Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Přesně vím jak se cítíš,v červnu se mi přihodilo něco podobného.V Rovensku nás zachránili hasiči z hořící chaty.Bylo nás tam 8.Manžel to bohužel nepřežil a syn mi leží v komatu v nemocnici.Hodně to bolí,ale život jde dál a určitě nás čeká ještě spoustu krásnýho.Tak se netrap. Máca
|
|
|
|
Nevím, co dodat... před pár dny umřela moje teta. Normální běh života a smrti - bylo jí 81, umřela po těžkým infarktu, po pár měsících třepotání mezi životem a smrtí. Bylo nám jasné, že může umřít kdykoliv. A myslím, že to bylo jasný i jí.
Nemá cenu, abych cokoliv vykládal. Měl jsem ji hodně, opravdu hodně rád - vzpomínky, vzpomínky, ty zůstanou, dokud budu živ a nezblbnu Alzheimrem.
Moc je mi líto, že přicházím pozdě, abych tě tiše a pokorně pohladil aspoň slovem.
Tak jen - vím jak ti je a tiše soucítím.
|
|
|
|
Snad právě proto mám odstup od všech, snad právě proto nemám kamarádku. Bojím se smrti a bojím se jejího poznání u mých blízkých. Raději budu sama nemilovaná, než způsobit někomu bolest až odejdu - zatím se mi to daří. A raději trochu sobecky, nebudu s nikým kamarádka na život a na smrt, abych pak netrpěla...
Lvice moje drahá, je mi to moc líto! Až ted jsem se k této zpovědi dostala, moc sem už nechodím! Věř, že kdybych mohla pomoct, ráda tak učiním.
Drž se, jsi skvělá ženská!!!
|
|
|
|
Kéž ti šťastnější chvíle pomohou zahnat smutek.
|
|
|
|
Snad někdy pochopíme proč musíme odejít z tohoto svět. Proč musíme jít, když máme tolik blízkých a přátel, se kterými se spojily nače cesty. Proč musíme odejít, když jsme tolik pracovali, trpěli, těšili se, smáli se, proplakali noci, utěšovali druhé a oni zase nás, užívali si a zároveň se neskutečně trápili. To nikdo neví, ale já myslím, že to není jen tak. Život je příliš složitý a propracovaný, že to nejde jen tak odejít a všechno zmizí. Tvoje kamarádka neměla žít déle, byl jí dán určitý čas, který byl vyměřen. Nemůžeme říct, že odešla brzy, ona se víc dožít neměla. S jistotou můžu říct, že svůj čas naplnila, protože jsou lidé, kterým se stýská a kteří jí volají zpátky, tzn. že nebyla zbytečná. Svůj čas vyplnila a musela jít. Stejně tak jako my všichni. Bolí to tolik, protože lidé, které máme rádi jsou součástí našeho života. Jsou s námi těsně spjatí, jsme s nimi propojení. Když pak odcházejí je to, jako by se trhala část našeho já. Jenom čas může tu trhlinu zahojit a on jí zahojí a zbydou jenom krásné vzpomínky na osobu, kterou si měla tolik ráda. Ona je jistě šťatná na druhé straně života a opět do syta využívá svůj čas. Využij ho i ty, i když bez ní, byla by ráda. Držím ti palečky ať je ta velká bolest den ode dne menší.
|
|
|
|
Všem děkuji.
Jsem duševně vyčerpaná a umluvená k smrti.
Snad padesátkrát jsem musela opakovat to samé a nikomu bych to nepřála...
|
|
|
|
Jeden moudrý člověk napsal: Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.
Myslím si, že tvoje kamarádka naplnila tahle slova do puntíku. Bude všem moc chybět a nikdo tu ztrátu už nenahradí. Zůstala na ni spousta vzpomínek, které ještě před pár dny byly veselé a dnes vhánějí do očí slzy. Už nikdy jiné nebudou. Ale neopustí vás. Zůstanou s vámi a s nimi i kousek jejího srdce, srdce, které dovedlo rozdávat radost. Tohle si nepřála, přinášet smutek, ale osud ji nevyslyšel. Až čas ty slzy osuší, vzpomeňte i na to, jak uměla rozdávat úsměvy, dobrou pohodu i štěstí a kousek té radosti se vám vrátí...
