Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Ježiši už zase ta "limerence"?
To slovo nikdy neexistovalo, a najednou ani ne před měsícem se s tím na internetu roztrh pytel. Malerkooo...
|
|
|
|
Možná by ti něco mohl dát podcast o limerenci:
https://ceskepodcasty.cz/podcast/psychobitches/special-limerence-cela-videoepizoda
Těžko říct, co dotyčná řeší... Jako nechci úplně strašit, ale může v tom třeba být i jiný muž - např. že se ozval ex,... Ale možností může být fakt hodně.
Někdy člověk někoho chce poznat. A pak třeba zjistí, že je ve skutečnosti jiný, než si myslel. Možná už jste si řekli, co jste si říct měli - třeba o tom dětství. Já jsem měla třeba takový hodně hluboký rozhovor s jedním mužem o smrti - oba jsme řešili úmrtí v rodině. Nešlo o nic milostného, prostě jen o vzájemnou psychickou podporu v určitý okamžik.
Možná po určitém čase (třeba za měsíc) bych ji třeba pozvala někam na akci. Buď půjde anebo nepůjde. Anebo už ji prostě neřeš.
|
|
|
|
Ano, asi jsem si začal malovat společnou budoucnost. Celé to iniciovala druhá strana, také došlo i na menší flirt. Bavit jsme se začali na jedné společné akci, kam byla pozvána i ona (tím mým rodinným příslušníkem). Ona se mě zeptala na kontakt.
Oba nemáme moc volného času. Miluje svou práci, má něco nevyřešeného z dětství, podobně jako já. Velmi se na ni spoléhá matka. Snažil jsem se zjistit, o co jde, to mi odpověděla to „že toho v sobě hodně řeší“. Nechtěl jsem se v tom vrtat, sám to dobře znám a také potřebuji svůj prostor. Napsal jsem jí, že to chápu ať se ji brzo daří lépe.
Mám pocit, že ze mě promlouvají nějaké rány z dětství a dospívání... Ten fakt, že se straním. Na jednu stranu bych chtěl vědět proč se se mnou začala vůbec bavit (a pak se vytratila na třeba na 3 týdny, krátce mi odpověděla na mou zprávu a pak zase zmizela na měsíc). Moje poslední zpráva byla, že teď oba potřebujeme prostor pro sebe samotné. Neodpověděla, jen dala takovou tu reakci na zprávu. Chtěl bych ji znovu vidět a šetrně si o celé té situaci kolem nás popovídat, jak to teda je... Tohle je téma na rozhovor z očí do očí, ne přes textovky, ale dlouho ji teď asi neuvidím.
Cítil bych se jako zoufalec, když bych ji pořád psal jako první a otravoval. Asi to prostě není oboustranné a ona to neumí ukončit. A já jsem vztahovej hňup.
|
 pristetobudelepsi |
|
|
|
Je to tvrdé, ale pokud druhý neprahne se s Tebou setkat, tak to nemá smysl a je třeba jít dál a otevřít své srdce někomu jinému.
Neexistuje nic jako jen jediná kompatibilní osoba na světě nebo jedna jediná osudová.
To jen my si některé dáváme na piedestal.
|
|
|
|
No je pravda, že kdysi před tak 15 lety jsem si o jednom muži myslela, že je osudový. Sice je pravda, že mi v některých věcech otevřel oči. Ale zpětně si uvědomuju, že dlouhodobě by to smysl nemělo. Prostě jsem v tom vztahu chtěla vidět víc, než v něm bylo. Někdy má člověk prostě přehnané očekávání.
Jinak třeba se vaše cesty třeba ještě někdy protnou - kdoví... Jako ta žena neřekla, že už tě nikdy nechce vidět. Možná bych se jí zeptala, jak váš vztah bere ona.
|
|
|
|
...„Teď toho dost řeším.“...
IMHO správná reakce asi měla být: "Pokud ti mohu nějak pomoct, rád to udělám."
|
|
|
|
Teď toho hodně řeším... Hmmm, to může znamenat cokoliv. Od vážně nemocného rodiče, nefungujícího vztahu, rozvodu, změny práce, stěhování,... Klidně i více věcí zároveň.
Tak existuje platonická láska. Možná tě zklamalo to, že jsi od toho vztahu čekal víc než jen pokec, maloval sis společnou budoucnost?
