Ahoj, včera tenhle týden jsem zase potkala jednoho známého z minulého roku. tenkrát jsme spolu strávili pár hodin, povídali si... a pak jsem ho neviděla a nijak mě to netrápilo, stejně si tenkrát povídal spíš s kámoškou, navíc mě bylo 15 a on byl minimálně o 6 let starší. A teď jsem ho potkala zas. Všude kolem samí "staříci" a on se přidal k nám. Bylo mi ho líto (byl jak pátý kolo od vozu) a tak jsem na něj byla v rámci možností milá. On byl taky fajn,asi jen tak normálně, já všechno zveličuju. za pár dní jsme se sešli úplně stejně, jenže já už jsem tam byla sama. co chvilku se na mě podíval, já jsem se usmála atd. přes všecky ty dospěláky jsme si komentovali naši situaci pohledem:-) pak jsme se spolu konečně dali pořádně do řeči, oba jsme měli dobrou náladu, smáli jsme se... nakonec nám (ještě s jednou kámoškou) pomáhal s prací, už jsme mohli jet dávno domů, ale oba nás to nějak bavilo. Oba jsme zůstali trčet venku, i když jsme už mohli jít dovnitř, bavilo nás jen se tak smát kravinám. povídalo se mi s ním úžasně, na to, že jsme se takřka neznali. pak mi nabídl odvoz domů, jen tak, ani nevěděl, kde bydlím;-), ale to jsem přijnout nemohla. měl tam příbuzný, měl by se bavit s nima a on radši postává na dešti s cizí holčinou. pak jsem se rozloučila a on, že snad ještě před odjezdem přijdu. když to vypadalo, že odjíždím, vydal se tak ke mně (snad jsem ho měla nechat, zajímalo by mě, co by říkal), ale šla jsem mu naproti, stejně jsem tam ještě měla cestu. pak mi tak ňáko postupně došlo, že se mi děsně líbil. jenže je zadanej a starší(i když vůbec nevypadá). chjo
přijde mi nepravděpodobný, že by se do mě zamiloval. ale chovaj se takhle kámoši? pochybuju, že si se mnou vydržel povídat tak dlouho kvůli mýmu úžasnýmu smyslu pro humor. |
16 
22 
CAIK
