hej ty!
ty tam v tom stínu.
opustil si snad naše světy?
beru si to za vinu.
Bez tebe umělče nejdem tam,
kam jít i bůh přeje nám!
Vím!
ano, ty jsi ten,
ten, co změní náš sladký sen.
Ten, co se nám zdál,
ten, co chcem, aby tu stál!
Mistře,
díky tobě tam v té buši,
mi těď srdce nahlas buší
Jen díky tobě se
zem kolem své osy ponese.
tvá hudba je jak pohlazení,
jako bílá všemi barvami se plní!
zlatá, modrá, červená,
mojí touhou ukojená.
Každý z nás na duši má stín
někdo hodně, někdo míň.
Splín? ano ale zmizí s tím,
jak zaplníš ho uměním!
Jsi-li i ty nešťastný,
řekni si, že jsi vyjmečný.
A že kolika lidem teplo na duši,
díky tobě přísluší.
|