Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
lidi, co to nezažili, nás komentovat nemůžou, protože já se Vám ani nedivím, ale opravdu normální člověk nás nedokáže pochopit a klade si otázku "co je na tom tak těžkého se najíst?"...i kdyby jste říkali anorektičce, že není tlustá, že je hubená, tak ji to naopak potěší a motivuje ji to k dalšímu a dalšímu hubnutí, protože nikdy jí to není dost málo, stále chce, aby se na váze ukazovalo menší a menší číslo(až závislost)...ale jen do té doby, než skončí v nemocnici nebo dokonce zemře. Je to posedlost, začarovaný kruh, do kterého jakmile se jednou vstoupí, poznamená to napořád. Ještě horší je, když Vaši blízcí nebo rodina vás v tom nechají a nepomůžou vám, jen mají na vás urážlivé a výhružné řeči, jak vás pošlou léčit, schytáte pár pohlavků,atd... ale nejdřív by se měli zamyslet sami nad sebou a uvědomit si, že když už je žádáme o pomoc, že o to prosíme z vlastního přesvědčení a dobrovolně, protože víme, že samy to nezvládneme.
Já si něčím takovým prošla, to co jsem Vám zde nyní velmi stručně prošla, co se týče jídla. A to je mi teprve necelých 17 let. :/ Nyní jsem v situaci, že se snažím jíst normálně, ale z any to přešlo v přejídání -> zavinila jsem si to sama nemožným dlouhodobým hladověním a cvičením. Nejhorší jsou ty začátky, kdy doslova trpíte hlady, tajně schováváte jídlo,atd.,pak už si na to zvyknete.
Nedostala jsem se na zas tak nízkou váhu, ale z původních 56 kg -> 44 kg za 4 měsíce, nyní mám 53 kg, štve mě to, ale určitě se cítím lépe naž dřív, nejsem tak vyčerpaná, podražděná, agresivní, malátná....problém nás, těch co se rozhodly s tím něco dělat, je ten, že buď dokážeme hladovět nebo se přejídat. Je neskutečně těžké najíst se zlatou střední cestou - normálně jako ostatní lidé.
Jídlo je pro nás něco neskutečně "silného", s čím budeme navždy po celý život bojovat.
A příčina?! -> z nadějné se stala velmi nešťastná láska se spostou "bolestivých" okamžiků a následků, které se táhli cca. 6 měsíců a poznamenali napořád...už nikdy nic nebude jako dřív
Říkám si, možná bych měla zajít k psychologovi, ale asi bych nedokázala s ním o tom mluvit, jsem dost velký introvert...(zde jsem se poprvé svěřila s tím, protože doma to stále berou na lehkou váhu a neřeší to, ale já to sama nezvládám a nezvládnu)
|
 Kate |
|
|
|
Třeba moje kamarádka ze základky měřila 164 cm a vážila 58 kg. Slušelo jí to. Měl pěkný obličej, pořád se usmívala...ale postupem času si připada hrozně tlustá. Rozhodla se že zhubne. A taky se jí to dařilo. i učilky si toho všimly a ještě jí říkaly jak jí to sluší. to ona ráda slyšela. A tak hubla a hubla až měla 38 kg. Přestala mít menstruaci, byla unavená, měla vyhublý obličej a pořád přitom cvičila. Když jsem s holkama chtěli aby šla ven, ona musela cvičit. Když ale její máti zjistila kolik váží, málem ji trefilo, a tak se s ní domluvila, že jestli nechce jít k doktorovi tak musí přibrat. A tak holka přibrala i když velice nerada, menstruaci dostala až někdy teď (po 2 letech), hubená je pořád, ale ne tolik. Jen má dost narážky jak ta či ta holka je tlustá. Už si o sobě moc myslí. (furt že sama má moc s pase - 51 cm, to určitě!) jednu chvíli jsme jí říkali anorektičko. No ještě že má tolik kamarádek. Ona by pořád hubla a hubla...
|
|
|
|
Nikoho takového neznám. Bohužel lidi kolem mě teď tloustnou (hlavně muži). Těm by pár upozornění neškodilo...
|
|
|
|
2 exclamation : A tvoje mama není optickej klam?
|
|
|
|
nejsem anorektička,ale když mi matka dnes a denně opakuje že sem tlustá a její pacienti jí říkají věty typu:"paní doktorko,včera sem vás viděla s vaši dcerou a ona má větší zadek než vy...."a když vám to někdo pořád dokola cpe do hlavy tak tomu dřív nebo později uvěříte.jako já.
mimochodem chci vidět ženskou po 40 co má menší uzadek a větší prsa než moje mama-to musí být optickej klam.
|
|
|
|
Mě naštěstí aorexie nepotkala :)) Ale nedělám si z ní srandu, docela se mi zdá, že začíná být čím dál víc "v módě". Četl sem v poslední době hodně takových příběhů...
