Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
O tom equazenu se zde hodně zmiňujete. To jste si sami někde vyhledali, že to je pro vás ok a nebo vám to doporučil neurolog?
|
|
Tak některé děti z toho ani nevyrostou ani nezačnou chápat samy, že je něco špatně. Pokud nemáte přímo medikaci od lékaře tak je ten equazen super doplněk stravy, který by mohl dceři pomoct.
|
|
My jsme byli u doktorky. U neuroložky, a ta nám ten equazen doporučila. Takže ho máme doporučen od ověřeného zdroje.
|
|
My ten equazen kupujeme u toho Dr.Maxe. Ale budou ho mít všude, to bych se nebála. Kdyžtak si ho vyhledej na netu :)
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
Dobrý den, jmenuji se Lukáš. Je mi 44 let a trpím dyslexii. Jako dítě jsem nebyl schopen se připravit do školy a bylo to pouze tím že. Kdybych četl text sám, nemá to efekt. Nedokázal jsem si jej zapamatovat, prosit rodiče, ty měli své starost. Pamatuji si že mi máma četla text s učebnice na magnetofonový pásek a já se následně učil s nahrávky a vždy to bylo lepší. Shodou náhod pracuji ve společnosti, která dodává na český trh ruční skener Scanmarker Air. S ním by mi to šlo tak jednoduše, jednoduše naskenujete text s knihy do tel. PC, zařízení ho přepíše a přečte. To naprosto mění situaci pro dyslexii, student si vše zapamatuje s mluveného textu.
|
Lukas |
|
|
Já jsem taky dizlektik a dizgrafik je mi dvanáct a je to pro mě strašné. Mám spisovatelskou fantazii ale nejde mi moc psát knížky jelikož vnich mám vždy spoustu hrubek. Ale mě je to jedno a nijak to zvládám. A už jsem se stím smířil.
|
Jared |
|
|
Chapu ze jestlize k vam na skolu chodi studenti co na dany obor nemaj, tak je nejake mavani papirem k nastvani. Nicmene Dislexie s inteligenci souvisi jen v tom, ze chytrejsi jedinci jsou schopni tento neduh aspon castecne odstranit, aby byli shopni psat tak, aby to po sobe precetli, dostatecne rychle, kdyz vyucujici diktuje a aspon castecne si tedy pomoct, aby nepusobili tak, ze je celkovou pomalejsi a neporvaval i na ucitele, pockejte pockejte, jeste jednou,. Jenze to je pak na ukor pravopisu a kvality pisma, je to proste neco co neni jejich silna stranka, potrebuji klid k zamysleni nad kazdym slovem, jsou si vedomi sveho nedostatku a ucitelovo, tak honem honem, uz odevzdávejte, je prone velize stresujici, ptz. Pak nad jenim slovek 2x zmenej Icko a ucitel je pak narkne, ze to nemuze precist a bere to jako chybu. Dislektik musi mit navrcenou mluvnici a neustale si musi oduvodnovat gramatiku davanim slov ci vet, do standardizovanejch prikladu. Nicmene Dislektik se takove veci uci velice tezko a i kdyz je ma v hlave, neni lehke je ve shonu pri rychlem psani a stresu pouzivat. Je pro ne tezke soustredit se na psani, dislektik muze sedet u psaciho stolu, sedet rovne a snazit se psat co nejhezceji a i tak je vysledek ve vetsine pripadu hrozny, jako by to snad delal schvalne. Na druhou stranu, kde mozek neco ubere, jinde vetsinou zase prida, tudiz jsou dislektici casto vynikajici v logickem uvazovani a reseni problemu. Napriklad velmi promysleny zpusob vymysleni ,jak co nejlepe poskladat nabytek v pokoji, vnimaji to jako problem a prijde jim ze je az na male detaily jen jedna spravna odpoved, zatim co Normál by musel vsechno postupne preorganizovavat, az by mozna dosel ke stejnemu vysledku, ale za mnohem delsi dobu. Diky lepsi citove strance tak byvaj vkusni a diky velke predstavivosti a dobre emocinolani strance jsou casto idelani volbou pro Konzervatore, technicke ci vedecke skoly, nicmene se nevyhnou technickemu kresleni a pod. predmetum jako literatura, kdy kde a v kolik hodin kterej cyp napsal na kuz hajzlpapiru naky verse. Geometie pro ne byva za trest, ale z vetsi davkou trpelivosti jsou schopni to zvladnout. Jazyky byvaj vetsi problem, uceni za chodu, formou potreby se domluvit, je pro ne nesrovnatelne jednoduzsi, nez se ucit napr. anglicke vyslovnosti, podle nejakych klikyhaku v hranate zavorce, dokazi se naucit co ktery dela a znamena, i kdyz opet jako basnicku, ale nez by si po jednotlivych pismenech dopracovali k tomu jak slovo a prizvuk dat po slabikach dohromady, tak si radsi slovu snazi vyslovnost domyslet sami, protoze mivaj dobrou sluchovou pamet a vychazej stoho jak dane slovo slyseli, nebo, jak by asi mohlyo s prizvukem znit, třeba jako nejaky ton, nebo melodie, která je neprasti do usi. Jejich predstavivost jim dava prostor pro fantazii a diky dobremu vnimani emoci druhych, se casem nauci komunikovat grimasana "rukama, nohama, telem, oblicejem, aby lide pochopili co jim prave chteji sdelit. Byvaj dobri v psani s
|
|
je mi 58 let Jsem těžký dislektik a vydrželo mi to dosud. Dislekcie neni jen nevýhoda, nedostatek a hendikep. Je pravda, že dosáhnout vzdělání je obtížnější - u mě se to extrémně projevilo v deficitu jazyků. Na druhou stranu způsob uvažování takto "postižených" osob se odlišuje diametrálně od "zdravých" lidí. Když se člověk s problémem vyrovná a využile svých možností, které mu jiný způsob uvažování nabízí, neni dislekcie nevýhodou. Je nutno technicky omezit nevýhody (jsou způsobeny nastavením chodu společnosti) a jsi na koni. Podotýkám, že se mi podařilo dostudovat VŠ (od druháku studium bez problémů) a čím jsem studoval na vyšší úrovni, tím víc mi to šlo. Nikdo mě neobtěžoval s formalizmy jako úprava (jsim i vydatný disgrafik - ale malovat umím), musel jsem si poradit s tím, že ke zkouškám mi muselo stačit jediné prostudování skript. Slabší pamatovák lze nahradit kombinačními schopnostmi a to je v kombinaci s "obrázkovými představami" úžasné. Tak si myslím, že vychovávat údajné dislektiky, aby se stali nedouky společnost nepotřebuje. Když si čtenář dopočte, kdy jsem studoval, dojde i k závěru jaké ohledy k mému problému školy uplatňovaly. A zde si dovolím poznamenat, že úroveň vysokých škol prudce klesá - nejen já si to myslím - mí kamarádi a spolužáci jsou i profesory a vyučují. Když "nastudovanou" látku student neprocvičí v laboratoři, neni jistota, že pochopil podstatu. Na internetu a prezentacích se tento deficit nedohoní. Je zoufalá škoda, že ekonkmické nastavení škol vede k nekvalitním absolventům. A tak si myslím, že na můj důchod nakonec nebude...
|
vvvv |
|
|
no vy si tu snad všichni myslíte že co ?? Trpím tou vaší poruchou a do páté třídy jsem to ani nevěděla. Dokonce to nevěděla ani moje třídní protože rodiče mou zprávu předali řiditelce a ta si ji nechala jen usebe a zapomělo se na ni. Takže já jsem se z angličtinou a češtinou trápila celých pět let jen pro že řiditelka zapoměla. Pak jsem přešla na jinou školu s novou zprávou kterou jsem osobně předala svému třídnímu a hned jsem měla lepší známky než před tím. Samozdřejmě jsem pracovala jako ostatní jen z delším časovím limitem nebo s nišším koeficientem. Poté jsem vystudovala pedagogickou školu a šla vysokou. Tet´ učím dějepis a tělocvik a žiji si v pohodě. A abych nezapoměla kikiwhite : jen se z té zprávy podělejte a pořádně !!!!
|
|
Mám snížený intelekt a nemám žádnou dyslexii a nic, protože podle psychologů nemám při sníženém intelektu nárok. Na základní škole o mně psychologové tvrdili v páté třídě, že patřím do zvláštní školy, na střední škole o mně tvrdili že patřím na učńák a teď na Vošce už tam nepůjdu, protože se bojím, co bych se o sobě a svých schopnostech znovu dozvěděla. Chci, tím potvrdit, že bych psychologické poradny nejraději zavřela.
