Točím se točím v dálavě, kolem a kolem bezhlavě. Dráha má – eliptická – není pro vás dost idylická. Ač nejsem zrovna velikán a místo své já zvláštní mám, stále mám matku identickou, odkopli jste mě najednou, najednou.
Matička má žhavá, jediná, 8 potomků uhlídá, ale já musím dál a dál ve tváři však skrývám žal. Z nenadání osamělý, možná, protože jsem byl nesmělý. V temné prázdnotě bloudím samotný, připadám si tak nicotný. Ale já vám ještě ukážu, co všechno tady dokážu! Prozkoumám každý utajený kout, až na kraj vesmíru já budu plout, budu plout!
Nabírám rychlost únikovou, vydědili mě, zrádci jsou…. Sám hledat světlo v dálkách – nezměrných - v mračnech galaxií tajemných. Ubírám se teď za jiskrou, přestože trochu nejistou. Cítím vánek v bezvětří a v duši jasnou rozepři. Zvláštní pocit teď prožívám, místo smutku náhle já radost mám.
V černočerné nekonečné tmě potkala mě nejspíš naděje, naděje. |
24 
20 