Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Myslím, že pro rodiče, sourozence a partnera (a v budoucnu i své děti) ano. Ne teda zrovna srdce...
|
|
|
|
Pro manželku ano
|
|
|
|
Vtip je to teda blbej... jinak na otázku bych odpověděl, že pro svojí životní partnerku bych udělal cokoliv, takže ano, obětoval bych i část těla, orgán...
|
|
|
|
dát orgán? těžko říct, před tou volbou sem zatim nestál. v podstatě dávam svou část těla už teď jelikož daruju krev, což se samozřejmě nedá srovnat třeba s ledvinou, ale i tohle spousta lidí odmítá..
|
|
|
|
ne nebyla a podobné srdceryvné sračky nesnáším
|
|
|
|
To se nedá říct, dokud člověk v té situaci není. Ale s jistotou můžu říct, že někomu, na kom mi hodně záleží (třeba rodiče) bych určitě darovala orgán, který nepotřebuju nutně k životu - třeba ledvinu, kostní dřeň. ..
|
|
|
|
harakiros
Bojim bojim.
|
|
|
|
Oriq - počkej, já mu to prásknu...;)
A on pak napráská tobě na holou... pětadvacet!!!
|
|
|
|
harakiros
Takovej chlap, kterej by si to zasloužil, neexistuje.
|
|
|
|
Ne, nebyl.
|
|
|
|
Oriq - to není žádná oběť! Žena má být svému partnerovi hodnou a ochotnou služebnicí (a někdy dokonce i otrokyní)!!!
|
|
|
|
Nevím, před tou volbou jsem nikdy nestála, nechci pokrytecky a bez zaváhání tvrdit, že ano, byla bych toho schopná, pouze vím, že už jednou jsem stála před volbou, která nezávisela na mně, jediné, co jsem mohla udělat, bylo nabídnout svůj život, ale nebylo jisté, jestli ten nahoře tuhle nabídku vezme. Výsledek, ač to nevypadalo, přežily jsme to obě, já i máma. Dodnes to považuju za malej velkej zázrak a dodnes nevím, jak znova pocítit v sobě ten absolutní klid na lůžku v nemocnici, kdy mně samé hrozila smrt, přesto jsem nebyla schopná prosit toho nahoře o nic víc než o to, aby přežila ona. Ten stav tehdy a tam nepopíšu, možná ani nevím, jak moc do hloubky jsem si uvědomovala nebo neuvědomovala, co se děje, bylo mi sedmnáct a byly to pouhé dva měsíce od doby, co umřel ten nejlepší chlap na světě, můj děda, umřel na raka, na stejnou nemoc, kvůli které jsem v té nemocnici ležela já a tu samou nemoc, kvůli které šla na dost komplikovanou a nebezpečnou operaci o pár dní později i máma, hrozilo, že jestli ji nezabije rakovina, umře přímo na sále. Hloupá shoda náhod, přesto, tehdy už se další umírání nekonalo. Někdy bych si chtěla znovu uvědomit plně ten stav tam v nemocnici, jeho bezrozměrnou hloubu, tu, která mi od jisté chvíle dala tu drzost nepochybovat a věřit, zatímco máma se hroutila, ze sebe i ze mne. A z její pozice doktora, to nebyla přehnaná reakce neznající možné konce nás obou. Stalo se.
|
|
|
|
Občas jsem ochotná obětovat určitou část těla z důvodu tělesného potěšení.
Třeba když musím obětovat nohy, dojít k lednici a pak obětovat ruce, abych si z ní vzala něco k jídlu. Nejvyšší obětí je to, když tohle udělám pro svou drahou polovičku!
|
|
|
|
To je blbej vtip.
|
 3GC5 |
|
|
|
ne, nikdy bych toho schopna nebyla
|
|
|
|
32 
24 
22 
