Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
"Umělá hierarchie" - ono se to taky dá brát jako přirozená omezení životem v tomto fyzickém těle. Jsme omezeni gravitací, všemi svými biologickými potřebami a množstvím dalších faktorů.
Jenže právě to omezování druhými spolulidmi nás mimořádně štve, protože prostě biologickým smyslem této úrovně existence je vytvořit a stabilizovat si svoji vlastní individualitu, a tu si hájíme především proti těm druhým...
Já si představuju, že jako jsou v přírodě výše vyvinutí tvorové, třeba savci, a současně s nimi třeba mravenci, kteří jsou vlastně někde na úrovni prvohor, tak stejné - jen menší - rozdíly jsou i uvnitř jednoho druhu, i mezi námi lidmi. Někteří z nás jsou prostě evolučně mladší (nebo starší), na méně vyspělém stupni vývoje, a někteří tu evoluci dotáhli dál... To není žádná jejich zásluha, třeba na ten vývoj měli oni nebo jejich předkové delší dobu, lepší příležitost...
No a ti naši evolučně mladší spolupoutníci životem mají méně pochopení pro sounáležitost všech - cítí se víc ohrožení, tak mají potřebu vehementněji hájit svoje hranice. Tak asi nezbývá nic jiného, než je brát stejně jako jiná biologická omezení - dělat pro svůj vlastní i jejich vývoj k lepšímu pochopení, co můžeme, a zbytek nechat na přírodě...
|
|
|
|
"Ono asi hodně autority člověk musí přijmout, když chce být dospělý, a to i takové, která mu vadí, ba i té vyloženě nespravedlivé a zlé"
Aneb příjmutí umělé hierarchie. Ano, bílý tygr to popsal velice dobře a těch situací, kdy člověk musí sklopit uši, je v životě docela dost.
Byl jsem jako teenager plný ideálů, jak mám výsostné právo nakládat se svou existencí tak, jak uznám za vhodné. No vyvedení z omylu bylo dosti nepříjemné a svoboda jednotlivce je dosti v mnoha věcech omezená.
Do absurdna to dohánění některé společnosti, které z pozice toho arbitra a vyšší moci, rozhodují i o tom, kdy se člověk může jít vyčůrat a nebo vykakat, zachází to až do biologické podstaty každé bytosti.
Zavádí to ten, co čůrá a kaká také, neměl by být nic nademnou. Ale je, protože hierarchie, on může, já ne a hierarchie je to umělá, protože někdo ukázal prstíkem - ty budeš dělník - ty budeš zase ředitel, každý máte jiný stupeň práv.
Umělá hierarchie - přiřazení rolí jako na jevišti.
|
|
|
|
Ano, zpovědnice je místo plné absolutně nezávislých lidí, beroucích 100 000 měsíčně, třemi byty a zástupem obdivovatelek.
V práci šéfy neposlouchají, protože mají vlastní firmy, lejstra od finančáku používají jako toaletní papír, při policejní kontrole hrdě ujíždějí a do školy ani nechodili, bylo by pod jejich úroven se kát před profesorem, nechávat se známkovat a předvolávat k tabuli a tak studovali po internetu :D
Je pozorůhodné, co se člověk dočte na internetu a jak vypadá skutečná realita.
|
|
|
|
"Znakem dospělosti je příjmutí umělé hierarchie. Báby za překážkou jako státní ruky, poslance jako boha, učitele jako nedotknutelné autority, policisty jako vymahače božího zákona, šéfa jako tatíčka s bíčem."
To je ale slusna pitomost.
Znakem dospelosti je naopak mit vlastni rozum a rozvinute kriticke mysleni. A k tomu taky ta zodpovednost, jak pise bilej tygr.
|
|
|
|
žito1220: Ten chlap, protože si ženská může občas dovolit pustit fantazii. U nedospělého musí převzít otěže matky, protože není schopen být chlapem
|
|
|
|
Že se vedle svého chlapa může ženská chovat jako dítě a né jako matka
a dospělý je ten chlap nebo ženská?
|
|
|
|
Loca Loca: To je dobrá myšlenka, ale ze zkušenosti musím říct, že vás to nebaví a do té matky neustále ženy sklouzávají.
|
|
|
|
Že se vedle svého chlapa může ženská chovat jako dítě a né jako matka.
|
|
|
|
Mít svůj vlastní názor, nepapouškovat, rozumně uvažovat, a jednat. Vědět co chci. Mít ve svém okolí jistou vážnost. Respekt. Být považován za rozumného. Starat se dobbře sám o sebe a mít respekt i od opačného pohlaví.
