Co se pokusit o báseň?
Ne neměl bych, soused to říká, jeho žena to říká, moje imaginární milenka to říká. Dýcháš moc kyslíku, létáš moc vysoko, POZOR!, nekvalitní vosk roztaje. Padáš, padáš jak ten holub s infarktem, co ještě včera seděl na střeše nad tebou, teď padáš do odpadu pod tebou. Odpad cos vytvořil. To zrcadlo jsi prorazil. Teď jseš sám. Je to lepší? Vidíš nic, ne tmu, ale nic. Nic je lepší než ty. Podívej se na sebe. Teď jsi pobuda. Cos dokázal? Prcháš do nikam… Ty ruce jsou všude. Sahají a ohmatávají. Je to nechutné! Pojď sem, polib mě, obejmi mě. Ne nechci. Fuj, zbav se mě. Fuj - utíkáš. Moderní poezie je o ničem. Nepiš. Nemá to cenu. A už vůbec to nikde neukazuj. Parchante! Co si myslíš? Teď? Ne, obecně. Chceš žít? No nejdřív práce, pak zábava. Díváš se té ženě do očí. Je ti jí líto. Bylo to pro ni moc krásné… A tak pan Kopfrkingl pověsil svou ženu.
Co se pokusit o báseň? verze původní
Ne neměl bych, soused to říká, jeho žena to říká, moje imaginární milenka to říká. Vždyť žiješ v době strojů, posloucháš umělou hudbu, sedíš u počítače. Co bys psal!?! Raději se posaď a poslouchej. On to někdo napíše. Někdo hloupý, někdo, kdo je příliš slabý, aby odolal. Touze psát. Někdo, kdo po nocích pláče, kdo je ubohý, kdo nikdy nikoho nepodrazil. Kdo nepřežije, zapadne do davu, neproslaví se… Nikoho nezajímá, že tys ten co pláče. Co píše. Máš touhu, máš ruce. A říkají nepiš!…nepíšeš…
|
21 
20 
