Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Bílej tygr: "Podle mě tenhle předsudek - že zákony mohou nahradit morálku - podporuje i spousta špatných nebo zbytečných zákonů, kterými se nám zákonodárci pokoušejí předepisovat věci, které patří do oblasti osobní mravní zodpovědnosti. (Hmm... marně teď vzpomínám na nějaký příklad, ale třeba mě časem napadne.)" Co třeba zákon, že když ukradneš do částky 5.000 Kč, není to krádež?
|
|
arj: Morálka a právo - podle mého názoru se nejen nepřekrývá, ale vůbec spolu nijak nesouvisí, souhlasí občas leda náhodně. O tom tady přece od začátku píšu... I když v něktreých (ranných) fázích vývoje pravděpodobně souvisely. Podle mého názoru se tyhle dvě věci - právo a morálka - už dávno rozešly. Myslím, že je docela důležité si tohle uvědomit pro vlastní duševni hygienu. Protože občas, když se chceme zachovat podle svého morálního přesvědčení, musíme porušit zákony - a zbytečně bychom se trápili, kdybychom kvůli tomu měli špatné svědomí. Na druhé straně bychom mohli upadnout do falešného uspokojení, že žijeme dobře a mravně, když jenom dodržujeme zákony - protože k životu v souladu s morálkou je potřeba neustále hledat a zvažovat, co je správné a ce není... a na zákony se to v žádném případě redukovat nedá. Potraty jsou dobrý příklad; zákon je povoluje, a je to podle mého názoru naprosto správné, protože zákon do takovéhoto individuálního rozhodování nemá co kecat. A v souladu s morálkou to není; jenže může být spousta okolností, které to mohou ospravedlnit i z morálního hlediska. Podle mě tenhle předsudek - že zákony mohou nahradit morálku - podporuje i spousta špatných nebo zbytečných zákonů, kterými se nám zákonodárci pokoušejí předepisovat věci, které patří do oblasti osobní mravní zodpovědnosti. (Hmm... marně teď vzpomínám na nějaký příklad, ale třeba mě časem napadne.) A tak v lidech otupují potřebu se morálkou vůbec zabývat... jako např. už trochu dávný případ s výměnou ředitele ČT za jistého Hodače. Redaktorka Bobošíková, která ho tehdy prosazovala a hájila, neustále dokola mlela o tom, že je správné aby tam byl, protože byl dosazen v souadu se zákony... a vůbec ji nezajímalo, že sotva může někdo dělat nějakou tvůrčí práci pod vedením někoho, koho tam něchce... Nebo podbně se v souladu se zákony dostali v r. 1948 k moci komunisté.
|
|
to bílej tygr: myslím, že se to ale úplně nepřekrývá, jsou věci, které člověk má zakotvené v hlavě s "ne" a přitom je zákon povoluje, namátkou mě napadly u nás třeba potraty. Naopak, jsou věci, které i v zásadě "mravný" člověk má posunuté a může se dostat do křížku se zákonem - napadají mě například zákony okolo chovu nebo týrání zvířat, kdy na vesnicích může docházet k zabíjení nevhodným způsobem, protože oni je berou ne jako mazlíčky, ale jako potravu. Právo původně vyšlo z jakési obecně přijatelné morálky a postupně se více a více přizpůsobuje ... u nás například městským obyvatelům ... o lobbování nemluvě.
|
|
arj: Tak jo, takže to tvoje právní vědomí je něco, čemu já bych říkal spíš morální vědomí. Myslíš teda právo vyplývající z morálky a ne jako nauku o zákonech. To má aspoň smysl, tohle potřebujeme všichni. Taky je to jediná - nebo možná jedna z mála věcí, která nám pomůže udržet nějakou kulturu mezilidských vztahů v dobách, kdy to psané a exekutivně vymáhané právo slouží něčemu nebo někomu úplně jinému než lidem...
|
|
arj: vědomí (umění) hospodaření s penězi (to, co už jsme jinde) je u lidí ještě prachbídnější, nežli to právní. A co hůř, reklama, politici, okolí i celková peněžní jistota čím dál více učí lidi žít na dluh. (Ale zas, abych nebyla nespravedlivá - jak u kterých) Naprostí finanční analfabeti asi byli jsou a budou (jako ta žena ze tvého případu).
|
|
to tygr: jo, to je ono, myslím, že vyjádřením, že nekradeš, protože bys tím někomu ublížil - to bych řekla, že je právní vědomí - je důležité respektovat práva druhého člověka. Tím nemyslím psané zákony, ale obyčejný lidský prostor. Nebrat věci, protože jen tak někde leží... platit dluhy... ale i odvádět práci, za kterou mě někdo platí... to Colorka: právě ten tyran nemá právní vědomí, ale zná zákony... to je ten případ, který jsem popisovala minule: Neviděla bych dokonalejší znalost práva jako důkaz lepšího právního vědomí, absurdně by pak muselo platit, že člověk, který vědomě porušuje právo a snaží se při tom co nejméně riskovat (umí kličkovat mezi paragrafy), by měl právní vědomí na vyšší úrovni, než je právní vědomí poctivých lidí. Nerespektuje práva jiných, ale ví, jak se vyhnout dopadu. to odula: ano, mám pocit, že zákony, jejichž porušování se netrestá, jsou pro morálku a právní vědomí o hodně horší než zákony, které vůbec neexistují. A bohužel nejen pro právní vědomí. Velkou roli hrají i masáž médií (jako ve všem) - včera jsem četla "reportáž" o ubohé důchodkyni, která nemá ani na doktory, zdražování a bída důchodců, jí jen obědy a půlku si nechává k večeři, topí odpoledne, elektřina odpojená (pro dluh 35 000 - je to vůbec možné? jak dlouho asi neplatila?) na sebe má je staré oblečení.... no a pak vyjde najevo, že je to tím, že má splátkový kalendář na 50 000 Kč nějakých dluhů, kde se podepsala sousedce jako ručitel, protože sousedka si chtěla koupit nový mobil a vzala si jakýsi z úvěrů... Ani nechci jmenovat, co všechno těm lidem, kromě peněz chybí.... nedělat dluhy, když nevím, z čeho je zaplatím, neručit, když vím, že na to nemám, překvapení, že dluhy se musí platit... atd. ovšem z ppohledu toho plátku to byla chyba vlády, která důchodkyni, co celý život těžce pracovala, teď nechává sttrádat... no to už jsme ale někde jinde.
