Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Já mám ze smrti respekt.
Mrkni sem zajímavá stránka:
http://v.funsite.cz/
|
|
|
|
Nebojím.
Proč?
Měl bych?
|
|
|
|
Smrti se nebojím...bojím se spíš toho, že své blízké už nikdy neuvidím...
|
|
|
|
Já jsem to měl nejhorší v dubnu, ale o tom ani nemluvě.
|
|
|
|
Vůbec jsi mě nepohoršila...svojí smrti se nebojím, umírání trochu jo, ale spíš kvůli možným bolestem.
*
Bojím se o život blízkých, občas na mě padne splín, když si uvědomím, že rodiče a babička nejspíš umřou dřív, než já :-(
Důstojně umřít člověk může i dneska, ale v nemocnici k tomu nejsou vhodné podmínky. Kdybych zjistila, že mám nevyléčitelnou nemos, ve špitále bych nechtěla skonat ani za nic, i kdybych si tím třeba ten život trochu zkrátila. Dřív bylo i to umírání tak nějak přirozenějšíí, víc začleněné do každodenní existence. Smrt nebyla tak tabuizovaná jako dneska a člověk se od malička smiřoval s tím, že to prostě patří...k životu
Doporučuju přečíst knihu Plán umírání od Learyho. Člověk se u toho i pobaví ;-)
|
|
|
|
Jako normální smrti se nebojím,spíš toho,že přitom budu cítit bolest, že mě někdo zapíchne,zastřelí anebo já nevím, že mě přejede auto a takový věci..
|
|
|
|
Bojim, protože nevim co bude pak. Ale víc se bojim, že to bude bolet a že to bude konec bez žádnýho pokračování, což si nedovedu představit. Ale úplně nejvíc se bojim smrti mejch blízkejch - jednou sem to zažila a furt se s tim nějak nedokážu vyrovnat i když už to je přes půl roku, co děda umřel.
|
|
|
|
bojím, ale zároveň jsem velmi zvědavá :-)
|
|
|
|
své vlastní smrti se nebojím..možná malilinko toho jak budu umírat...ale mám i strach, že se nebojím smrti ostatních v mém okolí vyjma mámy, ségry a nejvíc asi miláčka....
|
|
|
|
spíš než svojí smrti, se bojím smrti mého přítele.. nejhorší je pro mě ten pocit bezmoci.. když měl můj přítel nedávno dost závažnou nemoc a nikdo nevěděl, co s ním je a horečka stoupala víc a víc.. byla jsem na tom nakonec snad i hůř než on.. celá jsem se sesypala.. už to nechci nikdy zažít. a nikomu to ani nepřeju..
|
|
|
|
Bojim.
Hlavní je o ní vědět. Myslim, že většina lidí radši dělá, že žádná smrt neni.
|
|
|
|
když nad tím tak přemýšlím, tak se nějak nebojím... spíše jsem zvědavá, jaké to je, prostě zavřu oči, vydechnu naposled a co potom? nevím no...
|
|
|
|
No mrzelo by mě jenom, pokud bych tu nestihnul zvládnout vše to co chci a to, že už se dál nemohu starat, pečovat a chránit mé blízké.....
......smrt blízkých mě vždy zasáhne, i když nikdy nebrečim, mám to v sobě, neni na mě poznat že truchlim, ale snažim se žít tak nejlépe jak dovedu, protože vim, že lidé, kteří odešli a měli mě opravdu rádi, by si právě toto přáli.
|
|
|
|
každý se bojí, kdo říká, že vůbec- ten je dosraný nejvíc. Lidi se bojí neznáma
|
|
|
|
Svy smrti ne.Jen se bojim,abych neumirala v bolestech nebo dlouho na nejakou nemoc. Bojim se ,ze cim budu starsi,tim vic budu ztracet lidi kolem sebe.Takze se vlastne bojim smrti,ale jejich.
|
|
|
|
jojo
|
|
|
|
Smrti se nebojím,vůbec ale smrti blázkých to se bojím,strašně moc.
|
|
|
|
Sem se smrtí tak nějak smířená, je to hlavně díky literatuře, co čtu. Midi to napsal skvěle, spíš mám strach z toho, že až budu stará, dementní bába, tak budu odkázaná na svoje děti a ty třeba nehnou ani prstem...
|
|
|
|
bojím..
|
|
|
|
Bojím, hlavně smrti mých blízkých a toho, že budu umírat v bolestech a úplně opuštěná. Ale snažím se na to nemyslet a nepřipouštět si to, protože bych z depresí nevyšla...
|
|
|
|
Jo...práce zdravotní sestry je těžká. A ještě v tomhle věku. Já mám zatím to štěstí, že jsem se v nemocnici během mojí souvislé měsíční praxe nesetkala... Ale je mi jasné, že o jednou přijde...:-(. Taky se nejvíc bojím smrti mých blízkých...už jenom když na to pomysllím, derou se mi slzy do očí...takže změňmě téma, ju?
|
|
|
|
Nebojím se své vlastní smrti, bojím se smrti mých blízkých.
