem.
No jo, miluju ji

Spíše ale povídej Ty. Co se děje, jak se máš, a mohu Ti pomoci? S tím asi na můj mail, nebo po tel. - obojí mám stejné, jako dříve.

A jak dopadlo pytláctví?
Já už povolenku nemám asi tři roky. I když jsem ji měl, tak začal kolotoč povinností a já neměl čas. Obdobně, jako nemám čas na střelnici. Sice mám dovolenou, ale zpracovával jsem 7 metrů dřeva, a příští týden makám u tchána na stavbě. Naštěstí náboje nereznou

Sestřičko, moc mě těší, že ses mi ozvala. Co se po dlouhé době sejít osobně? Jsi jeden z mála lidí, na kterého si udělám čas, i kdyby špinavé pleny padaly...

Ještě napíšu sms, Ty jedna šedesátko

Ahoj sestřičko, děkuji Ti za reakci a máš odpověď. Napsal bych Ti sms, ale jsem línej zvedat ruce od NB...

Ahoj sestřičko, mám Tě rád. A stále si neumím představit, jak někomu dáváš přes držku Pozdravuj Hardina.

Ahoj sestřičko, koleduješ si o to, abych Ti zavolal

Ahoj sestřičko, opět jsem se sem po nějaké době přihlásil, abych si zaprudil do Evžena
Jak Ti dupou králíci?

Ahoj sestřičko,

dnes jsem se sem po nějaké době přihlásil, abych si na chvilku zaprudil do Evžena, a vidím, že se trápíš.

Moc mě to mrzí, a rád bych Ti napsal, že to přebolí. Dříve bych si to i myslel, po určitých zkušenostech
vím, že se s tím spíše naučíš žít, než že by to přebolelo. Prostě to přijmeš, i když si na člověka, kterého jsi ztratila, občas
vzpomeneš, a bude Ti moc smutno. Rád bych Ti dal jinou radu, ale těžko v tomto ohledu dávat komukoliv rady.
Je ale potřeba uvědomit si, že na světě nejsi sama. Je řada lidí, kterí Tě mají rádi.
Je to pravda, ale taky je to takový všeobecný blábol, který říkáme, když nevíme co říct.
Za sebe Ti upřímně přeji, aby ses s tím co nejrychleji naučila žít, jak jsem psal. A pokud si budeš chtít popovídat, jsem tu pro Tebe.

K narozkám Ti gratuluji, mě se před pár dny přihodilo 40 let (takže jsi taky rak ). Musel jsem to oslavit kvůli mojí, i Kátině rodině, ale
v zásadě se nic nezměnilo. Pořád mám péro, šediny, a v hlavně spoustu myšlenek...

Když píšeš o tom, že nechceš zatěžovat kamarády, tak popřemýšlej o tom, od čeho kamarádi vlastně jsou.
Také se snažím nezatěžovat kamarády, ale z jiných důvodů. Snažím se spoléhat sám na sebe a jsem zvyklý, řešit problémy sám.
Nedělám to proto, že bych bral na své kamarády takový ohled, ale jsem zvyklý na to, že si problémy vyřeším nejefektivněji.
Co tím chci říci. I když se při řešení problémů neobracím na své přátele, oni u mě mají vždy náruč otevřenou. A to platí
zvláště u Tebe - jsi jediný člověk, kterému říkám "sestřičko" (v životě jsem takhle bral ještě jednoho člověka, ale
po pár letech se ukázalo, že jsme ten vztah nevnímali stejně. A pak jsem tak říkal ještě jedné holce, ale to byla pro oba jenom sranda).

A abych Ti odpověděl i v tom, jak si vede moje rodina. No, Leontýnka při "pasení koníčků" už bez problému udrží hlavu, sama se obrací na bříško a zpět, poměrně
často se zasekne o ruku a začně řvát, a celkově se jí daří. V tomto kontexu ani na mně, ani na Kátě, nezáleží.
Jinak, z těch zásadnějších událostí, řešíme koupi jiného domu. Mělník nám moc nevyhovuje.Takže řeším všemožné smlouvy, prodej mého bytu v Praze, a někdy si připadám
jako hadr na holi na veřejných záchodech. Mám zkrátka co dělat

Teď mám ale dovolenou. Káťa s Leontýnkou odjely ke Kátiným rodičům, a já se uklidil na chatu. Takže už mám posekáno, mohu se hodně dlouho válet v posteli, opravil
jsem venkovní sprchu, koukám na hvězdy, a celkově si užívám, že nemusím řešit počítače. Mám to ale jenom na pár dní, už delší dobu potřebuji delší
dovolenou. Třeba to vyjde příští rok

Měj se zatím pěkně, a pokud by sis chtěla popovídat (jak o radostech, tak i o strastech), ozvi se. Je možné, že Ti to hned nezvednu, protože budu mít nějakou
práci, ale zavolám zpět.