|
|
Je to tak i tak. Někdo problémy trpí, někdo se za ně schovává. Je mi přes 40. Dyslexii, dysgrafii a dysortografii mi diagnostikovali cca před třiceti lety na základce. Nikdy jsem nestihl dopsat diktát (obvykle za 5, někdy za 4), opisování z tabule pro mne bylo utrpení. Sešity nečitelné, rovnou čáru neudělám. Pro s a z jsem v podstatě používal jeden univerzální znak, diakritiku jsem nezvládal. Jakýkoliv text, který mám publikovat, mi musí někdo zkontrolovat. Vlastní chybu po sobě nenajdu. Když jsem se snažil dělat korekturu po někom jiném, musel jsem text číst po slabikách. A stejně mi vždy něco uniklo. Nemyslím si, že se dyslexie, dysgrafie i dysortografie dají vyléčit. Dají se ale kompenzovat. A na tom se musí pracovat – buď rodiče, nebo ono zmiňované „doučování“. Na tohle učitel v běžné výuce bohužel opravdu nemá čas. Mí rodiče moc nechtěli, abych kvůli tomu měl ve škole nějaké úlevy. Vyžral jsem si to dokonale. Někteří učitelé to lehce tolerovali, někteří se po mě vozili. Ale – jak tu už někteří psali – v reálném životě se na dys nikdo neptá. Takže jsem nakonec rád. Podáš výkon, nepodáš výkon. Buď se ti podaří dysfunkci kompenzovat (třeba větším úsilím, dobrým vedením), nebo si najdeš uplatnění v oboru, kde nevadí. Písemná komunikace není jediná možnost. Třeba jazyky se dají učit poslechem a konverzací. Automatický korektor na počítači při psaní všech textů obrovsky pomáhá. Tak nějak jsem to dotáhl k absolvování jedné a půl vysoké školy humanitního směru. To že, se občas cítím jako flákač, a do něčeho se mi nechce, s dysfunkcemi nesouvisí. Pro Dys: zamakej. Je úplně jedno, jaké známky máš. Důležité bude, jak se uplatníš v životě. Některé věci ale za dys neschováš. Shoda podmětu s přísudkem není o dys, ale o učení. Slovíčka a texty se DALY, ne DALI naučit. Když se necítíš na čárky v souvětích, nepiš složitá souvětí apod. Ale asi to s tebou nebude tak zlé. Bezpečnostní kód jsi opsat zvládla. Já bohužel až napodruhé.
|
|
Je to tak i tak. Někdo problémy trpí, někdo se za ně schovává. Je mi přes 40. Dyslexii, dysgrafii a dysortografii mi diagnostikovali cca před třiceti lety na základce. Nikdy jsem nestihl dopsat diktát (obvykle za 5, někdy za 4), opisování z tabule pro mne bylo utrpení. Sešity nečitelné, rovnou čáru neudělám. Pro s a z jsem v podstatě používal jeden univerzální znak, diakritiku jsem nezvládal. Jakýkoliv text, který mám publikovat, mi musí někdo zkontrolovat. Vlastní chybu po sobě nenajdu. Když jsem se snažil dělat korekturu po někom jiném, musel jsem text číst po slabikách. A stejně mi vždy něco uniklo. Nemyslím si, že se dyslexie, dysgrafie i dysortografie dají vyléčit. Dají se ale kompenzovat. A na tom se musí pracovat – buď rodiče, nebo ono zmiňované „doučování“. Na tohle učitel v běžné výuce bohužel opravdu nemá čas. Mí rodiče moc nechtěli, abych kvůli tomu měl ve škole nějaké úlevy. Vyžral jsem si to dokonale. Někteří učitelé to lehce tolerovali, někteří se po mě vozili. Ale – jak tu už někteří psali – v reálném životě se na dys nikdo neptá. Takže jsem nakonec rád. Podáš výkon, nepodáš výkon. Buď se ti podaří dysfunkci kompenzovat (třeba větším úsilím, dobrým vedením), nebo si najdeš uplatnění v oboru, kde nevadí. Písemná komunikace není jediná možnost. Třeba jazyky se dají učit poslechem a konverzací. Automatický korektor na počítači při psaní všech textů obrovsky pomáhá. Tak nějak jsem to dotáhl k absolvování jedné a půl vysoké školy humanitního směru. To že, se občas cítím jako flákač, a do něčeho se mi nechce, s dysfunkcemi nesouvisí. Pro Dys: zamakej. Je úplně jedno, jaké známky máš. Důležité bude, jak se uplatníš v životě. Některé věci ale za dys neschováš. Shoda podmětu s přísudkem není o dys, ale o učení. Slovíčka a texty se DALY, ne DALI naučit. Když se necítíš na čárky v souvětích, nepiš složitá souvětí apod. Ale asi to s tebou nebude tak zlé. Bezpečnostní kód jsi opsat zvládla. Já bohužel až napodruhé.
|
|
Psychologie se obecně přeceňuje, je to další kšeft a člověk by všechny "posudky" měl brát s velikou rezervou. Myslím, že se to dostává do opravdu pitoreskních rozměrů. Obecně jsem proti pře-psychologizované pedagogice. Často největší ufoni jsou právě sami psychologové. Zmírňování kritérií by mohlo poškodit samotné postižené při uplatnění v reálném životě.
|
|
Ahoj mám 15 let a jsem dislektik a disgrafik (bohužel) kvůli tomuto "postížení" nemůžu jít na školu kterou sjem is vybral- grafik pro média a dokonce kvuli tomuto i brečívám a například mojí češtinářce kterou právě teď mám bych nejradši střelil jelikož mi pořád dáva 5tky za škaredé písmo nemůže pochopit že já za to nemůžu.. Nevím, ale z vás co si myslíte že si to někdo vymyšlí a tak je mi na zvracení až si to zažijete tak pak kecejte..
|
Kýša |
|
|
zdravim jsem dys,a nejsem typ cloveka, mam papir nic delat nebudu sice mam v cizim jazyce napsano nezabivat gramatikou,spis se dorozumet,kde je nadraži atd...ale ja proste chci umet anglicky chodim na intenzivni kurz a makam kazdej den gramatiku sice to je slozity to pochopit ale chci umet jazyk(kolik umiš jazyku,tolikrat jsi clovekem)musim ale řict že mam rustinu a ta azbuka my davá zabrat,ucitelka na me nebere vubec ohled tak ze mam same 5 ptz v pisemnym projevu me to nejde.A když se ucim slovicka psat tak si musim rikat jak si pisou jakoby do čestiny ptz jinak si to nezapamatuju ...je to boj..azbuka je sama o sobě težka,jeste k tomu s poruchou..ale ja to nevzdam=)
|
slečna |
|
|
Dobrý den, Provozujeme online poradnu, která se zaměřuje na problematiku SPUCH u dětí. Poradna funguje zdarma 24 hodin denně a najdete ji na adrese http://poradna.alfabet.cz Mohou se na nás obrátit rodiče dětí se SPUCH, učitelé ale i další lidé, které zajímá tato problematika.
|
|
Myslím,že je to složitý.Například můj manžel,28 let, se rozhodl dálkově dodělat maturitu a jako dys nevím,zda to zvládne.Ještě při práci....Myslíte,že mu někdo dá potvrzení?A když,tak,že mu k něčemu bude?
|
|
Jeegles: Tak ještě jednou, já nepíšu proto abych obhajovala " dys lidi " proti Vašemu názoru ale proti názor lidí co přicházejí do tenhle diskuze se slovy " Dyslexie, dysgrafie apod. - VÝMLUVA? " a člověk co je dys se nemůže vymlouvat na to, že má papír.. protože ho doopravdy má.. toť vše. A jestli z mého textu čtete, že chci aby jste mě měl politovat.. tak jste třeba asi taky dys. A rozhodně nepujdu do zaměstnaní do oboru, kterému nerozumim a který neovládám, abych tam pak mávala s papírem a omlouvala své neznalosti.