To jsou známky dospělosti a mohou se rozvíjet.
|
|
|
|
bilej tygr: Je vidět, že nejen Tobě to při vyslovení tohohle termínu evokuje nějakou součást propagandy/manipulace nebo co. A to jsme úplně jiné generace, ale někdo to tu také zmiňoval.
Takového titul, auto, dvě děti, tři tchýně, čtyři kočky, stabilní práci a hypotéku, po práci ještě myješ nádobí a tak... :-D Dříve se ovládalo přes ideologie, dnes se bohužel ovládá přes finance.
Ale to jsou všechno nesmysly a nedefinujou žádnou osobnost, takže si myslím, že si to tu můžeme upravit jak chceme, dle vyspělosti každého soudruha.
|
 nekdomiukradlnick |
|
|
|
Michal: seš si jistej, že rozeznáš důchodce od dětí?
|
|
|
|
Se divím, že ještě nikdo nenavrhl hodnotit dospělost místních uživatelů...
|
|
|
|
Možná by stálo za to zmínit se o jakési falešné dospělosti.
Lidé, kteří si chtěji uzurpovat nějaku autoritu a moc na druhými spolulidmi, se někdy snaží vnucovat druhým tu svou autoritu tak, že tvrdí - nebo naznačují - že oni jsou ti dospělí, zatímco ti neposlušní jsou nedospělí.
Ono to tak může být ve vztahu skutečně dospělých a dětí, za které ti dospělí mají zodpovědnost.
Ale taky je to princip, který se ti autoritativní pokoušejí zneužívat k manipulaci.
Ono asi hodně autority člověk musí přijmout, když chce být dospělý, a to i takové, která mu vadí, ba i té vyloženě nespravedlivé a zlé. Protože prostě svět je takový, jaký je, a změnit toho můžeme jen málo. Co můžeme, o to se pokusíme, a co je úplně mimo naše možnosti, tomu se musíme nějak přizpůsobit a snášet to.
Nedospělé je podle mne zkoušet prorážet hlavou zeď... dospělé je žít vedle zdi tak dlouho, jak je potřeba, a udělat si to tak přijatelné, jak to jen jde... Jen ne za cenu působení utrpení druhým, neboli přes svoje morální mantinely.
|
|
|
|
Vsadím boty, že na té captche ses zadrhl aspoň na půl hoďky
|
|
|
|
Ještě je taky dobrá zkouška dospělosti vyplnit si u čez-distribuce žádost o připojení. Obávám se, že tuhle zkoušku dneska nedám ... už u toho sedím asi 2 hodiny a pořád nic...
|
|
|
|
Diskusi se zájmem sleduju, ale zatím jsem se nezapojil, protože jsem měl pocit, že to vlastně nevím...
Taky mi připadá, že není úplně jen jedna dospělost.
Jednak je každý dospělý svým vlastním způsobem, a druhak jakoby dospělost měla takové své stupně. Třeba ve třiceti jsem si připadal docela dospělý, ale teď v sedmdesáti se mi zdá, že i v padesáti jsem tak úplně dospělý nebyl... Hlavně třeba v toleranci. Všelicos mi vadilo, chtěl jsem napravovat svět... a dnes sí říkám, že vlastně je svět asi docela v pořádku, i když není všechno tak, jak by se mi líbilo...
Asi jedním kriteriem by mohla být právě ta schopnost postarat se sám o sebe, nežít na úkor druhých - materiálně i psychicky.
Dalším stupněm postarat se i o druhé, přijmout kus zodpovědnosti i za ty ještě ne tak úplně dospělé.
K tomu by mohlo patřit i přijmout odpovědost za nějaký kousek světa - nějak přispívat k tomu, aby byl lepší, aby se i ten svět posouval ke své dospělosti...
