Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Kapesne jsem nikdy nemel, takze jsem setril z narozenin.
Asi od 9 let - daval jsem vykresy a blbosti z moduritu :)
|
|
|
|
Já si pamatuju, že tak nějak v tý 4. nebo 5. třídě jsme už vyráběli dárky ve škole, takže to byla asi doba, kdy jsem něco začala dávat. Ale vůbec si nepamatuju, jestli jsem nějak výrazně věřila na Ježíška, protože jsem věděla, že na zvonek zvoní taťka:-)
|
|
|
|
v první třídě jsme vyráběli něco na výtvarce a pak úča pravila: no, třeba to můžete dát někomu pod stromeček. I učinil jsem tak, protože ač si nepamatuju, co jsem to tehdy zbastlil, tak si moc dobře pamatuju jak jsem na to byl hrdej :) teda pamatuju, ale nechci to řikat : ))
|
|
|
|
ja si jeden casmyslela, ze nejaky darky dostavme od nasich a nejaky preci je prinese jezisek.. tak sjem si jedou zabalila darek pro sebe, (protoze by si nasi mylseli, ze sjem si oupila blbost..) jakoze zrovna ten prines jezisek.. nasim to muselo pak pripadat dost divny :-D
zlom nastal tak v 10? 11? tezko rict... :-)
|
|
|
|
Tak v té třetí, čtvrté třídě na ZŠ
|
|
|
|
To bylo ještě na prvnim stupni...byla jsem dost malá a dávala hodně velký blbosti a kýčovitý porcelánový sošky rodičům a babičkám...Nevím, že bych si tenkrát uvědomila, že bych měla, ale měla jsem chuť obdarovávat a střádala drobný od babičky...od našich jsem tenkrát kapesný ani nedostávala.
|
|
|
|
Tuším, že to bylo v nějaké třetí, čtvrté třídě, kdy jsem mamku poprosila o dvacetikorunu, abych jí mohla koupit takovou keramickou kačenku (podle mého jména:-) ), taťkovi jsem koupila tuším za nějaké další vyžebrané peníze pěnu na holení a bráchovi autíčko :-) . Pak jsem dostávala každý rok cca 200Kč, abych za ně mohla koupit dárky, páč mě to bavilo, ale nedostávala jsem kapesné,abych si na to vydělala :-)
Jéé, to byla doba :-) Šmejdění ve skříních! :-D
|
 Smajlíkov |
|
|
|
myslím, že ve druhé či třetí třídě
|
|
|
|
Nám se ve školce řeklo, že dětem nosí dárky Ježíšek a rodiče odměňují děti, takže jsme ve školce vyráběli různé obrázky, pokoušeli se malovat a šít, samozřejmě nám učitelky pomáhali a my to pak dali rodičům na Vánoce jako dárek :-) takže už od školky dostávali od nás dárky a když jsme chodili do školy už, tak jsme rodičům kupovali drobnosti za kapesné :-)
|
|
|
|
Jo, tak asi tím to bude. že to byl takový plynulý přechod, od malých dárků na pomoc Ježíškovi, až po ty, co dáváme teď :)
|
|
|
|
Vždycky jsem dávala nějaký obrázky nebo výrobky ze školky. Pak když jsem už měla nějaký penízky, tak jsem kupovala malý dárečky.. No a postupně se to stupňuje :)
|
|
|
|
Bylo mi asi osm, dostávala jsem kapesný a chtěla jsem rodičům udělat radost. Máma tenkrát dostala takovej malej lak na vlasy, čím jsem poctila tatínka, už nevím.
