Když před tvým příchodem spár smrti dravý
mé tělo duše milující zbaví,
přijď aspoň k hrobu v šatě smutečním
a pozdrav srdce, jemuž jsi byl vším.
Dej Bůh, ať nalezneš tam verše čtyři,
jež z náhrobku mou pravdu šíří:
Já pro tebe jsem celý život plála
a v ohni vlastním jsem se stravovala,
jenž ani v popelu žhnout nepřestane,
než tvoje slzy uhasí jej, pane.
(Nevím asi píšu hlouposti, jenže když jsem bez tebe musím pořád myslet na to, že se jednou něco pokazí a a ty nekonečně krásný chvíle s tebou skončí... to však nevydržím. Eliss) |
16 
19 
