Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
PavPav23... nu, co říct Papájo, přemýšlem jsem skoro celý den, a pak jsem na to přišel :o) S trápením toho moc nenaděláš, a jelikož toho nevděčníka miluješ příšerným způsobem - podle mých osobních výzkumů ti potrvá přibližně čtyři roky, než toho zrádce definitivně odsuneš do nevědomí. Já to v životě absolvoval v rámci těžkého průšvihu už dvakrát... a pokaždé jsem si odkroutil právě čtyři roky, bohužel, řekl bych, že se jedná o přírodní zákon. Ale Papájo, prosímtě na kolenou... v žádném případě se nezabíjej!!, ty máš strašně hezké nohy a mě by nevýslovně sralo, že se v tom tvém profilu koukám na nohy zamordované holky. To mi prostě nemůžeš udělat... já když chci dostat dobrou náladu, tak se chodívám do tvýho profilu koukat na tvoje nohy (škoda, že je obrázek tak titěrný... nemohla bys tam ty nohy trochu nazvětšovat?, mně se strašně líbí tvoje nohy). Takže se, Papulko, prosímtě nezabíjej... jako ani tak nejde o to tvoje trápení, to si nějak v klidu pořeš :o), ale s takhle krásnejma nohama prostě nemáš nárok, ty tvoje nohy se musí nádherně hladit, víš? Je ti to jasný? Doufám, že ano. Urvisu
|
|
|
neblazni, hlavu hore a ide sa dalej
|
|
|
Je to blbý, bolí to :-( Ale s tím nic neuděláš, jak radí little sweetie, dej si od něj úplnou pauzu, izoluj jeho mobil, icq, kontakt s ním alespoň na ten měsíc. A uvidíš jak ti bude. Nejhorší na těhle vztazích je, že je člověk denně s tím druhým a kamarády pak odsouvá na druhou kolej. Když se rozejde, tak je pak většinou zpětně zase nahání. To je to nejhorší co může být, proto si myslim, že kamarádi by měli být v životě jedním z těch nejdůležitějších, protože ti zůstanou. Jestli máš dobré kamarády, vyraž s nimi někam, svěř se kamarádce, udělejte si společnej víkend nebo večer, pokecejte... chce to čas!!!!! Skončit se životem je ta největší blbost, co můžeš udělat. Mrkni na to, co je na světě lidí, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a mnozí další... !!! Drž se, držím ti pěsti!
|
|
|
Ale jdi ty! Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
|
|
|
Ach jo, tohle jsou smutný věci... Bude tě to teď určitě hodně bolet, ale říkat, že nemáš pro koho žít, to je přece hloupost. Máš určitě fajn kamarády, rodiče...tak neblázni. Sama z vlastní zkušenosti vím, že po několika měsících, kdy jsi s tím druhým de facto denně, to je ještě těžší. Máš pocit, že se nemáš komu vypovídat co se ti přihodilo, kdo na tebe byl zlej, nebo kdo tě potěšil. Nemáš rameno, na kterým se můžeš vybrečet, když se něco stane. Nevíš co se s ním děje, jestli je v pořádku... Ale to, že to skončilo s ním ještě neznamená, že tě to nečeká s někým jiným. Být tebou teď žádný venčení pejska a učení lyžování neplánuju... Zkus se třeba tak na měsíc od něj úplně izolovat...žádný icq, telefony, nic...a uvidíš jak ti bude. Když ti stále bude chybět stejně jako teď, zkus to ještě znova, promluv si s ním, řekni mu svý pocity i to, že ho pořád miluješ. Ale řekla bych, že po tom měsíci...i když bude sebevíc těžký mu nepsat a tak...myslím si, že ti bude čím dál tím líp. Budeš mít čas i sama na sebe, na věci, který jsi dřív, když jsi byla s ním, nedělala. Hlavu vzhůru, tohle si prožil každej, nedá se s tím nic dělat... Pusť si romantickej film, sněz u toho dvě tabulky čokolády a vybreč se...zítra určitě bude líp.
|
|
|
Myslel jsem si, že mě hned tak něco nerozhodí, ale rozchod tak učinil totálně :-( Chápu i to, že si momentálně nedovedeš představit být jen kamarád. Je to asi klišé, ale opravdu pomůže jen čas. Pro mě byly nejhorší první 3 měsíce, to jsem byl jen tělo bez duše, na nic jsem neměl chuť, v práci neřešil problémy... Pomáhalo být mezi lidmi, vypovídat se, vypsat se, ... Naštěstí jsem odolal zkusit jakékoli prášky. Určitě to překonáš, i když v počátcích to jednoduché nebude.
|
|
|
Mužu ti říct že já bych za kamarádství dala s mou Ex všechno..protože život bez toho ze se vídáme a nemluvíme spolu je horší- pak teprve jde mluvit o ztracení. Važ si kamarádství, víc se cscházej s přáteli a nech jeho at se on ozývá tobe ... Ono se to nakonec vyvrbí...dejte si pauzu a vydrž nejak to zvládnes
|
|
|
Nedělej to. I já mám pocit, že horší to ani být nemůže, že když jdu spát, už se ráno neprobudím. Vidím ho všude kolem sebe, plno lidí a věcí mi ho připomíná. Já se trápím, on se trápí... ale zařekla jsem se, že nebudu čekat, jestli si to třeba nerozmyslí. Projdu těch pár týdnů bolesti a zase se postavím na vlastní nohy. Můžeme je projít společně, když budeš chtít, napiš do profilu. Zvládli to jiní, zvládneme to i my.