|
|
Alexto: "veškeré zákonodárství musí vycházet z tohoto mravního zákona v nás. Jakmile nevychází, je něco shnilého v daném státě... Takže rozhodně nemůžeš říci, že "nemá nic společného"." N o dobrá dobrá, v tomto máš pravdu. Já teď sleduji debatu bílýho tygra a arj a pořád nevím nevím, nicméně tady asi bude nutno rozdělit to zákonodárství shora a to, jak jej vnímají občané. Já píši svou osobní zkušenost, že totiž pro mě nemá nic společného atd. Já se v tom prostě neorientuji, zákonů máme milion, právní systém složitý a exekutivní složka nefunguje. Advokáti nefungujou (jde jim zpravidla o Tvé peníze a naslibují hory doly) a to jsou lidé, kteří opravdu to klasické "právní povědomí" mají. A přitom jsou to prakticky zloději, že? Nebo podvodníci? Já osobně se trestných činů nedopouštím, pokud vím, a přestupky, které dělám, dělám s vědomím, že za ně mohu být potrestána. Zpravidla se jedná o jízdu načerno, můj dlouholetý sport. To, že má někdo právní povědomí, z něho nedělá morálnějšího člověka svědomí. Např. tyran, který doma bije svou ženu, nebo zneužívá děti, si dává pozor, aby se to neprovalilo. Má právní povědomí o tom, že je to trestné a že by mohl jít sedět na mnoho let. Stačilo by, aby žena podala žádost o rozvod a využila možnosti, kterou jí legislativní a exekutivní systém nabízí. Pak je spousta věcí, které jsou v zákoně dány jako volba svědomí (nebo tak nějak) - např. pro lékaře gynekology, kterým se příčí dělat potraty apod. Normální a zákonem povolené je dělat potraty. Ale najdou se i tací, kteří je prostě dělat nechtějí a nebudou. měli by mít možnost se od toho distancovat. Tady je u některých vidět, že právní systém nemá s morálkou co dělat. Zákon většinou zakazuje. V tomto případě nezakazuje. A je tu problém - co mají dělat ti, kteří s tím, co zákon nezakazuje a oni s tím nesouhlasí, dělat? Přijít o práci (když třeba umí operovat srdce plodům ještě v děloze, ale zabíjet je rpostě odmítají?) Podle mě je svědomí nad zákonem. Morálka taktéž. To je jediné, co se k tomu srovnání dá říci. Nicméně své krátké příspěvky jsem mínila spíše na vnímání lidí zezdola, nikoliv na ty nařízení a příkazy shora.
|
|
arj: Jsem trošku mimo téma, mám tendence sklouznout tam, k čemu mě hlavní téma inspiruje, a co mě víc tlačí. Jde o to, že všeobecná informovanost o častém zneužívání a obcházení právního systému ovlivňuje celkovou morálku. Dělají to všichni, pak je to tedy správně - aplikace zákona Bandar Lóg. Nic proti informovanosti, ta je na místě, ale reakce na ni značí, nakolik je právní vědomí vštěpené a jak hluboce. Součástí toho je i naivita, která tímto způsobem roste - když to jedněm projde, proč by to neprošlo mě? Člověk se tím krůček po krůčku vzdaluje od vštěpených pravidel. Nebo také podepisuje smlouvy bez čtení, protože jeho známí taky podepsali a doporučili, pochválili, jak je to dobré, inu dělají to všichni.. ale až pozdě zjistí, že co je dobré pro známého, nemusí být stejně dobré pro něho. Ale to jsou případy dnes už méně časté. Když si někdo narazí nos, dává si větší pozor - zisk pro právní vědomí člověka. Možná je špatná vlastní zkušenost větším přínosem, než cokoli jiného:-)
|
|
No ale já nekradu, protože bych tím někomu ubližoval, a ne proto, že se to nesmí. Už jsem tu někde vedl diskusi o kradení za socialismu a teď... za socialismu jsem vesele kradl státní majetek a byl jsem na to ještě hrdý. Považoval jsem to za jakousi svoji malou odplatu za to, co všechno mi totalitní stát vzal... a za takový svůj malý boj. Dával jsem si ale dobrý pozor, abych nekradl třeba v obchodě, kde by to odnesly nevinné prodavačky... vždycky jsem musel mít jistotu, že nebude poškozený konkrétní člověk, ale stát, který nám tohle všechno udělal... Takže to je podle mě spíš morální vědomí, než právní... a zdá se - i podle vašich komentářů - že i další vykladači a možná samotní autoři pojmu s tím mají problém. Ani se vlastně nedivím... Totiž logicky buď právo s morálkou do určité míry nějak souhlasí - a v tom případě to morální vědomí můžeme označovat i jako právní vědomí, nebo s ní nesouvisí - a potom právní vědomí nemá nic společného s konáním dobrých nebo špatných skutků, ale jenom se znalostí paragrafů a obratností v účelovém kličkování mezi nimi. No a podle mého názoru, který jsem si utvořil na základě svých zkušeností s právem a jeho uplatňováním, právo s morálkou opravdu nemá nic společného... a tudíž právní vědomí může znament spíš jenom tu druhou možnost.
|
|
to odula: spíš mluvíš o zkušenostech s právním systémem - a ty jsou bohužel takové, že kdo se lépe orientuje v otom, co se vyplatí risknout, co vyhnije nebo bude nevymahatelné... ten jistě finančně získává. Což zpětně nepůsobí dobře na právní vědomí... i při výchově další generace.