|
|
|
|
Vím, jak ti je, není to tak dávno, co měla má kamarádka tragickou autonehodu. A tak jen říkám - drž se, holka. Je to skutečně tak, že dnes se můžeme s někým smát a plánovat a za okamžik je ze smíchu a plánů jen hluboká zející propast. Ale k přežití potřebujeme slepotu a hluchotu a mizernou paměť, jinak bychom do té propasti skákali rovnou sami. A tak je k nám život v tomhle milosrdný, za čas jsme zase slepí a hluší, a v paměti zůstane, že to s těmi, co už tu nejsou, bylo strašně fajn.
|
|
|
|
Vím, že tady už žádná slova nepomohou :-((
A přesto jich zkusím pár napsat. Teď Ti bude pár dní mizerně, ale až si plně uvědomíš, co se vlastně stalo, zvedni zase hlavu. Věřím, že jsi silná a dokážeš to.
Dobrý člověk může odejít předčasně ze světa, ale nikdy neodchází úplně. Ty a asi mnoho dalších přátel na ni budete dlouho vzpomínat, a věřím, že o ty její nejlepší vlastnosti se (možná spravedlivě) podělíte.
Drž se, Iveto.
|
|
|
|
To je ta chvíle, kdy člověk může jen mlčet a koukat do kouta... na to není co říct.
Držím ti palce - ne ať to přebolí, ale ať to co nejdřív bolí trošku míň.
|
|
|
|
Drž se..přesně vím jak to je..to je jako se Shadowem...úplně přesně si to vybavuju..jak jsem mi to naspali kámošky přes ICQ a já nevěřila a zavolala mu na mobil a zvedla to jeho uplakaná máma a řekla, že je mrtvej...brrr....
Drž se beruško..bude to bolet..jako čert, ale je to život...a nejlepší lidé odcházejí většinou brzo, protože co mohli to dali...a už jsou z nich téměř andělé ...jak si tak říkám...kdybys potřebovala na pokec ozvi se přes ICQ odpoledne ...můžem nějak zajit když bydlíme tak blízko sebe...ráda tě podpořím..
|
|
|
|
Milá lvice,
neumím na to moc říct.... jen posílám jedno velký obejmutí...
Tvoje rozhřešení čítávám vždycky hrozně ráda, jsi taková moudrá stříbrná lvice...
myslím na tebe, drž se
Eva
|
|
|
|
Sbírám síly a jdu to těm svým nic netušícím holkám říci... A odrážet netaktní blby, kterým jde pouze o prachy, nejvíce starostí budou mít o to, kdo za ní pro ně tu práci udělá... Myslím, že to ode mě schytají a je mi fuk, jestli si nadělám zlou krev, skutečně..
V hlavě mám mraveniště a v žaludku se mi obrací snad traktor....
Nikomu z vás bych nepřála něco takového prožívat..
|
|
|
|
Uprimnou soustrast,ja jsem prozila neco podobneho.Maminka i tatinek meli nehodu a ja jsem s nima nemohla byt,byla jsem v cizine.Volala me segra co se stalo,ale nemohla se dovolat.A tak o smrti me maminky jsem se dovedela az za 3 dny a to uz maminka byla pochovana a tatinek zapasil se zivotem,jeste ted kdyz si na to vzpomenu tak se rozbrecim.
|
 exus |
|
|
|
Povzbudil bych tě, ale nemám co bych řekl .. snad jen, že kdyby povozy tahaly koně a do dálek se jezdilo vlakem, že by se to nestalo .. měl jsem jednu havárku, ze které jsem vyváznul skoro zázrakem a od té doby jsem přestal jezdit úplně .. snaž se myslet na cokoliv jiného, na práci, na cokoliv jen ne na tohle .. vím, že je to těžký .. držím palce.
|
|
|
|
Nejde mi spát.. Konečně mi to vše došlo a brečím jak želva...
Pořád tomu nedokážu uvěřit..
Pořád se ptám.. proč.. proč právě ona?!?
Do prdele...
Mně snad hrábne..
|
|
|
|
Ivetko, přeju ti hodně síly. Je to náhlé a o to strašnější. Vyplač se, to ti dodá další sílu. Ráno bude kruté, je mi to moc líto, nemám slov, právě jsem tu přišla a otevřela první zpověd, tuto od tebe... Moc ti držím palce, ať to zvládáš, nedá se nic jiného dělat. Drž se děvče!
|
|
|
|
Alčo, pro Kristovy rány, to se nemělo stát..