Někdy jsem si s lidmi povídala hodně do hloubky bez vidiny dalšího vztahu. Byli to muži i ženy. Prostě mi nešlo o sex, jen o to třeba vidět jiný náhled na svou situaci a případně i na oplátku podpořit toho druhého. Nevím, jestli si pak někdo dělal nějaké naděje...
|
|
|
|
Já jsem to tak neměl. Když jsem četl zpověď, tak na mě dýchly samé emoce. Mám taky emoce, ale spíše se řídím rozumem a beru všecko jako úkol. Postupuju sytematicky. Krok za krokem. Rozum 60%, emoce 40%. Trošku se to dá naučit upřednostňovat rozum a trochu dělá věk a zrání. V mládí jsem měl silněji zapojené emoce. Ty mi nezmizely, ale jsou o něco slabší a místo toho mi nějak zesílila rozumová složka. Seznamovací schůzky jsem měl jako konkurzy na prac. místo. Prostě jsem se dostavil na smluvené místo, byl jsem slušný, vstřícný, ale svůj a přísný. Jde být současně milý a současně přísný. Dá se to vybalancovat. Vzdušné zámky jsem si nestavěl. Leda fakt jako hodně mladý, náctiletý. Pokud se však bavíme o věku 26 let a více, řídil jsem se skutečně primárně rozumem. Hodnotil jsem danou osobu jako hodnotím auto. Škála od jedna do deseti. Podle toho jsem se zařídil. Informace můj mozek zpracovával pomocí smyslových vjemů. Zrak, sluch, čich. Na hmat došlo, až když byly sympatie.
Na esoteriku ani osud ani na znamení nevěřím. Spoléhal jsem na poctivou práci. Seznamování je úkol, práce. Jdu za cílem. Tak jsem to bral. Proto hodně schůzek a vybíral jsem tak, jako když vybírám auto. Protě zkouším, sleduji, pozoruji to ze všech stran. Člověka, psa, auto, elektroniku. Musím mít na to čas a zvažovat. A možnost výběru. Proto jsem vždycky měl hodně seznamovacích schůzek, hodně pracovních pohovorů, hodně psů a útulků, hodně autobazarů, atd. Abych měl možnost výběru. Postupoval jsem vylučovací metodou. Nejdříve jsem odepsal to nejméně vyhovující, pak další kolo, semifinále, až bylo finále a pak jsem si vybral. Člověka na vztah, pracoviště, nadřízeného, auto, psa. Ano já jsem si vybíral nadřízeného. On mě taky, ale já taky. Nekývl jsem na práci jen tak, kdyby nebyly sympatie. Všechno musí klapnout. Proto to bylo pracné. Proto mě všecko stálo moře času a proježděného benzínu. Peníze, čas. Měl jsem vždycky všechno vydřené. Ale musel jsem to tak mít, aby bylo po mém. Chceš li něco mít, musíš si to vydřít. Tak jsem to bral. Udělal jsem všecko, co šlo. Dal jsem do toho všechno. Proto jsem měl výsledky. Ale je pravda, že to člověka energeticky vycucne. Proto teď už více spočívám než před 10, 20, 30 roky. Už nemám takový zápal a sílu. Mám pocit, že jsem si pro sebe dokázal už všechno, co jsem chtěl. Mám takový pocit, že mám splněno. A že mám právo zvolnit a věnovat se více koníčkům a odpočinku. I ta současná klidnější fáze života má svoje kouzlo. Ale mládí a dobrodružství je samozřejmě TOP. Rád na to vzpomínám.
|
 asi tak nějak |
|
|
|
To musí bolet a musí pak být náročné pokoušet se seznámit s někým jiným a jít po druhé s kůží na trh...:( Jinak ne, já se otevírám tak pomalinku, že není šance, aby na začátku někdo zdrhnul a mě to sejmulo. A taky to má své mínusy a určitě to není vždy ideální.
A jinak vůbec netuším, co napsat. Tak jen že když jsem si to četla, tak mě to celé mrzelo i za tebe, netuším, jak moc to bolí, ale dokážu si to aspoň snad do nějaké míry představit.
Taky bych prostě toho druhého neomlouvala a brala bych druhé podle jejich reakcí. Chová se způsobem, co mi nevyhovuje - no, tak to mi nevyhovuje ani ten člověk. Ale samozřejmě že je to snadnější říkat, než konat. Drž se.
|
|
|
|
život je jen náhoda
Sestro, chápu Tě. Měl jsem to stejně.
|
|
|
|
Nejhorší na tom je ten fakt, že tu osobu budu možná více či méně pravidelněji potkávat. Proto to nechápu. Ale nehodlám nic dělat, akorát ji pozdravím a budu si hledět svého. Zpětně fakt lituji, že to člověk nenechal být a nezůstali jsme jen známými, stejně jako před 2 lety. Taky se známe přes mého rodinného příslušníka, takže to teď bude i divné a trapné. Co už, asi to měla být nějaká životní lekce, ale mému duševnímu zdraví tohle zrovna nepomohlo.
|
|
pristetobudelepsi |
|
|
|
Jo, znám. Vždycky jsem byla já ta, které se ten druhý najednou vypařil jak pára nad hrncem. A nic. Už nikdy.
Ale netřeba se z toho hroutit. Ani bych z toho nevyvozovala žádné závěry. Prostě to tak dopadlo a příště může něco jiného zase dopadnout zcela jinak.
|
|
|
|
Sám sebou bys měl být nejen při balení. Ledaže bys chtěl mít vztah ve lži. I takové jsou.
|
|
|
|
40 
24 