Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Je pravda, že většina lidí nezná původní význam tohoto slova. Proto je dobré ho připomenout. Podstatou zpovědi je nejen seznámení druhých s výchozí situací (v opravdové zpovědi se tomu říká hezky "vyznání"), ale hlavně odhodlanost k nápravě nebo snaha po zmírnění následků toho, co už napravit nejde. A teprve pak jde komukoli poradit. A to mnoha lidem tady uniká. Když pominu pubertální výplody 13letých slečen, tak většina zpovědí jsou vlastně praktické dotazy. Nic proti tomu, ale ten zpovědní charakter to ztrácí. Proto se taky různá "rozhřešení" - v původním významu "rozvázání od hříchu" - tedy nenechat se dál svazovat tím, co je špatné, míjejí účinkem. Buď se tomu druhému dá najevo, jak je blbej, nebo se prosazuje vlastní názor. V každém systému se chce dost lidí prostě jen vykecat (já občas taky) a o názory druhých nestojí. Všimla jsem si, že jsou zde výjimky a některé odpovědi mají úroveň. Ale zapadnou do vědomí toho, komu byly adresovány? Mnohdy asi ne. Takže tahle zpovědnice se původnímu významu vzdaluje - a je to možná škoda. Liduna.
|
|
|
|
Já se většinou vyjadřuju tam, kde už mám nějaké zkušennosti a podle nich radím. Orientuju se spíč na budoucnost.
|
|
|
|
Tak zrovna na 35 314 jsem odpovídal. Odpověď měla tři části (formou odstavců): 1, Vylíčení závažnosti skutku. 2, Srovnání (se) s realitou. 3, rada, co s tím (přirozeně je to má osobní rada a někdo jiný může mít jiný protichůdný a lepší názor).
Je na tom něco špatně? Měl bych postupovat jinak? - Jak?
Jinak nadávat fakt nikomu nemám zapotřebí.
Hmm, možná by se tu hodilo zavést hodnotící systém, ve kterém by bylo možné nejenom psát rozhřešení, ale i zpětně vyjadřovat hodnocení (ve formě souhlasu/nesouhlasu) ostatních rozhřešení (na druhou stranu to může být rušivé).
|
|
|
|
Já se snažím o nadhled a dát jiný úhel pohledu....
|
|
|
|
Vyjadřuju se skoro ke všemu a zpovědníky se snažím co nejvíc zdeptat. :o)))
Teď vážně. Jsem dost benevolentní, ale zmíněná zpověd 35314 je jeden z mála případů, který mě dokáže vytočit. Když se ženská chová jako prodejná děvka a dělá z chlapa blbce, nebudu jí mazat med kolem huby nebo jí litovat. Mor a úplavici na ní.
Radím podle vlastního názoru a zkušeností svých nebo lidí z okolí, obecnou morálku neuznávám.
Nezaměřuju se na budoucnost nebo minulost, ale odpovídám podle toho, jak je zpověd naservírovaná.
|
|
|
|
To záleží na tom, jak kdy. Většinou ale v těch ožehavých tématech hodnotím i minulost. Proč ? Protože chci, aby si ten člověk uvědomil svojí chybu a pro příště se z ní poučil. Když bych se měl u některých témat koukat jen do budoucnosti (typicky třeba nevěra), tak ten člověk, pokud toho sám nelituje, si potom bude myslet, že to je normální věc a nic se vlastně nestalo. Nebudu mu radit, aby na to zapomněl, protože bych se musel "přetvařovat" a nevyjadřovalo by to můj názor.
Vyjadřuju se k tématům, kde si myslím, že mám co napsat nebo kde mám určitý názor, a také samozřejmě k těm, která mi jsou nějak blízká. A zpravidla také koukám na věk, to je pravda.
|
|
|
|
Reaguji jenom na trápení, která mě nějak osloví, ke kterým mám co říct a upřímně řečeno vybírám si podle věku hříšníků... Ne že bych chtěla povznášet do nebe inteligenci starších vyzrálejších lidí, ale prostě nějak neumím zareagovat na problémy hodně mladých lidí...
