Připadám si jak muž plazící se po poušti
on však před sebou má cíl z kterého oči nezpouští
já ale před sebou nemám nic, jen malý plamen a prázdnou láhev
Láhev hasne, plamen praská
kde je slibované štěstí mé?
A kde uvízla má láska?
Ve vodě co mi kape z úst já topím se dál
supy se snáší, slunce vypaluje mých očí žal
tonu vedle mrtvoly visící na provaze
to je ten muž! křičím do víru vody
ach ten blázen, ve své poslední snaze
svůj vaz si zlámal, když měl se tak blaze
když jeho cíl byl jasný a vedli k němu shody
Skončil to, skopl židli, místo aby sklidil plody
Tak a já se loučím s jeho groteskní grimasou
kterou mu do tváře vetkla matička smrt
Nořím se hloub a hloub, tam kde jen vzpomínky jsou
Nuže, vážení pánové a drahé dámy
já polomrtev loučím se s vámy
Nashledanou v pekle a krásne sny. |