Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Patřím mezi ty, kteří si myslí, že být sám obvykle člověku nemůže vyhovovat už prostě z toho pohledu, že v páru (či více lidech) se to vždycky lépe táhne. Nemluvím teď jen o praktičnosti nebo výlučně ekonomickém hledisku, spíše si myslím, že párování a vůbec sdružování lidí je přirozené. Pokud tedy pomineme praktické výhody a nevýhody vztahu, zbývá tu jisté citové pouto, které nejen těší a přináší rozkoš v průběhu života, ale může člověka držet, když je mu nejhůř.
Rozumím argumentu, než být s někým, raději budu sám. V našem věku je to zcela přirozené. Dokud si můžeš vybírat, vybírej. Ale nemyslím si, že je dobré chtít si na samotu zvykat. Protože pak se může stát, že za dlouhou dobu, kdy je člověk sám, získá návyky, které mohou být pro druhého nesnesitelné a pro případný vztah tedy i likvidační.
Věřím, že existují lidé, kteří mají to omezení, že se s nikým nedokáží na dlouho soužít už tak nějak od vždycky. Nevím, jestli je to stav vrozený, spíš si myslím, že takové chování ovlivňuje výchova. Každopádně ani u těchto a snad právě u těchto lidí si myslím, že ač jim nic jiného nezbývá, určitě mají alespoň touhu s někým být.
|
|
|
|
Už to teda není tak úplně otázka na mě, ale co si (snadno) vzpomenu, tak základem je, byl a bude můj sport, moje závislost. Běhá se u toho (prej je i vědecky potvrzený, že to vyplavuje endorfiny či co - což člověka dělá šťastným), zlepší to náladu. A taky je to činnost, z čehož plyne, že se člověk nenudí (což taky nesmí) a tudíž nemá tolik času se zaobírat tím, jak je sám a smutnej a všichni někoho maj a vůbec.
A pak zkrátka jsem dělal věci, co mě bavily, místo plýtvání času, energie a vnitřní pohody (prostě psychiky celkově) na snaze nějakou sbalit a učinit se šťastný tímto, tak jsem se věnoval tomu, abych nebyl nešťastný a nespokojený - a tím jsem si jako vedlejší produkt udělal život šťastný a spokojený. Každý, kdo předem nevěděl, že jsem byl 24 let sám, zíral s otevřenou pusou, když se tenhle fakt dozvěděl :-)
Na druhou stranu si taky říkám, že já odmalička jsem strašně samotářskej typ, takže samota mi obecně vyhovuje.
Takže tolik od Koma, poprvé v životě a už celých 10 dní zadaného :-)
|
|
|
|
Mam panickou hruzu ze samoty ale v trochu jine forme dokud tu je 6 miliard lidi vazne se niceho takoveho nebojim.
Mam par blizkych pratel se kteryma zajdu na pivo, se kteryma si v klidu pokecam a se kteryma mi je dobre. Nemusim mit k tomu jeste nekoho aby me "miloval". Poku se nekdo takovy najde proc ne ale neni to nustnost.
A ano obcas se me takovy lide zdaji trochu pitomy kteri nedokazou vydrzet bez nekhoo kdo by je miloval. Nevim proc ale mam pocit ze to jsou lide kteri nejsou samy se sebou spokojeni a musi mit nekoho kdo je miluje pac oni samy se milovat nedokazou.(nebo mit aspon radi)
Jako kdyby si tim chteli dokazat ze nejsou uplne zbytecni.
|
|
|
|
gazzapo: "ale po nastaveni kundy kdykoli se ti zachce ,vareni a uklizeni doma od partnerky to jo vid?"
po nastaveni kundy kdykoli se ti zachce - to by šlo ale na to holka nemusí být partnerka
vareni a uklizeni doma od partnerky - vetšina dnešních holek umí uvařit max tak čaj jako já :) takže já se radši najím v restauraci
uklízení doma? abych nevěděl kde co mám? abych furt poslouchal jaký sem prase? ne dík
|
|
|
|
Být šťastná bez partnera jde docela dobře, ale ne dlouhodobě. Do vztahu podle mě patří i vášeň a když tam není, radši jsem sama než být ve vztahu, který tolik neprožívám. Věřím na náhody, štěstí i pravé polovičky.
|
|
|
|
netoužím po obětí, důkazech lásky, pusinkování při západu slunce a podobných píčovinách
null-pointer
ale po nastaveni kundy kdykoli se ti zachce ,vareni a uklizeni doma od partnerky to jo vid?
|
|
|
|
Jakto, že netrpíte strachem ze samoty?