Myslím si, že každý člověk by měl umírat pokud možno doma v kruhu svých blízkých. Je mi líto těch lidí, kteří zemřou opuštění v nemocnici.
|
|
|
|
Docela se toho bojím, když si uvědomím jak na mě číhá na každém kroku nebo spíš na každém km.
|
|
|
|
nápodobně...svojí vlastní smrti se nebojím, ale nevím, jak budu reagovat až odejde někdo hodně blízký...
|
|
|
|
Nebojim se smrti...jen jednou...tuha zima a pred ocima mi zhaslo srnce...To bylo snad poprve a naposledy,kdy jsem se smrti bala...Vzdyt je to jen socast zivota.
|
|
|
|
Vracím se přeci jenom ještě jednou, snad mi to zpovědníci odpustí... Víš, tvůj duševní stav je hodně způsoben právě tvým prakticky denním setkáváním se smrtí. Vnímáš to prizmatem své zkušenosti a to vnímání je zkreslené. Vidíš staříka/stařenku, v dosti zbědovaném stavu, utrpení, různé ty nechutnosti kolem (ano, použiju to slovo nechutnost, co jiného použít na proleženiny, hnisající rány, pomočené a podělané postele a lidi, bezvládí, smrad, slzy a smutek příbuzných, pocit bezmoci... stačí?). Ve skutečnosti a v naprosté většině je umírání a smrt jen nepatrný okamžik v porovnání s desítkami let plnohodného, více či méně radostného života... je to poslední splátka, kterou musíme zaplatit, zaplatíme ji všichni bez výjimky a je jedno, jestli se budeme cukat nebo jestli vysázíme požadovanou částku dobrovolně a ochotně a s úsměvem na rtech...
|
|
|
|
Nepohoršila. Jen po několikáté odpovídám, že NE.
|
|
|
|
Není určitě žádnou náhodou, že snad ve všech náboženstvích se řeší smrt a co bude potom. Z toho je vidět, jak moc velký problém je pro psychiku člověka vyrovnat se s vědomím smrtelnosti.
Smrt, vypreparovaná a ohlodaná na kost, je děsivá a hrůzná. Smrt, pojatá jako nedílná součást života, to je něco jiného. Smrt je nejen konec, ale taky začátek. To nemyslím posmrtný život: myslím to, že musíme udělat místo našim potomkům, musíme umožnit další vývoj. Kdybychom byli nesmrtelní, bylo by to šílené - svět by ustrnul ve vývoji, doslova a do písmene!
Je lepší myslet na život než na smrt, ona si nás určitě najde a dožene, takže obraťme list!
|
|
|
|
Smrti se nebojim, zivot je hodne zly (viz ma zpoved 66902), vim, ze jsem vsadila na toho spatneho a uz nemam nejmensi nadeji, abych nekdy byla stastna. Dokonce ted uz v nemocnici zacinam byt neprijemna a timto trapim i sve okoli kvuli svym problemum se kterymi se nedokazu vyrovnat. Muj zivot uz stejne nema zadnej smysl, tak proc mam otravovat svymi problemy sve okoli......
|
|
|
|
Obcas me myslenky na smrt honej..desne radi pred usnutim..Hnus..odpornej hnus..
Snazim se na veci kolem smrti vubec nemyslet..Tata mel ve 22rakovinu a uz podle doktoru 10let presluhuje, takze se muzes dit kdo vi co.. A mama?Ta je na tom zdravotne taky vselijak a to je jim jen 51 a 54..
|
|
|
|
Nemuzu asi rict, ze bych se smrti nebal, ale asi zkratka pro me jeste neni dostatecne aktualni..
