Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
GeorgiK
Představ si, že u nás je to češtinářsky správně. Naopak např. pražská mluva není.
|
|
|
|
No, napřed se nauč skloňovat, ať nemluvíš jak robot.
Spojení “od přítele děda” mě rozsekalo. Snad “přítelův děda”, nebo “děda mého přítele”, když už, ne? Ale to jenom tak na okraj.
Docela mě překvapilo, že dnes už je stanovenej přesnější čas, podmínky a pravidla truchlení. Za nás mamutů truchlil každej podle potřeby - libovolně dlouho a libovolným způsobem.
Jediný, co mi na tom celým neštymuje, je ta jeho bývalá. Ale soudit se to nedá, páč neřeklas nic bližšího o vašem vztahu (jak jste spolu dlouho, jestli se hádáte, bezmezně milujete, atd.). No, za nás, v pravěku, toto přípustný nebylo, aby partnera utěšovala jeho bývalá. Jenže my jsme ani nerandili s vícero klukama/holkama naráz, a vehementně nepropagovali na co všechno máme nárok…
|
|
|
|
Mně to trvá tak 3 roky u velmi blízké osoby. Ale jak utíká čas je to lepší a lepší. Člověk se nerozpláče každou blbostí.
No má to slušně našlápnuté, když u Tebe nemá porozumění a u ex ano, tak aby sis hledala už asi jinde.
|
|
|
|
Řekni mu že je sobec protože pořád truchlí a pořádně ti to ani neudělá a že tvůj ex má pro tebe daleko větší pochopení a klidně s tebou zajde provozovat nějaké koníčky a nechá tě se projet i na něm.
|
 Djdjsl |
|
|
|
Oba svým způsobem máte pravdu a svým způsobem jste k tomu druhému nespravedliví. Ty možná v jeho očích příliš bagatelizuješ jeho újmu, on zase se snaží přehodit část své tíhy na tebe, chce abys truchlila a byla ve smutku také. To je zrovna taková oblast, kde není nějaký jeden správný verdikt, každý ma tu nervovou soustavu trochu jinak nastavenou a aplikování svého pohledu a svého prožívání na druhé lidi je pro toho druhého až arogance a chladnost a pak příjdou na řadu výčitky. A už se to sype....umění není používat nějaké obecné prázdné řeči kdejakých odborníků, ale napojit se na toho druhého tak, aby člověk vycítil, čím mu skutečně pomůže a čím ne.
Pokud je někdo třeba melancholik a ještě k tomu truchlí a ty se ho budeš snažit rozveselit, ačkoliv není veselý ani v normálním stavu, uvidí v tom ještě větší křivdu nepochopení než někdo, kdo je třeba sangvinik a ten život nebere tak emočně těžce. tTen opravdu potřebuje rozveselit a přijít na jiné myšlenky, melancholik potřebuje emoce vstřebat a to může trvat mnoho dní, musí si tím projít ale sám.
Stejný přístup, odlišné výsledky. Nepochopení navzájem, to je asi váš problém a ne jen v tomto případě, to je jen vrcholek něčeho dlouhodobějšího, nejste na sebe dostatečně napojení a neznáte se dobře navzájem, v nitru.
Např když jsem já skleslý, moje normálně klasicky submisivní holka se promění v dominantní a je to ona, která začne vést. Nelituje mě, ale dodá oporu, přesně to , co mi v té chvíli chybí.
Ale to funguje na mě, nepatří to do příručky. Tvůj přítel může být a jistě bude jiný a hledá jiný typ opory a cítí, že nevíš jak mu pomoci, je tam i prvek zklamání a deziluze, že když půjde do tuhého, tak v tom druhém není opora. To přesně vedě k odtažení a hledání více spřízněných duší, třeba v podobě ex přítelkyně.
|
|
|
|
Nechce se někdo z tvé rodiny obětovat, aby byl přítel spokojený?
|
|
|
|
Michal-222: přesně, pokud je to tak jak píše autorka, tak to není žádná omluva k tomu se chovat hnusně. Prostě jen požádat o respektování toho, že nemá na nějaké koníčky a výlety zatím náladu, ale jako výčitky ty nevíš jak mi je, jsi sobecká a bývalka mi rozumí líp, no tak to je sobecké od něj a smrt v rodině používá jen jako výmluvu.
Já sama jsem před lety u bývalého partnera zažila smrt jeho maminky, která umřela ještě celkem mladá na rakovinu. Prostě jsem se zajímala jak se s tím chce vyrovnat, bylo to hrozné, ale jediné, na to co "využíval" bylo, že chtěl hodně sex (ale pozitivním způsobem, ne že když jsem zrovna neměla moc náladu, že by začal fňukat, že jsem sobecká a on chudák co mu umřela matka, tak bych mu měla dát :D)
Jako překvapilo mě to trošku, myslela jsem, že spíš náladu mít nebude. :)
|
|
|
|
Mě umřel taťka v říjnu, a rozhodně jsem kvůli tomu žádnou výjimku od manželky nedostal - jako že bych si mohl zajít poplakat k bývalce nebo nějaké jiné holčině, nebo na to i jen pomyslet...
|
|
|
|
A ano, přiznávám, že až jednou zemřu, tak po sobě budu truchlit hodně dlouho, ale to je přece něco jinýho, to se nedá srovnávat.
|
|
|
|
Ať jde do háje. Je dávno dospělej a umřel mu o 2 generace starší člověk, to je úplně normální, některejm mladším lidem umírají rodiče, blbec jeden nevděčnej. Mně moje babička zemřela, když mi byl 1 rok, takže si ji nepamatuju, a beru to jako hotovou věc.