Je to jediný co mě čeká :-((
a nebojim se, protože sám jsem už od furt...!!!
Co když už jsou všichni zadaní a na vás zbyde jen někdo, který k vám nebude sedět?
no... než si vybrat někoho kdo by se ke mě nehodil, jen kvůli tomu abych nebyl sám, tak radši nikoho....
(když se k sobě nebudeme hodit, tak to nebude ve vztahu klapat a asi by pravděpodobně zkončil zklamáním na obou stranách)
Je člověk, který potřebuje mít někoho jiného, nevyrovnaná zakomplexovaná troska, která sama o sobě neumí žít?
já doufám že ne.... protože bych to byl já :-((((
....jinak já sem vodnář (teda řekl bych že víc na mě platí kozoroh....)
a co všude čtu(o vodnáři) tak se ke mě moc lidí nehodí...
Sice těmhle věcem moc nevěřim, ale jak koukám na svuj život a na ty znamení tak to bohužel vychází :-(((
|
|
|
|
zakomplexovaným se člověk stane, když chce něco co se mu nedaří získat.
já šťastně nezadanej su, protože sice to bylo s holkama vždycky na hovno, měl jsem z toho akorát trápení co mně všechno holky dělaly, jak se chovaly, ale přes ty jizvy který se ve mě střádaly tak jsem se dostal do situace kdy já jsem tak nějak znecitlivěl a bez vlastní vůle jsem začal holky ignorovat. prostě mě to netáhne, nějak je podvědomně přehlížím takže mně to nevadí že su sám:) jednou za pár měsíců se vždycky najde slečna, o kterou bych stál. pak si ale vzpomenu co všechno je možný, duše zabolí a já si uvědomím že nejlepší co můžu udělat je stáhnout se zpátky. ale jak na to aby se neobjevily komplexy a já jako alík nepsal třikrát deně o tom jaký jsou ženský kurvy?:)
odmala mě táhla mašina, vždycky jsem ju měl rád, ale když se mně to přesumírovávalo v té hlavě tak jsem se do té mašiny doslova zamiloval, hledím si jí, čas věnuju jí, ona je má partnerka, s ní zažívám ty nejkrásnější chvíle, je mně věrná, nikdy mě nezklamala nebo nenechala v ničem:o) ona je to jediný co na tom světě mám.
a když jsem potom přemýšlel jestli si nějakou tu holku nenajít? zavrhl jsem to protože jsem si uvědomil že by mě to omezovalo v mým životě s mašinou
|
|
|
|
já sem taky sama a sem ráda a ani nevím proč...mám fakt moc kamarádů a známé a tak sem pořád s někým..skoro celý den sem pořád s někým v kontaktu..po posledním vztahu nemám potřebu mít kluka a ani mi to nechybí,jeho už nemiluju ale prostě to tak je.Ani mi nevadí,že mé kamarádky kluky mají...fakt je,že kdybych kluka chtěla,tak by to asi nebyl problém..kamarádky mě dlouho nutila at si hodím profil,že je škoda,že sem sama ale mě to prostě vyhovuje a samotu nějak necítím..
|
|
|
|
Jak to děláte, že jste spokojení jako nezadaní?
nemůžu říct,že bych byla spokojená,ale neštastná tedy taky nejsem..prostě jsem sama a když nad tím začnu přemyšlet,vždycky dojdu k tomu,že mi to tak vyhovuje(už jsem si zvykla na to "svoje" a nevím,zda bych dokázala dělat nějaké ústupky atp)..rozumíš?já dřív lítala všude možně,chlapů jsem pár prostřídala..nejdýl mi to s někym vydrželo 2 roky..z posledního vztahu mám malou holčičku,se kterou jsem zustala sama..zajímají-li tě okolnosti,napiš..ale moc se mi to nechce rozepisovat..
