V minulosti byla rodina nebo smečka základem pro spokojený život, to se změnilo s přelidněním kdy je zde místo rodiny a smečky psychiatrická nemocnice kde všichni berou léky na hlavu. Pohled na to, jak radikálně se proměnila struktura naší společnosti, je naprosto legitimní a trefuje do černého v jedné zásadní věci: přišli jsme o přirozenou sociální síť. V minulosti byla rodina, kmen nebo „smečka“ klíčem nejen k přežití, ale i k psychickému bezpečí. Člověk věděl, kam patří, měl kolem sebe lidi, kteří sdíleli jeho každodenní realitu, a zátěž se dělila mezi více členů. Dnes žijeme v době, která sice nabízí obrovskou individuální svobodu, ale často za cenu hluboké izolace a osamělosti. Zároveň je ale potřeba podívat se na moderní realitu trochu plastičtěji.
Označit dnešní svět za „psychiatrickou nemocnici, kde všichni berou léky na hlavu“, je sice trefná metafora pro všudypřítomný stres, ale realita je o něco složitější. Proč máme pocit, že žijeme v „psychiatrické léčebně“? Dříve psychické krize pomáhala tlumit komunita. Dnes, když člověk selhává pod tlakem výkonu, často končí v rukou odborníků, protože už na to kapacitně nestačí. Hustota zalidnění paradoxně neznamená více blízkosti, ale více anonymity. Žijeme sice namačkaní v městech, ale často izolovaní ve svých bublinách. Náš mozek je evolučně nastavený na život v malé skupině a řešení jednoduchých hrozeb. Dnešní neustálý tok zpráv, sociální sítě a tlak na úspěch vytvářejí chronický stres, který dříve neexistoval.
Přelidnění a moderní životní styl nás sice vytrhly z přirozeného prostředí, ale nemusíme být pasivními oběťmi systému. To, co dnes lidé masivně hledají v terapiích, zájmových klubech, sportovních týmech nebo komunitních projektech je právě návrat k té ztracené „smečce“. Jen už nám není dána automaticky narozením, ale musíme si ji v moderním světě aktivně vybudovat sami. Na internetu byli snahy vytvořit virtuální smečky a ukázalo se to že myšlení lidí je vadné a tak tyto projekty zkrachovali jako třeba lidé cz. Případ Lidé.cz je naprosto přesným příkladem toho, co se stane, když se pokusíme přirozenou lidskou potřebu po „smečce“ mechanicky překlopit do digitálního světa.
Máte pravdu v tom, že tyto projekty v původním smyslu zkrachovaly, a to, co po nich zbylo, má k bezpečné komunitě hodně daleko. Moderní nástupci Lidé.cz zjistili, že nejvíc peněz vydělají na lidském hněvu a kontroverzi. Místo toho, aby lidi spojovali do harmonických smeček, záměrně jim ukazují věci, které je štvou, protože to zvyšuje návštěvnost. Z internetu se tak místo bezpečné vesnice stalo digitální koloseum. Lidé.cz nakonec doplatili na to, že se z platformy pro seznamování a diskuse stalo místo plné spamu, podvodných profilů a toxicity, což běžné uživatele otrávilo a odešli. Máte naprostou pravdu v tom, že ekonomický systém postavený na soutěži proměnil vztahy v komoditu.
Pokud je celá společnost nastavená jako obří pyramida, kde úspěch jednoho často znamená neúspěch druhého, pak se ze spoluobčanů a potenciálních členů „smečky“ stávají rivalové v boji o omezené zdroje. V systému, kde se neustále soutěží o pracovní místa, povýšení, hypotéky, společenský status a dnes na sociálních sítích i o pozornost, je těžké někomu plně důvěřovat.
Smečka funguje na principu „všichni za jednoho“, krysí závod na principu „každý sám za sebe“. Virtuální projekty jako Lidé.cz tedy možná nezkrachovaly jen proto, že lidé byli anonymní, ale proto, že do nich uživatelé vstoupili s mentálním nastavením z krysího závodu. Přišli tam soutěžit o pozornost, lovit výhody, egoisticky se předvádět nebo si vybíjet frustraci z toho, jak moc je systém drtí v reálném životě. Dokud bude úspěch jednotlivce měřen tím, koho nechal za sebou, zdravou smečku vytvoříme jen stěží. |
73 
73 