...
|
|
|
|
Velmi příhodné pro toto téma, btw.
|
|
|
|
Odlišný na momentík: máš velké problémy diskutovat, evidentně bys mnohem raději vedl monolog. Když někdo něco neudělá podle tebe, tak je zeměplošec :)
|
 ŽJGF |
|
|
|
Definici tu máme, ale tak zkusím za sebe.
Nejdřív musím být sám sebou, ať je to jakákoliv verze sebe sama, tak jako děti. To je takovej krok č. 1.
2.) Využiju k tomu špetku rozumu, protože to je to, co nás odděluje od většiny zvířat, jinak jsou takřka ve všem lepší a autentičtější. S tím souvisí, že budu respektovat sice všechno přirozené, ale nenechám se vláčet emocemi, přehnaně radostnými nebo špatnými.
3.) Zpřístupním si díky tomu intuici, abych mohl jednat tak, jak je to se mnou v souladu.
4.) Jsem schopný se o sebe postarat, případně požádat o pomoc ➡➡ jsem schopen pomoci ostatním (diskutabilní jak moc, nikdo tu nejsme solo, ale to je široký téma)
5.) Vnímám a respektuji své okolí, vše živé, přírodu atd.
6.) Jsem schopný něco tvořit, ne jen žít na úkor ostatních
|
|
|
|
"řekl jsem že je a basta, nic vysvětlovat nemusím, nechápeš diskuzi..."
Proč jsi pak psal "Pokud něco zpochybníš, zde např. že lze žít i mimo svět umělých hierarchii, tak musíš napsat i to B, jak to lze provést, za jakých okolností, s jakými důsledky."? Prostě to zpochybnil a basta, nic dalšího psát nemusí a ty nechápeš diskuzi.
Před co ti v "Omlouvám..." chybý čárka.
|
 Mrakoplaz |
|
|
|
Odlišný na momentík
Ale někdy schválně ten pravopis iy je docela vtipní, když se zaměňí.
|
|
|
|
Země je placatá.....Ne, není....dokaž to a předlož důkazy, aby to mělo váhu...ne nemusím, řekl jsem že je a basta, nic vysvětlovat nemusím, nechápeš diskuzi...
Omlouvám se Barvičce, že jsem tento smrad co se za mnou táhne, dovedl až sem do zajímavé diskuze, ale poslední dobou se za mnou tito jedinci vzniknuvší asi z inkluze nalepili a jakmile je překročen práh absurdity, tak má lidská stránka selhává v sebekontrole.
Tak jako včera, kdy mi jeden z nich psal "ty jsi tak hloupÍ" :D :D
Musím se polepšit a nenechat se strhnout kdejakým..
|
 Odlišný na momentík |
|
|
|
Moc děkuji všem za hezké příspěvky do diskuze, jsem překvapená, kolik z vás se zapojilo a sdílelo své pohledy na věc :) ještě jednou moc děkuji, vše si pročítám a nad některými myšlenkami přemýšlím a rezonuji s nimi.
|
|
|
|
"Pokud něco zpochybníš, zde např. že lze žít i mimo svět umělých hierarchii, tak musíš napsat i to B, jak to lze provést, za jakých okolností, s jakými důsledky."
Jakože někdo něco napíše a pokud to někdo zpochybní, musí napsat, proč platí pravý opak toho, co někdo napíše? Ty máš nějaké zkreslené představy o diskuzi, poslyš. Neměl bys spíš ty napsat, proč to, co jsi ty napsal, platí?
|
 Mrakoplaz |
|
|
|
"Znakem dospělosti je příjmutí umělé hierarchie."