|
|
dys: Dobře, chceš - li to tak hrozně slyšet, je mi to fakt líto, že jsi dyslektik. Bohužel to padlo zrovna na tebe, je to škoda, je to tak - ale já za to fakt nemůžu. Stále si však stojím za tím, že chápu, jak je to pro tebe těžké, jak je to hrozné a jak ti to třeba tisíckrát nejde - ale prostě pokud chceš maturitu, musíš máknout a dohnat spolužáky. Opakovaně se ptám - myslíš, že budoucímu zaměstnavateli jednou prostě oznámíš, že jsi dyslektik a on řekne: "Nojo, ty chudinko, no tak to budeš mít třeba o půlku míň práce než ostatní"? Na svých názorech nevidím nic urážlivého, v současnosti je dyslektik/dysgrafik/dyskalkulik skoro každý, proto je bohužel dost těžké to rozlišit. Já na místě kantora bych se ti asi pokusila pomoci, ovšem to je jeho věc - on to dělat nemusí, byla by to jeho dobrá vůle. Zkus pochopit i tu stranu, že s tím má třeba někdo špatné zkušenosti. Pokud by moje dítě bylo dys, pak bych se mu samozřejmě věnovala daleko víc, než je běžné a pokud by to opravdu nezvládalo, sehnala bych mu speciální doučování s pedagogem zaměřeným přímo na tuhle poruchu. Nicméně by hodně záleželo na vůli mého dítěte - pokud by se učit nechtělo nebo mu to extrémně nešlo ani s odbornou pomocí, pak by pravděpodobně holt asi nešlo na gympl nebo střední, ale třeba na nějakej učňák...
|
|
Samozdřejmě, to vidíte uplně z jiného pohledu.. sama vim, že moji rodiče ze mě byli naprosto zoufalý, když jsem v první třídě nedokázala přečíst slovo " máma " a " táta " ikdyž jsem každé písmenko uměla říct zvlášť a oni se mi to snažili vysvětlit tisíckrát ale prostě můj mozek tuhle informaci nedokázal zpracovat, vy umíte jen člověka odsoudit a říct, že je pro něj všechno jednudušší, když má papír ale nevíte jaké to doopravdy je.. možná až jednou budete mít vlastní dítě a zjistíte, že má poruchu dys tak se na to budete koukat trošku z jiného pohledu a budete mít taky odpor k lidem co Vaše dítě přirovnávaj k idiotovy co se jen fláká a sám on ho to nedokáže naučit, protože neví jak ( kvalitní kantor) , ikdyž sám dobře víte, že to tak není a, že se snaží. Docela bych Vám to za tyhle naivní a urážející názory přála. Samozdřejmě, že jsem za profesorem šla ale jak se již opakuju rovnou mě poslal na soukromé doučování. Od nikoho omluvu nechci a ani jí nepotřebuju, jen mě přímo rozčiluje, když tady ze všech dys děláte chudáčky co si chtěj doma jen válet prdel a schovávat se za máminu sukni. Toť vše, nepotřebuju od Vás rady, že se mám dřít a dřít a dřít. Já tohle vím. A to, že jsou mezi náma studenti co na to serou a je jim momentálně uplně jedno, že propadnou atd.. to nemá souvislosti s dys poruchou ale s tím jaký ten člověk je on sám.
|
dys |
|
|
dys: Já si zase myslím, že je pro spoustu lidí lehčí se na to vymlouvat než s tím něco dělat. Prostě dneska když něco dítěti nejde, tak první co rodiče udělají je, že ho vezmou k psychologovi, ten mu napíše že chudák dítě je dys, a z toho vyplývá, že nemusí nic dělat. Promiň, viděla jsem pár takovejch případů kolem sebe. Já chápu, že je třeba angličtina tvůj handicap, ale každej z nás má nějaké handicapy a je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme. Mimochodem, a tys zkoušela za tím profesorem jít a zeptat se ho, že nestíháš, jestli by si na tebe třeba neudělal někdy čas a nevysvětlil ti to? Chápu, že je na vás třeba profesor drsnej, chápu, že třeba nemáš dobrou průpravu ze základky, máš samozřejmě právo si na toho profesora zanadávat - ale pokud ti to nejde a v hodině to nestíháš, pak je pro tebe jediná možnost drilovat si sama doma - to není jenom o tom, co tě naučí ve škole. Prostě na té maturitní úrovni angličtiny být musíš tak jako tak a třeba máš tak velké mezery, že kdyby ten kantor jel podle tebe, tak do maturity nestihnete probrat všechno. Všichni tě můžou politovat, ale to je tak to jediný, co pro tebe udělají. Máš pocit, že já si na vysoký můžu říct, že když jsem dyskalkulik (já teda nejsem, to jen pro příklad), že nemusím dělat zkoušku z matiky? Tak to je pěknej omyl, já bych ji musela dělat tak jako tak, nikdo by mi žádný úlevy nedal. A víš, přišla jsem na vejšku ze střední kde jsme matiku nedělali absolutně, neuměla jsem nic, a zkoušky z matiky mám, i když byly kurva těžký. A to nejsem na matiku žádnej velkej myslitel. Chtělo to jenom počítat, počítat a počítat. Prostě v životě se taky nebudeš moct na nic vymlouvat, myslíš, že ti někde v práci dají úlevy, že když seš dyslektik, nebudeš muset umět anglicky?
|
|
Jeggles: já se tady neptám na radu jak se naučit anglicky, jen Vám říkám, že dys porucha není žádna výmluva ale, že to není taky procházka ružovou zahradou. Ale za to, že jsem od první třídy dostala učitele na angličtinu, který byl cizinec a neuměl česky a pak na druhém stupni učitelku, která s náma 4 roky psala do sešitu furt stejne zadaní z učebnice nebo pak na střední kde za celý rok s náma učitelka prohodila tak pět slov ( česky) jinak si dělala svojí práci a to, že by někdo chtěl mít hodinu angličtiny jí nezajímalo. A teď když po pár letech dostanu učitele co po mě chce v angličtině plynule mluvit a gramaticky dobře psát není opravdu muj problém zanedbanosti nebo nestíhání..! Ještě ke všemu když moje poruchy srovnává s leností a nepřipraveností. To zase nechápu já...
|
|
Myslim, že zaměstnanci pedagogickopsychologické poradny si tyhle posudky nevymýšlí někde po večerech u stolu. Je jasný, že když už to tam ten student má napsaný tak asi tím bude opravdu trpět, ale záleží na něm samotném, jestli se s tím hodlá vyrovnat nebo ne a proto prosím neberte lenost a dys poruchu jako synonyma. Chápu, že je lehčí radši studenta odsoudit jako lenocha než si přitat trochu víc práce, aby váš výklad pochopil i on. Tímto postojem si samy podepisujte tak známou větu " Kdo neumí, učí " .
|
|
dys: Nezlob se, ale ty to prostě musíš sama dohnat, když ostatním nestačíš... A proč si neseženeš doučování? Nechápu to.
|
|
dys jenže Vás, kteří tím opravdu trpíte je málo a vezete se spolu s vlnou ulejváků - stejně jako slušní cikáni budou vždycky strkáni do stejného pytle zlodějů s ostatníma
|
|
To je moc hezké, že sem píšou všichni co poruchu studují a znají jí jako profesoři, ale ani jeden člověk co jí má. Já sama mám několik poruch dys už od malička a stále přetrvávají především v matice, češtině a cizích jazycích, tyto předměty jsou pro mě největší překážky a přesto, že se dost snažím a rozhodně se nevymlouvám na svojí poruchu ani se necitím nějak odlišná od svých spolužáků. Problém je ale v tom, že ačkoliv se sama učím například cizí jazyk, tak tomu prostě nerozumím a nedokážu sestavit správně ani tu nejprimitivnější větu, žádný učitel mi není schopen samostatně vysvětlil látku, poradit mi nebo nepochopit, že slovo, které slyším anglicky neumím prostě napsat správně nebo přečíst správně, ikdyž se snažím. Učitelé mě především schazují před spolužáky a absolutně mě ignorují, a když se jich prosím o radu nebo pomoc tak mi odpoví větou " tak si sežeň doučování, tohle máš už dávno umět.." nebo " tak to tady nemáš co dělat ".. možná bych to dávno uměla, kdyby byl aspoň jeden učitel, který by mi pořádně vysvětlil danou látku a nekomunikoval ve třídě pouze se spolužáky, kteří anglicky umí moc dobře..! A, že nemám na té škole co dělat? Hlasila jsem se na obchodní akademie a ekonomiku, učetnictví a tyto odborné předměty ovládám na jedničku, hlavně tedy angličtina se vyučuje na všech školách, takže když tenhle jazyk neovladám tak asi můžu jít rovnou kopat. Takže místo toho, aby mě ve škole naučili anglicky tak se musím obrátit k soukromému doučování. Nač teda angličtina na škole je, když jí profesor neumí naučit ani studenta bez poruch co nemá k angličtině předpoklady natož studenta s nimy. Za celých 14 let jsem neměla profesora co by přihlížel na mojí poruchu v cizím jazyce, vždy jsem utekla od propadnutí jedině slušnými známkami ze slovíček a textů, které se dali naučit nazpamět ale domluvit se anglicky to asi u mě nehrozí. V češtině sice neovládám pravopis ale dokážu si známky nahodit literaturou a v matematice bez kalkulačky nevypočítám ani primitovní rovnici přesto postupy ovladám. To, že jste dys ale neznamená, že jste si pouze zašli do pedagogickopsychologické poradny pro papír a jste flákač. Možná by jste měli přestat všechny házet do stejného pytle a automaticky si k dys studentům přirazovat nálepku flákač ale začít UČIT pořádně svoje vystudované předměty.