Proč nemáte potřebu mít u sebe blízkého člověka?
já mam to plus,že blízkého člověka mám ve své dcerce...ano,mnohdy si říkam,že by bylo lepší fungovat v úplné harmonické rodince,jenže,jak na to?
Jakto, že netrpíte strachem ze samoty?
takto..
Co když už jsou všichni zadaní a na vás zbyde jen někdo, který k vám nebude sedět? Nebojíte se?
tak takhle vůbec neuvažuju..že by na mě nekdo měl zbýt?
Je člověk, který potřebuje mít někoho jiného, nevyrovnaná zakomplexovaná troska, která sama o sobě neumí žít?
myslim,že ne...jen je třeba se stím naučit žít..i když někomu to prostě nejde...
jo a mimochodem,já jsem taky váha..
|
|
|
|
Jak už jsem tu několikrát psal, tak jsem sám a nevyhovuje mi to. Taky bych chtěl mít někoho, koho bych měl rád a kdo by měl rád mě. Ale zase to nepovažuju za nějaký extra velký neštěstí, protože si uvědomuju, že jsou i mnohem horší věci, než nemít ženskou. A to, že někdo nikoho nepotřebuje, dokážu pochopit. Prostě to tak cejtí, stejně jako ty cejtíš, že někoho potřebuješ. A nějaký logický vysvětlení to podle mě nemá.
|
|
|
|
nemám se rád a nevím proč by mě měl někdo mít rád... holky co po mě jeli byly většinou zkušenější samičky který rozpalovala moje chladnost a nedostupnost... ale tak kdo by neodolal rozpálené kundičce
netoužím po obětí, důkazech lásky, pusinkování při západu slunce a podobných píčovinách
|
|
|
|
vjoo: Velmi výstižné.
|
|
|
|
nevim co ja vidim tak stene je partner nepodrzi ale naopak hazi klacky pod nohy napr zarlivosti .... zrovna nedavno sem byl u toho kdy kamos co dela v hospode nemohl od hospody najit klice tak obvolaval vsechny kolegy a byl dost solidne v prdeli ze tam bude spat a ze to manzelka nepochopi no nakonec tam spat nemusel ale jel autobusem o 20minut pozdeji tak mu manzelka volala kde je a to ze se zdrzi o 20minut povazovala za vymluvy a asi videla jak ji tam nekde hrozne podvadi.
nechapu co vsechno lidi jsou schopny vydrzet
|
|
|
|
Já tohle řeším asi od dvaceti. Zhruba tehdy jsem přišla na to, že i když jsem do někoho blázen, šíleně ho miluju (nemám ráda to slovo :-D), neznamená to, že to nepřejde. Že kdybych s ním byla, zjistím, že je vlastně stejný jako ostatní a mně by bylo líp samotné než s ním. Ale samozřejmě - když ho ztratím dřív než mi začne lézt na nervy, pak po něm ještě x let brečím, mám deprese a nemůžu ho dostat z hlavy.
Ale v podstatě mám takový plán :-D.. prostě počítám s tím a tak napůl (naděje umírá poslední, že - naděje, že mě to s někým bude naplňovat a nebudu si umět představit život bez něj) i doufám, že za pár let se na chlapy vykašlu a zůstanu sama. Pořídím si svůj byteček, malinký, zařízený jenom podle mého, kde bude krásný klid, nebude tu řvát televize, pořád uklizeno, útulno.. budu hodně chodit ven, konečně budu mít dostatek času na čtení, budu moct chodit spát v deset a vstávat v šest, nebudu se muset pořád někomu přizpůsobovat, vařit, uklízet po něm.. Prostě pohoda.
A abych si nepřipadala sama, pořídím si ještě předtím miminko. :-)
Omlouvám se za ten román, ale v podstatě tím chci říct, že jsem samotářský typ a vyhovuje mi být sama. Problém je jenom v tom, že to člověku časem leze na mozek a pak se na někoho upne, i když vlastně nechce. A pak je v tom kolotoči vztahů-rozchodů zase.
|
|
|
|
Parkrat se tu objevilo...nikdo neni 100% spokojeny sam...mozna na tom neco je, ale spoustu lidi neni 100% spokojeny ve vztahu a prislo mi, ze sama jem byla spokojena treba na 93% a ve vztahu na 70%...