To je tvůj názor, někde jsi to četl, nebo to z něčeho vychází?
|
|
Mrakoplaz |
|
|
|
Já si obvykle moc dospěle nepřipadám, ale někdy se stane, že zrovna kolem není nikdo dospělejší, na koho bych mohla problém přehodit, a pak se musím (snažit) chovat dospěle a zodpovědně já...Čím jsem starší, tím se mi tohle děje častěji. :-(
|
|
|
|
To nevíš co: Neptám se, odkud to víš, protože mě tvoje fantazie nezajímají. Spíš by mě zajímalo, na kolika dalších webech mě stalkuješ, hm?
|
|
|
|
Odlišný na momentík: nechceš jít radši Ještěrce uvařit čaj? Zníš nějak nezdravě.
|
|
Oshiioff |
|
|
|
ŽJGF: Příjde mi zbytečné tajnůstkářství za anonymní přezdívkou. Já bych neměl problém tady napsat o sobě vše, bohužel se tady pohybují individua zlé a zákeřné a když vidím některé uživatele ukládající si materiál starý 20 let, dohledávající si lidi na sockách a píšicí jim tam hnusárny a kdoví kam až dal to zachází, tak mě to vždy přejde.
Proto sem tady neměl v profilu fotku, lidé si dnes závidí i vzhled, což mi přijde naprosto nepochopitelné a zoufalé.
Ty tady nemáš žádné své vlezdoprdelky, tak by ses nemusel ničeho bát. Ale v pořádku.
|
|
|
|
Já vlastně vůbec nevím. Je to iluze chtěná společností. Pocit dospělosti je zpětné placebo.
|
|
|
|
Z toho není žádný užitek být dospělý, je to jen práce a starosti navíc…
|
|
|
|
Odlišný na momentík: někdy o osobních věcech mluvím, jindy ne. V tomhle případě jsem chtěl být obecnější tak sry.
|
|
|
|
ŽJGF: Pokud něco zpochybníš, zde např. že lze žít i mimo svět umělých hierarchii, tak musíš napsat i to B, jak to lze provést, za jakých okolností, s jakými důsledky.
Poté bude možné hodnotit, zda máš pravdu, či ne a je možné tu diskuzi nějak rozvádět a obohacovat různými pohledy.
|
|
|
|
Znakem dospělosti je příjmutí umělé hierarchie
Za mě nesouhlasím. Můžu být dospělý a celá hierarchie mi může být ukradená zároveň.
|
|
|
|
Dej si pokoj:
Ten chodí se zrzkou. A hej může tu někoho balit no, páč mají volnej vztah.
Neptej se, dokud to vím, prostě to vím.
|
|
To nevíš co |
|
|
|
Ještě jsem zapomněl odpovědět. Znakem dospělosti je příjmutí umělé hierarchie. Báby za překážkou jako státní ruky, poslance jako boha, učitele jako nedotknutelné autority, policisty jako vymahače božího zákona, šéfa jako tatíčka s bíčem.
|
|
|
|
Dospělý život průměrného obyčejného člověka, je v mé kolonce děsivé, ihned vedle strachu z potkanů v obličeji.
Všechny ty zodpovědnosti a povinnosti mě velice děsí, zabíjí to lidskou duši a volnomyšlenkářství, svobodu.
Doufám, že plně dospělý nebudu nikdy a pokud ano, tak to budu brát jako svou životní prohru.
|
|
|
|
"Bohužel, mluvení se úplně nepočítá..."
:-D
|
|
|
|
5
|
|
|
|
Co je znakem dospělosti? Podle mého hlavně schopnost se postarat i o někoho dalšího, ne jen o sebe. S tím se pojí zodpovědnost a jistá rozvážnost, člověk nemůže jednat tolik impulzivně, tolik riskovat. A přijde mi, že většinou je člověk k dospělosti dotlačen spíš vnějšími okolnostmi, než že by se k tomu nějak dopracoval sám. Někdo dospěje na vojně, když má zodpovědnost za svoje podřízené, někdo dospěje, když se mu narodí dítě, někdo při podnikání, když si všimne, že jsou na něm jeho zaměstnanci existenčně závislí. Člověk může částečně ovlivnit, jestli se do té zodpovědné situace dostane nebo ne. Někdo k tomu cíleně směřuje, někdo se tomu vyhýbá, někomu se to prostě stane. Ale stejně každý dospěje až když v té situaci je. Ne když o tom jenom přemýšlí nebo sní. Pak jde o to, jestli to zvládne - ano, někdo selže, uteče od rodiny, vykašle se na ostatní... ale většina lidí se s tím nějak vypořádá - jsou donuceni dospět.