|
|
|
|
To mi bylo asi 10-11.. Spíš v tom byla část mé povahy, protože dávání dárků miluju a nejen na Vánoce
|
|
|
|
Já si pamatuju, že jako malá jsem rodičům kreslila obrázky nebo dávala ty hračky z Kinder vajíček. Říkala jsem si, že jim dárky přinese Ježíšek, ale přece mu můžu trochu pomoct a mámě s tátou udělat radost :) No a když jsem byla o trošku větší, tak jsem jim kupovala různé porcelánové kraviny a podobně. Na Ježíška jsem věřila tak do 8 let, myslím... A o Štědrém dni nás rodiče po večeři zahnali do pokoje a my s bráchou čekali, až se ozve zvonek, že už přišel Ježíšek. A jelikož měli rodiče ložnici hned naproti pokoje a jak nosili ty dárky, tak to šustilo, tak jsme fakt věřili, že jde Ježíšek :) Dneska už sice víme, jak to je, ale na zvoneček čekáme pořád :)
|
|
|
|
Millikovec: Jo, porcelánoví sloni, to u nás taky letělo :D
|
|
|
|
Kupoval jsem porcelánový slony :-) Neměl jsem moc peněz byl jsem malej. Bylo to ty Vánoce, kdy jsem už na jéžíška nevěřil. Nevim kdy jsem zjistil, že není, ale hned jsem dával taky dárky sice malý, ale dával :-)
|
|
|
|
První zmatek v hlavě mi udělali v mateřské školce, kde tvrdili, že dárky nosí děda Mráz, dokonce přišel osobně na předvánoční karneval a dal pod stromek nové školní hračky. Maminka to tenkrát uvedla na pravou míru, že do školek a škol chodí děda Mráz a k nám domů Ježíšek. Bylo vymalováno a věřila jsem tomu cca do 9 let, do doby, kdy jsme ve škole vyráběli v rámci pracovní výchovy vánoční dárky.
|
|
|
|
tak to si teda vůbec nepamatuju, zeptám se mamky, až s ní budu mluvit :-)
ale co si pamatuju, dárky jsem jim dávala už jako docela dost malá, dycky nějakou blbost.. ale kdy a jak to začlo, bohužel:-(
|
|
|
|
theAlisha: jo :)
|
|
|
|
Metsä: To jako fakt? :D
|
|
|
|
Já jako malej jsem jím ukradl různý věci a dával jsem jim je pod stromek :)
|
|
|
|
No já jsem věřila ještě v první třídě, ale to jsem začala pochybovat, protože Eva Svobodová mi řikala, že dává ježíškovi dopis za okno a že si ho pak maminka vezme a nakoupí to, ale já jí vysvětlovala, že já ho hážu do schránky a že teda určitě jde k ježíškovi...To že po vhození šla mamka nááhodou zaplatit složenky mi nějak nedošlo O:-) A když jsem se ptala starší ségry, tak byla taková rozpačitá, ale řekla, že existuje (měla to od mamky nakázané, že ještě ten rok budu věřit a že to nesmí prozradit :D ). No a potom podle mě to prostě prasklo po Vánocích a potom sme vyráběli dárky hromadně ve škole. Nám vždycky paní učitelka říkala, co a proč máme vyrobit :-) MDŽ a tak :D
|
|
|
|
Jufonka: Jo, já asi taky ne, ale ono nejde ani tak o víru v Ježíška, ale spíš o to, že jako malinká jsi dárky určitě nedávala...Tak proč jsi je najednou dávat začala ;)
qweqwe: Právě, mě to začlo hrozně vrtat hlavou, protože si vážně nemůžu vzpomenout... Jinak to s tím autíčkem vážně pobavilo :) To já si jenom vzpomínám (trochu off topic od toho tvého OT ;) ), že už jako malá jsem měla zkušenosti s přetvářkou. Jako malá jsem vždycky objevila skrýše rodičů, kam dávali dárky...A mamka mi jeden rok koupila nějakého Kena (toho chlápka od barbie :D) a mě se strašně moc nelíbil...Byl hrozně slizský a ulízaný...Ale i tak jsem u stromečku vypadala naprosto nadšeně, protože jsem rodiče taky nechtěla zklamat, že se mi to nelíbí :) Takže to už jsem na Ježíška asi nevěřila...
K-Lady: To je zvláštní, já mám pocit, že mi to rodiče nějak nikdy oficiálně neoznámili...Ale kdo ví, třeba v tom mají prsty právě starší bratři a podobně...Nebo možná ty objevené skrýše plné dárků ;) Jo, taky jsme chodili na vánoční trhy a různé takové akce, bylo to tak krásné.. Ikdyž to vážně byly většinou takové blbosti :D Ale mám to podobně, postupně ručně vyráběných dárků stále ubývalo a ubývalo...
|
|
|
|
jufonka: Dobrý:-D
|
|
qweqwe |
|
|
|
No ale vlastně ono je to celkem fuk, protože ty Vánoce teď stojí za hovno.
