Nemůžu
a možná vypadám jako blázen
'problémový děcko'
jako smutnej k zbláznění
jak si tak sedím
nevnímám ostatní
ale zkrátka nemůžu
Nechci
nejsem takový, teď už ne
Snad
sem někdy nedávno
vstal špatnou nohou, co já vím
ale co je jistý...
teď už vidím všecko jinak
(bylo načase, co myslíš...
..."kdy už konečně vyrosteš..."
..pracuje se na tom)
ale ode dneška je to jiný,
uvnitř mne 'kolize světů',
názorů,
životních postojů
a rozpíná se takový černo
černější než vesmír
a taky prázdější
je to beznaděj
bezmoc, beznaděj, zoufalství,
hezký slova
trošku hořký
a někdo mi ušil košili o číslo větší
a já se ještě nenaučil ji nosit
a proto nemůžu
zatím
a co to je, že se nechci zabít,
SÍLA nebo SLABOST?
a tak jenom dál sedím,
na okně,
kolem mě ženoucí se jiné světy,
pomalu se vytrácím
a jenom sbírám odvahu, která nepřichází,
odvahu přejít křižovatku na červenou,
překročit řeku,
nastoupit do toho Chárónova prámu
a přeplout řeku Styx
řeku mládí |