Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Snazim samu sebe privist vsemoznejma zpusobama k jinejm myslenkam. Jen kdyz uz jsem v deprsi kvuli necemu jinymu, schvalne se "tryznim" i timhle. Sama si to nedokazu vysvetlit, nejspis vyznavam nakou osobni zasadu "Kdyz deprese-tak poradna".
|
|
Volám kamarádům?
|
|
Nic. sedím, koukám se někam neznámo kam a nevnímám. lepší je nevzpomínat... i když to často nejde.. a když už, myslet jen na to hezký a říkat si..není přece konec světa. nějak se to zvládne... teorie by mi šla..
|
|
To bývám většinou smutný. Jinak pokračuji v činnosti, co jsem dělal předtím, než mne to napadlo. Jen mne tak napadlo - to jste tak moc ovlivnitelný city? Když si náhodou na něco vzpomenete, tak všeho necháte a jdete pouštět hudbu?
|
|
Daphne: odešel ve smyslu umřel...
|
|
zalezu si do kouta, přemejšlím, vybrečim se, relaxuju, medituju... a hlavně to zaženu, nebaví mě smutnit dlouho, tomu člověku to už život nevrátí... bohužel :-(
|
|
Ahoj Katy, moje odpověď bude znít možná trošku morbidně, ale nenechávej se tím příliš vyvést z míry. Na stole je permanentně svíčka, kterou zapálím. A potom jdu na Zpovědnici. No, vím, je to divný. Stejnak neexistuje univerzální rada. Někdy je lepší ticho, někdy má člověk náladu na hudbu. Každopádně mým společníkem v takových náladách je i věrná čajová konvice, kterou tu mám. A čaj v ní je pořád teplý :-) Plácám pátý přes devátý, možná přes jedenáctý. Půjdu spát. Přeju Ti klidné myšlenky.
|
|
Pustim si hudbu. Popř. někomu zavolám.
|
|
kouknu se na fotky, tak nejak zavzpominam ... koupim si cigarety, co jsme si vzdycky kupovaly napul ... a tak celkove udelam nejake veci, ktere jsem zazila jenom s tou osobou ... a pak vetsinou vlezu nekam do kouta, pustim si hudbu ... a pisu nejake ty svoje versiky
|
|
Buď se taky opiju(i když je to většinou ještě horší) nebo se z toho vykřičím, vybrečím, vyzpívám....(vymlátím...) I když mi ještě nikdo neodešel, ve smyslu neumřel(klepu), tak mi odešlo hodně lidí, ač jsou ještě naživu. To je taky celkem pech, protože vím, že kdybych chtěla, tak by to šlo, vídat se...
|
|
Opiju se a brečim...
|
|
Odešel ve smyslu zemřel nebo odešel ve smyslu opustil za jiným účelem/objektem, ale bohužel žije dále ? :o)
|
|
Mně je velmi často smutno po dědovi, byla jsem na něho strašně moc fixovaná. Když na něho myslím, tak poslouchám zpěváka (skupinu), kterou zbožňoval, při tom se vybrečím a je zas na pár dní pokoj
|
|
...snažím se být sama... a píšu a čtu a poslouchám písničky... poslední dobou často...
|
|
Nejlepší je to v sobě nedržet a prostě se vybrečet, vybušit nebo něco. Potom se věnuju čemukoli, jen abych se zabavila a neměla možnost přemejšlet. Nejlepší na to je sport, jo pěkně se odrovnat, z těla se odplaví stres, člověk se cejtí lehčí. Jinak komunikovat a komunikovat. Nejhorší je zůstat sama a pustit si třeba pomalý písničky, čímž se totálně utopim v depce.
|
|
píšu
|
|
Aha, co děláte když. Já přehlí to největší :-( Tak to nevim, s kocourem se nějak vyrovnam a na ostatní si vzpomenu zřídka. Ono je to asi tim, že kocourova fotka je doma na kredenci a babiččinu jsem od její smrti neviděl. Asi bych se měl večer na nějaký fotky podívat, třeba se ukáže že taková zrůda zas nejsem. Jinak smutek, stesk, prázdno přebiju vždycky tim, že vytáhnu nějakou nevinou oběť na pivo a všechno jí to nahrnu do hlavy :-)
|
|
Umřeli mi všechny babičky a dědové, ale mě se njevíc stýská po kocourovi. Je to děs, připadam si jako zrůda, ale je to tak :-(
|
|
|