Beru to, ze mi je skoro osmnact a jsou tu starsi ldi a ze to budu mozna za nejakej cas brat jinak... Driv jsem zadnej vztah moc nemela, mela jsem dost nabitej program (skola, pratele, volejbal, basket, brisni tance, vytvarka...) Byla jsem rada, kdyz bylo volno, kdy sjem mohla byt sama a proste se flakat nebo napsat kamaradum a nekam vyrazit, pokecat, bavit se... Libi se mi nekam jit a pozorova lidi a rikat si "tamhleten kluk je fakt peknej"..a proste se na nej usmivat, nebo se dat i do reci, chtit ho poznat...neberu to, "ja ho miluju, chci s nim bejt"..spis, ze je mi sympatickej a chtela bych bejt na chvili v jeho blizkosti. (ty sympatie nejsou ciste en o vzheldu ale i o chovani).
Byla jsem driv hodne zamilovana, mysim, z jse i milovala a to svyho tehdy pro me nejlepsiho kamarada, nikdysme spolu nechodili a nez sme si to vyjasnili placala sem se v tom pres dva roky!!! On me hodne ovlivnil (pripada mi ze az moc a nepotkat ho, nejspis bych byla jina) spoustu veci me naucil, ale ta zmena se mi zpetne nelibi, ze mel takovej vliv takovou moc nade mnou.. rada bych byla takova, jaka sama chci :-) ed jem mela vicemene prvni vztah, co bych nazvala vztahem...byli sme spolu dva mesice, bylo to pekny..ale ja mam vecne v hlave zamtek, miluju svobodu, nemela jsem doresenej jeden vzah s kamosem..a par veci me tizilo a furt se mi prevalovaly v hlave, usoudila sem ze rozchod bude nejlepsi...paradoxne jsem se potom mela fakt lip a stastnejs, zatimco on to nenes nejlip (to jediny me fakt mrzelo)...
Ve vztahu...nebojim se, ze by me ten druhej podvednebo ublizil, spis ze bych ja neco provedla jemu..urcitejm lidem bych verila vic nez sobe.. (neprijde mi to idealni a nejdriv bych se chtela anucit verit poadne sama sobe :-) ) Jsem nevypocitatelnej blazen.. Vztah mi prijde jako vic zodpovednosti, vic kompromisu, min casu...
Ma zvlastni vztah s jednim "kamaradem".. myslim, ze on me ma fakt rad, ale ja jeho nevim... nejaky city v tom urcite jsou, neni mi ukradenej, casto na nej myslim, jsem s nim rada...ale nechci s nim chodit...
Potrebuju mit blizky lidi.. Myslim s, ze treba ja hodne davama na pratelsky vztahy a par kamaradu mi fakt blizkejch je (nekdo je zadanej, nekdo ne...ektey jejich polovicky moc nemuim ale trebapritel nejlepsi kamosky je vylozene sympatak a rada s obema neka zajdu...jsem rada zamilovana (nebo trebajen poblaznena) rada ulehavm do postele s tim, ze mam na koho myslet, o kom snit nekoho, komu chci neco rict, napsat...ale nekdy ani necejtim s tou osobou touhu fakt realne chodit...
Jinak toho, ze bduou vsichni zadany a ja skoncim sama, toho se fakt nebojim. (nechci aby to znelo, e si myslim, ze jsem nejkrasnejsi nebo nejlepsi)..jen lidi a spravnejch holek/kluku je dost... Muj zivot plyne rychle, volenj cas je z
|
|
|
|
jsemletadlo: \"asi nikdo nebude 100% spokojenej že je sám\"... hm a kolik lidí je 100% spokojeno v páru? Já si myslím, že jsem teď mnohem míň nespokojená, než jsem byla s chlapem. A že by existoval nějakej, na kterým by mi vůbec nic nevadilo a všechno by bylo růžový a krásný... tomu nevěřím.
|
|
|
|
Jak to děláte, že jste spokojení jako nezadaní? Proč nemáte potřebu mít u sebe blízkého člověka?