|
|
Uf, vy jste se mi tu nějak rozpovídali.:-) To bílej tygr. Bylo to kvůli zmínce o spojení zákonu s morálkou… tam totiž vidím i člověka jako tvora nejen s právy, ale i povinnostmi. Když se řekne, že má někdo právní vědomí, domnívám se, že jde o člověka, který je schopen se automaticky přizpůsobovat normám zakotveným v právním systému, protože tam se postupně dostávaly snad jako zvykové. Jde o člověka, který nekrade, protože se to nesmí a je na to zákon, ale nekrade, protože by ho ani nenapadlo sahat na cizí věci. A to i v případě, že jde o věci nehmatatelné. Příklad: Velice mě kdysi udivilo jednání jedněch našich sousedů. Pořídili jsme si byt včetně garážového stání, ačkoli jsme neměli auto. Jednoho dne jsme zjistili (při příležitosti, kdy jsme chtěli výjimečně zaparkovat), že na něm stojí druhé auto oněch sousedů a posléze se ukázalo, že ho využívají často. Argument zněl – no co, stejně nemáte auto a má to tu zahálet… Je to krádež? Podzemní stání v garáži se nedá ukrást, nedá se odnést, je veřejně přístupné, když si na něj někdo stoupne, tak to nezmenší jeho hodnotu…. Přesto se domnívám, že člověk s právním vědomím nebude využívat majetek, který mu nepatří a to bez svolení majitele, ne? (Upozorňuji, že nešlo o stav nouze - v garáži byla spousta jiných stání k pronajmutí a před domem vyhrazená další místa k stání a oni lidé věděli, čí je volné místo.) Člověk s dobrým právním vědomím nebude porušovat nějakou normu, protože to nikomu neuškodí nebo protože to dělají všichni. Právní vědomí není znát hodně paragrafů a hodně zákonů, ale mít správně vypěstován pocit toho, co je správné a co ne tak, aby se nedostal do křížku s právem? Neviděla bych dokonalejší znalost práva jako důkaz lepšího právního vědomí, absurdně by pak muselo platit, že člověk, který vědomě porušuje právo a snaží se při tom co nejméně riskovat (umí kličkovat mezi paragrafy), by měl právní vědomí na vyšší úrovni, než je právní vědomí poctivých lidí. K právnímu vědomí jsem našla na netu teď ještě tuhle definici: "Je to za empiricky vzniklé vědomí toho, že ve společnosti existuje právo." A mám s ní problém – netočí se v kruhu? Slepice nebo vejce? Právo přece vzniklo zakodováním určitých zvykových norem pro lidi, jimž dělalo trošku problém se s nimi ztotožnit. Další definice z netu říká: "Je to na právním řádu nezávislý soubor názorů o tom, co je oprávněno a co nikoli (hodnotové soudy o lidském chování)" A zase se musím ptát – zcela nezávislý?
|
|
Alexto: K tomu zákonu džungle - mám dojem, že znám pár lidí ve svém okolí, kteří nemají jiné mantinely svého chování, než strach ze zákona a represívní moci. A myslím, že je takových dost, i když je osobně neznám - protože přece jenom znám nejvíc lidí takových, kteří mají hodnotový systém podobný tomu mému. A proto si myslím, že tihle lidi by asi situace, kdy by nebyl zákon a sankce za něj, důkladně a bezohledně využili. A k té morálce - ono asi by to bylo pěkný, kdyby zákony představovaly jakousi spodní hranici morálky, kam když člověk spadne, tak už má co dělat s nějakou sankcí. A morálka sama by byla (a myslím, že je) takový ideál, ke kterému bychom všichni směřovali a sanžili se mu přiblížit co nejvíc. Já si aspoň představuju, že to původně tak nějak bylo - že člověk byl absolutně odkázananý na svou tlupu a tudíž musel dodržovat její normy, které byly jednoduše vynutitelné, ale zároveň asi i je jedntlivci pociťovali jako zvnitřněné, tudíž jako svědomí. A zdá se, že s tím byly potíže už od počátku - aspoň teda ten Mojžíš to už musel řešit, a jistě i řada vůdců před ním. No a v pozdější době člověk už nebyl na své konkrétní tlupě tak moc závislý, tak si mohl dovolit trochu nekonformity... a ta sankce tlupy nám zbyla jako morální odsouzení, a jako další poschodí se nad ní utvořily zákonné normy. Jenomže hodnotové systémy té původní společnosti a té současné se začínají od sebe víc a víc vzdalovat, zákony se mění podle potřeb (viz. Alexto - jedna novela každého předpisu ročně), zatímco morálka se nám díkybohu drží daleko úporněji... Hmm... to jsem sice vymyslel pěkně (proč bych se sám nepochválil ? :-))) ... ale asi je to jenom jeden aspekt celé věci; možná by to chtělo hledat ještě jiným směrem. Uvidím, zž přijdu domů z práce, jestli se mi o tom bude ještě chtít přemýšlet...
|
|
Colorlight: veškeré zákonodárství musí vycházet z tohoto mravního zákona v nás. Jakmile nevychází, je něco shnilého v daném státě... Takže rozhodně nemůžeš říci, že "nemá nic společného".
|
|
Alexto: (k reakci na mě a na bílýho tygra) Desatero nahradilo v novozákonní době strašnou změť starozákonního zákonodárství. Koukni do Bible, co všechno se v knihách Mojžíšových zakazuje a nařizuje. Ve skutečnosti pro člověka stačí desatero, což je (dle mě) mravní zákon psaný každému člověku do srdce. To, že ho porušujeme, neznamená, že by selhal ten zákon. Znamená to, že selháváme my, právě v té otázce morálky a svědomí. Zákonodárství konkrétních států je důležité, nicméně je to rozkaz shora. S rozkazem zevnitř (morálkou a svědomím) nemá dle mě nic společného. Kdyby se legislativa zrušila, dopadlo by to, jak píšeš. Ale nesouviselo by to s otázkou "legislativa vs. morálka a svědomí".
|
|
Colorlight: morálka a svědomí nemá s právem jakožto kodexem toho konkrétního státu nic společného - jestli tento tvůj výrok by byl pravdivý, tak to by potom byl těžký průser v tom konkrétním státě (a jestli to tak platí i u nás, tak to jsme potom - no raději nebudu jmenovat kde)
|
|
Bílej tygr: Nesouhlasím s tím tvým zákonem džungle. Všechna náboženství definovala Morální kodexy odpradávna. Příklad za všechny - jednoduchý a o to účinnější a dodnes platný kodex - destatero. Dokonce křesťanské náboženství (a nejen to) nazývá svou hlavní věroučnou knihu zákonem (starým a novým). Takže kdyby tady nebylo to psané "právo", ze kterého máš osypky (sbírky zákonů ve kterých se žádný právní předpis neohřeje bez novelizací víc než rok), nebyl by tu pouze zákon džungle, ale dodnes platné zákony vyplývající ze zdravé morálky a zdravého rozumu, podle kterých se lidé řídili už před tisíciletími. A jaktože morálka závazná není? Že za její porušení není definována jasná výše trestu? Morálka je něco, co neodmyslitelně patří ke člověku a lidské společnosti, aby se vůbec člověkem a společností mohli nazývat. Podstatně horší nežli právní nevědomí je morální nevědomí. A morálka, osvědčená tisíci let fungování lidské společnosti by měla být nadřazena právu. Samozřejmě druhá otázka je její deformovaný výklad, ve prospěch obhajoby nějakého právního principu, či dokonce její zrelativizování ve prospěch práva. To už považuji za průser... a cosi shnilého v daném státě...