Mám Tě rád, sestřičko. A drž se. Lukáš.

Ahoj sestřičko, doufám, že máš pořád stejné číslo. Jinak bych tu sms psal zbytečně.

Ahoj sestřičko, ozvi se mi někdy. Číslo na mě máš.

Ahoj! No jo, vlastně kvůli tobě a Arj jsem ten příspěvek vůbec napsal
To víš, jsem už v důchodu - ne, že bych neměl co dělat, ale přece jen mi nějaký kontakt dělá radost. Tak to jsem rád, že i ty tu ještě trochu funguješ.

Ahoj sestřičko.

Omlouvám se za opoždenou odpověd, ale zkrátka takova je. Mam trochu zranenou ruku, i snahu. V breznu cekam Leontýnku, a o to jen jde. Asi jsem se opěr opil, přemýšlím o nesmyslech;, chci obchodovat se samotým časem. Chci prosit vlastní vzpomínky o to, abych na veskeré vzpomínky dávno sral /ale nezapomnel) Sestřičko, omlouvám se Ti, že jsem neodpověděl a vše nejlepší do nového roku Ti přeji až teď. Ať se Tobě, i Hardinovi, daří co nejlépe.

Ahoj sestřičko, přeji Ti hezký večer.

Hele, to se stane. Všichni občas děláme chyby (mně se relativně nedávno podařilo kompletně vypnout jednoho klienta – stačilo k tomu jedno ukliknutí). Důležité je, poučit se z nich a neopakovat je – věřím, že ses poučila dostatečně a jak sama píšeš, už se to nestane. Nejsme stroje. A i kdybychom jimi byli, i stroj občas něco neudělá správně. Takže klid, Šelvice

A buď ráda, že tam někoho takového máš – to nemusí být pravidlem. Někdy jsou v „kolektivu“ lidi, kteří si akorát snaží navzájem nasrat na hlavu. Chtěl bych napsat, že jsou lidi ze své podstaty zmrdi, ale asi tomu tak nebude. I já se potkal s mnoha fajn lidmi (ale stejně tak i se zmrdy) a nemám právo paušalizovat.

Hlavně si kvůli tomu nepřestaň věřit. Chyba se prostě stát může, to neznamená, že bys svojí práci nedělala dobře (a majitelka firmy, i Tvoji kolegové, si to očividně uvědomují).

Hele, Covid mě taky sere. Respektive, ani ne tak samotná čínská komunistická chřipka, jako spíše hysterie kolem ní. Jsou ohrožené skupiny, tomu rozumím. A v případě Petra Tě naprosto chápu.

Nicméně, opatření, která jsou v rozporu se zákony, akceptovat nehodlám. Covid je tu dva roky. Vynaložilo se tolik prostředků z veřejných peněz na nesmysly typu aplikace „Tečka“. Postupně se začínají omezovat Ústavní práva. A nikoho nenapadlo vložit prostředky do posílení kapacity nemocnic? Sakra, i když má někdo IQ pod 80, tak mu musí být jasné, že Covid nezmizí, že je to sezónní záležitost, podobně, jako ostatní respirační choroby. Celý svět jde cestou investic do experimentální vakcíny, která stejně nefunguje, místo toho, aby se nakoupilo vybavení pro JIP, rozšířila se kapacita lůžek a vyškolil se personál. Dva roky se hrozí tím, že budou nemocnice přetíženy. A nikdo netlačil na zvýšení jejich kapacit...

Klidně Ti potomka ukážu – bude se jmenovat Leontýnka. Ale někdy přijeď, ať z ní nemusím dělat Pražáka

Já náhodou vysavače používám docela často – na stavbě to ani jinak nejde

Pochopil jsem to jako přípravu na Vánoce. Kdy jindy dělat salát a uklízet?

Palce určitě držím, jak jsem psal, jsou rizikové skupiny (ale to i v případě běžné chřipky).

Zatím se měj pěkně, sestřičko.

PPPS: A v říjnu dělají vánoční úklid ještě větší šílenci! (v původní zprávě jsem trošku spletl měsíc - jak jsem psal, kamarádi mě opili...(a já se šel do hospody podívat jenom proto, abych se přesvědčil, že tam všichni mají nasazeny roušky )

Asi takovej pocit, jako je bodání nože
Asi takovej pocit, jako umírat stále
I když máš furt plné lože
vzpomínky nepustí dále