Vždycky se snažím výstižně napsat něco od srdce, nechtěla bych se dostat do stavu, kdy napíšu tři slova jako rozhřešení. Myslím, že člověk s problémem chce cítit pochopení problému druhou stranou, a to pochopení já neumím vyjádřit pár slovy.
Soustředím se na otázku, kterou většinou všichni kladou za zpovědí, oni něco od nás chtějí slyšet, takže podle toho odpovídám, co dělat v budoucnu nebo přítomnosti. Také si čtu reakce ostatních zpovědníků a občas mi přijde, že málokdo reaguje na podnět daný hříšníkem, okomentují vše kolem, ale zapomenou se jak kdyby vyjádřit k problému...
Veskrze reaguji podle vlastních zkušeností, zřídkakdy podle toho, že se o něčem někde dočtu.
Soudím lidi jenom v případě, že já jsem tuto situaci už zažila na vlastní kůži, ale i tak nikdy neodsuzuji. Jinak se soudit nikdy neodvažuji...
Většinou se snažím pomoci člověku smířit se se skutečností, protože smíření zajišťuje klidné přijímání nových tíživých situací.
A vždycky mě potěší, když dotyčný hříšník ještě zareaguje a oživuje diskuzi. Já osobně si vždy čtu reakce ostatních lidí jak u mých zpovědí, tak u diskuzí, i několik dní zpět.
Možná si to málokdo uvědomuje, ale zde na Zpovědnici se z 90% objevují jak kdyby skuteční zpovědníci ( ačkoli nikomu "neordinujeme" otčenáše). Sama jsem si vyzkoušela sem napsat zpověď a vím, co to se mnou udělalo- byla jsem dokonale rozpitvána, sprdnutá, virtuálně zbita a sražena k zemi, když to nebyla věc zrovna morální podle mínění jiných. Věřím, že hodně lidí je citlivých a spousta zpovědníků si neuvědomuje, co to může s vnímavým člověkem udělat.
Nicméně Zpovědnice umí být někdy i milá a příjemná...
|
|
|
|
Zalezi na tom o com je dana spoved a ako to vsetko na mna zaposobi.
Ziadne apriori zasady nemam.
Niekto potrebuje vypocut, niekto poradit, niekto pochvalit a niekto muysi byt pekne zjazdeny.
|
|
|
|
Podle mne je to jak kdy - záleží taky na samotné zpovědi - někdy z ní přímo plyne, že její autor chce znát názor na to, jak se zachoval.
|
|
|
|
To je právě ono spousta otázek, trápení, zamyšlení,...které tu čtu, jsou mi buď více nebo méně blízká, ale nevim, jestli moje "rada,postřeh" by v tu chvíli někomu pomohl.
Omlouvám se, ale nad některými otázkami 13ti letých holčin zůstává rozum stát.
Co se týče těch, ke které mě osloví, tak spíš si tak zhodnotim situaci sama pro sebem, na rozhřešení se necítím.
Teda, když si to tak po sobě přečtu, není se čemu divit - při pátku už nejsem schopná dát dohromady kloudnou větu.
|
|
|
|
Nikdo nema pravo soudit a uz vubec ne odsuzovat.
Je treba si uvedomit, ze jsme tu odkazani pouze na to, co nam kdo napise ve zpovedi a ze to muze byt jen zlomek cele situace, ktera ve skutecnosti vypada ulne jinak.
Minulost uz nezmenime, ale je dobry ji obcas rozebrat a uvedomit si tim nektery "chyby", abychom se jich v budoucnu vyvarovali.