|
|
Taky k tomu musím přidat, a vlastně se tím přidat k ostatním diskutujícím, kteří to nakousli, že morálka a svědomí nemá s právem jakožto kodexem toho konkrétního státu nic společného. Já nekradu, ale není to proto, že by existoval nějaký zákon, který by to postihoval. Stejně tak nevraždím, ale má k tomu zcela jiné důvody, než strach z dvacetiletého trestu. A nepodvádím - a zákony mě v tu chvíli nezajimají. Kdyby v zákoně stálo, že se krást, vraždit a podvádět může, stejně bych to nedělala.
|
|
Řekla bych, že právní vědomí je zběžná až detailní znalost zákonů, jejich respektování, či vědomé porušování a obcházení. V určitých oblastech se orientuji dobře, jiné znám orientačně a v ostatních jsem informovaná jen velmi zběžně, někde vůbec. Jak se pozná, že mám právní vědomí? Snad tak, že plním povinnosti a žádám svá práva, ale při běžném hovoru kolem sebe nemlátím paragrafy, to ne. V mém okolí se najde pár lidí s vytříbeným právním vědomím, podpořeným morální silou. Potom znám také dost "vyčůraných" hledačů právnických kliček a dost takových, kteří slalom mezi paragrafy provádějí z nouze ve snaze přežít. A největší množství je těch, kteří mají pro zákony jen slova opovržení, řídí se vlastní morálkou, a v situacích, kdy se o práva a povinnosti musí opřít, jsou vykolejeni ze svých jistot, řvou, zoufají si, nebo tiše rezignují. Za vyšší považuji znalost práv, ze kterých něco kápne, v těch případech jsou i méně vzdělaní lidé docela sběhlí. V případě povinností, myslím si, nejde tak o neznalost, jako spíš o záměrnou slepotu, nebo odmítání se podřizovat. Nevědomost si pak vysvětluji velkou nesrozumitelností právnické mluvy, nebo nezájmem a odmítáním vícesmyslných pravidel a jejich různorodých výkladů. A také vědomím, že mnoho paragrafů je šitých na míru lobbistům, to vzbuzuje pak velkou nedůvěru a odmítání. Historka - v mém oboru je známo, že množitelé rostlin měli povinnost se zaregistrovat u ÚKZÚZ, aby mohli pěstovat a prodávat mladé rostliny pro dopěstování (například zakořenělé řízky pelargonií). Za poplatek 10.000,-. Mnoho zahradníků (naprostá většina) tak neučinila (my ano), někteří vyčkávali, jiní to vůbec nevěděli, ale množilo se vesele dál, protože kontrolní páky nepracovaly. Po roce platnosti tohoto nařízení se poplatek snížil tuším na 1.000,- Kč, ovšem prvním přihlášeným se samozřejmě rozdíl nevracel. Přesto dodnes množí vesele dál velké množství nepřihlášených zahradníků a také osob bez ŽL, které nikdo nekontroluje, ani SRS (státní rostlinolékařská správa) a jejich materiál může zamořovat okolí karanténními chorobami a škůdci, aniž si to množitelé uvědomují. Například jmenované pelargonie přemnožuje každý, kdo uštípne řízek u sousedky - co Čech to zahradník:-)) Uvědomují si to? Myslím, že vůbec, je to naprosto běžná věc. A to se nepouštím do rozebírání přemnožovaných licenčně chráněných odrůd. Změny: Srozumitelná formulace právních předpisů s jednotným výkladem. Snadná dostupnost všech vydaných platných zákonů a nařízení. Povinná výuka morálních kodexů a práva v základní a zjednodušené formě na všech školách. Funkční kontrolní mechanizmy, a to i takové, které mohou kontrolovat a trestat samy zákonodárce.
|
|
Arj: Dík za speciální dodatek. Nicméně asi jsem nějak nepochopil, jak to souvisí zrovna s tím, co jsem napsal... Na druhé straně jsem potom ještě chvíli přemýšlel o tom svém příspěvku a přišel jsem na to, že vlastně se na to naše psané "právo" jaksi zlobím, a tak se o něm vyjadřuju tímto způosbem, jako že ho neuznávám ani o chlup víc, než jsem donucen... A demonstratvně se tvářím, že nevěřím, že by bylo k něčemu dobré. Zlobím se na ně, protože jsem si asi původně myslel, že by mělo chránit to, co cítím jako správné, a ono to nedělá... Ale ono asi je takové jaké je, nedokonalé a překrucovací, ale bez něj bychom asi museli rychle hledat nějakou jinou náhradu, jinak by vypukl zákon džungle "žer, nebo budeš sežrán" a museli bychom chodit ozbrojení a v tlupách... Možná je dokonce psané právo jediná závazná protiváha (protože morálka nijak závazná není :-(( ) tržního mechanismu , který sám o sobě směřuje k vydrancování přírody a zotročení většiny lidí jakousi finanční oligarchií... A i když mám dojem, že k tomu vydrancování a zotročení spějeme a spousta zákonodárců se snaží uzpůsobit zákony tak, aby tomu pomáhaly, tak to přece jen ty zbytky zákona, které nám zbylu z doby, kdy zákony a mravnost si byly bližší, jaksi zpomalují... a dávají nám tak příslovečný krychlový centimetr šance ještě s tím něco udělat. Snad... Budo o tom muset ještě přemýšlet...
|
|
jen tak okrajově: Nad příspěvkem bílýho tygra jsem si znova se smutkem uvědomila jak se právní kodex čím dál více vzdaluje přirozenému morálnímu kodexu. ...a někdy i běžnému (nechci psát vysloveně selskému, či zdravému) rozumu. A právo se tak stává pro mnohého "běžného" člověka čímsi esoterickým.
|
|
arj: Ano, ve škole to pozdě nejspíše už je. Bohužel v dnešní době, kdy mnozí rodiče nejsou schopni dítěti vštípit ani základní vzory morálního chování, to vidím jako jedinou reálnou šanci. Co se týče povinností, tak to si myslím je naprosto opomíjená věc v oblasti práva. Každý křičí o svých právech, ale jakmile řeč přijde na povinnosti, tak mlčí. Každá stránka má dvě mince a mnozí se naučili využívat (a zneužívat) pouze tu jednu, která jim hraje do not.