|
|
Ještě si vzpomínám na jedno své faux pas, kdy jsem na školním srazu jedné ze spolužaček povídal něco v tom směru, že si myslím, že se různá dys přeceňují, zbytečně dávají úlevy, že je problémová integrace do tříd atp. a ona mi vzápětí sdělila, že má takhle dvě postižené děti a sama učí na VŠ obor speciální pedagogika.... Jenže ona samozřejmě o své děti pečuje/vzdělává maximálně.
|
|
Studuji specku. Podstata specifických poruch učení je v tom, že se jedná o rozkol mezi potenciálem dítěte (=intelektem) a jeho skutečnými výkony, tudíž žádný seriózní psycholog nemůže dát nálepku dys- někomu, kdo má podprůměrnou inteligenci. To, že se to děje, je bohužel druhá věc. Vzhledem k tomu, že jsem z toho zrovna před pár dny psala zkoušku a studuji to, tak to mám ještě v živé paměti. Takže kdyby přišli nějací takoví rodičové za mnou, tak vytáhnu skripta, ukážu jim definici dyslexie a pošlu je do pr_ _ _e.
|
|
Tak a teď vypadám také jako dys, všimla jsem si, že mám v textu nějaká vynechaná písmena, ale omlouvá mě fakt, že píšu hodně rychle, takže se dopouštím překlepů, v dys to naštěstí není.
|
|
V podstatě s tebou souhlasím. Dnes se na dyslexii vymlouvá dost rodičů a na sš je to zvlášť fatální chyba, protože do sš už by měla být dyslexie a jiné dys poruchy dávno podchycena a daný student by měl mít už dávno vytvořené takové návyky, aby dokázal navzdory této poruše zvládat alespoň průměrně na něj kladené studijní požadavky. Nakonec v poradnách rodičům (už malých dětí s touto poruchou) mohou poskytnout spoustu rad, jak s poruchou zacházet, aby dítě stačilo nárokům na něj kladeným. Znala jsem dyslektičku, která studovala lehčí sš a jazyk měla těžce vydřený(doučovala jsem ji čj), některé rozdíly vůbec neslyšela, ale snažila se a odmaturovala(sice na lehčí) sš, ale odmaturovala za 2, zatímco někteří její potenciálně nadanější kolegové měli i horší výsledky. Dokonce i o klukovi, který byl velmi těžký dyslektik a vystudoval s vyznamenáním gymnázium a pak promoval na medicíně. Takže i dyslexií se dá mnohé zvládnout, pokud se rodiče věnují svému dítěti a pokud s ním pracují. Na sš už by pak měli být přijímáni jen ti studenti, kteří mají nějaké pracovní návyky, klidně mohou mít poruchu učení, ale měli by být aspoň snaživí. Problém je, že dnes kvůli malému počtu studentů berou sš téměř všechno a tak se učitelé musí trápit i s lidmi s podrůměrným iq a s absencí studijních návyků, což je katastrofa. Když nemá potenciál, ať aspoň maká. Pokud nemá potenciál a nevyvíjí ani snahu, ať jde pryč. V zaměstnání nebo na vš to taky nikdo nebude omlouvat, tak proč na střední, která má své absolventy připravit do pracovního procesu nebo na další studia.
|
|
holkavelka: To jsi napsala hezky, každopádně i to ústně se ten člověk musí naučit tak, že mu to buď někdo bude číst nebo si to namluví na diktafon. Fakt mi přijde hloupý myslet si, že lidi s poruchami učení se jen dost nesnažej, tenhle přístup fakt nesnáším.
|
|
Nečetla jsem diskusi, ale můj názor na věc: Máš naprostou pravdu, vidím to stejně. status "dys" se akorát využívá, a to je potřeba zastavit. Napadla mě možnost, že by sis zavolala studenty i rodiče (nebo jenom rodiče) těchto žáků na jakousi "třídní "dys" schůzku", a tam jim vysvětlila to, co nám tady - že toto není omluvenka pro hloupost, lenost a neznalost základního. Lidé s dyslexií a tak dále jsou na tom samozřejmě hůř, ale pokud chtějí tu maturitu, měli by si ji vydřít. Vždyť třeba jednou, až budou na nějaké pracovní pozici mít za úkol napsat obchodní dopis, a napíšou tam místo "zboží" "zbožý", taky je nikdo nebude omlouvat a zkoumat, jestli jsou to dyslektici nebo ne, ale řeknou si o nich: Tyjo, ten je úplně blbej... Možná je dyslexie určitým druhem postižení, přesto se s ní dá něco dělat, dá se cvičit a drilem se naučí i dyslektik (neříkám, že hned nebo stejně rychle, jako ostatní, ale naučí). Myslím, že je načase dát těmhle "omluvenkám" červenou, nebo to bude pořád horší a horší.
|
|
České společnosti chybí pořádná darwinistická selekce (nebo si to aspoň spousta lidí myslí)
|
|
Divy s dyslexií a s dysortografií se dají dělat v případě, že dítě má alespoň průměrnou inteligenci. Ve spojení s podprůměrným intelektem je hodně obtížná náprava, nehledě na to, že pokud se jedná o skutečně silného dyslektika - dysortografika, pak tyhle problémy přetrvávají i v dospělosti. Takovým dětem nepomůže ani více času na vypracování úkolu, ty chyby tam budou mít vždycky, protože nejsou schopny je vidět a ony s tím nemohou nic dělat. Ale většina dětí má pouze stanoveny problémy dyslektického či dysortografického rázu, takže ta porucha není tak silná. A často se jedná o tzv. "nepravé" dyslektiky, děti, u kterých došlo k zanedbání v předškolním věku nebo na začátku školní docházky. Tedy v době, kdy je nutné nacvičit s nimi sluchovou analýzu a syntézu slov, což je důležité ke správnému čtení a psaní. A další problém je v tom, že přes neustálé upozorňování učiteli děti doma nečtou. A nečtou ani jejich rodiče, takže si neuvědomují, jak velký význam pro výsledky vzdělávání čtení má - ovlivňuje prospěch ve všech předmětech. Tohle vede k nepravé dyslexii - a to je problém především rodičů a jejich spolupráce s učitelem. Problém je, že státní maturita s takto skutečně postiženými dětmi nepočítá. A tohle je opravdu zdravotní omezení - je to, jako bychom chtěli po někom se zlomenou nohou, aby obíhal stadion a ještě k tomu na čas. Proto státní maturita ublíží inteligentním dětem tím, že budou muset vypracovávat písemné testy. A učitel s tím nemůže dělat nic jiného, než se snažit to dítě všemi prostředky dotlačit aspoň k tomu, aby prolezlo. Dělá to pro jeho dobro, ale zároveň mu tím ubližuje a vystavuje je stresu. Ale zodpovědnost je v tomto případě především na státu a jeho nekompetentnosti systematicky a promyšleně udělat změny ve školství. Jenže... takto postižených dětí je opravdu minimum. Jsou to děti, které by měly mít napsáno z poradny, že mají nárok být zařazeny do vzdělávání ve speciálním školství - čili na SŠ to znamená, že jsou integrovány v běžných třídách. A nárok na to by měly mít pouze ty děti, které jinak inteligenčně postačují požadavkům studia na střední škole. Čili v předmětech, které nejsou tak závislé na jazykovém projevu, mají výborný nebo alespoň průměrný prospěch. A v jazykových předmětech dokáží zvládnout mluvený projev, což předpokládá alespoň osvojení slovní zásoby. V českém jazyce ovládají znalost literatury, dokáží se ústně souvisle vyjadřovat, přestože slohové práce jsou katastrofální. Právě celková úroveň inteligence by měla být důležitá pro posouzení, jak takového studenta hodnotit. V první řadě máš pravdu, že dítě s podprůměrnou inteligencí na takové škole nemá co dělat. A jestliže je podprůměrné, pak svoje hodnocení obhájíš. Pokud bude psát test, ve kterém neuspěje, vyzkoušej ho ústně na tu samou látku. Neumí ani ústně? V tom případě jeho neúspěch není důsledkem dyslexie. A z toho bych neustoupila. A pokud umí, pak bych na psaný projev kladla menší důraz než na mluvený. I když, jak jsem řek
