Tak jo, myslim, že je čas se podělit o výsledky a zkušenosti. Nebudu vám lhát, nešlo to snadno ani rychle. Párkrát jsem si připadal jako idiot, odjížděl hodně narychlo a párkrát dostal málem přes hubu. A taky auto muselo jednou do servisu. Ale naštěstí nic vážnýho (buran s klíčema, ale vyplašil jsem ho kripla, takže stihnul zlehka poškrábat jen jeden díl). Už je zase v nejlepší formě a já taky.
Mimochodem, do myčky to dávejte leda když máte služební a je vám úplně jedno, že vám to orve zrcátka, anténu a poškrábe lak. BMW si zaslouží poctivý ruční mytí. Na Pangráci na tom vršíčku je jedna fajn myčka, kde si na tom dávaj fakt záležet. Takže auto připravený a já vyrážim.
Tentokrát jsem nic neplánoval a prostě jel. Najednou vesnička jak z filmu! U kravína to trochu smrdělo (nebo to byl prasečák?), pak jsem minul šrotiště a stavebniny a pak už celkem pěkný domečky s velkejma zahrádkama. Tak zastavim na návsi a tam na jedný straně Jednota a na druhý hospoda. Otevřená. Přesně tak to má bejt. Tak chvíli přemejšlim, co dál a pak jsem si řekl, že to risknu, bylo celkem brzo, tak snad místní nestihli nasosat ještě tolik piv, řikám si. Risk je zisk, tak teda pouštim muziku a otvírám okna, motor vypínám ale jinak to nechávám bejt, ať to tam pěkně hraje, a vyrážim do Jednoty. Tam docela mrtvo, ale taky čisto, nesmrdí to tak jako v Praze a nikdo nevobsírá, nesomruje a tak. Za kasou nějaká máňa, sice už trochu postarší, ale hezky upravená a usměvavá. Ta snad byla ráda, že jsem přišel. Procházim uličkama toho jejich stánku konzumu a beru jen to nejnutnější, becherovku (to holky rády), bohemku demi i brut (pitnej režim se musí dodržovat, hlavně teď v létě) a slaný tyčky, protože to je klasika. Platim schválně dvoulitrem a máňa se hezky směje. Škoda že neni tak o patnáct let mladší. Vylezu ven a nemůžu uvěřit vlastním očím. U mýho auta čtyři buchty, tancujou na moji muziku a fotěj se u toho. Jedna se válí po kapotě a je fakt sladká. Tak jim řikám, že mobil je na volání a esemesky, že na takovou krásu se musí vzít větší kanón. Že jestli chtěj, že se můžem domluvit na nějakým focení. To už se holky hihňaj a vím, že to je dobrý. Akorát dvě z nich vypadaj, že musej ještě doma napsat úkoly, tak nepřímo sonduju a posílám je domu. Tohle fakt nechci riskovat, i když pokušení to bylo. Ty dvě starší nabízej, že se můžem jít vykoupat k rybníku. Tak říkám, že o tom se mi zrovna zdálo a že mám kožený sedačky, že je tam hodím. Tak kočky nasedají... a to jsem vám neřek - ty bohemky v tý Jednotě měli v chlaďáku, takže hned připravený ke konzumaci. To chválim. U rybníka normálka, koupání, poflakování se na dece... skleničky jsem zapomněl, ale zjevně jim to nevadí. Ta jedna vyžahla půlku becherovky a v záchvatu upřímnosti z ní vylezlo, že má přítele a akorát jí štve, že pořád někde jezdí s tirákem, ale nakonec se sbalila a šla dom. Tak z těch čtyřech roštěnek zbyla jen jedna, ale to vůbec nevadí. Spíš naopak - abych se přiznal, tak bych nevěděl, kterou si vybrat. Už se začalo smrákat, tak taky už balíme. Akorát mám trochu vypito a nechce se mi riskovat, že jedna z těch tří měla třeba bratrance, kterej zrovna nosí policajtskou čepici, takovou tu placatou, a někde za rohem mi to dá pěkně sežrat. Což o to, já bych dojel, ale papíry riskovat nebudu. Lucka vypadá, že to chápe, ještě mě uklidňuje, že tady se autu nic nestane a že se ráda projde. Tady je všechno kousek. Z auta beru jen ledvinku, kde mám doklady a tak a zbytek zamykám do kufru. Už jsme zase na návsi a jí se prý nechce spát, a že tu dneska hraje nějakej revival já nevim čeho a pak že prej bude diskotéka. Vidim kulturák, jak to tam duní a svítí a všude kolem plno lidí, tak teda jdeme. Řeknu vám, takhle pohodovou pařbu jsem ještě nezažil, to v Praze nemáme. Tam to smrdí a všude divný lidi. Když byla Lucka na záchodě, tak se přihrnuli dva místní, tak si říkám a sakra... a oni jako že mají taky báwa. Pěkně ve stodolách a jak je opečovávaj a že mívaj i srazy a tak, jestli se nechci někdy stavit, že už mi to trochu okukovali na návsi a je vidět, že se vyznaj. Zbytek večera se taky vydařil, ale do detailů zabíhat nebudu, to se nedělá. Ráno se loučíme a usmíváme a vypadá to, že je v tom budoucnost. K rybníku už razím sám a jsem trochu nervózní, vždyť víte proč... vysušování nebo vymlácený okna jsou pěkně drahá sranda. Cestou potkávám nějakýho strejdu, žene se ke mě, tak se bojím, jestli jsem mu večer omylem nešláp na nohu nebo nevzal pivo nebo tak něco, ale vůbec. Ukazuje se, že strejda je starosta a provozní toho kulturáku v jedný osobě a teď sype z rukávu jména jako Ken Laszlo, Miko Mission, Moroder... a já že jo, to mi včera hrálo v autě, tak snad to nikoho nepohoršilo. A on že ne, naopak, že jsem prý znalec a že jejich diskžokej už to zapíchnul, měl svůj věk, a že prej jestli bych u nich někdy o sobotách nechtěl hrát. Ty vole, to je snad sen! Ale samozřejmě nedávám nic najevo, řikám, jak se kouknu do diáře a možná, ale vizitku mu dávám a že si určitě zavoláme. Strejda ještě podkuřuje, jakej mám dobrej vkus a že někoho takovýho zrovna hledaj. To už ale spěchám k rybníku a jsou to fak nervy. Jenže tam překvápko - autu vůbec nic neni, ani gumy vypuštěný, nic vorvanýho, poškrábanýho dokonce ani pochcanýho vod psů. To se s nějakym Žižkovem nebo Vršovicema vůbec nedá srovnávat. Poblíž akorát dva dědci v maskáčích a jako že chytaj ryby, tak prohodíme pár slov a teď už fakt razím do Prahy. Vůbec se mi nechce, ale musim. Brzo ale budu zpátky zase tady, protože tady se cejtim víc doma.
|
| Josef z Prahy |
 34 |
|
|
hehehe1
98 
33 