Ty jsi ještě neměla jít...
Ty ne..
Já se snad zblázním..
|
|
|
|
Jste strašně hodní..
Nechtěla jsem to do Zpovědnice psát, ale neudržela jsem se.
Nikomu z naší party jsem nic nevolala, řeknu jim to zítra.. ať aspoň oni prozatím klidně spí...
Nečekala jsem tak hezké reakce od lidí ze Zpovědnice a byla připravena svou zpověď smazat.
Při své strašné bolesti a zmatku jsem dost mile překvapena, že se nikdo nezachoval hnusně, jak to zde někdy bývá zvykem...
Zkusím jít za chvíli spát, ale nevěřím, že se mi podaří usnout.
Prožívám to podobně jako před třemi lety smrt svého táty.. Dochází mi vše pomalu a chci se z toho příšerného snu probudit.
Vím, že se proberu do kruté reality a budu muset podržet ostatní lidi.
Kde na to vezmu sílu, kdo ví..
Děkuji vám všem ..
|
|
|
|
Měla opravdovou přítelkyni, měla Tebe. Myslím, že Ty bys ani nedokázala být kamarádkou jen tak napůl. To, co děláš, děláš srdcem a opravdově, a to je taky důvod, proč Tě její odchod tak bolí.
Ty vždycky dokážeš druhým poradit a pomoct, a já to teď nedokážu...
Hodně síly, Lvice. Držím Ti palečky, ať to přebolí...
|
|
|
|
Celá v bílém
Vím, že někde čeká,
čeká na každého.
Potom nebudu.
Na někoho čeká pod jabloní
a na ty pyšné hlavy
u dubu.
Možná, možná je to složitější,
než si myslí kluci
v naší vesnici.
Je to jako tvoje bílé šaty
na asfaltové silnici.
Možná je to druhá strana ticha,
možná zakřičí to roztoužený páv
daleko,
až za Egejským mořem.
A třeba blízko,
tady
v zahradách.
|
|
|
|
Ahoj Šedá lvice, už dlouho Tě tady pozoruju a musím uznat, že jsi úžasná baba a můžeš být na sebe hrdá...ale o tom teď mluvit nechci. Moc mě mrzí, že se něco takového stalo zrovna Tobě. Ale Zubatá si nevybírá a tak musela dřív nebo pozdějí postihnout i některého z Tvých přátel :-(. Milá Lvice, ale zas, i když Ti to teď tak asi nepřipadá, připadá mi, že máš opravdovou vnitřní sílu. Tak bojuj. Bojuj právě za ni, bojuj za to, aby si se z toho brzo dostala. Ona by - ač Ti teď říkám frází, která je ohraná, ale pravdivá - ona by určitě nebyla ráda, kdyby věděla, že zrovna její smrt způsobila u Tebe třeba dlouhodobé deprese... Ale tím nechci říct, že se máš bránit slzám. Tím chci říct, vyplakej se, "užij si" období smutku. Ale nezůstavej v něm příliš dlouho. Všechno přejde a přebolí. Upřímnou soustrast a hodně síly, Yvetko.
|
 TichoPoPěšině |
|
|
|
uprimnou soustrast
|
 qqq |
|
|
|
Nejsou slova, nejsou vysvětlení...
Oplakej ji. Zaslouží si to.
|
|
od Allibaa |
|
|
|
"Ptala jsem se osudu, proč mi jich už tolik vzal,
těch dobrých, co mne milovali...
odpověděl, že jinou cestu už všem uchystal
a až přijde můj čas
budem spolu navždy dál
znovu a pak ještě zas."
|
|
|
|
Já jsem se když umřel táta strašně opila a strašně jsem řvala a nadávala mu, proč odešel. Tak taky křič, vykřič to do zdi..........
V těchto momentech jsem ráda, že žádnou kamarádku nemám :-(
|
|
|
|
Tygře, nemohu se vzpamatovat. A zítra to budu muset oznámit.
Nalila jsem si sklenku vína a vzpomínám, jak jsem u ní párkrát přespala, když mi muž odešel za jinou, jak přespala ona u mě, když měla problémy.
..Jak mě probudila její mrňata hádajíce se o figurku Člověče nezlob se.. dnes dospělí lidé..
...Naše společné večery a probírání všeho možného, občas nějaký sranda flámeček, trocha ostudy po sousedech, po letech mi pouštěla nahrané písničky, které jsem zpívala s kytarou.