Sestřičko, musím přiznat, že se hrozně moc propadám. Teď bych to chápal, jsem nalitý našrot a kamarádi do mě ještě nalili panáky. Mám právo motat se a přemýšlet iracionálně.
Průser je, že je mi na hovno v běžném životě. Od té doby, co Adélka umřela, je mi na chcípnutí. Není to o tom, že by mi chyběla, protože bych si s ní chtěl zapíchat. Když se dali dohromady s Jardou, tak se mi vlastně dost ulevilo. Našla si fajn chlapa, i když mi dost chyběla. A já si zařídil vlastní život. Je to o tom, že se nějak neumím smířit s tím, že už Adélka na tomhle světě není.
Jen jsem si tak trochu myslel, že tohle nikdy nebudu řešit. Že chcípnu jako první a že si Adélka občas vzpomene na to, že umř;el někdo, s kým strávila část svého života.
Teď je to obráceně a mě to rozdrtilo víc, než by bylo zdrávo. A já vůbec netuším, co s tím.
Před pár dny jsem se stavil u jejího hrobu. Byl to zvláštní pocit, když jsem chtěl odejít. Měl jsem pocit, jako by mě něco pořád volalo zpátky. Jako bych se vzdaloval od místa, kde je někdo najednou hrozně sám.
Je mi smutno, sestřičko. Je mi smutno každý den a nikdo s tím nedovede nic udělat. Ani jsem o to nikoho nežádal. Jen se Ti tak vypisuji..

No, vypsal jsem se Ti ze svých pocitů a teď k tvojí odpovědi.
Zaprvé, děkuji Ti za fotky, zasmál jsem se – vypadáte na nich jako hipíci
Je dobře, že jste navázali kontakt, udržujte ho. Rodinu má člověk jenom jednu. Tím samozřejmě neříkám, že by sis měla nechat srát na hlavu. Každý vztah je o reciprocitě – snažit se musí obě strany. Ale moc mě těší, vzhledem k tomu, co jsi mi říkala, že jste se sešli a užili si to. Spoustu věcí jde narovnat.
Sestřičko, klidně si přečti moje věty vícekrát – ale to nic nemění na tom, že mám hafo vysavačů Mimochodem, včera jsem vysával zbytky stavebního materiálu. A jak se mi hodil!
Hele, co se týká zanedbávaných přátel – u mě mají moji přátelé vždycky vrata otevřeny. Ale asi jim to neumím dát dostatečně najevo. A taky bych je rád viděl častěji, než náhodně, než jednou za pár let. I to bych jim měl dát častěji najevo, i když není čas. Jinak se může stát, že brečím nad jejich zasypaným popelem. Takže jsem kokot, když si tohle uvědomuji a zároveň se tím neřídím.
Ne, to nebyl vtípek – v listopadu dělají vánoční úklid jenom šílenci
PS: Ke Tvému úvodu: Nikdo Tě už tady nezná, nikoho nezajímáš – nevím, co je na tom pravdy, ale i kdyby to tak bylo – máš se ve svých sděleních za co stydět?
PPS: Jestli mi napíšeš „ano“, tak mě fakt nasereš

Sestřičko, dlouhou dobu Ti dlužím odpověď. Mrzí mě, že nereaguji, je toho hodně.
Potěšily mě dobré zprávy, které jsi mi napsala. Jsem rád, že si dovedeš na chvilku užít život bez starostí. Ale odpovídám trochu ve stručnosti (bude lepší, když se opět sejdeme a pokecáme).

Vyhlídky (a nejen na věčnost), přinášejí klid. Je každopádně dobře, že sis večer užila a vyhlídku z Národního Divadla nepoznáme každý den. Při takové příležitosti ale jenom vnímej tu krásu, nemysli na ostatní lidi. Užívej si jenom to, že v daný moment stojíš na místě, odkud můžeš pozorovat část světa, kterou řada lidí prožívá, ale nadhled, kterým ji pozoruješ, bývá všem těm lidem odepřen.

Nemáš mi za co děkovat. Já Ti děkuji za to, že jsem si oživil vztah se sestřičkou. Oba jsme si prošli dlouhou cestou životem a jeho nástrahami. Kdy jsme spoustu věcí a některé lidi ztratili. A spoustu věcí a pár lidí našli. Já Ti děkuji za to, že jsem mohl obnovit kontakt s člověkem, kterého jsem našel kdysi dávno. A kterého jsem měl vždycky dost rád. Děkuji Ti, že jsi na mě nezapomněla.

A těší mě i to, že se Hardin dostal z dalších sraček. Ne ani tak kvůli Hardinovi, hlavně kvůli Tobě. No dobře, asi i trochu kvůli Hardinovi. Ale hlavně kvůli Tobě.