Jinak vidím, že na téma anorexie se tu rozběhla slušná diskuse
|
|
|
|
Sama jsem se s tím nesetkala,ale jedna holka od nás ze školy s tím měla docela problémy...myslím,že to je u mladejch kvůli tomu,že na obálkách časopisů viděj ty dokonalý modelky a chtěj být jako oni...
|
|
|
|
Já jsem jí sama zažila,bylo to dost těžký...a teď se do toho zase nějak babrám.Nevím clastně proč se to stalo,nikdy jsem nebyla tlustá..spíš štíhlá,prostě tak akorát.Jenže mi to nestačili...chtěla jsem být dokonalá úplně ve vešem,tak jsem to udělala tímto způsobem.Ale po přečtení několika článků z časopisů jsem si teprv uvědomila co dělám a začala se léčit...
|
|
|
|
to Lion:
1) já teda nevím, kdo z nás dvou teď hubne, ale napovím - já to nejsem :-))
2) nevím, jestli to chápu úplně správně, ale z předchozího mi vyplývá, že postižený(á) má z nějakého důvodu pocit své vlastní nedokonalosti a ten se snaží zlepšit přes vizáž-hubnutím (což je ten problém), protože je to viditelnější (a možná i snadnější) než se třeba naučit svahilsky... mohlo by to taky takhle být řečeno?
|
|
|
|
To je to, co je důkazem, že jste nepochopili, že život je o úplně něčem jiném než o vizáži.
Srovnejte se s tím, že je důležitější když se mluví o Vašich skutcích, než o vaší postavě.
|
|
|
|
Shadow: musím trochu oponovat, shadow, to zvrácení je už bulímie, ne anorexie.
|
|
|
|
to Venilie - proč ses trestala?
Preventivně nebo za něco?
Mělo to důvod v rodině?
Není to pro mě otázka módy... spíš chci být informovaná
|
|
|
|
Jejda, další zvědavá a chtivá infromací o něčem tak fascinujícím, co stále zůstává mírným tabu:)
Jak u koho. Já...jsem se trestala. Sebetrýzen - sebekázen. Celé dny vydržet nejíst a přitom se udržet milá, chodit běhat, učit se. Jen káva, občas nějaká polívka, z cukru se mi dělalo šoufl. Za dva týdny jsem shodila sedm kilo, hih. Mírný přechod od anorexie k bulímii. Hmm...
V televizi se všechno ze všeobecnuje a převádí tak, aby to bylo medializovatelné a přitáhlo to lidské zraky, ale skutečnost je většinou trošku jinde. Nojo...
Tak kde je pravda?
|
|
|
|
to Samto: taky mi nějak vyhládlo...
Myslím si, že nejsem přehnaně úzkostlivá matka, děti běžně pouštím do školy :-) a prakticky nic jim nezakazuji, trávím s nimi hodně času - mají-li o to zájem :-)... ale jsou věci, kterých se bojím a spíš než jich, tak i svého selhání... jsou to zejména věci, o kterých moc nevím, třeba anorexie - donedávna jsem doufala, že vím, ale pak jsem si tady ve zpovědích přečetla, že kořeny jsou téměř vždy v rodině a víc se na anorexii podepíší rodiče než vzory vychrtlých modelek.... tak bych si ráda udělala jasno v tom, co nezvorat...
Viděla jsem i pár anorektiček mezi studentkami kolem 20 let - jsou to chytré holky, ve všem perfekcionistky, které vesměs budou tvrdit, že mají žaludeční neurozu a proto jedí jen po troškách (ve skutečnosti asi vůbec).... svůj problém nevidí, ač vypadají dle popisu Xeny...
|
|
|
|
Swami Harashimi: Ty vůně mi vadily už tenkrát, kdy jsem měla problémy s jídlem. Bylo mi 15. Dokonce jsem několikrát podstoupila těhotenský test kvůli nevolnostem:-) Vadí mi neustále, ve stresových situacích se to zhoršuje. Pokud jsem nervózní nebo mám problémy a třeba jdu koupit o obchodu čerstvé pečivo, musím ho nabírat se zadrženým dechem.
