Zdravím
Mám taký menší problém s rodiči.
Matka perfekcionistka s představou "poslušného dítěte" (dítě neodmlouvá, neříká svůj názor není-li tázáno, co nejvíc mlčí, okamžitě a nadšeně plní příkazy rodičů). Otec namyšlený hulvát s představou "dokonalé dcery" (alespoň trochu hezká dívka, poslušná, neodmouvá, muž=velký šéf, stará se o domácnost a rodinu, školy má ale kariéru nijak závratnou, dělá jen "užitečné věci" - žádné zájmové činnosti, žádná zábava a posezení např. v čajovně).
Já se samozřejmě vymykám (stále jsem považována za dítě).....s rodiči chci debatovat, říct svůj názor, zapojit se do diskuze, příkazy neplním okamžitě (dodělám svou vlastní práci či dořeším svůj vlastní problém - což se rodičům nelíbí, jejich přání jsou nadřazená mým problémům, trápením a úkolům), otrocká poslušnost se mi příčí, mužskou populaci vidím jako rovnocennou, starání se o domov a rodinu mě opravdu nebaví (doma dělám veškeré práce krom mytí oken a žehlení - to mámu baví, k vaření mi vybudovali odpor - vařím nuceně od 12-ti let), studovat chci a ráda bych byla ve své profesi úspěšná, chci chodit do různých zájmových kroužků na sport a vůbec dělat tyhle "zbytečnosti", chci chodit s kamarády a spolužáky ven, do divadla, do kina aj.
A tak jsou rodiče nespokojení, dávají mi za příklad "dokonalého" staršího bratra (ten je na ně drzý, doma nepomůže, věčně někde v háji...ale prostě je dokonalý)....nadávají, že nepomáhám, nevařím, nic nedělám, vše mi musí říct stokrát, nekrmím rybičky (mimochodem tátovy), nestarám se o psa (denně má čistou vodu, krmení, věčně si spolu hrajeme, cvičíme poslušnost, denně jsem s ním venku - jen vyjímečně vynechám - žijeme v rodinném domě), jsem drzá, pořád odmlouvám....
Tak mi prosím řekněte, zda je špatně, že....chci mít své zájmy, chodit ven s kamarády, říct svůj názor, bavit se a diskutovat......Jsem vážně hrozná?
Mimochodem: Vím, že "tohle si prožívá v mém věku každý", jak se tu bude určitě ozývat...zkuste mi prosím říct i něco jiného...
Díky |
16 
19 
39 