|
|
Svet se neridi zakonama na papirech svet ridej lidi nektery podle zakona jiny ne :) urcite tenhle slogan znate ale v praxi to tak funguje a i s pravnim podvedomim jsme jenom figurky na sachovnici vetsich ryb ptz jaky zakony jsou potreba takovy se i odhlasujou aby to nevypadalo
|
RogueMaster |
|
|
Právní vědomí je podle mně znalost práv a povinností vyplývajících z psaného práva (právní kodex). Nemám potuchy, zda je u nás "nízké" či "vysoké" a "jak by to mělo být". (U mně je naprůměrné, ale je to dáno mou profesí). Mně tohle téma nechává chladnou. Myslím, že mnohem důležitější je "mravní vědomí", jakýsi přirozený hlas svědomí, soucit a humanita (což se vylučuje se spěchem...), to je to, čeho více by se mi líbilo. Pokud má někdo mravní vědomí , nedopustí se krádeže ač o právním kodexu nemá třeba ani potuchy. Na sepsání smlouvy či žaloby lze najmout právníka, ovšem morálku si nekoupíš (ani u sebe ani u druhých - ani v případě toho právníka). Historku mám třeba tuto: Když jsme prodávali byt, byl na straně kupující inteligentní mladý muž VŠ s právním povědomím blížícím se nule, dal nám dopředu peníze, spoustu peněz, podepsal smlouvu, kterou jsme mu předložili a ještě asi tři měsíce nás nechal v tom bytě bydlet. BYL V POHODĚ. Když jsem byla na straně kupující já, tak jsem se svým právním vědomím vždy téměř OCHRNULA NA NĚKOLIK TÝDNŮ (než to prošlo katastrem a vlastně ani potom jsem se necítila úplně za vodou) HRŮZOU, CO VŠECHNO SE MŮŽE STÁT. Tož tak :-) Jinak zdravím do Ústavu :-)
|
|
*
|
|
Bílej tygr: speciálně pro tebe přidávám konec toho Motejla: Máme nedostatky v právním vědomí. Ty nedostatky nespočívají v tom, že bychom neznali svá práva. Spočívají především v tom, že neznáme nebo – ještě hůře – nechceme znát a nechceme si uvědomit své povinnosti. Nestarejme se tak úzkostlivě o kultivaci právního vědomí těch druhých. Starejme se především o sebe samotné, nezajímejme se jenom o svá práva, ale zamysleme se nad svými povinnostmi. Nečekejme na to, že zákonodárce vydá zákon o tom, že lidé mají být slušní, poctiví a svědomití, ohleduplní, zdvořilí, přesní, že mají plnit své sliby, přát úspěch i štěstí i těm druhým. to Votrapa: co právní vědomí ve smyslu té druhé stránky - povinností? Není pozdě učit až ve škole, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého? Myslím, že určitá osa právního vědomí by měla být předávána už jen vzory v předškolním věku...
|
|
to arj: to by ale znamenalo, že se všichni staneme pouze rukojmími právníků? Tak například v USA nabízí někteří právníci své služby zcela zdarma zejména chudým lidem, kteří se chtějí soudit s nemocnicemi a účtují pak až neskutečně vysoké provize a těm lidem pak nezbyde stejně nic, jenom právníci na tom vydělají. V naší společnosti se právníci zatím balíkují jenom na těch bohatých, které dostávají z různých sraček, respektive si najmou nejdříve právníka a pak se něčeho dopouští druhá skupina napřed něco provede a pak hledá právníka. Život je jako šachy, vyhrává ten, kdo myslí o 3 tahy dopředu. Kolika lidem je v práci upíráno právo ? A vesměs se právě jedná o ty nejhůře placené pozice, kde se očekává, že si nikdo nebude stěžovat. a tak je dnešní svět založený, že některé firmy si najímají právníky, aby vymyslely kličky, aby jejich byznys byl na samé hraně zákonů a hledají v zákonech mezery, pokud rovnou není zákon psán na jejich míru.
|
|
Milá "stará-zabalená" ;-), právní vědomí si spojuji zároveň s tím, že mám pojem o svých právech (a povinnostech). Tedy s tím souvisí i osvěta o vlastním právu a to by mělo být úkolem školy. Ano, v současné době tomu tak není a proto tato odpovědnost leží na rodičích, ale podle mého by do toho škola měla vstupovat razantněji a poučit již malé děti o právech, bohužel pro některé učitelé platí, že dítě má tak akorát právo "držet hubu a krok".
|
|
Hmm... tenhle pojem jsem poprvé slyšel poměrně nedávno, ve filmu "Přítelkyně z domu smutku". Tak asi ho moc nemám... A vůbec - o právu (myslím o tom, co je v zákonech, ne o principu) moc vysoké mínění nemám. Pro mě to znamená informaci, že kdybych udělal to a to... a chytili mě... tak mě za to potrestají tak a tak. Níc víc a nic míň... Podle mě dobře vystihuje právo to, jak zaměstanci britských leteckých společností, kteří mají zakázáno stávkovat, když se chtějí něčeho domoct, tak začnou důsledně dodržovat všechny právní předpisy a tím zcela ochromí leteckou dopravu. Jsem přesvědčený o tom, že něčeho dobrého můžeme dosáhnout jen dobrou vůlí, přičemž právo musíme často na vlastní riziko porušovat nebo aspoň obcházet... a když to neděláme, tak jen všechno brzdíme a kazíme. Právo - ve formě zákonů - může podle mě být nástrojem pro někoho, kdo s ním umí zacházet... aůe stejně, až na banální drobnosti - slouží hlavně moci. Všiml jsem si, že lidé bývalého západního světa zákony daleko víc spojují s morálkou. Možná nás vycvičila léta komunistické totality, ale pro mě tyhle věci mohou někdy jít stejným směrem a někdy zcela opačným - myslím, že to je věc čiré náhody, pokud se sejdou. A proto si nic nědelám z toho, jesti porušuju nějaké zákony, jen trochu přemýšlím o tom, jestli bych z toho nemohl mít nějaký průšvih. Na druhé straně hodně přemýšlím o tom, jestli moje jednání je morální, jestli tím někoho nepoškozuji. Ostatně jsem především jogin a jako takový věřím na karmu, takže žádný můj čin se neztratí a pokud někomu uškodím, vím, že se mi to vrátí... A i ta karma je vlastně jen takové zjednodušení, ve skutečnosti vlastně jediné, o co stojí za to se snažit, je pomáhat všem cítícím bytostem... no ale to už by bylo na jnou diskusi. Zajímavý pojem zavádí McGruderová: "právní PODVĚDOMÍ". To asi máme všichni. U mě se projevuje asi především v podobě neustálého strachu... protože všechny zákony neznají ani sami právnící, ale přesto jsme i my obyčejní smrtelníci povinní je dodržovat... z čehož plyne, že kdykoli mě může někdo obvinit z nějakého porušování zákonů a já proti tomu nemůžu dělat vůbec nic... protože na profesionála, který celý život studoval na to, aby mě nachytal, nikdy nebudu mít šanci vyzrát... takže jediná neděje je tvářit se, že dělám to, co všichni a doufat, že si mě nikdo takový nevšimne nebo že mu nebudu stát za to... :-(((
|
|
to Tunelář: to by ale znamenalo, že se všichni staneme pouze rukojmími právníků?