|
|
Věřím, ač ve školství nedělám, že to je problém, se kterým se potýká každá škola, a že to někde budou mít třeba i vzorově zvládnuté. Pak existuje jistě cesta, jak si vzít tu školu za příklad, a jejich způsob aplikovat. Jak si pamatuji ze škol, které navštěvovaly dcery, tak se dys-žákům nevylepšovaly známky, ale jejich vyšší hodnota se pouze slovy zdůvodnila dysfunkcí. Ovšem u maturity ne, tam už prošel skoro každý, jakoby šlo pouze o formalitu. Myslím, že si všichni ti psychologové vyrábí stálou klientelu, a že je mezi nimi jen málo skutečných profíků, kteří se odváží říct rodičům, že jejich dítě je prostě blbé a líné se učit. A že to je navíc dědičné:-)
|
|
kikiwhite, naprosto s Tebou souhlasím. Obvykle ti, kteří se snaží, zrovna nepropadají, nebo aspoň neodevzdávají prázdné papíry. Jeden můj "dys" kamarád se mi jednou svěřil, že se musí každý slovo učit písmenko po písmenku, jak se to píše, že mu to nepřijde logický, obzvlášť když je tam nějaký i/y, s/z, t/d a podobně. Ale že hodně čte a snaží se si co nejvíc slov zapamatovat, aby zvládl jednodušší psaný projev. Taky mi přijde, že dnes se hodně věcí dramatizuje a že se dnes "dys" přišívá i dětem, které prostě jen nejsou 100% géniové (samozřejmě asi v malém procentu případů, ale jo). Přijde mi alibistické se vymlouvat na to, že jsem "dys-" to by takhle obézní děti mohly za chvíli přijít s tím, že jsou dyssportovci a že chtějí jedničku z tělocviku za sezení na lavičce. Myslím, že odvádíš výbornou práci - vyjít vstříc těm, co o to stojí a snaží se, ale flákačům to nedávat zadarmo. Chápu, že střety s rodiči mohou být nepříjemné, ale být Tebou bych jim prostě ukázala ty prázdný písemky s tím, ať se nezlobí, ale že tohle opravdu nejde. Jinak samozřejmě jsem pro, aby "dys" děti mohly mít více času, mohly psát na počítači, aby v případě zájmu mohly být přezkoušeny, když jim nejde psaní (pololetku asi napsat musí, ale není problém je dodatečně přezkoušet na zlepšení známky). Jak už někteří psali, po škole se s nima taky nikdo speciálně párat nebude.
|
|
BurnOut mluvíme každý o něčem jiném, je třeba si neplést pojem a průjem - papír vydává psycholog a s žákem pracuje pedagog, pokud však žák pod záštitou papíru odmítá spolupracovat, je to jako na Sahaře prodávat písek - zbytečné. A to pozná pedagog, ne psycholog. Celá tahle diskuze by měla být o tom, že papír od psychologa by měl být pro pedagoga jen doporučením, aby se žáku víc věnoval a měl s ním trpělivost, ale pro žáka by neměl mít význam žádný, ale někteří to chápou špatně a považujou ho za potvrzení na bezzásluhově vydané vysvědčení - prostě, mám papír, musím dostat dobré vysvědčení, i když se na to vyse*u. A tento přístup je námětem diskuze.
|
|
ubzed: Ano. Ta logika vychazi ze slova pedagogika a psychologie. Posudek na dyslexii a podobny neduhy vydava psycholog. Pokud v tom nevidis rozdil, doporucuji si na netu pohledat o tom, o cem tu vubec mluvis.
|
BurnOut |
|
|
BurnOut A potřebujem potom ještě vůbec učitele? Nestačili by teda jen psychologové, kteří by všem vydali "papíry na hlavu" a jeden učitel, který by vypisoval maturitní vysvědčení pro celou republiku?
|
|
http://tinyurl.com/6kgfkgj Jen ze zajimavosti, aby zas nekdo nerekl, ze si vymejslim. :P ubzed: A vubec. Ty absolutne jako ucitel nemas pravo rozhodovat na zaklade tveho posudku jeho snazeni, zda mu ten zvlastni pristup poskytnes, nebo ne. Na pany bohy si hrajte v soukromi. Od toho snad dostane papir od odbornika, ktery ma na to specializaci (aspon predpokladam) Fajn vikend.
|
BurnOut |
|
|
BurnOut skvělá logika - nestačí pedagogické vzdělání - musím mít diplom z psychologie A pokud chci používat peníze, musím mít diplom z ekonomie? A při přemýšlení z filozofie? Diplom je pouze potvrzení specializace. Začínáš tu mávat podobnými "kouzelnými" papíry, jako Ti rodiče v tématu diskuze...
|
|
ubzed: Jenze tohle rozhodovani uciteli neprislusi, hodnotit jej na zaklade toho, zda doma provadi cviceni. Ani jeden z vas nema diplom na psychologii. Takze se o tom otevrene bavit ano, rozhodovat - pokud to udela a zacne na zaklade svych osobnich pohnutek mu zasahovat do zivot, mela by letet. Opravdu, od tohodle zadnyho ucitele neplati. A rekl bych, ze blbe ctes ty :P Spis bych vyhazoval ucitele za to, ze dnesni dve tretiny mladeze, podle nedavnych vyzkumu, nejsou schopny porozumet psanemu textu. Prestoze pravopis umi...
|
BurnOut |
|
|
Možná by ještě stálo za to zavolat dotyčné psycholožce, aby tohle rodičům vysvětlila. Psycholožky většinou vědí to, co tady píšeš, ale vidí to přece jen trochu jednostranně - ony i učitelky se často chovají bezohledně a psycholožky z p.p. poraden se setkávají častěji s těmito případy. Možná že to psycholožka (nebo psycholog) rodičům vysvětlili - ale rodiče mají papír a snaží se to před tebou (a sami před sebou) překrucovat, takže kdybys znala postoj psycholožky. líp by se ti argumentovalo při diskusích s rodiči, a možná kdyby psycholožka věděla, jak její posudek používají, taky by s rodiči mluvila jinak.
|
|
BurnOut špatně čteš - ona ho poskytne - pokud vidí snahu, ale pokud snaha není a jen se mává "kouzelným" papírem...radši nekomentuju
|
|
Tak učitel by měl dle mého pochopit, že to dítě potřebuje zvláštní přístup. Ne si hrát na psychologa v pracovní době a nebo hrát si na jeho rodiče - někdy mi připadneš, že máš na chytrost štempl. Já myslím, že by ten diplom měli vzít tobě :P Pokud jim ten zvláštní přístup nechceš poskytnout, doporučuji změnit zaměstnání.
|
BurnOut |
|
|
Znám jednoho člověka s těžkou formou, který pokud byl zkoušen ústně měl jedničky dvojky, ale písemný test nezvládal ani omylem, no díky skvělým učitelkám, které to braly pouze jako výmluvu má teď zničený život, nejen že nemá dostudovanou základní školu, to by až tak nevadilo, ale i přesto že je dost chytrý ztratil po kolikaletém deptání od učitelek veškerou motivaci a jak to tak vypadá, bude z něj traktorista. Jo a každý den se doma učil několik hodin. Ale myslím že je to i otázka školského systému, který závisí více na naučení se textu než na inteligenci... Prostě jsou i těžší případy, u kterých toho moc dělat nejde.
|
|
Já to vidím tak, že diagnostikovaná porucha má sloužit k určení efektivního postupu učení a nikoliv odmítání úkolů apod. Co potom bude dělat při státní maturitě? A co po škole? To jako potenciálnímu zaměstnavateli řekne, tohle dělat nebudu, tohle taky ne, ale plat chci?
