Vlnožil se ladně kroutí, potápěčův svět se hroutí. Jasné zbarvení dává potápěči zlé tušení. Už je skoro na dosah, potápěč má velký strach. Jímají ho myšlenky všeho druhu, Vlnožil už kolem plave v kruhu. Brvou nesmí ani hnout, černošedý duch by ho moh uštknout. Náhle v dálce žraloci, dokonce i rejnoci.
Tekutiny tělesné tečou proudem z dírky neřestné.
Blíží se ta chvíle, už je skoro tady. Nesnáší je; slizké, kluzké a jedovaté hady. Panika ho zachvátila a ruce mu vystřelila, jenže Vlnožila… vystrašila. Sluneční svit blíží se, potápeč šťastně směje se. Oou, bolest zvláštní prostupuje jím. Ne, neunikl čelistím. V paralýze klesá do hlubin, myslíc na harém plný konkubín. A co rodina a přátelé, nic naplat, už to má sečtené.
Temnota ho pohlcuje, v dáli však záře propast osvětluje. Andělé pomyslí si pán v neoprénu, útěcha na dně oceánu.
Hrají: neznámý potápěč, vlnožil ploský, talířovky svítivé |