|
|
|
Ahoj, na Zpovědnici od Tebe pamatuju už hodně optimistických rozhřešení - tedy jsem pevně přesvědčen, že skončit jde přímo proti Tvému vnímání života. Co jsi tu psala v podobných situacích? Myslíš si teď, že Tvá rozhřešení tvořily pouze bláboly? Taky jsem tu už leccos napsal, ale pomoct sobě samému, to je největší dřina. Měl bych takový návrh - nemusíš s ním souhlasit a úspěch bude, i když si pomyslíš, že jsem magor :-) Můžeš najít zrcadlo, stoupnout si k němu a koukat dovnitř. Z druhé strany na Tebe bude koukat holka s červenýma tvářema, ubrečenýma očima... Zkus ji poznat - proč se tak trápí a co bys jí na to řekla. Vždyť žít se dá, i když jistoty se proměnily v prach. Ukaž jí, že to jde. Kdyžtak se na ni usměj, ona Ti to možná oplatí. A nebo na sebe můžete křičet, jak je libo. Možná zrcadlo hledáš teď v nás. Možná i najdeš... Jen s tím přemýšlením to, prosím, moc nepřeháněj ;-)
|
|
|
Pájo proboho nedělej blbosti!!! To přebolí neboj! vím že se tomu těžko věří...ale nedělej nic co za to nestojí!!
|
|
|
Ted jsem doma brečelas jeho maminkou,ta to taky těžce nese... Byl to tam můj druhý domov... a spoustu kamarádů nemám,všechno to byli naši společní,ale přivedl je on,a baví se s nima... já je ani tak dobře neznám....upínala jsem se na něj a ostatních si nevšímala...
|
|
|
co bys končila... dyť seš krásná holka(aspon podle fotky) tk to nějak přejdi a di dál...
|
|
|
Třeba za chvíli zjistíte, že si chybíte a nemůžete bez sebe být. Některá rozhodnutí bývají unáhlená.
|
|
|
ou... to chápu že bolí... ale snad bude líp... doufám... hele, a skončilo to definitivně...? protože jestli jo, tak bych mu vysvětlila že nechceš být ani jeho kamarádka, že by tě to bolelo a tak... ono \"sejde z očí, sejde z myslí\" - na tom něco je... takže pokud chceš alespoň trochu zapomenout (samozřejmě že na to nejlíp pomáhá čas), ale mělo by tomu napomoct i to, že se nebudete vídat, nebudete si psát, volat... takhle by ti ho všechno hrozně připomínalo... nějakou dobu to potrvá než bude líp (byli jste spolu dlouho a tak...) ale přejde to.. všechno přejde... rány (jizvy) zůstanou, ale nebudou bolet...
|
|
|
"Jak se mnou může jít jen tak na oběd,do kina,jak mě chce učit lyžovat,venčit pejska a být jen kamarád?!" - Jednoduše, má tě rád, ale nemiluje tě, Jak logický. Nemáš pro koho žít? Oh zajímavé, tak spáchej sebevraždu děvenko, zřejmě je zjištění, že tě tvůj kluk nemiluje jistě mnohem závaznější důvod, než když ti umřou rodiče, nebo když to umře někdo hodně blízký, nebo když jsi po nehodě a ochrneš a skončíš na vozíku...
|
|
|
Odešel a opustil tě. Důvod v čase je snadný - nebyl to ten pravý a nebude. Čeká na tebe někdo lepší. Když to teď skončíš, tak už ho nikdy nepotkáš a už nikdo - ani ty ani on, nebude moct být v životě šťastný. Buď silná. Vím, jak moc to bolí, ale věř mi - to, co ti říkám, je pravda.
|
|
|
Proč bys to dělala?? To že něco končí, tak to znamená, že začíná i něco novýho. Teďka budeš mít i víc času na sebe. Můžeš jít sportovat, víš, jak se perfektně odreaguješ. Kluk ti za to nestojí... A to, že chce bejt tvůj kamarád, tak tomu nech čas, vůbec se mu neozývej a nedělej nic pro to, že ho chceš zpátky. Buďto na to přijde on sám, že mu chybíš nebo ne.... Máš i určitě hodně přátel, tak buď vždycky s někým. Choď do společnosti, ale určitě se neužírej doma v pokoji. P. S. Já jsem také ve stejné situaci. Jsou to tři týdny, co se se mnou můj přítel rozešel a prvních 14 dní bylo nejhorší. Pořád jsem mu psala a chtěla ho zpátky, ale když jsem viděla jeho nezájem, tak jsem mu už pak nepsala a teďka je to dobrý. Sem tam na něj myslím, ale mám kolem sebe hodně lidí, co mi pomáhaj...
|
|
|
|