Napsala jsi mi krásnou zprávu. Na spousty věcí bych mohl reagovat. Ale většinu z těch věcí po posledním setkání víme. Nebo cítíme. Mám Tě moc rád, sestřičko. I když jsme se viděli po dlouhých letech, tak mě, na rozdíl od Tebe, nepřekvapilo, že jsme celou dobu prokecali. I v minulosti jsme si dost rozuměli. Máme v našem vztahu velký deficit – hlavně mojí vinou. Jsem člověk, který si drží přátele v srdci, ale neozývá se jim. Možná jsem Ti o tom říkal a každopádně jsem v tomto ohledu kokot. Ale přesto mi bylo jasné, že jakmile se uvidíme, řada věcí se vrátí do starých kolejí. Vždycky jsme měli o čem mluvit. Mám to tak i s dalšími lidmi, kteří jsou mi blízcí. Je jich jen pár. O to více si pak vážím, když si o sobě alespoň dáme vědět. A o to více pak bolí jejich ztráta.

Zpovědnice funguje mezi lidmi, kteří si mají co říci. My dva si snad máme co říci. Trošku jsi mě teď vyprovokovala a odpověď dávám sem. Máme se snad bát nějakých blbých anonymních puberťáků??? Blbečků, kteří jsou na internetu mistři, ale když jim navrhneš setkání, tak stáhnou svůj mrňavej ocásek až do žaludku a schovají se za tatínka? Já jsem na netu, i v reálu, vždycky vystupoval sám za sebe. A nehodlám na tom nic měnit.

Jinak, ta fotka – to je, jako kdybych se oholil – vypadám teď úplně stejně (no dobře, mám větší svaly a pupek. A taky pár šedin. A vrásek. A celkově se rozpadám. Ale vypadám tam stejně zamyšleně, jako v současnosti)

PS: Odpovídám Ti sem, na debily se můžu vysrat. Máme se za co stydět? Já mám rád svoji sestřičku a Ty máš ráda svého bratříčka. Z čeho si dělat srandu...

PPS: Když už jsme u těch bratříčků, ani nevím, jak dopadlo Tvé setkání s bratrem.

PPPS: Pokud děláš Vánoce v říjnu, tak jsi šílenec To si neuvědomuješ, že všechno, co jsi uklidila, se do prosince opět zapráší? Ale dobře, přiznávám se. Taky jsem tento týden koupil nový lux (a tak už na baráku máme asi tak 4...)

Ahoj sestřičko, omlouvám se, že nereaguji, těžce nestíhám. Ani toto není reakce. Jen se chci trošku vyblít z pocitů.

Stávám se čím dál, tím větším chlapem. Zase musím utahovat pásek do dírek, které byly dlouhá léta nevyužity. A trika mi začínají být těsná (výjimečně nejen v oblasti pupku). Makám na všem a asi je výše popsaný stav důsledkem. Třeba teď ještě čistím dlaždice od spárovačky (jeden soused mi poradil, abych ji nechal zaschnout, což byla asi ta největší kravina).

Zkrátka, jsem chlap. Jsem chlap, který budí respekt a bojuje. Nebojuje za respekt, bojuje za budoucnost. A pak stačí jediná vzpomínka na minulost a je mu do breku, jako malému dítěti. Je to normální? Někdy bych fakt nejradši chcípnul.

No nic, jak se vyvíjí stav Petra?

1178483: Začala ses učit anglicky? Každopádně, děkuji Ti (kde je tady ten přiblblej srdíčkovej smajlík???)

Ahoj sestřičko,

položením dlaždic práce zdaleka nekončí. Někdy Ti o tom povyprávím (a povím Ti i o tom, co je všechno třeba udělat, než ty dlaždice vůbec můžeš položit).

Sestřičko, je mi nějak smutno. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Ať se člověk snaží sebevíce, všechno je vlastně k ničemu.
No, možná při příštím setkání budu Tvé "připravené rameno" potřebovat

Vážně si myslíš, že si při rekonstrukci baráku, i když se živím v IT, neprotáhnu kostru??? Ty ještě nevíš, co je to fyzická práce!

Jak jste si výlet užili? Taky jste spolu zavřeli hospodu a Ty jsi v určité situaci potřebovala baterku, nebo jste vyměkli?

Mimochodem, taky už máme nový sporák

Počkej, sprchu? Tím mě neděs! V takových chvílích neznám sestřičku!!!

No tak paráda! Jak se bál, že už mi přerušený spánek
neodpustíš

Musím se pochlubit, dnes jsem položil poslední dlaždičku v koupelně. V pátek už jen omýt a vyspárovat
Tahle dovolená je poněkud náročná...

Sestřičko, díky (jo, stále jse vzhůru )

Proč by Tě měla proklínat? Já jsem sám za sebe zodpovědný. Jako každý svéprávný člověk.

Já na to někdy mám a jindy ne. A někdy na to mám a zjistím, že se dostávám tam, kam bych neměl.

Nicméně, minulá akce byla super. I její pokračování. A za to mohu poděkovat já Tobě - dostala jsi mě během srazu do takové nálady, že jsem si parádně užil i zbytek noci