|
|
souhlasim, já bych se to asi snažila vysvětlit rodičům, že je zbytečné dítě trápit na nějaké škole, když na to nemá, ať už kvůli tomu že je dys nebo hloupější nebo cokoli jiného, i když s některými rodiči se fakt mluvit nedá...vím ze zkušeností že i člověk, který je dys může vystudovat, jen se musí trochu více snažit, ale nepřekonatelná překážka to rozhodně neni, pokud bych viděla snahu a že dělá pokroky, tak bych k tomu přihlédla ale vše má své meze a aby se někdo flákal a měl vše zadarmo, v podstatě ještě z toho udělal výhodu, to tedy ne... nevím proč by musel mít dnes maturitu a vš titul každý, to pak ztrácí vůbec nějaký význam...nepotřebujeme jen samý inženýry, učňáky jsou taky potřeba, neni na tom nic špatného, každý se prostě hodí na něco jiného a má jiné možnosti... ale to je asi hlavně iniciativa rodičů no
|
millli |
|
|
Souhlasím s tebou... jediné úlevy, které by dotyční měli mít je, že se jim na to dá o něco víc času, případně jim povolí něco vypracovat na počítači. U nás jeden kluk psal maturitní slohovku na pc, a nikdo se z toho nezbláznil. Když na to to dítě nemá, tak ať to nestuduje.
|
|
kikiwhite Jj, já jsem třeba chodila na intenzivní doučování matiky a doma počítala a počítala. Ale i tak jsem to vytáhla s bídou na 4. No ale nematurovala jsem z toho, učitelka viděla že se snažím a už jsem sama neštastná, tak se smilovala. Asi nízký intelekt no.
|
|
Nikdy jsem se s tímhle nesetkala, znala jsem pár dyslektiků, ale nikdo na tohle prostě ohled nebral - stíháš, nestíháš, nazdar. Samozřejmě že tam byl individuální přístup, ale nikdo se s nima přehnaně nesral. Nedokážu si představit, že bych se někdy takhle snažila "zvýhodnit" svý dítě. To by mě musela hanba fackovat.
|
|
doprčic píšu rychle a nekontroluju - "spolužáci mohli" - teď vypadám jako blbec...
|
|
Houp18- "S tímhle přístupem by mohli dávat VŠ tituly lidem s mentálním postižením, protože za to nemohou." mluvíš mi z duše:-)
|
|
justify - ano, tak by to přesně mělo být - ti studenti s poruchami by prostě měli dřít a dřít a ono je velice vidět, jestli dřou nebo na to kašlou...mám jednoho - v 1. čtvrtletí skoro čistá 5, pak si našel na mé doporučení intenzivní doučování, opravdu teď maká a už to vytáhl skoro na trojku..nebude to asi nikdy jazykový génius, ale snaží se a něco se sebou dělá a tak to má být..a takovému studentovi já vždy ráda pomůžu a budu třeba i mírnější, když uvidím, jak se snaží..ale aby na to někdo kašlal z vysoka, ale pořád mi říkal, že je to tím dys..tak to prostě opravdu nejde...(když se nenaučí slovíčka, tak to opravdu není poruchou)
|
|
Na tvém místě bych dělal totéž, co bude u maturity, dal jim více času na vyřešení zadání. Prostě neumíš říct větu anglicky? Je mi jedno, jestli je důvodem "dys", nebo hloupost, lenost, máš za pět. S tímhle přístupem by mohli dávat VŠ tituly lidem s mentálním postižením, protože za to nemohou. Pokud uvidíš snahu, tak bych dával 4, ale jinak bych to asi moc neřešil. Nebo jinak, jako zaměstnavatel bych nedával někomu plusové body k výsledku přijímacího řízení za to, že je dys a pochybuji, že někdo ano. Ale na tvém místě radím si nejdřív o případné změně přístupu, o tomto problému, promluvit s ředitelem. Abys pak kvůli tomu neměla zbytečné problémy.
|
|
No já jsem v dětství byla dyslektička,dyskalkulička a dysgrafička:(. Je pravda, že jsem si hodně s těmito poruchami vytrpěla hlavně když jsem byla na ZŠ a děcka si začala uvědomovat, že mi učení dělá větší problémy než jim. Základku jsem vylezla se čtyřkama, protože mi učení dělalo problémy a přiznám bez mučení, kvůli šikaně a psychickým problémům, jsem na učení dlabala. Nastoupila jsem na učiliště, kde se mé psychické problémy a i mé poruchy učení zhoršily. Sice se mi podařilo díky tomu, že se mi rodiče jako malé věnovali zvládnout dyslexii ale dysgrafie a dyskalkulie už mi bohužel zůstala. Nakonec jsem i tu dysgrafii nějak dala ale dyskalkulie je můj veliký problém dodnes. Matiku doslova nenávidím. Ani nevím jakým zázrakem mě vzali na nástavbu, kde jsem dřela jako mezek a i tak byly mé výsledky jen průměrné. Makala jsem ale jako kdyby to nestačilo, vždy se něco po. a já si přiapdala jako dement. Bylo mi hodně smutno ale nakonec jsem maturu udělala. Dokonce jsem si tam vytáhla v němčině pro mě jednu z nejtěšších otázek ale dala jsem to. A musím také říct, že jsem nikdy žádné úlevy v ničem neměla, akorát jsem o to víc makala a maturu prostě vydřela. Tohle je moje osobní zkušenost, vše jsem si vydřela ale dala jsem to.
|
|
Vídím to velmi podobně jako ty. Na střední škole by se již velké ohledy na různá dys brát neměly. Za nás žádné dys formálně neexistovaly a popravdě, když zavzpomínám na spolužáky ze ZŠ, kteří pravděpodobně mohly nějakou poruchu tohoto typu mít, tak současně šlo o jedince opravdu s nižší (a to o dost) inteligencí, což potvrdilo následně jejich uplatnění v reálném životě... Ale samozřejmě podstatnou roli hrají rodiče, kde se dětem pečlivě věnují, tam lze mnoho problémů včas odstranit.
|
|
svejk: u nás na střední nešla většině dětem matematika, byly rádi za trojku nebo čtyřku a to se většina učila dost...naopak třeba zase jim šla dobře angličtina nebo biologie nebo čeština...byli teda hloupí? inteligence se podle mě nedá měřit jedním číslem, je spousta druhů inteligence a že někomu nejde třeba jen matematika nebo angličtina ještě neznamená že je hloupý a nemá na té škole co dělat, (pokud neni vyloženě matematická), navíc málokomu jde všechno...něco jiného je pokud má někdo problém se vším...
|
|
Myslím si že je to individuální, záleží na rodičích, jaké dávají dítěti podněty a na samotném vývoji dítěte.Rozhodně by tu neměly panovat předsudky vůči dětem s dys-poruchami.
|
|
Close your eyes - co to zase plkáš? Právě jsem ti napsala, že s nima vycházím velmi dobře a můžu říct a vím to, že mě mají rádi, tak co to plácáš o přístupu? Takže dle tebe každý má právo vystudovat sš, ať má IQ 100 nebo 50 a jestli na to nemá, je to chyba učitele? Jsi opravdu hloupá a nebo to jen hraješ? Navíc si přečti celou diskuzi, jsi jediná, která nesouhlasí, ostatní mají stejné názory, není ti to podezřelé? Nebaví mě už na tebe reagovat, přijde mi, máš jaksýsi problém a vztek na něco a na mě si ho vyléváš...budu diskutovat s rozumnými lidmi a ne s někým, kdo nenapíše jediný argument a jen uráží - ty nediskutuješ, neargumentuješ, jen urážíš...
|
|
Svejk - ano, v matematice asi víc, ale i v AJ musíš projevit inteligenci...když není student schopen naučit se jednoduché gramatické pravidlo a to pak aplikovat do praxe i po několika týdenním drilu, je asi něco špatně..a je to inteligencí!
|
|
Mluvím o tom tvém přistupu k nim. Nemáš na to? Tak vypadni tady nemáš co dělat. Kdybych poslechla každou učitelku co mi tohle kdy řekla, tak mám základní školu. Mě vždycky fascinují ty tvoje soudy o něčí ineligenci, a rozčlenění dětí podle toho jaký mají (dle tebe) intelekt. Ale dobře, nechme to u toho, že jsem vyšinutá.
|
|
Close your eyes: To není mateřská ani základní škola. Na střední už by neměli být žádné děti, ale skoro dospělí.
|
|
pex - Nejlíp, aby je studenti dělali vždy na jiné škole, aby se předešlo nadržování ze strany učitelů. souhlas naprostý...skoro se děsím těch státních maturitm že věci, které se zkoušejí ve škole se stejně nějak "zakamuflují" , aby to všichni udělali..štve mě to..aspoň že část se opravuje centrálně..