|
|
Vymahatelnost práva u nás prakticky neexistuje (pokud směnku neprodáte ukrajincům za polovinu a oni už si to z dotyčného nevymlátěj) .. když jdete k soudu, tak je to jak si hodit korunou .. jediný, co právníky a soudce zajímá je, aby se napakovali oni ..
|
|
Myslím, že mám (třeba smlouvy čtu celé ...), ale ne vždy se jím bohužel řídím. Možná jsem se v některých případech pohyboval na hraně, nebo nechtěl uvědomovat možné důsledky. V poslední době mám tu smůlu, že když udělám chybu já, tak si to odskáču se vším všudy a když někdo jiný, tak to často projde na můj úkor (a to třeba neschopností policie, či soudů). Zítrá mne zrovna čeká jedna velmi nepříjemná věc, která mi může dost zkomplikovat život :-(
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
A/V naší zemi je tolik zákonů, že už ani právníci nemají přehled a už se sami spacializují a určité právo jako trestní, rodinné, pracovní atd. Takže u normálního člověka je to už nemožné mít přehled. Proto je dobré mít něajkého právníka v rukávu. B/ Lidé jsou schopni naslouchat médiím, která sem tam sdělí, že někdo něco v obecné rovině porušuje a pak pod tíhou argumentů si kdejaký jedinec stěžuje. V davu lze uplatńovat právo snadněji než když jedinec řeší konkrétní případ v nějaké konkrétní situaci. C/ V životě vyhrává ten , kdo bojuje a nevzdává se, ale někdy je lepší vyhledat profesionála - právníka. D/ Lidé se čím dále tím více budou specializovat na užší a užší činnost, aby neztratili konkurenceschopnost ve svém oboru, pak přijdou domů a budou sledovat TV NOVA , právní podvědomí už bude jenom klesat, informací, které se na nás valí už tak je dost E/ Obdivuji jak se příslušníci jiných národů zde umí aklimatizovat a v tomto prostředí žít, podnikat a nenadávají F/ Vymyhatelnost práva je úměrná stavem financí, aby si mohl zaplatit schopného právníka. Lidé bez peněz budou i v práci a kdekoli jinde vykořisťováni protože nebudou schopni ani zaplatit kolek pro podání k soudu
|
|
to Reznik : on ten americký systém má taky svoje mouchy... soudy kuřáků se společností vyrábějící cigarety, že jim 40 let tajila, že kouření škodí zdraví a že jim to došlo, až když dostali rakovinu...
|
|
arj: mas pravdu je to uplne jinak zalozeny system prava ale myslim ze i tak je mozna jednoduchost. libi se mi v ustave definovat zakladni neporusitelne principy ne podruznosti ktere se pak zakonodarci snazi ohybat dle toho co je zrovna treba protlacit snemovnou a senatem. treba v usa nebo turecku se deti uci ustavu nazpamet ve skole protoze je to strucny dokumet ktery jasne definuje jejich zakladni prava a povinnosti jakozto obcanu. newstart: pravo by prave melo byt co nejvice interpretovatelne zdravym rozumem, je to vec ktera se tyka vsech lidi a ne system na nemz by meli diky slozitosti vydelavat pravnici. a jeste poznamka k respektu a vymahatelnosti prava: to mi prijde naprosto tristni. podle me je to zpusobeno nasledujicim: pomale soudy ktere pracuji spatne (viz caste diametralni rozdily mezi rozhodnutim soudu ruznych instanci, nedavno priklad exministra mlynare) druhak je to zpusobeno slozitymi a obcas zbytecne restrktivnimi zakony jejichz napln neni vymahana (tady napr. drakonicke tresty v silnicnim zakone versus pocet tech co je vymahaji). pokud jsou takoveto priklady ztraci pak cely pravni system legitimitu. pak se neni cemu divit ze kdyz vas chce nekdo slusne poslat do prdele tak rekne: tak me za to pane treba zazalujte. at je to jak je to americky system kdy je soud do mesice a rozsudek treba jeste v den prvniho stani je oproti nasemu genialni
|
|
Nevím co to je, ale uráží mě to...
|
|
...už jsem se TADY kdysi o tom zmínil a pořád to platí. Když budeš osekávat postupně v životě věci méně podstatné od více podstatných, nakonec dojdeš k jedinému slovu které je nejpodstatnější. To slovo je NEPŘEKÁŽET. Ale chce to o tom uvažovat spoustu let. Někdy celý život, než k tomu člověk dospěje. Tzn. že lidé mladí k tomu MOŽNÁ JEDNOU dojdou, ale od toho jsme byli mladí, abychom poznávali, co je v životě důležité a co méně. Někdy totiž tvoří zákony lidé, kteří by právě i ve svém vysokém věku měli zákony spíše studovat. Poslouchal jsem jednou toho šéfa ústavního výboru (velice moudrý člověk, ale ani zaboha už nevím, jak se jmenuje.) a ten říkal, že právní vědomí v systému se pozná, podle obsahu a znění ústavy. Čím méně má ústava bodů, tím větší je právní vědomí obyvatel obecně. Např. norská ústava má jen 14 bodů. Jasných, jako FACKA. Tady to začíná: Nejsem zvyklý v MHD posedávat, protože jsem hrdý na to, že mladí sedí, protože by se ve stoje neudrželi. Okolní důchodci, jako vždy balancovali na horním madle. Jednou ale tramavaj prudce trhla a já jsem přecejenom naprosto nepřipravený, upadl. Není každý den svátek. Ale byla sranda. Přitom mi povolil úchyt na protéze a ta vyjela částečně z nohavice. No co ti budu povídat. Musel jsem chtě nechtě usednout na podlahu tramvaje a hnátu si upravit. Mládež si toho všimla, protože jsem seděl na zemi a složitě nazouval přes nohavici kalhot protézu. Najednou, Z NIČEHO NIC začali dvacetileté, ale i starší děti postupně vstávat a vnucovat mi SVÉ draze vykoupené místo k sezení. Jakto, že NAJEDNOU taková změna, když před tím byly jejich sedící pohledy skoro nenávistné? Ozvalo se v nich právní vědomí, nebo je to jen údiv a uvědomění si svého dosavadního postoje, (vlastně sezení)? Nebo je to oboje? Kdysi, kdybych jel s otcem tramvají a nepovstal bych automaticky, když nastoupí třeba těhotná žena, nebo stará babka, vyhodil by mně za jízdy z tramavaje. A s omluvným úsměvem by uvolnil i své místo ostatním k dispozici. Je to totiž ve výchově, v hodnotách. Kolik nám jich ještě zůstalo? Tady dole bude kdosi pátrat, jestli to je s tvé hlavy nebo né a přitom jeho pravní vědomí je na úrovni tohoto smajlíku..:o)
|
Mert** |
|
|
chtěla jsem se celkem rozepsal ... ale vzdala jsem se ... za pár dní z toho mám státnice a právní vědomí je jedna z otázek na 3 A4, takže by to bylo na dlouho .. záleží na tom z jakého pohledu se bere ... ale jinak vzhledem k zaměření mého studia, ano myslím si, že ho mám a časem bude větší co se týče naší republiky beru právní vědu tak nějak průměrně spíše dolní hranice průměru .. bohužel si věci právní vysvětlují dle svého výkladu a většinou po přečtení jedné úpravy sežrali všechnu moudrost světa .. aniž by tušili, že k tomu patří mnoho dalších věcí, které nakonec změní smysl toho všeho ... nebo se ani k přečtení nedostanou a provedou svou vlastní interpretaci práva, ale selského a Pepíkovského rozumu a z toho kvetu dvakrát víc ....