Zrovna tak si nemyslim, ze je dobry se prilis zamerovat na vzdalenou budoucnost, protoze to je casto spekulativni a cloveka to svazuje do smycky "chtel bych X mel bych" - jedna podle okolnosti, ktery jeste nenastaly a v drtivy vetsine pripadu ani nenastanou, tudiz se zbytecne omezuje.
Orientace na budoucnost je svazujici, orientace na minulost zavadejici => v obou pripadech zijeme v tom, co neni.
Vychozim bodem pro vsechno je naucit se pohybovat v pritomnosti stylem, ze "zitrek je vzdy nejisty". Clovek prestane porad nekam spechat.
Jedine skutecne je TED a TADY.
Na zpovedi odpovidam vyhradne intuitivne a prvni, co me po precteni napadne.
Vetsinou jaka je uroven zpovedi, takova je i uroven reakci. Samozrejme, najdou se i vyjimky - tak jako vsude.
V zasade si ale myslim, ze i kdyz se Zpovednice za posl. dobu opravdu hodne promenila, porad plni svuj ucel, pro ktery byla zalozena. Lidi se sem chodi vyzpovidat a dostane se jim nezaujatych reakci - pravda, nekdy ponekud drsnejsich, ale...tak to proste chodi.
|
|
|
|
Ukládám ti 30 otčenášů a 28 zdrávasů a to ihned.
|
|
|
|
Snažim se o ten zítřek. Poku d jsem byla někdy v situaci jako hříšník, napíšu jak jsem to řešila a jeslti to bylo dobře nebo špatně. A co se týče věcí, které jsem nikdy nezažila, snažím se vcítit do hříšníka a poradit mmu to, co bych dělala já.
|
|
|
|
Snažím se odpovědět dle toho, jak to cítím, někdy za použití vlastních zkušenosti, nebo zkušenosti z okolí. Zpovědi k rozhřešení si vybírám tak nějak intuitivně a dle nich také odpovídám. Neodpovídám na všechny, jen na takové, co mě zaujmou a mohou mít kladný i záporný podtext. Takže se snažím poradit, někdy nakopnout a k tomu může pomoci i kritika, aby si daný pisatel uvědomil, kde dělá chyby. Snažím se nesoudit ani neodsuzovat. Každý žije jak umí a člověk se chybami učí a ty ho pak posouvaj dopředu k pochopepí života.
|
|
|
|
Obávám se, že tady ,,hapruje" srovnání z klasickou kostelní zpovědnici a to bohužel ve většině případu. Ještě jsem neslyšel nikdy nikdá v historii, aby na zpověd do kostela přišel někdo s tématem, jak se správně mr.., kolik cm je ideál apod. A proč to ? Poněvadž se mi zdá, že do kostela chodí lidé ,, z úctou", né z rozmazlenosti.
Tady obdobně platí přísloví víc než jinde, že ,,jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá".
Když pomineme tyto vzájemné odstřelovačky a zárověň je eliminujeme ze seznamu zpovědi, zjistíme, že zde převládá zdravý rozum a nádhled většiny. Myslím, že zpovědnice se jako vše, utváří a to čím dál k lepšímu. Co je tady na škodu, je nedostatek komunikace s odešlými ,,kamarády". I oni mají své nevyslyšené problémy a potřebovali by taky občas podržet. Když si je namátkou spočítám, tak existuje takových dvacet ,,pilotních osobností", které odvála všeobecná lhostejnost. Není to tedy jen ledajaký komunikační server, jak se nám tady snaží namluvit tzv ,,veselí lidé".