|
|
mám dojem, že je to poslední dobou taková divná móda, to dys... Nevím, když jsem chodil na základku, tak buď člověk uměl, nebo se učil, nebo nestíhal a byl přeřazen na zvláštní školu. Na střední se dělaly přijímačky (tuším od průměru 1,3), kdo neudělal, ten se nedostal. No jo, ale to bylo za těch blbých komunistů, kdy byly na všechno normy - i na to, kolik masa MUSÍ být v párku...
|
|
Imbaari Tamanyah - díky, moc dobrý příspěvek..
|
|
tak nizky intelekt se projevi spise u predmetu jako matematika nez anglictina (proto taky jsou na prumyslovky primacky z matiky a ne z anglicktiny), ale jinak mas v podstate pravdu
|
|
Upřímně je to hrůza, pak se nedivte, že úroveň středoškoláků tak klesá. Můžou za to učitelé. Neumíte prosadit rozumná pravidla. Ty by ses o to i snažila, ale sama vidíš, že vůle u jiných není. Já jsem pro státní centralizované státní maturity. Nejlíp, aby je studenti dělali vždy na jiné škole, aby se předešlo nadržování ze strany učitelů. Na různé dysfunkce se dá přihlédnout na základní škole, ale ne na střední nebo nedej bože vysoké.
|
|
Close your eyes - jsi úplně vyšinutá a nevíš, o čem mluvíš - já jsem v naší škole jedna z nejbenevolentnějších, s rodiči vycházím velmi dobře, přestože se mi nelíbí jejich přístup a se studenty vycházím také velice dobře. Tento hoch, o kterém mluvím, ví velice dobře, že je na 5, je úplně v pohodě, pětku přijímá a ví, že je spravedlivá..já mu radím doučování a to velice intenzivní, diskutujeme o tom..zvu si studenty do kabibenetu a probírám jejich problémy..musela jsem dát pětku jedné dívčině, která je strašně fajn a hodná, ale neumí nic a ví to..uvažuje o odchodu, má těch pětek víc (stejně jako ten kluk)...té jsem se skoro omlouvala, že jí musím dát 5, ačkoliv jí mám ráda a ona na to, že je to v pořádku a že si z toho nemám dělat hlavu..absurdní... A za to, že chci dát pětku někomu, kdo si sji zaslouží a přijímá, jsem hrozná učitelka? Taky bych ti mohla naspat něco urážlivého, ale neudělám to, nebudu urážet někoho, koho vůbec neznám..přijde mi to dost hloupé a nízké..
|
|
Vidím to podobně jako ty. V dnešní době je spousta rodičů až příliš přesvědčená o genialitě svýho dítěte. Když jsem chodila na základku, tak jsme tam měli dva hodně těžký dislektiky, učitelka se jim snažila hodně pomáhat, ale vzhledem k tomu, že to byla normální základka a ne žádná speciální pro děti s těmito poruchami, tak největší díl "práce" museli odvést právě rodiče. Kdežto v dnešní době si všichni myslí, že nemusí nic dělat ve svým volným čase a všechno je naučí ve škole. Ale copak se dá naučit anglicky, když mají angličtinu 2x-3x týdně? Já teda neznám nikoho, kdo by uměl geniálně anglicky (nebo jiný jazyk nebo nějaký úplně jiný předmět) POUZE ze školy. Většina těchto lidí se tomu věnovala ve svým volným čase. A právě "dis" děti by se měly ve svým volným čase věnovat škole ještě daleko víc než "nedis". Já jsem se narodila s DMO a vzhledem k tomu, že na to lékaři přišli, až když mi byl rok, tak jsem měla dost černý vyhlídky - prý nebudu chodit, budu chodit do zvláštní školy apod. Moje mamka se s tím nehodlala smířit a začala se mnou cvičit 5x denně vojtovu metodu, jezdila se mnou do speciální školky (když jsem byla předškolák), kde mě učili, jak držet tužku a trénovali jsme motoriku - všechny tyhle cvičení jsem musela dělat i doma - nestačilo 1x týdně v té školce. Každopádně chodit umím, odmaturovala jsem se samýma jedničkama a jsem na VŠ. Jediný problém je trochu horší rovnováha. A všechno jenom díky tomu, že se mi mamka věnovala. Spousta rodičů by se smířila s tím, že je ze mě vozíčkář ve zvláštní škole. Stejně jako většina rodičů radši zajde za psychologem, aby jim napsal, že je dítě "dis", aby se mu náhodou nemuseli trochu věnovat a měli na co svést jeho studijní neúspěchy (je to samozřejmě chyba učitelů, protože neberou ohledy na jeho "nemoc" ;-) ).
|
|
elllaa: tak bacha, rozhodně netvrdim, že psychologie a psychiatrie je tady jenom od chlácholení neschopnejch a neléčí žádný "opravdový" neduhy. nenapadlo by mě zpochybňovat třeba zmiňovaný deprese jako "no jo, někdo má blbou náladu, tak si hned jde k doktorovi pro prášky." - konkrétně tyhle kecy mě dokonce dost vytáčí. psychická onemocnění jsou stejně vážná jako tělesná, ne-li víc... (protože se hůř diagnostikujou, léčí...). ale to nic nemění na tom, že poslední dobou se čím dál víc lidí schovává za diagnózou místo toho, aby na sobě trochu zapracovali.
|
|
ajmmy - ne, to nejsem já:-)..já nikoho v poslední době nevyhodila, tedy ne že bych nechtěla, ale byla jsem přehlasována těmi, kteří už chtěli mít pokoj a neorganizovat další maturity:-)
|
|
to kikiwhite: no však já toho kluka popisuju jako případ, že s dyslexií se dá poprat, když někdo chce - jenže ti tví se asi prát nechtějí.... Připadám si jako senilitka, ale vůbec mě mrzí, že školy jako organizace, které mají poskytovat vzdělání, jsou plné lidí, kteří nechtějí vzdělání, ale "mít tu maturitu". Na jakou lehčí školu by mohl jít? Na soukromou? Pak počítej s tím, že 1) rodiče nechtějí platit za něco, co mají zdarma, 2) státní maturitě se stejně nevyhne ani tam (bude-li dlouhodobě zavedena).
|
|
Za ZŠ a SŠ jsem potkala spoustu spolužáků, kteří měli nějakou poruchu dys... V hodinách to fungovalo tak, že měli jednak více času, a jednak se jim do určité míry tolerovaly chyby. Např. v diktátu, kde prý nejsou schopni je po sobě najít, nebo spíš hledají je o to hůř, že jsou dys. Já sama dys nejsem, takže nevím jak to v hlavě takového člověka funguje. Samozřejmě mají určitý handicap, který bys jako učitelka měla respektovat, ale jen do určitý míry. Ty sama víš že jako dys mají víc času na práci, toho se drž a zbytek je jejich problém. Rodiče můžeš informovat o tom že se té poruchy dá bud zcela zbavit nebo ji alespon částěčně vyléčit.
|
|
Opravdu doufám, že jestli něky budu mít děti, tak se takovým učitelům jako jsi ty výhnou. Ten tvůj přístup k nim, to je něco ohromného.
|
|
Je to hrozně složitý problém a nechtěla bych být na tvém místě. Každopádně být tebou, nedělám závěry dle nějakých příspěvků místních uživatelů Zpovědnice. Být tebou, jdu se poradit s někým, kdo má v tomhle větší zkušenosti. Na jednu stranu by se neměla podporovat lenost, na druhou stranu je lehké přehlídnout, že mladý člověk potřebuje jen pomoct. Těžké.
|
|
kikiwhite: ty učíš angličtinu? to mi připomnělo kamaráda, který bude teď dělat potřetí maturitu z angličtiny, je taky "dys", prý si na něj ta profesorka u maturity zasedla, tak jestli to nejsi ty:))
|
|
Close your eyes - promiň, ale co to plácáš? Myslíš, že jsem poznala jen ůpodle papíru, že ten člověk tam němá co dělat?? Ten papír mám teprve asi týden a od zčátku roku má ten kluk ode mě asi 8 suer čistých pětek, většinou odevzdá skoro prázdné papíry, občas s jakýmisi fragmenty slov a písmen, které nedávají žádný smysl.. A dle tebe mu házím klacky pod nohy, když mu dám v polotí za 5? A za co mu mám bože dát čtyřku? Doufám, že si děláš kegraci...tohle nemůžeš myslet vážně...on to má ve svých rukou?- on sám sebe má hodnotit a klasifikovat? No já teda jenom čumim...:-/
|
|
arj - no jo, jenže ten kluk, kterého popisuješ byl právě ten příklad inteligentního "dys", což tihle nejsou a navíc se flákaj..v tom je vážně problém a rodiče budou radši prudit, protože dobže tuší, že pokud se nebudou brát ohledy, dítě nemá šanci... Průšvih je, že oni to kolikrát na tu čtyřku i nějak dají, ale já vím, že státní maturitu nemůžou udělat, tak na co ztrácejí čas tady? Mohli by být na nějaké lehčí škole..