|
|
Právní podvědomí snad mám, neb jsem se právu půl roku věnovala v rámci výuky ve škole a také v seminářích. Takže si myslím, že to základní vím. Zvládla bych sepsat nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, závěť, vím na jaké zacházení mám nárok a vím, že se o mě podle práva moje děti musí postarat, až budu stará a finančně nezabezpečená. :-))) Takové základní informace by měl mít každý a tady nepomůže žádný zájem médií, člověk musí sám chtít. A přiznejme si to, se znalostí práva má dnes problém každý druhý. Často i ten první. :-)
|
|
to Colorka: no vidíš, ty smlouvy... to je jedna z věcí, která bije do očí - pořád jsou lidi, kteří podepisují a nečtou a vůbec si neuvědomují, že pak prostě ponesou následky. S tím "najdu si" mám dost špatnou zkušenost - zpravidla v okamžiku, kdy to potřebuješ (například při aktivním jednání o reklamaci spotřebního zboží), na to "najdu si" je pozdě.
|
|
Co je to právní vědomí? vědomí mých práv a povinností vůči ostatním subjektům vědomí práv a povinností dalších subjektů vůči mě vědomí práv a povinností ve vztazích mezi ostatními subjekty Myslíte, že ho máte? Jen ve věcech, které se mě bezprostředně momentálně týkají, a to jen velmi mlhavé... Jak se to pozná? Teď se mě Petr zeptal, kolik hlav má Ústava a já nevím! Atd., vždy když něco potřebuji, musím si k tomu najít to podstatné. Navíc málokdy hledám u zdroje v zákoně, ale spíše v diskuzích... Jaká si myslíte, že je jeho úroveň mezi lidmi obecně? Jak u koho... Proč považujete úroveň právního vědomí v naší zemi za nízkou nebo vysokou? Našeptává Gotreg: vzhledem k tomu, že si 3/4 národa není schopna přečíst např. úvěrovou smlouvu (ve které je napsáo "dobrý den, my Vás vokradem") a v klidu ji podepíší a pak se diví a volají reportéry z TV Nova, stojí právní povědomí našeho národa za zdrávas. Máte na to nějakou historku? Určitě jsem si někdy naběhla, ale není teď čas pátrat v paměti. Jakým způsobem tento stav změnit? Výchovou ve školách, doma, ale i zkušenostmi...
|
|
to Votrapa: ve školství - vidíš to jako problém vzdělání nebo výchovy? Já totiž mám pocit, že právní povědomí je závislejší na rodině... rozhodně zatím.
|
|
Co je to právní vědomí? IMHO je právní vědomí je teoretický pojem zahrnující představy, které lidé o právu mají. Právní vědomí je živoucí útvar, který nelze nějak regulovat či ho striktně prosazovat (pouze v dlouhodobém horizontu ovlivňovat). Myslíte, že ho máte? Jak se to pozná? Ano, myslím, že určité znalosti našich zákonů (minimálně těch, které se mne přímo dotýkají) skutečně mám a dovedu je používat ve svůj prospěch. Jaká si myslíte, že je jeho úroveň mezi lidmi obecně? Myslím si, že je obecně na dobré úrovni. Lidé mají dobrou představu o svých právech (hůře už je to s povinnostmi), ale celé to devalvuje soudní systém, který již v počátku zatluče do země většinu snah o dovolání se práva. Proč považujete úroveň právního vědomí v naší zemi za nízkou nebo vysokou? Viz. předchozí odpověď Máte na to nějakou historku? Ne Jakým způsobem tento stav změnit? Ohledně právního vědomí je jediná cesta a to dlouhodobým působením - nejlépe ve školství.
|
|
zákony jsou od toho aby se porusovaly ne??
|
|
od rezníka: když evropské právo je postaveno na jiných základech než anglosaské... Nejsem právník, proto mám momentálně pocit, že nejlepší by bylo všechny české zákony hodit do stoupy... přílepky, vyhlášky k vyhláškám... a napsat to znovu, vím, že to nejde, že bez zákonů se nedá... Teď ale leckdo rezignuje i nad tím, co se týká přímo jeho oboru.
|
|
to klonn: nevím, kdo jsi, ale vím, že jsem autorkou těchto otázek a je mi jedno, co si o tom myslíš. Pokud mi chceš ještě něco sdělit mimo téma, mám profil, tady bych se ráda dozvěděla něco o tvém právním povědomí. (Já ho mám, nekradu ani fyzické ani dušení vlastnictví, jsem zvyklá citovat, Motejla cituji, sebe citovat nepotřebuju.) Máš-li co říci k tématu právního povědomí, vyslov se zde, jinak profil. Smajlík kroutící hlavou.