Vsadím svého nejrychlejšího koně, že vytvořit pevnou kostru zpovědníků, kteří chtějí pomoci, byl i záměr místních ,,stvořitelů." Povolejme je zpátky.
|
|
|
|
řekla bych, že je to individuální, někdy se snažím pomoct, někdy nadávám, někdy dávám příklady z vlastních zkušeností...to je různé...taky záleží na tom, jakou mám náladu, bohužel, když mám blbou, jsem protivná i v rozhřešeních...
a někdy hříšník nestojí o vyjádření, chce se jen vypsat a někdy čeká na reakce, nedá se to takhle říct
|
|
|
|
snažím se nesoudit.
snažím se říci, jak bych se v dané situaci chovala (chtěla chovat) já.
popíšu, jakjsem se v dané situaci chvoala já.
snažím se povzbudit.
ptám se (kolikrát člověk neví podrobnosti a pak celou věc ohodnotí docela jinak..) a jsem ráda, když druhá strana komunikuje.. (je to znamení, že o daném "problému" opravdu v danou chvíli "mluvíme" a tím můžeme někam dojít.)
když neodpovídá, tak aspoň doufám, že si otázky přečte a popřemýšlí nad nimi..
snad se to aspoň občas daří..
|
|
|
|
Ahoj arj,
tohle se nedá zevšeobecňovat ... záleží na zpovědi. Některé jsou vyloženě ve stylu "potřebuju se vykecat" - k těm se nedá postavit nijak konstruktivně -> současnost. Další pak "udělal/a jsem kravinu, co dál?" - tam mě štve, že, jak píšeš, spousta lidí se k tomu postaví tak, že dotyčnému vynadá (demonstrativní případ - problémy s nevěrou). Můj názor je, že když k něčemu nemám co říct (myslím něco rozumného, co by pomohlo), tak radši nic nepíšu
to arj ... poslední dobou nepíšu z jiného důvodu - není čas ;-)
|
|
|
|
Když mám vlastní zkušenost, radím ze zkušenosti, když nemám, poradím to, co bych dělala na jejich místě. Někdy bouchnu nad něčí blbostí, pravda...
|
|
|
|
Kdyby tady každý řekl ke každé zpovědi, že to chce tři otčenáše a bude to v poho, byla by to trochu nuda, nemyslíš?
|
|
|
|
Stejně jako psisko, nejčastěji se snažím situaci zlehčovat.
A nechci soudit, protože si myslím, že můj názor bude subjektivní, nikoliv objektivní - a slovy klasika - "hoď kamenem ty, jež jsi bez viny..."
Prostě - někdy poradím, někdy pohladím, někdy rýpnu, někdy zklapnu...
A včera, dnes a zítra? Je mi to tak nějak jedno. Někdy se snažím se z minulosti poučit a neudělat to samé v budoucnu, ale občas se prostě stejně nezadaří...
|
|
|
|
nepíšu zdaleka ke všemu, jen pokud mne něco zaujme a pokud po přečtení mne hned napadne, co bych danému člověku k tomu asi řekla, kdybych s ním mluvila přímo. Většinou se snažím vycházet z toho, co jsem zažila já nebo někdo z mého okolí. Pokud je to přímo něco, co jsem prožila sama, tak se třeba pokusím i poradit...podle toho, o co jde, samozřejmě... a jak píšeš, asi hlavní je ta budoucnost, minulost už nezměníme... ale ani na minulost ani na současnost není dobré zapomínat, je důležité minulost i současnost přijmout, smířit se s ní, vyrovnat se s ní...jinak se nám jednou sama připomene a to mnohem bolestivěji...
|
|
|
|
Ahojky :o)
Beru to asi tak, že je můj přístup ke každému "hříšníkovi" samozřejmě ovlivněn tím, jaký jsem já sám. Ale každý potřebuje slyšet něco jiného. A snažím se o to, aby ode mně zaslechl něco, co by mu v dané situaci pomohlo. Respektive co by v dané situaci hnulo se mnou samotným.
Hříšníci se tedy ode mně můžou dočkat všech těch postojů, které jsi popsala. Prostě záleží na situaci.
A to k čemu se vyjadřuji? To je závislé na mé aktuální náladě...
|
|
|
|
Já se snažím znevážit situaci, aby to nebral/a/o tak tragicky.
|
|
|
|
40 
45 