Nevim, prostě to tak je, ale měnit to určitě nechci.
|
|
|
|
Asi nikdo není schopen být spokojen na 100% ve vztahu (často se divím, čemu je kdo schopen říkat vztah :)). Má to své pro i proti, je to použitelné i dlouhodobě.
|
|
|
|
to je ale prevelike tema, jak k nemu jen tak lehce privonim ;) (J. Preucil na skoleni retoriky, ktere si pamatuju, po predesle prokalene noci, jen diky nahravce). Ano, je to tezke byt sam, rekl bych ze je to kurevsky tezke, hlavne pro trochu ciltlivejsiho cloveka. Osobne neznam nikoho, kdo by byl cilene sam proto, aby mohl byt stastny. Kolikrat jsem se bavil s lidma (hlavne babama), kteri se snazili presvedcovat sama sebe skrze ostatni, jak jim to vlastne vyhovuje, ze jsou singl. Nevyhovuje a stacila mi na to chvilka rozhovoru. Pak je tu dost velka skupina lidi (mezi ne patrim i ja), kteri sice nejsou stastni, ale nez aby byly jen tak s nekym za kazdou cenu, jsou radsi samotni. Idealni je se dostat do takove trvale hladiny, kdy po nikom netouzis a presto jsi v pohode. Neni umeni byt v pohode s nekym fajn, umeni je byt v pohode sam. Ale i takova zkusenost je myslim pro zivot dulezita. Kdyz budes umet byt sama, nebudes zavisla na partnerovi a tim mu budes davat vetsi svobodu a nebudes si ho uzurpovat jen pro sebe. O to pak muze byt vas vztah kvalitnejsi, bez hadek, privlastnovani atd. Drzim palce, je to boj
|
|
|
|
Já už nějakou pravou lásku vzdala a něž abych s někym kdo mi neni úplně po chuti zakládala nějakej vtip na vztah, to budu radši sama. Poslední dobou zjišťuju, že mi jako nezadaný vlastně nic nechybí a alespoň se ušetřim citovejch ran. Ale kecala bych, kdybych tvrdila, že podvědomně nehledám někoho kdo mě dostane zase do kolen, doufám, že někde je ještě alespoň druhej, co to dokáže.... Určitě mi absence vztahu nevadí natolik, abych se s někym s kym se jenom spokojim pouštěla do vztahu.
Ale pravda je, že se to třeba v budoucnu stane a já si pořídim nějakýho kamaráda s kterym to pude vydržet a pustíme se do vztahu taky proto, že nechcem bejt sami. Ale tohle pro mě zatim neni.
|
|
|
|
Já si myslím, že to je o nátuře toho člověka. Někomu to vyhovuje víc někomu míň, ale asi nikdo nebude 100% spokojenej že je sám. Akorát to někdo umí brát líp a někdo hůř. Ale na sobě už pozoruju různý degenerace ze tří roční samoty - jednak bych si fungující vztah přála (jinej opravdu nemá smysl) ale když vím, že by měl přijít, tak se začnu děsit, prostě nejsem zvyklá žít ve 2, je spousta věcí, co by mi na tom vadila. Jsem v dost zvláštním rozporu - na jednu stranu chci a na druhou ne a mam k tomu milion důvodů proč NE.
Kolem mě je už většina lidí zadaných, bydlejí spolu a já si připadam fakt jako exot. Nejsem jeden z těch, kterým by samota extrémně vyhovovala. To, jestli někomu vyhovuje samota nebo ne je i dáno tím, jak dlouho je sám. Čím dýl, tím hůř, protože pak už se těžko prolamujou ledy zvyklostí, který provozuje člověk sám.
|
|
|
|
Takže já to vezmu postupně:
- to že jsem nezadaná šťastná neznamená, že nemám potřebu mít blízkého člověka
- když nemám partnera tak nejsem sama...a stejně, být sama mi prostě nevadí
- nebojím se že nikdo nezbyde, myslím že jednou někoho najdu. Ale radši budu sama, než s nějakým ňoumou...nebudu s někým jen proto abych s někým byla.
