Dnes jsem potkal ženu mých snů, bylo právě poledne, slunce žhnulo, stromy se zelenaly a zpěv okolního ptactva uváděl mé smysly v rozkoš. Byla nádherná, svět se otřásl, když prošla vůkol. Jen já zůstal stát jako zmražený. Copak si její krásy nevšiml nikdo jiný ? Všem ublížím, řekněte, že je božská, ale, prosím, nechte mi jí. Pomalu jsem ji následoval a čekal na první chvíli, kdy se zastaví. Jak jsem tak kráčel, slunce bylo ostřější a začínalo být horko, zdálo se jakoby svou krásou rozháněla všechny obláčky na nebi a zároveň svým úsměvem přivolávala ten nádherně vlahý vánek. Otočila se a naše oči se setkaly, podlomila se mi kolena, ale neměl jsem sílu utéct, její pohled mě hypnotizoval. Promluvila na mě, MĚ ... |