| Máme jaro, svítí sluníčko, všude chodí vyparáděné mladé slečny. Tak se kochám tím krásným krajinným rázem. Někoho to může znechucovat, že si prohlížím holky na ulici. No pravidla chování vymysleli taky jen lidé a tak, aby svět vyhovoval jim. Jenže lidé jsou různí, já jsem svůj a pravidla nějakých jiných lidí mi nevyhovují. Ale to se jen zahříváme. Vy chcete víc, nechcete jen smočit nohy, chcete se do moře prožitků ponořit celí. Nebo já chci, takže máte chtít všichni. Jsou po světě různá stydká místečka a nejsou jen pod sukní ženy. Někdy je to celé stromoví v parku v noci, když se z něj ozývají důvěrně známé výkřiky. Jindy je to rovnou průvod polonahých lidí v maskách. A jsou zde i dosud přírodní komunity, hlavně v tropech. Má to své kouzlo - horko, nekonečné lesy, domorodkyně s odhalenými ňadry. Můj cíl je to zakusit všechno. Mám v plánu poznávat svět a skrz něj i sebe sama. Hodlám cestovat, užívat si rozmanitosti lidí, kultur a přírody i s tím vším, co nám příroda káže dělat. Mám na příštích minimálně hodně let v plánu pařit, prohánět ženský, sdílet je, zkusit i ladyboye. Hodlám ochutnat ženy odevšad, být jako námořník, který má v každém přístavu ženu. Též se duchovně rozvíjet, meditovat, mít psychedelické prožitky, tančit s lidmi nahý u ohně, čachtat se v cenote. To je ta nespoutaná svoboda. Vím jak to zrealizuju a jsem už blízko. Tak to bude, ať si o tom každý myslí co chce a stará se o svůj život. Chápu lidi, když mají děti, že jejich cíl je kariéra a vybudování zázemí. Třeba to taky tak budu mít, až mi ženy porodí děti. Teď mám ale za cíl, abych si ve stáří mohl říct, dobře jsem si život užil. Protože od toho ten život je. |
| Něžnémupohlavísněhou |
|
|
|