|
|
koala: tak zase jako ne všechno jsou výmluvy a kdo nezažil třeba deprese, tak taky nepochopí...občas prostě si nedokážeš pomoct sám, tak jako musíš jít k doktorovi, když si zlomíš nohu....ale jinak je jasný že se musí člověk ať už jde o cokoliv snažit i sám a nespoléhat jen na nějaký papír od doktora, prášky a podobně....ale zase brát vše jako výmluvu může jen člověk který se sničim takovým nikdy nesetkal..
|
|
kikiwhite : Především student sám. Jenom on to má v rukou. To, že někomu budeš házet klacky pod nohy mu zřejmě nepomůžeš. Ty máš papír o dyslexii a zároven je tam napsáno, že je student méně inteligentní (podle psychologa) a ty už víš, že samozřejmě na té škole nemá co dělat. A to je problém všech tvých diskuzí na téma školství.
|
|
rajska -"Nenaučej, je to prostě zanedbaná nemoc a je pozdě" Přesně tak..
|
|
Několik dětí s dysfunkcí jsem za život potkala a nechci zevšeobecňovat, ale tam, kde opravdu škola a rodiče spolupracovali a hlavně rodiče nemávali papírem, ale snažili se provádět doporučená cvičení, tak opravdu do 15 let se s dyslexií dají udělat divy. Ale nejde to samo - práce dost a musí být silná motivace na straně rodičů (a potažmo i dítěte). Jako příklad bych uvedla třeba jednoho spolužáka mého syna - dyslektik jako prase, měl papíry, úlevy, přesto se to pořád snažil dotáhnout. Protože byl z dvojčat (sestra nedys), jejich maminka měla průběžně srovnání, obešla x odborníků a makali... na osmiletý gympl se těsně nedostal (jeho sestra ano), pak šel na čtyřletý a tam už byl skoro nejlepší... a dneska studuje medicínu, což bych nikdy nevěřila, že bude možné - když jsem ho v 8 letech viděla číst a psát. Byl a je to normální fajn kluk - nemyslím, že by ho ta práce navíc přetížila a udělala z něj trosku. Jako učitelka by ses mohla pokusit vysvětlit rodičům (i když těm správným to půjde těžko), že tvým cílem není jejich dítě poškodit, ale naučit dobře (nebo alespoň slušně) anglicky, což mu v kombinaci s průmyslovkou pomůže k lepší práci. Ano, možná mají dyscosi a je to pro ně náročnější - ale je přece hlavně v jejich zájmu, aby to podstoupili a zamakali a jejich vzdělání nebylo jen formálním papírem.
|
|
Close your eyes: "Jsi si jistá, že ty nebo psycholog jste ti, kteří rozhodují o tom, kdo má nebo nemá na střední škole (dle inteligence) co dělat? Já o tom přesvědčena nejsem." Rozhodovat by to měly osnovy, jejichž náročnost je stanovena na takové úrovni, že kdo nesplní kritéria pro daný předmět, nemá na střední škole co dělat. (Kdo neumí číst a psát, stoprocentně nemá na škole co dělat.) Autorka diskuse, jakožto vyučující, je pochopitelně garantem toho, že ta kritéria budou dodržována. Když ne ona, tak kdo?
|
|
koala - oo, děkuji, mám chuť si tuhle diskuzi okopírovat a pověsit na dveře kabinetu:-)
|
|
Nevím, protože žádný rodič nechce slyšet že má doma blbínka a radši si jde pro další posudek k jinému odborníkovi. Rodiče na ně serou s pocitem, že "oni" je to ve škole naučej. Nenaučej, je to prostě zanedbaná nemoc a je pozdě. Syn má ve třídě dítě, kterému se nesmí dávat úkoly, jinak si rozpárá tričko a nesmí se na něj zvýšit hlas, protože si jde rozebírat budíka (toho si nosí z domova a má přesně vyučovací hodinu na to, aby ho rozebral do posledního šroubečku a zase sestavil). 4. třída, na pololetní vysvědčení pět čtyček a jedna pětka. Nevím proč ho tam rodiče trápěj, když to dítě na to jasně nemá a patří do nějaké speciální školy...
|
|
Close your eyes - a kdo o tom má tedy rozhodovat, to by mě tedy opravdu zajímalo - pánbůh? Kdyby byly přijímačky, nikdo by mu nějkou dys neuznal, prostě buď udělá nebo neudělá..a tihle by to na 1000% neudělali, to je jasné...teď jsou tu jen z důvodů dotací na žáka, aby škola měla víc peněz..
|
|
souhlasim s tebou (ač nerada :D) třeba moje máma byla dyslektička, ale v době kdy vyrůstala se na to "nehrálo", takže se s tim holt musela poprat. nakonec bez problémů získala VŠ titul. celkově se mi zdá, že je dnes velmi rozšířený hledat u psychologa/psychiatra výmluvy pro vlastní neschopnost. ať už to jsou dys...poruchy; úzkostná porucha (nebo jak se jmenuje to, na co se tady neustále vymlouvaj nespolečenští lidé...) nebo můj oblíbenej Aspergerův syndrom.
|
|
na nějaké dys poruchy nevěřím, a už vůbec se mi nelíbí přístup - jsem dyslektik nemusím to a to umět, houby - když už tu poruchu máš, tak se musíš o to víc snažit
|
|
Vůbec se s nima nepárej. Za nás byl učňák běžná věc, 2 trojky na SŠ byl problém, na gympl kdo neměl vyznamenání, nemělo smysl se ani hlásit. V 99% jsou to výmluvy flákačů. Asi tak.
|
|
Jsi si jistá, že ty nebo psycholog jste ti, kteří rozhodují o tom, kdo má nebo nemá na střední škole (dle inteligence) co dělat? Já o tom přesvědčena nejsem.
|
|
kikiwhite: naprosto chápu, ale prostě taková je většina rodičů, když to dítě jinak inteligentní je a je studijní typ, tak s větší pílí na něm dyslexii a pod. nikdo poznat ani nemusí - (např. kamarádka dyslektička vystudovala normálně gympl a medicínu) a zase některý děti se do toho neopřou o to víc, ale naopak je rodiče podporujou v nicnedělání, prostě si chudáček dys, tak budeš mít samý úlevy, tak by to fungovat nemělo...a občas je těžký rozeznat takový dítě od ne moc inteligentního, které i přes píli na to prostě nemá....nevím, jestli v tomhle učitelé moc zmůžou, tohle musí vědět rodiče, jestli se to dítě snaží a prostě to nejde, nebo se jen fláká a vymlouvá...ale dokud si rodiče nebudou chtít přiznat pravdu, tak se s tím asi nehne...
|
|
Opět jsem si asi po sobě špatně přečetla text ( u mě typické:-) a mám tam překlepy (ne hrubky ;.)..a nebo že bych byla taky dys a bylo to tím?? :-) ), psala jsem to pod vlivem čertvější zkušenosti a možná moc rychle a překotně, ale snad je u všech překlepů jasné, co bylo míněno:-)
|
|
asdfjkashdfkah - no já je tak úplně vyhodit nemůžu, můžu jim dát jen několikrát za 5, ale oni pak ještě můžou opakovat atd., takže je to složité..mně ale štvě ten přístup rodičů - tady mám papír a teď se z toho podělejte..:-/
|
|
Souhlasím s tím, co jsi napsala. Taky bych řekla, že je to dnes v mnohých případech pouze výmluva a na tyto rodiče asi nebude platit nic jiného, než spravedlivě jejich dítě známkovat. Samozřejmě chápu, že nikdo nechce slyšet, že nemá to nejchytřejší dítě na světě, ale jak k tomu přijdou ti, co se opravdu snaží. Vychází mu 5? Tak mu dám 5, já jsem v tomto třeba dost zásadová.
|
|
jenom je z te skoly vyhazej..takovi at jdou na ucnak
|
|
|