Dál, dál od svých blízkých ztrácím se
Tentokráte bouře zaslepuje oči mé
Moji neznámou zahaluje zdrcující sníh
Vánice je na dosah rukou mých
Na dosah rukou v kterých nikdy neobejmu její krásné tělo
Přemýšlím nad tím, kdy poprvé spatřil jsem jí
Kdy poprvé držel jsem jí v náručí
A jestli je skutečná, nebo jen překrásný sen co každé ráno pomíjí
Sníh se na mě lepí a já nemohu dál
Jsem zničen jeho silou, ale krvelačné vrány nademnou
Létají s lehkostí dravou, jen čekají až smočí zobák v mé krvi
Nechápu proč si ty líné mrchy počkají a nezbaví mě bolesti
Bolesti už tak hluboko zmražené u mého srdce
Z posledních sil naberu chladný vzduch do plic
Zařvu tvé méno, které tak cizí pro mne je
Pomalu zavřu své oči a tvůj jemný polibek mi dá sbohem
Nezmohu se na slovo, už jen s tichou prosbou usínám
Tak umřel jsem já i ty, teď mrtvý ležíme v mých snech navždy |