Brala jsem Guajacuran.
|
|
|
|
arj: a není to v tom případě přehnaná úzkostlivost? To bys je nakonec nesměla pouštět do školy protože by mohly lítat v drogách (protože někomu z vedlejší třídy se to stalo)... Buď klidná, jestli je holka rozumná, tak to bude v pohodě. Kdyby jsi se měla obávat všeho, co by se mohlo stát, kdyby ..., tak by ses z toho musela zbláznit.
No nic, nějak jsem tu z toho vyhládl, jdu se najíst...
|
|
|
|
to Swami
jde o malou slečnu s miliony zájmů, hlavně sportovních a výtvarných, ve kterých je dobrá. Se sebevědomím je to horší, protože má dva o málo starší bráchy, které se snaží dohnat... a to nejde, tak se ji snažím cpát jinam (to výtvarno to jistí).
Zatím asi nemá pocit, že je tlustá, ale je jasné, že teď přijde doba zakulacování a genetické dispozice má pro klasickou slovanskou postavu (silnější stehna a zadek). Na výstřednější oblečení se dívá skrz prsty (zatím) a výrazně starší holky, které se okolo naší rodiny pohybují a na které kouká obdivně, jsou holky plné jiných zájmů než koukání do zrcadla. Takže zdánlivě hrozí málo...
Přesto mě zaráží ta dost silná neinformovanost pedagogických pracovníků (nejde jen o tuto jednu konkrétní učitelku), jsou o tomhle ty ženský někde poučené? Je nějaká metodika, podle které se postupuje např. v přírodovědě na 1. stupni při probírání zdravé výživy? Už tehdy jsem se doslechla, že "kdo moc jí bude tlustej a nezdravej"... Jediné pozitivní od školy - synova (15) češtinářka (!) na téma anorexie udělala jednu hodinu, ale řekla bych, že to bude spíš tím, že sama má 16letou dceru...
|
|
|
|
EURY > mala napoveda: kdy se ti to stalo poprve? vybavis si to? (myslim tu vuni kavy + peciva + nevolnost). Nechci tu delat dalkove diagnozy, ale tak, jak se popisujes a leky, ktere jsi dostala, svedci pro jinou diagnozu nez anorexie. Pro depresi byva typicky ubytek na vaze a neschopnost neco pozrit bez motivace zhubnout. (Otresny byl jeden chlapek na interne, ten nejedl ani nepil, mel neuveritelne dlouhe nehty, ktere se mu kudrnatily, nemluvil, neholil se, neprevlekal...mel depresi, porevolucni depresi, kdy se mu, jako byvalemu plukovnikovi zhroutil cely svet. Nesla mu ani nabrat krev, jak byl dehydrovany a mel ji zahustenou, kdybych to nevidela, tak tomu neverim. Tahali to z nej podtlakem po kapickach...priserny.)
ARJ> Matika uklidnuje, exaktni veda, vsechno sedi, dve a dve jsou ctyri, proste balzam na nervy :-)
|
|
|
|
Eury: Petra Nováka jsem měl moc rád a ten dokument jsem viděl. Bohužel, na jeho devastaci se značnou měrou podílel hlavně alkohol, znal jsem chlapa, který jenom chlastal a prakticky nic nejedl a vypadal jako Petr Novák...))
Vlastní zkušenost nemám, jedna dívčina v našem domě tím trpí a když jsem jí po dlouhé době viděl, tak jsem se jí lekl, protože vypadala jako zombie... Souhlasím s tím, že to je psychická záležitost, protože oni jsou objektivně hubení, ale sami se vidí, že jsou tlustí...))
|
|
|
|
to Samto: moje děti mají obecně ze své babičky docela psinu (nikdy to nekomentuju), protože ona je vidí daleko menší a naivnější než jsou. Když nejstaršímu byly 3, vysvětlil babičce, jakže se to rodí děti, nepoučila se a pořád jim tluče hřebíky do hlavy - třeba že si musejí mýt ruce, protože sahaly na pampelišky a Ty jsou jedovaté (upozorňuju, že jde o gymnazisty :-))) atd.
