Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Prostě udělej to, co všechny děvky. Výměna sponzora za jiného.
|
|
|
|
Leokádie: tak mu třeba doma nech vzkaz, ať ví, kde jsi a kdy se vrátíš a taky tam připiš něco milého. To, že žárlí, znamená, že o tebe stojí a že tě pořád nebere jako jistotu. Ale neměla by to být přehnané a ty bys k tomu neměla dávat zbytečně podněty, třeba nebývat s tím konkrétním kamarádem úplně sama. Oba se musíte snažit být k sobě navzájem tolerantnosti. Ty bys ho měla ujišťovat, že nic takového neplánuješ, že jsi s ním šťastná a on by se měl snažit uvědomit si, že jeho obavy jsou neopodstatněné.
|
|
|
|
O to se občas snažím - někam vyrazit, abych viděla věci z odstupu, víc si vážila chvil s ním i jentak pro rozmanitost. Pár na sobě nezávislých zájmů máme oba.
Jenže s těmi výlety a nezávislostí to občas nevychází:
Říká, že je smutný, když mě nenajde doma. I trošku žárlení se objevilo, když mi popisoval, že se mu zdá jsem občas s kamarády (zvlášť s jedním konkrétně) uvolněnější a veselejší než s ním. Přitom se nic neděje, jen ten kluk je takový kašpar. Občas když jsem chvilku pryč, zdá se že tím trpí a mám pocit že se neumím trefit nějak líp, než aby zrovna tehdy nebylo pro něj důležité se mnou být.
Těžko se vyvažuje mezi vlastním prostorem a nezájmem o něj. :-/
|
|
|
|
ahoj :-) s přítelem jsem čtyři roky (je mi 24), takže v podstatě taky pořád na začátku - a žádné zaručené rady, co by tu nezazněly, asi nemám - je důležité, aby se snažili oba. Podle mě je dobré, abyste trávili určitý čas (každý to bude mít jinak) bez sebe - právě aby bylo o čem si povídat :-) během týdne si zařídit nějaké kurzy, zjistit, jaký nový sport by se dal objevit (to se hodí i při udržování sexuální přitažlivosti:) - a čas od času vyrazit na víkend s vlastními přáteli a totéž navrhnout jemu - prostě zhodnotit společný čas, abyste se dostali příležitost těšit se na sebe:)
|
|
|
|
Zamilovanost odchází,přichází láska - pro toho,kdo to umí přijmout.Jsou jisté krize během vztahu - když přechází mezi takovýhlema citama.Ale dokud Ti na něm záleží,má to pořád cenu...Já jsem s přítelem od prosince 2007,ale naštěstí spolu tedy nebydlíme (taky můj věk tomu neodpovídá)...on je o 7 let starší,jsme ze stejné vesnice,takže se vídáme každý den.Zatím nějakou nudu nepociťuju,takže nemám zkušenosti s řešením takových problémů...
|
|
|
|
Díky všem za předání zkušeností a trochy víry, že to možná půjde, mít se rádi déle. Je super, že se můžu vypovídat i z těchhle ne tak dramatických starostí. Základy teorie od vás mám - zbývá jen to nejenom vědět, ale taky žít. ;-)
Zkusím věřit, že to, co přijde bude dobré. Co jiného mi zbývá. A doufat, že zázraky se dějí, když se jim trochu pomůže. :)
Lidunju: po knížce se kouknu.
|
|
|
|
chtěla jsem něco napsat za sebe, ale Chrysanteum to vystihla, takže to je ono.
Mě k tomuhle přišly dobrý knížky HRANICE V CHOZENÍ a HRANICE V MANŽELSTVÍ od pánů CLOUDa TOWNSENDa. zkus si je třeba vypůjčit v knihovně..
|
|
|
|
Tak trav o trochu víc času bez něj, třeba s kamarádkami nebo při nějakém koníčku, který tvého partnera nezajímá. Budete si něco vzásnější, budete se na sebe těšit a budete si mít o čem povídat. A u těch věcí co děláte spolu, snaž se je trochu občas ozvláštnit, třeba jestli pořád jíte u stolu, tak se jednou najezte v posteli nebo tak něco:) Ale jinak si myslím, že nějaké zajeté koleje nevadí, pokud vám ten styl oběma sedí - člověku to dává pocit jistoty a uklidňuje to, když víš, co přijde. Je normální, že už to není ta "bezhlavá posedlost" a je to tak v pořádku. Taky o sebe pořád dbej, kupuj si něco pěkného na sebe, pěkné prádlo, zajdi ke kadeřnici a cvič, dej svému milému dostatek prostoru a nevyvolávej zbytečné hádky. Ale když tě bude něco trápit, klidně mu to řekni, ale všechno jde říct rozumně a s taktem a ne hned na druhého vyjíždět.
|
|
|
|
V dlouhodobém vztahu jde o to umět stále prožívat věci společně a společné, ale také vybudovat si vlastní prostor, v němž se každý z vás bude realizovat podle vlastních potřeb. Důležité je nelhat, říkat věci citlivě a na rovinu, příliš často druhého nekritizovat, zachovat k němu úctu a být pozorný k jeho potřebám a starostem, přát mu úspěch, občas pochválit. Také je potřeba velká dávka ochoty po každém nesouladu smířit se. Musí to však platit oboustranně!
Zůstat ve vztahu se vyplatí, když se v něm cítíš po všech stránkách dobře.
A sexuální přitažlivost? Tu zachováš, pokud se s tebou bude cítit dobře a spokojeně, když se nevybodneš na to, jak tvé tělo vypadá a k příteli budeš stále přistupovat v těchto věcech jako k žádoucímu muži.
|
|
|
|
Narovinu, zavidim tvymu priteli, jaka jsi. Ze mas snahu vztah rozvijet a pracovat na nem a to dokonce konstruktivne. Ja ti v tomhle bohuzel neporadim. Ja byl ten, co se snazil, ona labilni hadava hysterka, ktera chtela vsechno ted a tady a nic ji nezajimalo. Jde totiz hlavne o to, aby na tom vztahu pracovali oba. Ty muzes udelat to, ze se budes snazit veci ruzne ozvlastnit, obcas udelat neco jinak, abyste nespadli do stereotypu.... hlavne si uzivejte jeden druhyho a toho, ze jste spolu. Drzim palce, at vam to vyjde.
|
|
|
|
A nechci, aby celá tíha ležela jenom na něm...
|
|
|
|
To víš, i tak dík.
Rodiče si spolu vybudovali peklo na zemi ještě než jsem byla na světě. :/
Co je znám, mám příležitost něco odkoukat od přítelových. Ti vypadají, že jim pohoda vydržela.
Možná proto je asi on taky víc v klidu. Už s grácíí zahladil i nějaké droboučké nesrovnalosti mezi námi.
Já bohužel tak vycvičený instinkty nemám.
|
|
|
|
Zeptej se rodíču, jak spolu vydrželi tak dlouho (pokuď se nerozvedli), 17ti letej fakan ti asi moc neporadí :)
|
|
|
|
23 
31 
28 