- nemyslím si že člověk co neumí být sám je zakomplexovaná troska...ale nevyrovnaný myslím je. Člověk by měl být umět být nejdřív sám, a pak teprv s někým...
- já se cítím úplná i sama, a to je myslím dost důležitý. Nechci být jako člověk jen čísi "polovička"
- není to u tebe jen nějaký porozchodový vztah? Myslím že člověk si časem zvykne být sám, a je šťastný i tak.
|
|
|
|
Takhle nad tím nepřemýšlím a nepřipouštím si to. Jednak jsem radši sám, než abych s někým byl jen proto, abych sám nebyl. To znamená, že když s někým chci být, tak právě proto, že chci být právě s ním.
Samozřejmě, že sám zůstat nechci, ale nebojím se toho, protože jsem zkrátka optimista a věřím, že sám nezůstanu. Jinak celkově mám svoje koníčky, za tu dobu jsem zvyklý spoléhat se sám na sebe a celkově se prostě umím protlouct, žít a zabavit sám, z toho důvodu jsem vyrovnaný a v rámci možností a situace spokojený. Na druhou stranu přiznávám, že to není úplně ono a něco tomu právě chybí.
|
|
|
|
Zase jednou pěkná diskuse! Jsem na tom stejně a v podstatě sdílím názory vás všech. Taky si myslím, že každému, kdo je sám to úplně na 100 % nevyhovuje, ale propadat zoufalosti je taky hloupost. Ta zmínka o tom internetu mě pobavila. Mám se seznamkou své zkušenosti a chodit ven mezi lidi je opravdu mnohem mnohem lepší. Je to spíš o tom využít příležitost, což se mně tedy příliš nedaří, protože na první oslovení jsem příliš stydlivý.
Jak říkáte, chce to se věnovat věcem, které má člověk rád a které mu dělají radost. A když už přijdou ty chvilky smutku, tak je potřeba je zahnat a nebo je nechat zase odejít. Jak jim člověk propadne, je to cesta do pekel.
Jo a taky si často říkám, že už na mě zbyde už jen to přebrané. Ale je to blbost, je to opravdu jen o štěstí a o náhodě, na světe je spousta lidí a ten jeden člověk pro nás tu tady taky někde je!
|
 Nezadaný |
|
|
|
No nějak mě to časem přestalo vadit že nemám protějšek. Dokážu se zabavit sám a zkrátka to neřeším. Jinak samozřejmě bych rád měl partnerku na vztah, ale asi sem moc náročnej nebo mám nejspíš přehnaný nároky. Deprese a špatnou náladu z toho nemám. Pocit lítosti že nikoho takovýho nemám mě přepadne tak 2krát do roka. A ještě jen na chvíli. Za těch 5 let od posledního vztahu sem si už nějak zvyknul bejt sám. Občas mě to i vyhovuje.
|
|
|
|
Tak to já to mám úplně přesně jako ty s tim dodatkem, co psala Bellatrix :)
Sice vedle sebe potřebuju někoho mít, jinak nedokážu být šťastný, ale zároveň to musí být někdo, koho doopravdy miluju, jinak budu radši sám.. Což vlastně už pomalu rok a půl jsem :)
|
|
|
|
Musím mít vedle sebe "toho pravého", jinak jsem radši sama.
|
|
|
|
Znamením to nebude, já jsem taky váha a být sama mi až tolik nevadí. Myslím, že to je tím, že nad tím tolik kutíš, možná kdybys to na chvíli hodila za hlavu a věnovala se jiným věcem, bylo by Ti lépe na duši...a to se pak někdo objeví ani nevíš jak:-)Jak to dělám, že jsem spokojená nezadaná? Nevím, prostě dělám jiné věci, které mě naplňují a činí mi radost, ve vztahu jsem spokojená nikdy moc nebyla, blízkost necítila, tak mi to ani nechybí. Od toho byly vždycky přátelé a jsou:-)
Neříkám, že budu pořád sama, je fajn někoho mít, ale jestli to bude teď nebo za 2 roky, nevím a je zatím mi to je jedno, protože "být s někým" mi tolik nechybí.
