Bílé slzavé potoky vyřezávají bolestný výraz na tváři....
jak slepý malíř bez ruky..žádost o pomoc v očích zazáří...
však ledová ruka srdce sevře, myšlenky nechtějí konec připustit,
nevěří, že brána ke štěstí zemře ,srdce však ví, že nemůže odpustit.....
Šramot v koutě, někdo přichází, ona však nevnímá, neslyší....
život z těla pomalu odchází , přišla o vše jejímu srdci nejbližší...
Na zemi leží bílý sníh, zmrzlá pokožka zbarvuje se krví,
v uších zní škodolibý smích, ........leží na zemi, kde však je sama neví....
Na sobě černé šaty, šaty symbolizující trápení,
vzpomínky bodají do srdce jak nejostřejší hroty....cítí jak daleko jsou od ní vzdálení....
Leskne se slza jak diamantové kameny, dopadá na zem šedou,
láska je těmi nejostřejšími zbraněmi, smuteční hosté v pohřebních vozech jedou...
|
17 
16 