Pořád na to ráda vzpomínala, naše osudy byly hodně svázané a mnoho věcí bylo pouze mezi námi dvěma.
To už není pouhá známá, kamarádka, ale kus mého života, který je nenávratně pryč.
Jako by odešla moje sestra..
|
|
|
|
Tak to je smutný... Člověk by ani něvěřil, že takové věci jsou možné - a přitom se pořád stávají. Jsme tady fakt jen m na chvilku, všichni...
Kamarádka už má tuhle etapu za sebou, teď to nejhorší prožíváš ty a a ostatní, co tu zbyli... a nakonec je možná dobře, že tě mají, horší by byl život, po kterém by si na člověka nikdo ani nevzpomněl. Bude vám smutno, svět pro vás přišel o jednu ze svých pěkných faset. Časem se změní na milou vzpomínku, ale předím vás ještě čeká to období louční a intenzívního vzpomínání...
Kamarádka by jistě byla ráda - nebo možná je ráda - že vás všechny má a že tu vzpomínku na ní ponesete zbytek svých životů, a ostatní její blízcí můžou být rádi, že mají i tebe, protože každý blízký člověk v tom je velkou pomocí, hlavě takový, který to nemá jako příbuzný "povinné".
Tak se drž, Ivetko, a moc se ničím netrap - on ten lidský život opravdu je jenom takové mávnutí větru, teď tu jsme - a za chvíli nejsme - tak to máme všichni...
|
|
|
|
*
|
|
|
|
V našem životě nám bohužel často odchází lidé, které milujeme, nebo máme rádi. Ach jo.
|
|
|
|
Ach jo, mrzí mě to. Doufám, že tu největší bolest brzy překonáš (a nejen Ty, ale hlavně její rodina).
|
|
|
|
Co k tomu rict. Standardni Odpocivej v pokoji? To nepomaha. Zivot neni fer. Ti nejcennejsi odchaziji a odpad zustava. Nevim jak bych Ti mohl pomoct. Snad jen slovem a podanou rukou. Snad jen tim, ze v tom nejsi sama. Za chvilku odchazim, jedu na pohreb, ktery se kona zitra v poledne. Manzelka neho kamarada. Vitalni pani, kterou jsem dlouho znal. Co rict vice. Drz se Lvice. I kdyz zivot neni fer
|
|
|
|
Upřímnou soustrast, je mi to líto. Hodně síly.
|
|
|
|
Dneska jsem se dozvěděla, že mi umřel jeden příbuznej. Syn maminčiny sestřenice. Od svých 3 let měl leukemii, bojoval s tím celej život. Pak se mu rozvedli rodiče a měl zase zhoršení, v Rusku řekli, že si s tím neví rady a poslali ho do Izraele, tam mu udělali operaci. Dopadla dobře. Pak chtěl domů a v letadle se mu spustilo krvácení do plic. Po přistání ho ihned odvezli do nemocnice, když se probral, řekl matce: "Už jsem unavenej žít", pak zemřel.
Teď jsme s mamkou celý mimo, slzy v očích. Bylo mu jen 19 a celej život bojoval s nemocí.
Jsou věci, které neovlivníme, nebo zasáhne osud. Přeji hodně síly.
|
|
|
|
Nevím co říct, je to smutný.. Můžu aspoň popřát pevné nervy..
|
|
|
|
Dalek: Ne; ale pořád mám v sobě v takových případech hořkost a vztek..
|
|
|
|
´To je tak strašně nespravedlivý, do hajzlu, to se nemělo stát..
A svině jen kvetou..´- v tomhle s Tebou naprosto souhlasím, Šedá lvice a je to smutné, že to takhle Bůh( i když o jeho exostenci spíše pochybuju...) zařídil, nevidím v tom žádno uspravedlnost... :-(
A proto se tak strašně bojím o ty svoje nejbližší, že nějaká takováhle hloupá náhoda, nešťastná událost by se jich mohla týkat...
