Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
toník: Samozřejmě, že pro přítele to taky nebude jednoduché. Bude se chtít zavděčit oboum. Ale holt si musí rozmyslet s kým hodlá bydlet. Jinak samozřejmě všechno co jsme doposud rozhodli, bylo rozhodnutí naše společný. Já zase nejsem typ co by si to všechno rozhodoval sám, jen chci aby to bylo tak jak si určíme my a né ona. Akorát její názor je mu asi holt bližší a já se s stím budu muset smířit.
|
|
|
|
Takových ručníků není nikdy dost. Jestli Vám chce koupit pár sladěných tak se k nim vždycky dá přikoupit nějaká šílenost a třeba na to upozornit i předem. Nebo si to objednat kdyby někdo vyzvídal jaký dárek má pro Tebe koupit.
Napadla mne ale jedna taková věc. Co si asi ten přítel v různých situacích myslí doopravdy a také jestli to vůbec ví. Aby neskončil sám jako ručník rozervaný dvěma sveřepými amazonkami dřív než si stačí nějaký názor udělat. Aby jeho jedinou touho nebylo Vás obě poslat někam hodně daleko.
Na budování domova by se měl pokud možno aktivně podílet také. Pokud mu to není jedno.
|
 toník |
|
|
|
Děkuj bohu, že máš hodnou tchýni, buď na ní milá, klidně s ní o věcech diskutuj, a pak si to udělej po svém. Myslím, že to přežije :-)) Není potřeba si nějak nahlas vymezovat hranice, ono se dá leccos naznačit i bez dlouhých řečí.
|
|
|
|
Moje tchýně byla skvělá, ale taky jsem s ní musela trošku bojovat o některá pro mě důležitá rozhodnutí. Problém byl navíc znásoben tím, že jsem se přistěhovala do jejich domu, ve kterém navíc bydlela ještě její tchýně, se kterou zase tak trochu válčila ona.
Pokorně jsem tedy vyslechla rady jak mé tchýně i pratchýně, všechny jsem posoudila jako přijatelné, ale pak jsem to stejně udělala po svém. Zvykly si obě, i když měly tendence leccos předělávat, ale když to dávalo smysl, nechala jsem to tak, a když ne, tiše a bez řečí jsem to zase změnila opět podle sebe. Cesta pasivního odporu docela funguje.
Důležité je se tomu umět zasmát a nedělat z malichernosti problém:-)
Dnes už tu nemám ani jednu z mých milých stařenek, a už si pomalu ani nevzpomenu, o co jsme tenkrát "válčily", protože to nebylo vůbec důležité. Vím jen, že mi ty babči chybí, a že mi je všechno tady v dobrém připomíná.
|
|
|
|
Acnelka-L: :-) no očividně jsi drsná :-D Já si to prostě nechci rozházet s tchýní z čistě praktickejch důvodů. Bude to mít ke mě kousek a nechci abysme si navzájem dělali peklo. Samozřejmě, zatím to tak ani není, ale nechci to ani způsobit. Jelikož se stěhuju daleko od mé rodiny, tak přítel a jeho rodina bude to jediný co budu mít kdybych něco potřebovala v novém prostředí a nevěděla si rady. Možná jsem srab, ale nechci si něco zbytečně stěžovat.
Každopádně klobouk dolů, očividně si to svoje umíš bránit.
|
|
|
|
chivavinka- ne, když jsme se viděly naposled, tak jsme se málem porvaly. A to myslím vážně. Bránila mi ke vstupu do hospody, kterou jsem rok vedla jako provozní s tím, že je to hospa jejího syna, který byl v t době v Austrálii.. Došlo i na dost hrubý fyzický kontakt. Ne doslova rvaní se...
|
|
|
|
Acnelka-L: Nu dobrá, ale chceš říct, že potom spolu normálně vycházíte? Já mám totiž pocit, že by to tu "dobrotu" jaksi zničlo a stalo se z toho no jo ta holka je ale nevděčná. A to já být nechci.
|
|
|
|
chivavinka- mě když přišla bývalá tchýně na návštěvu a měla problém s tím, že v dřezu je špinavý hrnek od kafe a příbor, tak jsem jí jasně řekla, že pokud přišla koukat na to, jak mám či nemám uklizeno, tak boty má na špinavé podlaze v chodbě a dveře jistě najde...Té sklaplo tak, že do konce návštěvy ani nepromluvila. Tohle si nedovolí říct ani moje máti, protože moc dobře ví, jaká jsem.
