Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Já si domů přivedu jenom málokoho a málokdy, přesto předem řeknu, že tak za den, dva, přijde nějaký kamarád či kamarádka. Přijde mi to tak lepší. :-)
|
|
|
|
No ja teda muzu kdykoliv chci a pokud si vzpominam bylo to tak vzdycky. Samozrejme ze si nevodim domu zname kdyz vim ze by to nekomu vadilo (napriklad je mamka nemocna, chodi po byte v pyzamu a chce mit klid) nebo pozdeji vecer.
Jo vlastne jedno omezeni mam. Obcas ze mnou chodi jeden kamos ktery ma trochu problemy v milostnem zivote a driv mi vodil domu pochlubit se vzdycky svoji holkou nebo jen tak prijel z kamoskou (aby nejel sam vlakem) ale bracha bonzoval nasim ze pry ty holky jsou pochybne existence. (coz mel vyjimecne pravdu) takze mam zakazane pustit ho domu s holkou. Bohuzel on nema moc vrozeneho taktu a nevim jak mu to rict, takze se jen desim chvile az tady zazvoni s tou novou...
|
|
|
|
já už mám kamarády a kamarádky domů docela zakázaný :-)
|
|
|
|
Kamarádky jsem si domů vodit mohla. I naši synové. Ve 14 odešli z domu (bydleli na internátě a pak na koleji) a měli své kamarády po republice, takže k nám občas někdo přijel na celý víkend.
Bylo to v pohodě. Jezdily i kamarádky. Pak i snoubenky. Je to dobré k tomu, že jsem poznala, s kým tráví hoši čas, kdy nejsou doma a taky proto, že si to přáli oni a nebyl důvod jim tu radost kazit.
|
|
|
|
no, já si domů vodim jenom kámoše který znám delší dobu a mám u nich důvěru...protože vim že když jeden čas jsme chodili s ostatníma k jedný kámošce do bytu, tak se jí tam stratili nějaký věci
|
|
|
|
Nemusel jsem oznamovat nic, měl jsem naprostou volnost jak v půjčování svých věcí, tak v kamarádech. Jen se mě pak vždycky zeptali, kdo to je.
|
|
|
|
Já jsem to musela oznamovat, aby naši věděli, s kým se jak často stýkám. Později, tak v patnácti-šestnácti už jsem nic neoznamovala, prostě přišli, pozdravili, seznámili se a bylo to. Okolo těch dvanácti jsem si nemohla vodit nové kamarády, až ty, se kterýma jsem kamarádila dýl a které rodiče předem poznali - táta měl strach aby se u nás něco neukradlo, a že nemusí každý vědět kde a jak žijeme, kvůli zlodějům hlavně.
|
|
|
|
V tomhle mám taky volnost....mámě je to vcelku jedno. Pokud si domů nepřitáhnu nějakýho pochybnýho feťáka, tak to neřeší a nechá nás bejt....:).
|
|
|
|
to richiesambora: ani svoje CD? Nebo jen rodičů CD nesmíš půjčovat?
Ostatně půjčování - to je další kapitola - regulují vaši rodiče půjčování věcí?
Myslím tím Vaše osobní věci (drobnějšího charakteru - knihy, CD, hry, obyčejnější oblečení...)?
Jak to děláte Vy jako rodiče?
|
|
|
|
Já si domů kamarády vodit mohla. Těch "skalních" nebylo zas až tak moc, takže se u nás objevovaly stejné tváře. S širším okruhem přátel jsem se u nás nestýkala.
Syn ještě v pubertě není, chodí za ním jeho vrstevníci, když je jeden z nás dvou dospěláků doma a problémy s tím nemáme. Hrají šipky, plejko, PC, staví ze stavebnic nebo kuknou na nějaký film.........a říkají mě teto :o)
|
|
|
|
Myslím, že každý rodič zná své děti nejlépe a ví, co povolit a co ne, ví, jak jsou "rozumní". Pokud bych měla doma malého anarchistu (12-15 let), tak bych vážně pouvažovala o tom, jestli by směl v době rodičovské nepřítomnosti vodit domů kamarády, ale jinak v tom nevidím problém. Já bych jim to dovolila. Jinak já si domů kamarády vodit smím i v rodičovské nepřítomnosti, ale mě už táhne na 18, je to asi něco jiného:) Dříve jsem směla také, i když ve 12ti ještě museli být rodiče doma. Pokud se ale jednalo o něco mimořádného - kamáradce ujel autobus, samozřejmě k nám mohla, v tom nebyl problém. Vlastně k nám i v jejich nepřítomnosti mohli ti, které znali. Šlo o to nezničit byt a příslušné vybavení:)
|
|
|
|
No, jentaktak se do té věkové kategorie ještě vejdu. :o)
Já si můžu kamarády dovést domů bez problému. Samozřejmě ale preferuji, když nemám rodiče doma. Ne že by v tom byly nějaké mé postranní úmysly, ale je to tak pohodlnější...
Než si domů někoho přivedu, tak to rodičům zavolám, aby třeba nebyli překvapení, kdyby náhodou přišli.
