"Tak ty místo toho, abys mě vyhlížel, tady stojíš a čteš. Pche!" řekla mu P. dřív, než stihl cokoli. Stále pod lampou a četl si, v druhé ruce cigaretu. Měl rád ten pocit. Podíval se na ni skleněnýma očima.
"Děje se něco?" zeptala se ustaraně P.
Z. potěšilo, že se tak zajímá. Věděla, že to poslední dobou nemá moc lehké.
"Sem v pohodě. Ahoj P." řekl a objal ji.
"Tak můžem vyrazit!"
Klábosili o zbytečnostech a mířili na Klamovku, kde měla hrát jakási alternativní divedalní skupina. Přišel, pozdravil se s Ch. a zbytkem, který moc neznal (snad jen kromě T., ale s tou si ani v tu chvíli nestihnul potřást rukou) a vydali se do útrob Klubu. P. ho nalákala jen proto, že vstup byl volný a on musel vypadnout z bytu - což se bez koruny dělá těžko, protože peníze v dnešní době jsou nepostradatelné, ať Z. říkal, co chtěl.
Ale vstup volný nebyl.
"Hele, buď dáme stopade za vstup, cvaknu to tobě i Ch. a nebo se můžeme jít ožrat - za stopade se toho dá koupit celkem dost." řekla P s tím svým tónem, který přesně říkal, že dnes večer skončí někde bůhvíkde a v hrozném stavu.
"Já bych se ožral," přisadil si Z.
Ch. jenom pronesl něco o tom, že by raději fetoval a že bysme mohli zajet k P. udělat privát, nakoupit muškátovej oříšek a zkusit ho sežrat dostatečné množství s tím, že pokud si Z. nic nedá, tak se mu sežene nějaký chlast.
"P. ukřižuji tě. Teď jsem mohl dělat spousta jiných věcí. Je po osmý a já sem střízlivej a na cestě!" brblal Z.
"Hele, P., co kdybysme Z. sehnali nějakou ženskou, ať furt neremcá." pravil se spikleneckým výrazem Ch.
"To je dobrej nápad...co takhle Vlastu?" odvětila s úsměvem P.
Podle výrazu Ch. bylo možno tušit, že Vlasta bude asi velmi oblíbená dívka.
"Ne, Z., takhle to neber, ona je to docela hezká holka, ale nikdy jí nedávej kontakt. Představ si, že ti někdo za dvě minuty napíše esej o 300 slovech, jak moc poslední hodina stojí za hovno a než to dočteš, máš další obdobnou zprávu - tak třikrá delší. "
"P., Ch., vy máte dneska vskutku debilní nápady. Serte na to, ožerem se." zasmál se Z.
"Já mám bezalkoholický týden, nezapomínej," řekla P. a Z. obráčil oči v sloup.
"A já dneska chci fet, ne chlast. KDyž zkusíš jiný látky, přestane tě alkohol bavit." řekl zamyšleně Ch.
"Hele, Ch., a víš přesně, kolik si toho máme vzít aby nás to nezabilo?" zeptala se trošku s obavami P.
"Jo, to je v cajku, ty tři pytlíky oříšků nejsou dávka ani pro jednoho..."
"Hej, ty vole...vždyť vy...my...ani jako feťáci nevypadáme!"
Z. si nalil víno a šel Ch. pomoct se strouháním muškátu. Ačkoli se rozhodl, že na experimentování s psychotropními látkami v tuto chvíli skutečně nemá, tak proč bránit ostatním? Navíc ho zajímalo, jak Ch. a P. dopadnou. Z. vždy bavilo pozorovat lidi v jinému stádiu vědomí. Konečně dostrouhal i poslední oříšek a ti dva se mohli dát do jídla. Byli u P. v bytě a Z. dobře věděl, že večírky, které se konají tady, jsou legendární - ostatně, sám si jich tu pár prožil. P. s Ch. se pustili do oříšku. Bylo to chuťově odporné často zapíjeli a Ch. konzumoval značně více, než P. Ještě stihli jít na cigaretu na balkón, než se dostavil účinek. P. se začala zasekávat, přestávala myslet a fungovat. Potom si jen lehla do postele a občasný pohyb Z. s Ch. ujišťoval o tom, že žije. Také začala mluvit ze spaní. i když, oba dobře věděli, že nespala. Potácela se v bdělých myšlenkách a klepala na dveře Astrálu.
Ch. byl relativně normální. Hovořili se Z. o všem možném, o osobnosti, světě, drogách a lidech. Z. přecházel, že mu Ch. olizoval kožené kalhoty a ruku - byl úchyl stejně jako Ch. a navíc myslel, že dokáže pochopit,v jakém stavu se Ch. nachází, ale to ve skutečnosti mohl vědět jen Ch. sám.
Z. byl fascinován tím, jaký mělů Ch. k drogám postoj. Věděl, že vyzkoušel téměř všechno, co mu paleta nabízela, ale nebyl to klasický feťák z kanálu. Ch. byl mladej a relativně nadějnej student, inteligentní tvor, piják absinthu a snažil se naučit hrát na varhany. Jeho zkoumání drog bylo pro Z. kouzelné - jak sám Ch. říkal, vždy se snažil podchytit podstatu drogy, onoho stavu, do kterého se dostal.
Ráno, deset hodin. P i Ch. se motá hlava a nejsou moc sto koordinovat se. Z. zjistil, že Ch. po jeho usnutí tři hodiny zvracel. Z. sám si v alkoholovém oparu vybavil chvíli, kdy Ch. ležel na zemi a tvrdil, že se ho snaží rozmáčknout obloha. Kocovina nebyla nijak hrozná, ale feťáci měli před sebou ještě pár hodin dojezdu a tak byl Z. jediný, kdo se usmíval. Ch. šel spát, P. pro Čínu a Z. po povinné cigaretě nastoupil na tramvaj. Nálada se začínala rozplývat.
Do tramvaje nastoupil muž s nádherným černým rotvajlerem. Pes byl poslušný, na příkaz si sednul a byl mu nasazen košík. Nějaký pomatený důchodce prohlásil větu, která neměla žádnou hlubší myšlenku, ale na Z. zapůsobila. Důchodce se totiž otočil k psovi a říkal "No to víš, musíš mít košík, tady nesmíš mluvit - nerozuměli by ti..."
Také jsem pes, řekl si Z. Také musím mít košík, protože kdybych mluvil, mají mne za blázna a nebezpečného pomatence. Musím mít košík, protože kdybych ho neměl, nerozuměli by mi a křičeli by, abych přestal. A kdybych nepřestal, zavřeli by mě do útulku.
Holden Caulfield uprostřed žitných lánů.
Z. zavřel oči a nechal se tramvají unášet pryč.
|