|
|
|
|
Acnelka-L: To není že bych se bála, ale prostě nestojím o to koukat na ten její zhnusenej ksicht, když řeknu svůj názor. Jako samozřejmě ve výsledku to stejně bude podle toho jak budu chtít já s přítelem, ale jde už jen o ten princip toho poslouchání, že kamkoliv dem tak prostě slyšíš a tohle by se vám tam hodilo, a tohle byste si mohli koupit atd. Prostě je to vyčerpávající.
Ale jak tak koukám, tady je to samej hrdina, co hned pošle tchýni až bůch ví kam. :-) By mě zajímalo, jaká je zkutečnost. Já prostě nejsem typ co lidi, který jsou k němu více než hodný, pošle prostě jen tak do prklančic. Samozřejmě, můžete to říct i slušně, až na to, že to bývá bez efektu. Zabere to tak na pár dní a pak se jede znovu nové kolo.
|
|
|
|
Já bych jí normálně řekla, že bydlet v tom bytě budeš ty a přítel, tudíž si ho zařídíte podle vlastního vkusu. Tohle fakt nechápu, že se bojíš ozvat. To si mám do koupelny na.rat zelený kachle jen proto, že jí se to líbí?
Já svoji budoucí tchýni ještě neznám a bude trvat hodně dlouho než ji poznám. Dělí nás od sebe cca 2 hodiny letu, takže jsem v klidu. To samé má přítel s mojí mamkou- 2 hodiny letu ale na opačnou stranu :D
|
|
|
|
Já se kdysi dávno kvůli názoru na výchovu dítěte držel s tchánem pod krkem a kdyby tam náhodou nebyl jeho syn, tak to dopadlo hodně špatně.
Ale od té chvíle klid a pohoda. Některým lidem je prostě potřeba vymezit hranici, za kterou už nemohou.
|
|
|
|
Jen si vezmi slovník a podívej se, jaká česká slova začínají na "tch". Kromě tchána a tchýně už jen tchoř.
|
|
|
|
nemel hovadiny: :-D tak tohle mě rozesmálo.
Mjunda: To je potěšující zpráva, nejsem v tom sama. :-D
|
|
|
|
*chivavinka: to není hloupost, to je evoluce. Mám to úplně stejně a myslím, že ostatní taky.
|
|
|
|
Slovo tchýně je složenina z tchoře a svině, takže "hodná tchýně" je protimluv.
"Jak se vypořádat..." - slušně, diplomaticky, ale nesmlouvavě.
|
|
|
|
Já vidím dvě možnosti:
1. Buď ji to odkývat a udělat si to stejně po svém
2. Nebo ji natvrdo říci, že si to chceš udělat po svém, ať ti do toho nekecá.
|
|
|
|
Zkusmo: Tak očividně to zní jednoduše. Na druhou stranu to může ranit její "city" a samozřejmě že když budu od ní bydlet kousek si to s ní nechci rozhašteřit.
|
|
|
|
*chivavinka: Stačí slušně říct, že si to uděláš po svém. :) A pak si to také po svém zařídit...
|
|
|
|
Mjunda: :-D no jo tak to uvidíš. Jako asi je to vždycky nakonec stejný. Samozřejmě vím, že spousta názorů našich rodičů jsou třeba i dobré, ale prostě já si ty "boty" chci udělat sama a pak si to klidně několikrát předělat, ale to vědomí, že jsem si k tomu došla sama je prostě pro mě důležité. Asi jsem holt hloupá. :-D
Zkusmo: No tak problém třeba bude v tom, že já nejmám styl žádnej. A když řeknu, že na nějaký lazení kašlu, tak mi řekne že to není pěkný. A prostě to bude kolotoč. Na druhou stranu když si zařizujeme naše bydlení, nevidím důvod v tom, proč bych já měla jí říkat své názory a už vůbec je obhajovat. A myslím si, že kdybych jí řekla že mě její názor nezajímá, že to bude hodně nevděčné.
|
|
|
|
Asi bych zkusila trochu popřemýšlet, proč máš takový problém říct tchýni svůj názor. Pokud je to hodná ženská, tak přece není problém ji s úsměvem říct, že máš fakt jiný styl než ona, ale že děkuješ za rady.