Takže zatím si z poznámek babičky nic nedělá (mimochodem babička nepatří k nejhubenějším), ale jak mám sakra vědět, jestli se jí někdy z podvědomí nedostanou na povrch?
|
|
|
|
ARJ > Tak to teda chapu! Kdybych byla v tvy situaci, tak bych taky dceru nepoustela tam, odkud si nosi veci, ktere ji mohou poskozovat. Pokud ucitelce hrabe a na dceri se to nejak zasadne odrazi aucitelka je tedy spoustecim mechanismem jeji anorexie, tak bych dceru nechala preradit do vedlejsi tridy.
Kamoska ma holku, ktera je tlusta a rikala, ze Barunka pobihala v byte v ticku, ze ktereho ji lezlo brisko, tak ji rekla, at si vezme sukni a Bara ji odpovedela: "Ja vim, mam bricho." Ale pak se zasmala a dodala: "Ale nohy mam dobry!" a odbehla. To je pripad ditete, ktere si z toho neudela mindrak.
V pripade, ze se tyhle poznamky chytaj a dite zacne drzet diety, snazila bych se ho vystrihat tech rypalu nebo konverzaci o vaze uplne, dohlednout na to jak a kolik snida a veceri, jestli neodbiha zvracet, smerovat jeji touhu po hubnuti k fyzicke aktivite (aspon si doda endorfiny a vytvaruje telo a prijde na jine myslenky, i kdyz nektere anorekticky hodne cvici, spis uhlidas cviceni nez nezrani) no a pak takova hrabeci rada (=rada, ktera je pravdiva, ale moc obecna, takze na h...o) je zvysit dceri sebevedomi. Chvalit, naucit ji neco, co druzi neumi, zorganizovat nejaky vylet treba na chatu, kde bude ona hrat prim, protoze to tam zna, prihlasit ji na nejake aktivity, kde se nauci neco, co vrstevnici oceni a co ji bude bavit (treba kurz malovani hennou, s tim by sklidila uspech u holek, je to v Om centru jednorazove - sobotni odpoledne v mesici http://www.omcentrum.cz/cesky/kulturni_hala/tetovani_hennou.htm , tabor od Hessovy tanecni skoly, tyden discotance o prazdninach, kde se nauci tancovat nejakou Madonninu sestavu http://www.tanecniskola.cz/old/kurzy.htm jezdeni na koni v hucul klubu na Zmrzliku nebo tvorba koralkovych naramku nebo neco podobneho http://www.pis.cz/c/kamvpraze/0309/09vzd.html
, tyhle veci u tehle slecen mivaji zvuk, neda to moc prace se to naucit (coz je vetsinou nejvetsi problem, deti vysumi s trpelivosti a chtej vsechno hned. Kdyz se jim to nedari, tak s tim prasti).
SAMTO > ja te z niceho neobvinuju, nemusis se priznavat! :-) Navic proc bys takovehle veci mel vedet, kdyz se tim nezivis a nikdo z okoli to nema? Tohle zrovna neni literatura, co by clovek louskal z dlouhe chvile.
|
|
|
|
arj: jo tak tohle znám, moje babička nedokázala pochopit, že vím líp jak ona, kdy už jsem najezený a nemám hlad. Je v tomhle tak trochu maximalistka (to víš, bývalá hostinská :-)) Chovala se tak ale ke všem. Brala to trochu jinak - když máš hlad, tak jez. Nikdy jsem od ní neslyšel poznámku o tom, že už toho někdo snědl dost. Spíš naopak - "snědls toho nějak málo, určitě máš hlad, ukaž, já ti přidám..."
Jen taková otázečka - připadá ti, že si z toho tvá dcera dělá hlavu, že jí to nějak trápí?
|
|
|
|
Mírnější formu anorexie mám za sebou a kupodivu v tom nebyla žádná snaha zhubnout, schovat své vyvíjející tělo a kdovíco ještě. Ani poznámky rodičů v tom nebyly.
Mám v podstatě dodneška problém s jídlem ve smyslu, že při větším stresu do mě jídlo prostě nikdo nenacpe. Jako jsou známy ženské, které při stresu vyjídají ledničku, tak já jsem pravý opak.
Prožila jsem si dost bouřlivou pubertu, všechno jsem si moc brala, dostala kopačky od své první lásky, špatné vysvědčení, pomluvy mé kamarádky, hádky rodičů. Podařilo se mi vsugerovat si, že mě nikdo nemá rád, že bych nikomu nechyběla. Mé odmítání jídla bylo částečně mým obrovským pubertálním stresem, ve kterém jsem se tak trochu vyžívala, částečně snahou na sebe upozornit. Pak jsem překročila určitou hranici a zjistila, že mi je veškeré jídlo odporné a za den jsem pozřela třeba půl čokoládové tyčinky nebo jeden rohlík. Nemohla jsem ani pít, hrnek čaje vypitý ráno byl ze mě za chvíli venku.
