Mám krásný pokoj,takový růžový.V něm dvě okna s růžovými skly.Sice zkrz ně neprojdou paprsky slunce,ale ty představuje svítilna na petrolej(růžová) a lidské doteky, krásná,(růžová) ,hebká deka.Na zemi koberec z nejjemnější tkaniny a všude na zdích(růžových) spousta čerstvých květin.
Jen jedno mi tu vadí a to má stará,rozvrzaná postel.
Není nikterak pěkná,vrže.Svým vrzáním mi ve spánku mluví do snů!Ptá se mně na svět venku,za těmi čtyřmi zdmi,jak se tam žije.A já ji vykládám o hodných lidech,o jejich dobrých činech.O tom,jak se všichni baví,netrpí nemocmi a ona mi každou noc svým vrzáním přitakává.
Když jednou večer zase ulehnu,těším se na to ,jak budu rozvrzané posteli povídat o světě,mně rozvrzaná postel překvapí svou otázkou:
,,Když je tedy život tak krásný,co děláš v téhle prohnilé díře?"
Zatočí se mi hlava,nechápu.Již dlouho jsem neslyšela taková slova.Raději nechávám zavřené oči,bojím se je otevřít,co když má postel pravdu?
Ne!!Ona lže!!Musím je otevřít................................. ........................................ .............
Kolem mně už nebylo nic růžového.Růžové zdi s květinami,se zmněnily v chladné kameny s pavučinami,okna s růžovými skly byla maltou zazděná.I tá má hebká dečka se zmněnila v cár hadru,prožraného od molů a na zemi?Nebyl koberec,nýbrž studená zem.Jak se to mohlo stát?Kde je můj růžový pokoj?Co je to za hnusnou díru?Ptám se rozvrzané postele.
,,Ale vždyť ta tu byla vždycky.Už od té chvíle,co jsi přišla.Od té doby,co si zavrhla svět."
Srazená na kolena padám k zemi a co nevidím?Pod mojí rozvrzanou postelí se na mně smějí RUŽOVÉ BRÝLE!!
|
15 
20 