|
|
|
|
Je vidět, že generační problém je nezničitelný, tchyně zůstane tchyní a je jedno, jestli je to pro snachu nebo pro zetě :-D. Docela by mne zajímalo, jestli bych dokázal být "lepší" až se děti vdají a ožení.
|
|
|
|
Mjunda: No jo asi máš recht, že bych to měla ignorovat, na druhou stranu nechci aby se to dopracovalo tak daleko, že bude mít pocit, že pro svýho synáčka lépe navaří a podobně. :-) Zatím to vypadá všechno tak nenuceně, jakože jen říká svůj názor, ale ten způsob jak to říká. :-P Jinak Taková normální rodinka :D ta mě vždycky bavila a je fakt že Eduard to měl v malíku :-D
|
|
|
|
To chápu. Taky jsi nekonfliktní typ s vlastním názorem. Takoví lidé to mají moc těžké. Já jsem byl s tchyní a s tchánem jeden čas docela na kordy, takže k nám moc nechodili (aspoň když jsem byl doma), a to to mají pěšky opravdu těch 10 minut. Teď vycházíme celkem slušně, ale nechodí k nám ani tak. Děti jsou u nich stále, to jim stačí. Naštěstí :-D. Takže mají informace od ženy a od dětí, a to dost přesné. Občas se stává, že i mně chtějí vnutit nějaký ten názor, ale já ho ignoruji. Jsou to věci, které pro mne nejsou vůbec důležité, tak je snadné to odkývat a zapomenout. No uznej, může být pro zbyteček mého žití důležitý třeba počet žárovek v místnosti, když se jim tam zdá být tma? Mě to vyhovuje a měnit to nebudu. Nebo barva podložky před vanou? Má pravdu, je stará, ale na mé nohy stále dobrá. Když bude manželka chtít, koupí jinou, já jí v ničem nebráním, ale zatěžovat se tím nebudu. Zplodil bych ještě spoustu příkladů, jak se tchyně stará o naše blaho, ale ty je znáš sama.
Jsi - li s mužem šťastná, nenech si to pokazit. Já se naučil to ignorovat a nikdo s tím nehne. Docela si připadám jako Eduard Cupák ve starém seriálu Taková normální rodinka, jistě znáš. Zhlédni znovu, odkaz na stáhnutí klidně pošlu, pobaví to i inspiruje.
|
|
|
|
Mjunda: No jenže ona bude bydlet sotva 20 minut pěšky od nás a to možná s tím časem přeháním, možná je to kratší doma a jedna stanice metra. Prostě se obávám, že nakonec to bude vše podle ní a to já nechci. Příteli jsem to říkala, samozřejmě on to ani tak moc nevidí a hlavně ani neví jak ji odkázat na ty meze. Jako moje matka je příšerná tchýně a od ní budem 150 kiláků daleko takže to bude v pohodě, ale já bych chtěla mít klid i od tý hodný, přece se nestěhuju do vlastního aby mi pak "mámu" dělal někdo jinej. :-P Prostě mě to tak nějak děsí.
|
|
|
|
Jakmile manželka začne větu slovy "máma říkala", prchám pryč nebo se úplně vypnu. Tchyně není špatná, spíše naopak, jen by neměla "říkat" tak často...
Tak jako ty vůbec neřeším co se k sobě hodí a co ne, u nás to řeší výhradně tchýně a je to úmorné. A to u nás byla za 5 let co bydlíme ve vlastním domku na delší návštěvě snad 3x. Naštěstí to má dost daleko, celých 900m (slovy: devětset metrů). Přesto perfektně ví, co by se nám kam hodilo, co nám ve výbavě nesmí chybět a co všechno si musíme koupit. Spoustu věcí nepotřebujeme jen proto, že je nemáme, a s tím se prostě nehodlá smířit.
Trochu přeháním, vím. To jen abys věděla že v tom nejsi sama :-D . Zvykám si, většinou podobné debaty nevnímám, ale jednou za čas mne to přesto velmi naštve, musím pryč a vztek rozchodit. Nejsem hádavý typ, tak to takto budu mít asi do konce života (naštěstí ne moc dlouho).
|
|
|
|
23 
33 