A neboj všichni zadaní nebudou ;-)
A jak dlouho jsi sama?(Já asi rok a půl nebo tak nějak, nevím přesně)
|
|
|
|
Ve dvaceti jsem si taky neuměla představit být sama. Jenže čím jsem starší, tím jsem sobečtější a tím míň snesu někoho, kdo by mě jakkoliv omezoval. Ve dvaceti ve mně líbající se párečky na ulici vzbuzovaly lítost. Lítost nad tím, že já na tohle nikoho nemám, nebo že ten můj je daleko. Teď ve mně vzbuzují taky lítost. Jenže už ne nademnou, ale nad nimi. :) Samozřejmě přijdou chvíle, kdy člověku chybí nějaká ta něha, to ale hravě vyřeší milenec, kterýmu nemusím vysvětlovat co jsem dělala celej minulej tejden, nemusím mu prát ponožky ani vařit teplý večeře.
|
|
|
|
Já si myslim, že nejhorší je to za každou cenu řešit, přemýšlet o tom....Radši nad tim moc neuvažuju, prostě to beru tak jak to je. Věnuju se rodině, sobě, přátelům, koníčkům...Když se do toho objeví nějakej protějšek, jsem ráda, když ne, tak ne, ale depky kvůli tomu - to ne, to neni pro mě:))
|
|
|
|
Ty ale vycházíš z mylného předpokladu že ti nezadání jsou nezadání proto, že jim to tak vyhovuje. Ale většina těch singl si prostě nedokáže nikoho najít a tak raději než by se z toho utápěli v depresi, budou sobě a svému okolí nalhávat jak jim to strašně vyhovuje a jak je to fajn být sám.
Jsem přesvědčen že 99% těch samotářů/ek alespoň ve skrytu duše po vztahu touží. Fakt je, že spousta lidí, především žen, nedokáže pochopit jak obtížné může pro někoho být najít si svůj protějšek.
|
|
|
|
Sice jsem zadaná, ale taky byla doba, kdy jsem byla sama. Musíš mít nějaký koníčky a z těch se radovat. Samotu jsem přežila hlavně díky kamádům, kteří se mnou šli jen tak na procházku nebo krmit kachničky, pár jich se mnou šlo kolikrát i na cyklovýlet, o víkendu sme si zašli na něco dobrýho k pití, zahráli fotbálek, zatancovali, po matuře sem začla zase číst knížky... Musíš mít něco, co ti dělá radost a hlavně se radovat z maličkostí.
Že jsou všichni zadaní a zbyde na tebe akorát ňákej trouba bych netvrdila. Když to tak vezmeš, tak kolik vztahů, který znáš, vydrželo nebo vydrží na celej život? Lidi se rozcházej a scházej, takže máš vždycky šanci potkat nějakýho toho téměř vysněnýho prince, jen to chce vystrčit nos z baráku, protože doma potkáš vážně tak nějakýho toho ňoumu přes internet, čímž nechci internet schazovat, ale přeci jen je zajímavější se poznávat osobně.
Nesmíš si tak připouštět, že jsi sama a utápět se v tom, najdi si něco čim se zabavíš a bude líp-
|
|
|
|
Jo jinak, mám teď v tašce original DVD z koncertu IK, hned na to jdu kuknout :P
|
|
|
|
Je to o zvyku.. Kdo by se s tim otravoval... i když. Ale šak sama víš, škoda že sme se dneska nepotkaly.. :o)
|
|
|
|
Spokojený, to asi nejsem, ale fakt, že nežiji párovým životem, už pro mne není
kdovíjaký problém. Je to asi pohodlnost prohlubující se věkem, která způsobila, že jsem dosud nezatoužil po životě v páru se vším všudy, který by měl aspoň nějakou delší životnost. Přímo strachem ze samoty netrpím, jsem zvyklý být většinou sám. Občas ale nějaké příjemné rozptýlení, sexuálního charakteru s pozitivní vazbou, aby člověku úplně nezakrněly žlázy s vnitřní sekrecí, neškodí :-)
|
|
|
|
Tezko budou vsichni zadany, kdyz je tu nas tolik nezadanych
|
|
|
|
20 
25 