Upřímnou soustrast a drž se... :-(
|
|
|
|
Drž se. Časem přebolí žal, ale chybět ti bude pořád. Jednou se setkáte v nebi.
|
|
|
|
Ivetko, Ty jsi někdy viděla spravedlnost v životě?
|
|
|
|
Upřímnou soustrast.
|
|
|
|
Tady nejde moc poradit. Je jasné, že nikdy nezapomeneš, ale to po tobě nikdo nechce. Naopak si snaž uchovat ty krásné vzpomínky zážitky. Ještě pár měsíců to bude bolet :(
Taky můžu říct jenom: drž se.
|
|
|
|
uprimnu sustrast....
|
|
|
|
Věřím, že smrtí život nekončí. Smrt jsou jen dveře.
Drž se.
|
|
|
|
Moc mě to mrzí. Moc.
|
|
|
|
Lidi, je to hrozný, ono to dochází postupně.
Měla krásné plány do budoucna, povedlo se jí dobře vychovat své děti k dospělosti a chystala se konečně vzít si svého dlouholetého přítele.. Aby na stará kolena měla konečně klid a štěstí, budovali si byteček mimo Prahu, v létě se chtěli brát.. když jí děti vylétly z hnízda.
To je tak strašně nespravedlivý, do hajzlu, to se nemělo stát..
A svině jen kvetou..
|
|
|
|
Soucítím s tebou. Dokážu si představit tu hrůzu. Já jsem zažil něco podobného nedávno ale naštěstí ne tak závažného jako ty, já mám výhodu, že u mě to nebylo tak definitivní jako u tebe. U mě je ještě šance, že se to vyžehlí a tu osobu ještě zase budu vídat. Taky jsem přišel o dobrého kamaráda. Na ty bezesné noci první měsíc nikdy nezapomenu.
Vlastně ani nevím co poradit? Snad jen popřát aby si to nějak zvládla.
|
|
|
|
Je mi moc líto,co se stalo...Zapomenout se nedá,ale opravdu bude
nějaký čas trvat,než se všichni včetně tebe vzpamatují.Chybět ti bude
po zbytek života,ale postupem času budeš vzpomínat s úsměvem na
rtech ne se slzami zármutku v očích.Do takové situace se může dostat
kdokoliv.Taky už mi odešlo několik skvělých lidí,a tak vím,co prožíváš...
|
 růženka |
|
|
|
Rozplakala jsi me. Dnes jsem mela na tohle tema zpoved. Na konci cervence jsme meli s rodicema a brachou autonehodu. Mamka bojovala o zivot na ARU a porad je v komatu, jeji stav je kazdy den stejny a ja jsem zoufala.. Uprimnou soustrast.
|
|
|
|
Hodně síly, Šedá lvice :-(
|
|
|
|
...
|
|
|
|
Upřímnou soustrast. Tohle je zlé...
|
|
|
|
Na to není co říct... Upřímnou soustrast. A jestli si myslíš, že ti to pomůže, dej si třeba pár panáků a vybreč se, nebo si vem prášek na spaní. Ráno už to snad bude o něco lepší.
A stejně, i když v Boha nevěřím, myslím si, že po smrti naše existence pokračuje. Tady jsme jen larvy, smrt je zrození do jiného stádia. O tom, jak jsem na to přišel, si můžeme popovídat jindy, kdybys chtěla.
|
|
|
|
No.... UPŘÍMNOU SOUSTRAST
*brečící smajl*
|
|
|
|
to je mi moc líto ale vím co prožíváš já něco takového zažil před třemi měsíci a ještě pořád nejsem úplně v pohodě ale nezapomínej že pořád máš přátele kteří tě podrží a MUSÍŠ BÝT SILNÁ...
|
|
|
|
Nikdo nevíme....a to je fakt, který nejde změnit. Drž se.
|
|
|
|
Vím, že je to jen ta fráze, ale opravdu upřímnou soustrast. Je to strašný, když se to stane a člověku nezbývá nic jinýho než se s tím vyrovnat... bolí to, ale přebolí...
|
|
|
|
tragické.... upřímnou soustrast...
|
|
|
|
Na to není co říct, snad jen
UPŘÍMNOU SOUSTRAST
|
|
|
|
...
|
|
|
|
nezapomeň že ona stebou a se všemi co měla ráda zustane na vždy. Neopustila tě jako neopustila nikoho..je pořád svámi. Myslí na vás jako vy myslíte na ni..přece smrt ji nedokáže od vás odpoutat...
teď ty dny co prožíváte /ty/ sou hrozné každý je spojen ze smrtí..chce to jenom čas to pochopit. A neboj bude vždicky s tebou
|
|
|
|
41 
67 
30 