Na moji váhu (45 kg/170 cm) upozornila mámu praktická lékařka. Ta mě dovedla k psycholožce, půl roku jsem brala anxiolytika-léky proti úzkosti. Máma byla dost vyděšená a asi díky jejímu přístupu jsem se z toho dostala.
Dodnes mám problémy a to mi zatím nikdo nebyl schopen vysvětlit, silně mi vadí vůně kávy a čerstvého pečiva. Zvedá se mi žaludek.
Jinak, jestli jste někdo viděl na ČT 1 dokument o zpěváku Petru Novákovi z cyklu Předčasná úmrtí, tak ten v podstatě zemřel na selhání vnitřních orgánů v hladem zuboženém těle. Pokud ho v nemocnici dali dohromady, tak se po propuštění vrátilo vše ke starému. Jeho lékař se vyjádřil v souvislosti s jeho osobou o anorexii.
|
|
|
|
to samto: babičky - to je právě ono , že ta Tvoje a ta naše jsou v tomhle stejné - moje matka také děti neustále honí, aby jedly, ale když jim pak chutná, tak klukům říká, aby už nejedli, že jim bude špatně a holce, že bude tlustá.... o to mi to připadá horší.... kromě toho, že se jí odmala dětí snažím vysvětlit, že jde o tvory s mozkem, srdcem a zájmy, nejen o zažívací trubice...
|
|
|
|
bandicoot: v tomhle směru mě možná schází onen pohled z jiné strany. Prostě vyrůstám ve společnosti, kde by si tohle nikdo nedovolil. Těžko říct, koho je víc ...
arj: teď jsem si vzpomněl, já měl za mlada s babičkou naprosto opačný problémy. Pořád jsem jí připadal moc hubenej a chtěla si mě vykrmit. Došlo to až tak daleko, že mě nakonec honila se svačinou po zahradě :-)
|
|
|
|
Nesetkala jsem se s timhle problemem osobne.
Ale ani ja neverim, ze duvodem onoho "krachu" je rodina. Lidska psychika je krehla jako hrad z pisku a k podnetu spusteni je pricin hodne a hodne, ale verim, ze kazda z zen ci divek ma absolutne jinou.
Zacina to- nelibim se sama sobe a pokracuje - ja vam ale ukazu!
|
|
|
|
Samto > asi jsi slušnej chlap, ale kolik nás je takových? Obávám se, že ten povrchní pohled má drtivá většina... Hubená holka je v očích většiny prostě holka s problémama...
|
|
|
|
můj kamarád ji má...a nedokážeme mu pomoct, nechce...
|
|
|
|
arj > to není paranoia. To, že si uvědomujeme chyby, kterých se na nás a našich partnerech dopustili rodiče a podrobně uvažujeme o tom, jak zamezit právě tomuto negativnímu vlivu našich rodičů na potomka, není problém, ale spíš přehnaně zodpovědný přístup k výchově. Známe rizika a snažíme se je eliminovat.
Já potomka zatím nemám, ale už teď vím, čeho se chci vyvarovat, partnerka ví, čeho se vyvarovat a rozumím tomu, že to může dojít až tak daleko, že tomu přizpůsobíme vliv a kontakt prarodičů.
A to není jen o anorexii, ale mám teď spíš na mysli celkový vliv prarodičů. Prostě víme, které vštěpované a vynucené vlastnosti nám v životě škodily a bylo by smutné, kdybychom ať už sami nebo prostřednictvím našich rodičů chyby opakovali...
|
|
|
|
arj: sice chápu tvý obavy, ale podle mě to možná trochu přeháníš. Nerad bych se tě tím dotknul, ale připadá mi to podobný jako když po výskytu BSE (kdysi tuším že v Belgii) se někteří mí známí začali vyhýbat hovězímu jak čert kříži (i když souvislost se zdravotními problémy u člověka nebyly potvrzeny, ale jen připuštěny). Podobné, jako po 11.září 2001 přestali lidé ve velké míře důvěřovat v bezpečnost letecké dopravy, i když ročně v letadle celosvětově zemře víc lidí než u nás na silnici ...