Otázka je, jestli je dospělost něco jednoznačně dobrého a jestli se o to nějak vyloženě snažit. Spousta úspěšných lidí, kteří vytvořili něco skvělého, ať už vědci nebo umělci, byli svým způsobem nezodpovědní a nedospělí. Nebyli to typičtí tátové od rodin. Často tu rodinu a domácnost držela pohromadě manželka. (samozřejmě to může být i naopak, prohozené role) Ten člověk asi cítil větší odpovědnost vůči svému dílu než vůči ostatním nebo i vůči sobě (nezdravý životní styl). Tahle implikace ale neplatí vždy a hlavně neplatí v opačném směru (nezodpovědnost a nedospělost neznamenají, že člověk něco skvělého vytvoří).
|
|
|
|
Dobrá zkouška dospělosti je taky vyplnit si daňové přiznání
|
|
|
|
Dobrá souhra tělesných pohybů... :-P
A pak lidově "mít páteř". Takže mít na final regulovani emoci, impulsu a rozhodovani
|
|
|
|
"Barva na svůj věk mluví velmi dospěle v porovnání s vrstevníky."
Bohužel, mluvení se úplně nepočítá...
|
|
|
|
Když začneš fandit Tomovi a nesnášet Jerryho.
|
|
|
|
Barva na svůj věk mluví velmi dospěle v porovnání s vrstevníky. Určitě je pak dospělejší než třeba 25-letý člověk, který si myslí, že se 18. rokem svého života stává automaticky dospělým, a že má puberta jasné hranice. I takový tady je.
|
|
|
|
omlouvám se za dvojí vytištění. Nejdříve mi to nevzalo pro dvojí podpis. Pak se to povedlo, ale objevily se tam obě verze.
|
|
|
|
Skvělé téma k diskusi. Děkuji Ti za něj. A ještě více děkuji za reakce, které jsem si za tématem zatím přečetl. Fakt dobré, pestré, některé docela legrační, jiné obsahově hluboké. Já vzhledem ke svému věku bych rád vyjádřil názor z té druhé skupiny. Ale je to fakt těžko nějak jednoduše napsat. Myslím si, že posoudit, zda jsem dospělý nemohu dělat o sobě já sám, ale někdo už dospělý v mém okolí. Ten k tomu jistě své argumenty má, ale tomu, kdo to chce vědět to zpravidla neřekne. Ono je to těžké, co je vlastně kritériem dospělosti. Může to být dobré pracovní uplatnění, naplnění osobního vztahu, schopnost komunikace, empatie a snaha pomáhat druhým? A co ještě dál? Napadá mně ještě falších 10 věcí. Mám-li se k tématu nějak konkrétně vyslovit, tak to není on otázka věku posuzovaného. Určit, kdy by měl člověk dospět je odpověď nesmyslná. U každého je tomu jinak. Přesto bych si myslel, že ty ve svých 22 letech ještě dospělá určitě nejsi. Budeš si muset na to, aby Tě tak lidi kolem Tebe hodnotili, ještě nějaký čas počkat. Je fakt, že někteří nedospějí za celý svůj život, jiní jsou dospělí ve svých 30ti letech, další až třeba v 50ti. Ale snažit se o to by se mě každý člověk. je to vlastně jeden ze smyslů lidské existence. Tak Ti přeji, ať se Ti to podaří co nejdříve.