Když si vzpomenu na svoje Vánoce v dětství... krásnější zážitky nemam.
A teď...škoda slov :(
|
|
|
|
qweqwe: :-D :-D :-D :-D Tvoje příhoda mě pěkně rozesmála. Já jednou dostala takovou velkou růžovou pokladnu. Něco se mi u ní rozbilo a taky jsem jí schovala. Hned asi den po Vánocích. A taky mi bylo hrozně líto, že by se to máma dozvěděla. Že by bylá smutná, tak jsem jí to nikdy neřekla.
Možná jí to zejtra řeknu :-D
|
|
|
|
Já už jsem na to vlastně odpověděla v té své diskuzi. U nás ten zlom byl, opravdu si nás jednoho dne mamka zavolala a vysvětlila nám, že dárky nedává Ježíšek, ale dáváme si je my. Řekla nám to asi měsíc před Vánocemi, asi abychom měli dost času taky nějaké dárky připravit. Tenkrát mi bylo 9 (skoro 10) a bráchovi 7 a všechny dárky jsme vyráběli sami. Šlo většinou o nakreslený obrázek, papírovou skládačku, vyšívání, jehelníček... Chodila jsem do krožku šikovných rukou, nebo co to bylo, takže jsem takových věcí měla spoustu. Brácha většinou jen kreslil obrázky, třeba taťkovi, který se rád díval na televizi, nakreslil televizi:-)). Asi tak o rok nebo dva později už jsme začali dávat i kupované dárky. Osobně jsem se snažila dát každému jeden vyráběný a jeden kupovaný, to si přesně pamatuju. Kasičku jsme s bráchou měli společnou a šlo o peníze, kterou jsme dostali od příbuzných během roku. Většinou jsme kupovali dárky z Vánočních trhů (přívěšek na krk, levná pěna do koupele a podobné hovadiny). Asi tak ve dvanácti letech jsem se na vyráběné dárky vykašlala úplně. Postupně s věkem se samozřejmě zvyšovala cena i kvalita dárků.....
Pamatuju si, že když mi rodiče řekli, že Ježíšek neexistuje, strašně jsem se bála, že už ty Vánoce nebudou takové jako dřív, že už ztratí veškeré své kouzlo..... Připadala jsem si tenkrát pomalu jako důchodce, bála jsem se, že už svět nedokážu vnímat dětskýma očima. Ale nebylo to tak. Nejhezčí bývaly až ty časy, kdy se celá rodina vypravila na Vánoční trhy, každý nenápadně dával najevo, co se mu líbí, a pak toho dotyčného vždy někdo zabavil a někdo jiný to běžel tajně koupit..... I teď miluju nakupování dárků.
|
|
|
|
Hele, já nevim, ale mam pocit, že jsem na Ježíška nevěřila nikdy... možná tak do čtyř let...možná? Nepamatuju si, že by nějak věřila... Asi je to tim, že mam staršího bráchu a starší bratrance, který mi určitě už jako malý vykecali, že Ježíšek neexistuje.
|
|
|
|
I když už jsem ve čtvrté třídě pár let věděla, že dárky Ježíšek nenosí, nikdy mě nenapadlo koupit rodičům nebo sourozencům dárek. To vše až do té doby, než jsme byli se třídou na vánočních trzích a hodně spolužáků tam kupovalo dárky rodičům. Tak jsem jim taky něco koupila a tak to začalo.
|
|
|
|
Já si to taky nepamatuju - ale fakt vůbec. Je to zajímavé, takovýhle podrobnosti se většinou u všeho s odstupem pár let vytrácejí. Ale co se týče dárků, tak mi utkvělá jedna ve své době "otřesná" příhoda (off topic). Tenkrát jsem dostal takový malý dětský rádio, ještě jako hodně malej. Ale ještě ten večer mi v kuchyni upadlo a rozbilo se. Byl jsem z toho tak špatnej, že jsem ho schoval, aby na to nikdo nepřišel, že jsem si rozbil dárek:-)) Ach to bylo příšerný v tom věku:-D Ani nevim, proč to tu vykládám, snad proto, že jsem to nikdy nikomu neřek:-))
|
|
qweqwe |
|
|
|
17 
33 
21 