Nevyhneš se tomu, aby tvá dcera nepřišla do kontaktu s těmito potenciálními spouštěcími mechanismy. Ale záleží jen na ní, jestli do toho spadne nebo ne. A také na tobě, v případě, že by se to nedej bože stalo, aby jsi to zavčas poznala a pomohla jí se z toho vyhrabat.
|
|
|
|
k swami dodám, že já jsem dosud četla články o anorexii na www.doktorka.cz a dost mě to vzalo.
|
|
|
|
Kamarádka ze školy nebyla nikdy tlustá,byla akorád.Ale postupem času si připadala tlustá,tak začala hubnout a to dost rychle,byla vyzáblá,jako koza,ztrácela se před očima a za celý den nic nejedla,jen pila vodu.Dřív se dobře učila,ale postupem se zhoršovala ve všem a přestávalo jí to myslet a bavit..pak se do toho zapojila třídní učitelka a naštěstí to dopadlo dobře.
U starších lidí jsem se s anorexií nesetkala,naštěstí.Není to nic hezkýho,vidět ,jak se člověk ničí a nemyslí na nic jiného,než jak zhubnout. Myslím si,že za to můžou hlavně média,už jen ty modelky,když člověk vidí.. ale i sebevědomí,někomu stačí říct,že je tlustý (a ani nemusí být) a už se to s ním veze..
|
|
|
|
bandicoot: jak jsem psal, mám i jednu kamarádku, která, jak píšeš, mám zrychlený metabolismus, je děsně hubená, ale NIKDY by jí nikdo, kdo ji zná, nenazval anorektičkou. A posuzovat někoho, koho neznám jen od pohledu jestli je/není hubený = je/není anorektit = má/nemá psychické problémy mi připadá hodně povrchní. Možná že se tak někteří lidé chovají, ale takové jednání odsuzuju.
Swami Harashimi: přiznávám svůj omyl, doteď jsem o tom neslyšel
|
|
|
|
to bandicoot a další: tušíme, že věta "jsi přibrala" nebo "do tohohle se nevejdeš" není příliš taktní a může poškodit, ale zrušit veškeré připomínky na cokoli směrem k dětem - to si nedovedu představit. Nemoci dítěti říct, že úkoly se psát mají, že by po sobě mohlo uklidit talíř.... je to smutné, ale trošku výchovy ve výchově být musí... kde je ale ta hranice?
Mé obavy plynou z toho, že mám 11letou dceru, která už přišla ze školy např. s tím, že jejich učitelka jim říkala, že bude běhat s nimi, aby zhubla (je hubená) - zkoušela jsem to pančelce (velmi lehce a taktně) vysvětlit, ale nepochopila, proč by to nemusela říkat (je docela malá a některé děti ji přerůstají do všech rozměrů).
Přistihla jsem o prázdninách svou matku, jak dceři říká, že nemá tolik jíst nebo bude tlustá (předtím ji k jídlu přemlouvala, ale když si chtěla přidat...)
S matkou jsem bokem promluvila, nicméně další den to říkala znovu - stereotyp.
Připadám si paranoidní, ale nechce se mi dceru k prarodičům posílat (dodávám, že ona k nim nikdy až tak moc nechtěla), ale zase je to jeden týden v roce....
Fakt si připadám jako cvok a začínám se bát toho, abych svou snahou nic nezkazit nepokazila víc, než kdybych nevěděla, že taková nemoc je.
|
|
|
|
Tady je o tom docela rozumne povidani i s priklady motivace jednotlivych nemocnych a dole jsou linky na dlasi clanky o anorexii http://www.pauza.cz/r-art.asp/id=459
|
|
|
|
anorexie u chlapa sice neni tak casta, ale taky existuje. Jeden chtel zhubnout, aby se libil mamince, pak jsem videla tri desetilety kluky na detske psychiatrii v Motole a nejvetsi expert je tenhle clovek, ktery hlasa bretharianstvi, ze se da zit ze vzduchu tady mas jeho linky: http://photos.yahoo.com/nejezeni http://geocities.com/nejezeni nebo http://blog.lide.cz/breatharian/ Maji dokonce sve kluby, tady je uryvek konverzace s anorektikem:
-------------
"Mam par on-line znamych, taky chlapu,
kteri stejne jako ja maji radi to jak vypadaj... Je to asi to
stejny kdyz kulturisti taky milujou se predvadet sami sobe pred
zrcadlem tak mi zas radi vidime svoje propadly briska a
prepocitavame si zebirka;-) A myslim ze vetsinu z nas pritahuji
anorekticky, chvili jsem si psal s jednim Cechem co taky zije tady
v usa, taky je ano a taky ma starsi, silnejsi pritelkyni, tak
nevim...me sobne je teda celkem jak muj protejsek vypada ale je
fakt ze anorekticky holky se me libej.