|
|
|
|
Skvělé téma k diskusi. Děkuji Ti za něj. A ještě více děkuji za reakce, které jsem si za tématem zatím přečetl. Fakt dobré, pestré, některé docela legrační, jiné obsahově hluboké. Já vzhledem ke svému věku bych rád vyjádřil názor z té druhé skupiny. Ale je to fakt těžko nějak jednoduše napsat. Myslím si, že posoudit, zda jsem dospělý nemohu dělat o sobě já sám, ale někdo už dospělý v mém okolí. Ten k tomu jistě své argumenty má, ale tomu, kdo to chce vědět to zpravidla neřekne. Ono je to těžké, co je vlastně kritériem dospělosti. Může to být dobré pracovní uplatnění, naplnění osobního vztahu, schopnost komunikace, empatie a snaha pomáhat druhým? A co ještě dál? Napadá mně ještě falších 10 věcí. Mám-li se k tématu nějak konkrétně vyslovit, tak to není on otázka věku posuzovaného. Určit, kdy by měl člověk dospět je odpověď nesmyslná. U každého je tomu jinak. Přesto bych si myslel, že ty ve svých 22 letech ještě dospělá určitě nejsi. Budeš si muset na to, aby Tě tak lidi kolem Tebe hodnotili, ještě nějaký čas počkat. Je fakt, že někteří nedospějí za celý svůj život, jiní jsou dospělí ve svých 30ti letech, další až třeba v 50ti. Ale snažit se o to by se mě každý člověk. je to vlastně jeden ze smyslů lidské existence. Tak Ti přeji, ať se Ti to podaří co nejdříve.
KANTOR
|
|
|
|
"myslí to zase v té debilní narážce, že mu to zakázala manželka (což samo o sobě dospělé není a vím přesně, že je to ten typ muže, kdy mu seberete hračky a začne se vztekat)"
...
Tak to je samozřejmě pravda, že naše manželky mají o "dospělých chlapech" dost odlišné představy než si to představujeme my sami - pro manželky je "dospělý chlap" takový, která chápe co má a co nemá dělat i bez toho, aby mu to někdo přikazoval či zakazoval - a ještě aby to považoval za největší štěstí, jaké ho kdy mohlo v životě potkat...
|
|
|
|
"No jo…ale co když to má někdo zakázaný?
Smajlík Michal-222"
myslí to zase v té debilní narážce, že mu to zakázala manželka (což samo o sobě dospělé není a vím přesně, že je to ten typ muže, kdy mu seberete hračky a začne se vztekat), ale tohle je zajímavé téma, hodně se s tím setkávám, že má někdo zakázaný žít svůj život a lidi jako Sorája netuší proč... přijde mi to zajímavé, možná založím diskusi, ale mám témata dopředu teď
|
|
|
|
Každopádně já už roky čekám na to až dospěju a zmoudřím, a ono pořád nic….spíš se to začíná poslední dobou zhoršovat…
|
|
|
|
“ Já za známku dospělosti považuji to, že člověk ví jak chce žít svůj život a co ho činí šťastným a snaží se tak žít.”
No jo…ale co když to má někdo zakázaný?
|
|
|
|
Já za známku dospělosti považuji to, že člověk ví jak chce žít svůj život a co ho činí šťastným a snaží se tak žít.
Iceman1988: jít s tebou někam není známka dospělosti. Je to spíš znak duševního problémů.
|
|
|
|
Iceman1988: Zdeno, ta holka chodí na vejšku a má normální kámoše, proč by kurva měla chtít nějakýho dělníka, co bydlí na ubytovně s naprostými exoty a počítá každou korunu? Tzn. pro tebe by bylo znakem dospělosti si uvědomit svoje možnosti. A proč na ni vůbec dotíráš tvl, když víš, že je na tebe moc mladá? Postarej se radši o svůj spořák a nesomruj na dvacetiletých holkách.
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Dospělost je ideál, kterého nikdy nedosáhneš, ale o který máš (asi) usilovat.
První krok k tomu je pochopit, že to já sám se musím změnit, že za mé chyby nemůže okolí. Že je stále co vylepšovat. Že mám spoustu chyb. Že nejsem perfektní a nikdo na mě nečeká s otevřenou náručí jen proto, že jsem tu a dýchám.
|
|
|
|
Iceman1988: s tebou by se bála každá, nejednou ses projevil jako nebezpečnej predátor.
|
|
|
|
Dospět k tomu, že je lepší nedospět...
|
|
|
|
Známka dospělosti je si uvědomit vlastní omylnost i vlastní kokotství.
|
|
|
|
Známka dospělosti? Když si člověk dokáže vyčistit odpad nebo ucpaný záchod...případně řešit další ta "nepopsatelná svinstva", o kterých se zmiňuje Robert Fulghum...
|
|
|
|
Na mě jsi stejně moc mladá. :-p
|
|
|
|
Katedra to píše dobře, myslím. Ta adaptace je podle mě důsledkem emoční zralosti, což v podstatě dospělost je, i když možná ne podle definice.
|
|
|
|
Starat se o sebe a nesrat se do druhych
|
 Mit u prdele |
|
|
|
DEAE: to jsou moc hezky sepsané věci :) se všemi velmi souhlasím!
