….ve tmě cítím tvoji přítomnost…jemně mě bereš za pas a objímáš….něco ve mně se láme….musím ti to říct,už nemám sílu,abych předstírala,že všechno je v pořádku. Už nemůžu dál žít v téhle lži. Vím,že ty to podvědomě tušíš. Ale oběma je nám zároveň jasné, že pokud začneme věci nazývat pravými jmény,tak se i to málo, co mezi námi je, zhroutí jako domeček z karet. …obklopuje nás tíživé ticho a milosrdná tma…nadechuju se,abych ti řekla pravdu….že si nedokážu představit život bez tebe, že jen tvoje prostá existence mě naplňuje naprosto nemístným štěstím….že celá moje bytost tě k smrti miluje…že jediný tvůj úsměv pro mě znamená celý svět…..a ty do ticha říkaš jen „prosím,mlč“…..
zmateně sebou cuknu,vidím jak se na mě ustaraně díváš,držíš moji ruku ve své a mně po tvářích tečou slzy….V té chvíli je mi jasné,že nikdy nebudu schopná ti to říct….odpusť…..
|
| Sára |
 18 |
|
|
23