Pak si jeste pravidelne pisu s jednim Nemcem, ten
mne ale prijde spis trochu prihratej ikdyz jsme se o tom nebavili,
no a ten zas rad chodi ven, na plaze, do bazenu a predvadi se jak
je vyhublej. To ja treba taky ale jsem v tomhle docela stydlivej.
Ale sam nevim jestli se anorektici libi i anoretkickam a zenskym
vubec... Nedavno mi nejaka pubertacka napsala ze kdyz je holka tak
vyhubla jak ja tak je to v poho, ale kluk by mel bejt pri tele...
I ta moje rikala ze kdyz me videla poprve nahyho tak to byl trochu
sok ale ze prej si zvykla. J jsem se lidem snazil vysvetlit ze kazdej z nich si byt anorektikem vybral sam
a muze to i zastavit jeste pred tim nez to skonci samo ale oni furt
ze ne, ze je to ten nejvetsi humus co kdy videli bla bla"
---------
Ty povrchni spousteci mechanismy jsou opravdu takove ty vety okoli o tom, ze by dotycny mel zhubnout, ale to slychaji skoro vsichni a malokdo to dotahne k anorexii, proto ty skryte priciny, ktere jsem popisovala nize. Jen do takoveho podhoubi se ta veta o zhubnuti spravne "urodi" . Samozrejme je nejvyssi vyskyt tohoto onemocneni v povolanich, kde je tlak na zevnejsek - modelky, baletky.
|
|
|
|
Samto > právě že u chlapa jsem se s tím nesetkal... to je právě to. Sám píšeš, že žerou jak kyseliny. A o to mi jde. Jestli prostě jsme fér, když hubený ženský nazýváme anorektičkama a hubený chlapy kyselinama. Třeba taková ženská může mít lékařsky potvrzený zrychlený metabolismus, je hubená a společnost ji auutomaticky řadí mezi anorektičky. Tím pádem jí automaticky a neprávem, přisuzuje i psychické problémy. Nejsem bijec za ženský práva, ale připadá mi to nespravedlivý.
To ALL > spousta z vás tady píše, že je to problém tý holky. NENÍ! Je to v rodině. Nic se v hlavě neutvoří jen tak samo bez působení okolí a rodina má na vetšinu lidí vliv největší. Navíc prosím vemte v úvahu i snahu o sebedestrukci nebo zohyzdění. Ani to není jen z hlavy anorektika, ale nějaká svině k tomu musela sakra přispět.
|
|
|
|
Myslím, že spouštěcí věta, nebo chování je přehnaná kritika zevnějšku ze strany lidí, které má nemocná ráda, na jejichž názoru jí záleží. Z počátku jsou to určitě rodiče, později nevhodný komentář kamarádek, a pak stačí jenom maličkost a už to jede.
|
|
|
|
Jedna baletka ze třídy vyhazovala čtyři roky svačiny. Ale víte co? I se třiceti kily se dostala mezi špičku. Jak dlouho vydrží, to je otázka. Jedna dávná kamarádka byla dokonce na rok zavřena do cvokárny. Hold jí nechutnalo.
Není to zapřičiněno rodiči, jejich přeřeky a výchovou. To je problém jen hlav těch dívek.
|
|
|
|
bandicoot: S tou poslední poznámkou si dovolím nesouhlasit. Setkal ses s tím někdy v životě? Nejde jen o to, že je někdo hubený. Znám pár chlapů (a jednu holku), kteří jsou hubení, že má člověk strach, že je odnese vítr, ale na druhou stranu sprominutím žerou jak kyseliny. V případě anorexie je problém v psychice. V tom, že je ženská (o chlapovi s tímto problémem jsem v životě neslyšel) přesvědčená, že je nebo by mohla být tlustá, i když má na sobě tolik tuku, jako průměrný obyvatel Etiopie...
|
|
|
|
Arj - to je jasný... první z příznaků dehydratace jsou bolesti hlavy, závratě atd.... :o( A pokud má špatnou výživu, tak nemůže správěn fungovat, ani na bázi kostí...
|
|
|
|
anorexie u chlapa - teda nevím, jestli to je anorexie v pravém slova smyslu - příběh z rodiny:
jde o synovce z druhého kolena, kterému je přes 20 let. Odmalička miloval koně a chtěl být žokejem, jeho děda ho v tom dost podporovali, ale chlapec v pubertě přerostl. Nikde není řečeno, jak může být žokej velký, ale jsou předepsané váhové kategorie... kluk svůj sen nikdy nevzdal a jezdí - sice ne hlavní dostihy, ale i na Velké pardubické byl.