Alda: hezky napsáno, souhlasím :) a je pravda, že určité věci se nedají pochopit pouze polemizováním, člověk je musí zažít, aby dostal autentickou zkušenost.
A možná právě v těch nepříjemných životních situacích se nejvíce ukáže, co v člověku opravdu je.
Katedra psychologie: možná je na dospělosti lehce zvláštní právě to, že společnost ji právě často zaměňuje za přizpůsobení se. Člověk má určitý věk, práci, bydlení, vztah, děti…a tím je najednou považován za „dospělého”, resp. splnil společností očekávané sociální role/potažmo i statusy.
Přitom to vůbec nemusí nic vypovídat o jeho vnitřní zralosti :) to ale víme…
A mooc se mi líbí myšlenka adaptace. Možná dospělost opravdu není o tom mít život nějak dokonale poskládaný, ale umět se postavit k tomu, co nám zrovna život rozdá za karty. Nezhroutit se pokaždé, když realita neodpovídá představě, kterou jsme o ní měli a co jsme si přáli…
|
|
|
|
Iceman1988: já se ale nebojím, jenom nechci. A myslím, že právě schopnost tenhle rozdíl v klidu přijmout je docela pěkná známka dospělosti.
Bez prdele.: v pořádku, kolikrát něco nevědět je jedna z nejupřímnějších odpovědí, ke které člověk dospěje.
|
|
|
|
Společnost ráda označuje jako dospělé ty, který se poddali (a ideálně i splnili) její ideál, a to včas a řádně. Jakmile neplníš včas či řádně, označí tě za nedospělého.
Jinak já byl vždy až moc „nudnej" což se dospělým vždy líbilo, že nedělám bordel, tak si mysleli, že jsme jakoby dospělejší. Ale co z toho, žejo.
Mně se hodně změnil pohled cca v 16, když jsem byl na střední a koukl se na platy a porovnal to s cenami bytů a uvědomil jsem si, že s platem v mém oboru na to nikdy, nikdy nevydělám. A to jsem tenkrát dělal ještě jiný obor. No a 1+1 v Praze stala 2,5 mio cca. Ten je to úplně nereálný. Tak to se mi změnil pohled. Taky když jsem viděl, že nejsem nějaký extra talent na nic, nepřekypuju sociálními kontakty a celkově... stal jsem se cynikem. Ale odmítl jsem se vzdát. Buď vítězství, nebo smrt. Nic mezi ;P
A kdo je pro mě „dospělý" no. Asi ten, kdo si dovede poradit, adaptovat se na prostředí a situace, které zrovna má. Ale jinak tu nálepku „dospělost" vnímám spíš jako nástroj sociální kontroly.
|
|
|
|
Dobrá otázka. Asi je to soubor různě důležitých věcí:
Umět přijmout zodpovědnost sám za sebe
Umět přijmout zodpovědnost za druhé (dítě, rodiče, rodina)
Být tu pro druhé, když to nutně potřebují (pro nejužší okruh lidí, kteří za to stojí)
Umět určit si priority
Co píšeš ty je také známka dospělosti, já to vnímám trošku více jako spojení inteligence a zažité zkušenosti.
Člověka činí dospělým mezní ošklivé životní situace. Tam se vždy něco změní a musíš zvládnout nějaký diskomfort.
|
|
|
|
Přijetí sebe sama, smíření se světem, schopnost tolerance, schopnost projevit lásku, umět si přiznat chybu, neočekávat, věřit v dobro. Bude těch známek víc. Věk je jenom číslo a vidíme to tady i venku.
|
|
|
|
Vůbec nevím.
|
|
Bez prdele. |
|
|
|
Známka dospělosti je to, že by ses se mnou nebála jít do Uherského Hradiště někam si sednout na kávu, když jsi odtamtud kousek.
|
|
|
|
22 
74 
98 
