V náručí a v pěsti života,
v područí, za zimy, za léta,
tarantulí tanec podzimní,
dalek už je senilní!
V prsu tiréziově a v havraních střepech,
v blátě, špíně žije neotesaný král,
plazí se skrz království hermelínové své,
nikomu nic nedával a sám by jen bral.
Nikdo už neví, co vám teď poví, na co teď myslí, zuby má syslí,
Nikdo už netuší, že ho nic nevzruší,
A nikoho nevzruší, že v jeho područí,
kvásek smrti kypí ve dvoře podsklepeném hudbou,
že neživí svůj projev verbálně,
že neživí duch svůj hubou,
jen chladný text pod váhou jeho prstů,
vzniká, srká, buší a padá,
neznámá tobě jeho tvář,
nikdo tě nenutil...
dělat tu vraha! |