Mnohem vic se bojim smrti blizkych lidi - a, pokud jde o me, starnuti a nemohoucnosti..
|
|
|
|
jo bojim a stejně jako ty i toho že mý blízcí umřou..toho snad ještě víc...možná je to ale i strach ze samoty no...
|
|
|
|
ze smrti milovanych jojo..jestli ta ma bude rychla a defakto bezbolestna tak at ja se na ni budu těšit nepripada mi tenhle zivot nijak uzasnej a doufam ze v pristim to bude lepsi..a nebo ze nic nebude to je taky prijatelna varianta ja uz o tom vedet nebudu ze....... pokud by mel umrit nekdo koho miluju to me desi dost
|
|
|
|
Když řeknu, že se na ní celkem těším, tak tu budu za divného.... že? :oO
Smrt není zlá, jen umírání bolí.....
|
|
|
|
Vzpomínám si na píseň:
To búde pěnkne, až to se mnou definitíívně sékne.
Asi to zpíval Jarek Nohavica i když si nejsem jistý.
Pozdravuj doma, až teď mi došlo, kdo to psal.
V sobotu asi pojedu do Prahy, tak snad na vás mrknu. Máš bezva brášku.
A nedráždi chřestýše bosou nohou, vždyť víš koho :-DDDDD (*).
|
|
|
|
Ze sve smrti strach taky nemam .. az moc casto jsem si se svym zivotem zahravala, takze me nedesi.
Spis jsem si uvedomila tim, ze jsem prisla pro me nejblizsi cloveka, ze zemrit muze kazdy a to necekane a i kdyz je mlady a zdravi a to me desi, ze stracim lidi, na kterych mi zalezi, ale spravne by meli zit jeste hodne dlouho, protoze jejich zivote jeste nezacal.
|
|
|
|
Smrt je součásti života. Nikdo ji neunikne.
|
|
|
|
Jistěže se bojím. Nejlepší odměnou od života je usnout a probudit se překvapeně mrtvý. Bez dlouhé bolesti a vize, že už tady nebudu. To je od života ta největší odměna. Akorát nemusí přijít brzo. Pokud si ještě umíš užívat života. Ale tohle téma je opravdu depresívní. Hlavně pro mladé a snad i pro jednoho grafomana, který teprve za zhruba 30 minut začne spamovat zpovědnici svými fantazmagoriemi a penisech a děvkách (tedy všech ženách). A děsně sáhodlouhých.
|
|
|
|
spíš se bojím smrtí blízkých a tím,co by má smrt blízkým způsobila
|
|
|
|
Zatím se nebojím uvidíme později...
|
|
|
|
Smrti se nebojim, verim ze po smrti nic neni. Bojim se bolesti umirani.
|
|
|
|
Bojím se..protože nechci umřít :o( život je i přes ty jeho překážky strašně fajn :o(
|
|
|
|
nebojim se, dost casto si rikam, jaky to asi je umirat
|
|
|
|
ani se ji nebojim ... prijde ... jen si rikam, at neprijde hned, ze muze jeste pockat ... stari se stejne nedoziju ... tak at si uziju alespon to mladi :o)
|
|
|
|
Svojí se nebojím, spíš jako ty se bojím smrti svých blízkých.
|
|
|
|
"Smrt si zaslouží uznání" je napsané v Hradci Kr. v podchodu u Carrefouru... Neco na tom bude.
|
|
|
|
ano, bojím.
Určitě se bojím umírání - nemám rád bezmoc, kdybych věděl, že to "se mnů sekne", byl bych raděj.
Občas přemýšlím nad tím, že tu nikdo nebude věčně. Pár blízkých do věčných lovišť odešlo a chybí mi - i po letech. S tím se člověk naučí žít, ale nezvykne si.
V neposlední řadě se mi na tomhle světě líbí. A ať už bude smrt konec, nebo jen přesun do nebe/pekla/nirvany/jiného života, bude to změna. Kterou bych si možná odpustil. Krom toho nevím, jestli se na onom světě dá sehnat sushi.
Ech, smutné myšlenky...
gotreg
|
|
|
|
O smrti se nerada bavím, nikdy nebudu vědět, jaká mě čeká. Nevím, jestli se jí bojím, ale vím, že příjde, a beru to spíš jako fakt. Věc, které se nevyhnu.
Ale zároveň mě moc zajímá, co je potom...
|
|
|
|
Smrt je prej krásná... :) Těšim se na ní.
|
|
|
|
Ze své smrti nemám strach ani náhodou... ze smrti svých blízkých ano... dokonce, když sem byl menší, tak sem měl období, kdy se mi špatně spalo z toho důvodu, že sem měl strach, aby mi maminka nebo taťka neumřeli...
|
|
|
19 
25 