Nevyznám se přesně - ale odhadem má 185 cm a 55-60 kg i se sedlem. Několik let prakticky nejí a před dostihem už ani nepije. Nejsem teta, co by něco komentovala, ale obecně mi přijde pořád hrozně naštvaný a nervozní. Řekla bych, že může mít problém i s dostatkem živin, často mívá zlomeniny (ne z koní), pak je ještě vzteklejší, protože nemá pohyb a mohl by ztloustnout a ještě míň jí....
Od rodiny se odstěhoval, k názorům okolí je hluchým, plní si svůj sen...
|
|
|
|
Jedna věc je způsob výchovy
Rodičovské kecy typu: "ty jsi náš malý cvalíček" nebo "jen papej tlouštíku", které časem přechází do "podívej, jak je ta tvá kamarádka hezká" vám v dospělosti vlezou na mozek a vy začnete hubnout... vy víte, že to, že vás rodiče krmili jak sele na porážku, má za důsledek posměšky od okolí a nemožnost navázat pubertální partnerský vztah (každej kolektiv má svýho šaška). Vaše plánovaná a pak realizovaná vychrtlost je tak taková malá rebelie vůči chybné výchově.
Druhým spouštěcím mechanismem může být brutálně-negativní zážitek s opačným pohlavím a jedinec se začne stravovat ale i chovat tak, aby ztratil některé pohlavní znaky a tím na atraktivnosti...
Setkali jste se někdy s anorexií u chlapa? Chlap je prostě jen hubenej, žejo, ale ženská anorektička. Aniž bych tedy chtěl tuhle nemoc podceňovat je to tak trochu plod šovinismu.
|
|
|
|
Řekl bych že vše je to otázkou sebevědomí....
Pokud ti někdo v rodině (obzvlášt v rodině - může to být i komplex ze školy atd...) neustále cpe, jaká jsi nevyhovující, tak se začneš stydět za své tělo. A protože tloušťka je celkem nejvýraznějším prostředkem, tak se snažíš zhubnout, protože přece hubené má každý rád..... a hle... máme tu paranoiu z přebytečných kil....
(Pak bych také řekl, že je to otázka týrání těla - sebedestrukce, kdy člověk se přežere k prasknutí a pak to jde vyzvrátit :o(
Toliko má teorie.
|
|
|
|
Vůbec to nechápu, cožpak ty holky se NEVIDÍ? Máme tady jednu v práci: kostřička potažená kůží, vzhledem o 20 let starší, ruce hůlčičky trčící z rukávů, pavoučí nohy a na tom všem veliká hlava. A pocit, že je tlustá.
|
|
|
|
Zažil jsem dva případy, ale v obou šlo o holky v pubertě, resp. před pubertou. Jedna (exspolužačka ze SŠ) byla tak trochu "travní typ" a nikdo si s ní moc nerozumněl, nikdo příliš nechápal její myšlení ani chování. Naštestí do toho nespadla.
Druhý příklad je ze vzdálené větve rodiny, holka kolem 14 roků, její mamka je trošku ... no řekněme že není zrovna plnoštíhlá a dcerka to zdědila. Oním spouštěcím mechanismem pak byly zřejmě narážky na její postavu (odmala byla trošičku cvalík). Ta s tím problémy měla (vcelku velký), pomohlo až léčení. V současnosti je prý už v pohodě.
|
|
|
|
ano, setkala jsem se s anorexii mockrat. Spousteci mechanismy: neschopnost se prijmout v dospelem stavu, touha byt ditetem, skryta homosexualita, potlacena agrese obracena proti sobe, problemy s matkou, utek pred zodpovednosti.
|
|
|
|
nesetkala díky bohu. Je to nemoc psychiky a pokud vím, trpí jí nejčastěji ženy s vysokým IQ.
Podle mě za to může tvrdá masáž médií, podlehnout může skoro každý.
V televizi jsem slyšela že spouštěcí věta letitého problému u vyrovnané holky byla "tyhle šaty ti určitě budou malé".
|
|
|
|
39 
24 
16 