|
|
Právní vědomí - kdybych si to nenašel, tak bych jen odhadoval, co to znamená. Ale trefil bych se :-P, jén bych ti to neodříkal v odborných a přesných pojmech. Chtěl jsem ti napsat "informovanost o právní způsobilosti" Mám? Mám... ale jaký... :) Je fakt, že ho nemám velký. Na druhou stranu co potřebuji se naučím - takže v tom s čím se potkávám a co potřebuji, jsem informován dobře... s ostatním bych si jen tak nevěděl rady... Ale není problém si na několik hodin/dní sednout a učit se... Jaká je jeho úroveň mezi lidmi? Mezi mladšími určitě není malá. S věkem jde dolů. Ale je to jen názor. Tohle opravdu nevím. Proč si to myslím? Osvěta mezi lidmi (školy, informovanost, způsoby poskytování informací, atd.) šla za posl. dvacet let hodně nahoru. A že byla naspod... Jak ten stav změnit? Časem a informační osvětou? Nespoléhat na lidi. Jsou líní :) Fajn by byly i net. stánky. Dodnes nechápu, proč za mě někdo něco řeší na pracáku, ale informace "navíc"mi poskytne jen na zeptání. Nechápu, proč tam někdo nemůže hodit kromě schůzky i např. 2 hodiny internetu týdně zdarma... A názor na názor? Když se někdo na něco zeptá, ať mu nejprve vysvětlí, na co se vůbec ptá...
|
|
pravni vedomi nijak extra nemam, snad jen jak spotrebitel, zamestnanec, student a majitel zbrane. tedy role ve kterych budu oporu v pravu nejspis potrebovat. ale kdyz o neco opravdu jde, ptam se protoze tomu rozumim malo na to aby mi to stacilo. stejne tak si sam nepisu danovy priznani ale dam to nekomu kdo tomu rozumi a patricne mi ho optimalizuje. a to nejjednodussi co jde udelat pro zvyseni pravniho vedomi je zasadne zjednodusit zakony a predevsim ustavu. viz srovnani te nasi knihy a americkeho kusu papiru. v jednoduchosti je sila!
|
|
arj: ty vis moc dobre o kom mluvim, netvrdim, ze myslenka neni tva, avsak nejsi autorkou techto otazek. Vsimavemu obecenstvu tohle nemuze ujit.
|
|
od Rez-ni-ka : O.K. .... beru na vědomí
|
|
killi, plzina: drahousci dohadujte se po profilech nebo vam omezim pristup.
|
|
to klonn: sice nevím, koho myslíš, milý zkušený anonyme, pravda, není to můj starý styl, ale snažím se přizpůsobit stylu čtenáře. Obávám se, že kdybych sem vložila takové diskuze jako jsem psávala před 3 lety, tak se dozvím jen "dlouhé, nečtu" nebo "zkrať to". Diskuze se prostě změnily v odpovědnu na otázky ... a moje dlouhé nudné texty by nikdo nečetl a mě tohle opravdu vrtá hlavou... jenže to si asi budu muset jít pokecat jinam. Co mě nadzvedlo? Když jsem slyšela, že někdo si může za to, že ho okradli, protože si nechal věci v autě... nebo práva některých na sociální dávky... a tak...
|
|
kili von prag : hlavně že ty jsi se vyjádřil trefně vid.Co je na mém vyjádření strašné?Právnickou problematiku máme na talíři několikrát do týdne ... by mě zajímalo, jak se o zákony a o právo zajímáš ty, když jsi se zmohl jen na příklad tretní odpovědnosti ... A navíc...média to je blbost ... média moc lidem nepomůžou než samovolné studium.Tam se dovíš někdy takové hovadiny..leda že pravidelně sleduješ v neděli Václava Moravce .. to se asi vzděláváš hodně ..
|
|
killi: No no no, ty tvoje definice take moc lidsky nezni...
|
|
arj: tento text se jevi jako text jedne zdejsi radobyintelektualky, nemlzi, je to pruhledne, tohle neni tvuj styl.
|
|
Plznina: Co to studuješ? Očividně máš našprtané definice, ale když se máš sama vyjádřit, je to strašné.
|
|
Právní vědomí je souhrn právních názorů a představ lidí o právu, který odráží jejich vztah k právu, jeho poznání a hodnocení práva, jejich požadavky na právo, jeho tvorbu, aplikaci a realizaci. Jak se to pozná? Asi tak, že lidé něco o pávech ví.Já?Já ho mám...jinakn bych nemohla být na veřejnoprávní škole. mezi lidmi je ta úroven nízká. Považuji ji za nízkou, protože každej nadává na politiky a oprávu ví houby.Jo taky si na ně zanadávám,ale oni jsou alespon chytří a ví,jak právo využít k tomu,aby zbohatli.Proto plno lidí nadává.Nejsou schopni tomu porozumět. Historku nemám. Jakým?Žádným.Nemůžeme lidi nutit do nových poznatků,když sami nechtějí.
|
|
to klonn: nerozumím. Ty jednoduché otázky jsou z mé hlavy, to, co napsal ombudsman Motejl, jsem snad napsala, že napsal Motejl, tak o co jde?
|
|
Právní vědomí je mi u prdele. Otakara Motejla bych zplynoval.
|
|
i) Co je to právní vědomí? / Znalost elementárních prvků positivního práva s přímým vlivem na každodenní život subjektu. ii) Myslíte, že ho máte? Jak se to pozná? / Ano, domnívám se, že jej mám. O právo se zajímám (a pevně doufám v to, že jej vystuduji a budu se mu věnovat profesionálně.) iii) Jaká si myslíte, že je jeho úroveň mezi lidmi obecně? / Nízká, nízká a média tomu nepomáhají, spousta lidí si myslí, že trestní odpovědnost je od 14 let, že soulož dovoluje § 242/1 tr.z. od 14 let a podobně... iv) Proč považujete úroveň právního vědomí v naší zemi za nízkou nebo vysokou? / To jsem snad zodpověděl výše, ne? v) Máte na to nějakou historku? / Spolužáci a podobně z čehož vyvozuji sub iii) vi) Jakým způsobem tento stav změnit? / Médii? Nevím
|
|
soubor věcí, který tak zhruba vim, že bych neměl dělat... právní povědomí mi vytvářej média a když potřebuju, přečtu si konkrétní danej zákon v zákoníku...
|
|
arj: tohle prece neni tvuj vytvor
|
klonnn |
|
|
Pravni vedomi - prehled o dulezitych zakonech, z nich vyplyvajicich pravech a povinnostech. Jestli ho mam? Mam paru o otazkach z oblasti, se kterymi se setkavam. Nejak siroke pravni vedomi asi mit nebudu, pokud me ale neco zajima, zjistim si to. Jak se to pozna? Ze se clovek neohani paragrafovanymi bludy. Nevim, nakolik je uroven pravniho vedomi v CR jina od jinych statu. Historky nemam. Nemam potrebu stav menit.
|
|
|