A jinak ke mě může každý, ale když vím, že dojde ke konfrontaci s rodiči, tak si hodně vybírám, kdo ke mně půjde a kdo ne. :o)
|
|
|
|
se to tu nějak zvrhlo či co :-))
|
|
|
|
Měl v ruce nakousnutý sendvič a trochu hořčice kolem úst......
možná to byla pěna... nebyl jsem si jistý. Dával jsem ho tam, ještě když vypadal celkem sexy, až na ten červený flek na hlavě....
|
|
|
|
A řidič v ženských šatech ležel v kufru....
|
|
|
|
Chtěl jsem napsat - půjčil....
|
|
|
|
Když stojí opuštěné v lese?
|
|
|
|
Může člověk ukrást modré BMW?
|
|
|
|
Mert: Jak dlouho jste s ní spali?
|
|
|
|
SD: Jednou si přivedl syn dívku modré pleti. V minisukni a krátké halence.
V únoru.
|
|
|
|
Jednou jsem domů pozval Santa Clause.
Museli jsme ho pohřbít za barákem...
Od té doby nedáváme do vánočních koláčků tolik kari.
|
|
|
|
Nechci tedy nějak kazit atmosféru, ale musím se vám přiznat, že jsem si domů nepřivedl ani prostitutku žluté pleti.......
|
|
|
|
Já jsem měl do patnácti zakázáno vodit si domů černé prostitutky....
Když tak o tom přemýšlím, tak jsem si vlastně nikdy domů černou prostitutku nepřivedl....
|
|
|
|
Milý problém:-)
Tímto způsobem jsem vydíral své děti a tím pádem je naučil mít pořádek v pokoji. Jinak....!!!
V každém případě je tolerance v těchto věcech důležitá příprava na samostatný život ve vlastní domácnosti, kde se jednou odeberou. Něco jako když si mladá děvčata na dvorku hrála na byty, (klackem si ohraničila klajm na zemi, dejme tomu 3X3m ) a nikoho z nás kluků tam nechtěla pustit. No a tam si hrála z panenkami apod. Zajímavé je, že později se to projevilo i na vedení jejich domácnosti.
Ale v každém případě, jestli jednou za sto let zestárneš, bude Ti to od nich připsáno k dobru.
K velkému dobru.:-)
|
|
|
|
No, žádné zákazy jsme doma neměli. Rodiče ale do vhodnosti určitých kamarádů mluvili (jenom sestře:-) Já si domů vodil samé dobré:-)) Není to podle mě od věci, když se ti kamarádí třeba s náckama apd.
|
|
|
|
Můžu si domů vodit kámoše, není v tom problém. Určitě by to šlo i bez oznámení, prostě s nima rovnou přijít, ale stejně to vždycky oznámím předem, že někdo přijde, buď den předem, když už to vim a nebo brnknu domů, že nepřijdu sama. Přijde mi to slušnější, aby to naši věděli. Jsou povolený všichni :o) Ti, kteří už naši znaj, tak to je v pohodě, ale když řeknu, že přijde někdo, koho ještě neznaj, zeptaj se, kdo to je, tak něco málo řeknu, co je ten člověk zač, třeba že se mnou chodí do třídy, apod. a jsou spokojený :o) Vědí, že nedělám žádný kraviny, že nic nezničíme, nepodpálíme byt... Není problém se s našima domluvit, že by mohl i někdo přespat. Jsou v tomhle docela tolerantní. Jsem ráda!! :o)
|
|
|
|
Já si v dětství taky nemohla skoro nikdy nikoho přivést domů.
A své dceři jsem to dovolovala, možná až příliš zase...nevím...
Ale její kamarádi a kamarádky se mi nezdáli být nějak zvláštní.
A navíc jsem většinou byla doma.
Těžko říct. Možná je dobrá taková zlatá střední cesta.
Takové to : Důvěřuj, ale prověřuj...
Jenže jak to udělat aby to nikomu neublížilo...to musím ještě do budoucna zvážit.
|
|
|
|
Na základce jsem spíš chodila s kamarády ven, občas k nám někdo přišel. Bydleli jsme v malém paneláku, kde se všicni znali a děti byly takové průchozí.
Pak jsme se přestěhovali a navíc jsem začala jezdit na gympl přes celou prahu, takže kamarádi doma opravdu nebyli, mejdany se páchaly jinde. Kdo by jezdil tak daleko, že.
Jinak jsem doma oznamovala, pokud měl někdo přijít a nějak nikdo nikdy neprotestoval.
Starší sestra kdysi chodila s jedním v té době významným anarchistou, když ještě dreadlocky neměl na hlavě skoro nikdo. Na ten oběd, kdy přišel na návštěvu (dobrovolně a nebo pod tlakem sestry, rodiče v tom jsou nevinně) a tu zdovřilou konverzaci asi nezapomenu ;-).
Ale nějak nam rodiče nikdy nic nezakazovali.
Ale my jsme asi všechny vlastně byli příliš rozumné. A nebo jsme bydleli moc daleko na to, abychom opravdu zvládli zničit byt.
|
|
|
|
Tedy nejsem ani v jedné skupině, je mi 19......ale já si domů nikoho vodit nesměl a nesmím....to by byl rachot i kdybych se zeptal, taky nesmím nikomu půjčovat CD, tak to jentak pro zajímavost....
|
|
|
|
Já taky ne. Málokdo byl mamince recht.
Děti v pubertě nejsou takže když někdo za nimi přijde, maximálně převrátí kupu plyšáků, ohnou anténu u autíček na dálkové ovládání nebo shlédnou spidermana 2 a jsou na vrcholu blaha ... ale chci to, že k nám Davídek, Pé'ťa nebo Déňa přijde vědět a samozřejmě jsem doma. Až jim bude sedmnáct, chci to taky vědět, ale právě proto abych doma raději nebyla :o)
|
|
|
|
40 
35 
32 
