..velkýn básníkům, vnucuju se veršům.
Každý ví, je to přece napsaný na zdi.
Ty a já jsme blázni.
Konečně máme svatý klid, svět je tak krásný, jak roky jsem ho chtěla mít.
To přisahám.
Komu to mohu říct?
Jemu? Není třeba, on už to dávno ví..ví, že jsem jak malý dítě, ikdyž to není vidět.
Šeptá mu to moje duše, nemusím slovo říct.
Venku mrzne, ale paprsky lásky moje tělo nenechají prochladnout.
Děkuji jim za to, že mě nenechaly v té samotě mezi desítkama lidí osamocenou,
že na místě, kde padaly moje slzy, je nový začátek.
|
40 
41 
46