"Snažím se ho přivést na jiné myšlenky, aby se odreagoval, bavit se s ním o čemkoliv např o naších společných zájmech" - tady to možná na začátku chtělo kompromis. Měl říct, že třeba týden (maximálně 2 týdny) bude truchlit, a že po tu dobu se s tebou nechce bavit o ničem zábavném, příjemném, volnočasovém. Že se přemůže, donutí se k truchlení a o příjemných tématech se ten týden bavit nebude, protože tím vzdá úctu té pratetě. A že mu v tom sebepřemáhání máš pomoct tím, že ta témata nebudeš přinášet. A poté už by ses bývala mohla snažit ho odreagovat. Ale měl si o to na začátku říct sám. Pokud ses ho snažila odreagovat příjemnými tématy hned po smrti, hned první den, tak ho to možná v jeho truchlení zasáhlo, a teď kvůli tomu 2 měsíce trucuje a předstírá, že pořád truchlí, ale jak říkám, měl rovnou říct, nech mi tejden, pak s tím přestanu.
A neexistuje jenom rodina, člověku od určitého věku občas umře někdo, kdo pro něj aspoň trošku znamenal (opravdu to nemusí být mnoho, ale je to prostě člověk, který se mu vyskytl v životě (třeba i jen na chvíli) a nebyl mu přímo lhostejný). Já jsem si jednou sepsal úmrtí v mém případě, poprvý ve 13, pak ve 23, a pak už tak průměrně jednou ročně. Tak ať nemachruje, jemu zemřel příbuznej, tobě třeba někdo jinej, na koho vzpomínáš. Tohle už dávno není o truchlení, ale o jeho trucování, a aby se oháněl svou ex, to je vrchol.
Maximální ústupek z tvý strany může bejt, že se mu omluvíš, že ses ho hned po smrti snažila rozveselit, a nezeptala ses ho, jestli o to stojí (pokud to teda tak bylo). Ale jestli mu to nebude stačit, tak ať si trhne. Jeho prateta by určitě nestála o to, aby její smrt takhle sprostě zneužíval proti své partnerce - a teď ho z hrobu marně napomíná, aby toho už nechal.
|
|
|
|
A mluvíš s ním taky o jeho pocitech, o tom jak mu je, jak to prožívá a tak..celkem mu rozumím, taky by mi tvoje chování nepomáhalo.
|
|
|
|
Zacit se pripravovat na to, ze brzo nebudes mit pritele.
|
|
|
|
Jedna upřímná:
Výjímečně s tebou souhlasím. A jak se máš?
|
|
|
|
Klasický způsob, jak udělat tu špatnou z tebe a namluvit ti, že když tě podvede s exkou, tak je to vlastně tvoje vina.
V normálním vztahu založeném na lásce by ti partner vysvětlil, že na takové věci nemá náladu než se z toho dostane a když u tebe najde pochopení, tak je věc uzavřena a není nutné někoho obviňovat ze sobectví a já nevím čeho.
|
|
|
|
Na jednej strane je pekne, ze sa ho snazis priviest na ine myslienky.
No, na druhej strane je od teba az moc sebecke, ho furt otravovat len so svojimi konickami, ktore ho teraz vobec nezaujimaju.
Ty si nazorne ukazala, ze mat len dobry umysel nestaci, ked ho realizujes absolutne spatnym sposobom.
|
|
|
|
Taky dobra story. Priteli je 15?
|
|
|
|
“ Dej mu tak půl roku - za tu dobu už by měl být téměř z nejhoršího venku.”
Jojo…a mezitím se nenápadně poohlížej po někom jiném…pokud tedy (jak by řekla Soraya) nepotřebuješ další dítě doma…
|
|
|
|
Ty vole to za chvili otravi i tebe, to je prateta prastryc teta stryc kamarad kocka krecek rybicka.. kazdou chvili natahne nekdo brka a on si bude smutnit a smutnit.. potreboval by proplesknout
A btw, svatby a pohrby jsou nejlepsi akce, bezne se tolik lidi standardne nesejde, clovek po dlouhe dobe pokeca, zachlasta a nacpe bruch..
Mas nakou citlivku asi
|
 Omgwtfctjdpč |
|
|
|
Myslím, že oporou truchlícímu může být i ten, který aktuálně podobný smutek neprožívá či mu nezemřel stejný rodinný příslušník.
Když mi umřel někdo blízký, tak mě jedna kamarádka zvala na drink. Neznala příčinu smrti, myslela to dobře. Ale pro mě to bylo jako facka. Takže radím, abys místo soustředění se na společné aktivity a na sebe, prostě byla oporou pro přítele a zeptala se ho, co potřebuje, dala nabídky, jak trávit čas a prostě jen tady byla.
Pokud hledá oporu u jiné, máš problém. Ty máš být tou, které při takové situaci bude jako první volat.
Ale samozřejmě ano, věřím, že pokud se setkají dva truchlící, mohou mít více pochopení jeden pro druhého a hlavně trpělivosti naslouchat.
A chceš přiblížit truchlení? Večer nemůžeš usnout, ráno se nechceš probudit a jakmile se tak stane, chceš přestat dýchat. Projevuje se to i psychosomaticky, kdy můžeš cítit tlak na hrudi či potíže s dýcháním. Můžeš cítit úzkost, návaly pláče či vzteku. A hlavně je to obrovská beznaděj, kdy nevěříš, že to někdy skončí. Ale každý to prožívá samozřejmě jinak a důležitá je primárně trpělivost a pochopení. Pokud chce vyprávět o tetě, poslouchej. vyslechni si příběhy. Dobré i špatné. A jakmile uslyšíš realističtější vyobrazení či o existenci negativních vlastností tety, tak je přítel zase o kus dál ke smíření. Pokud se bojí, že nevěděla, že ji měl rád, najdi důkazy a přesvědčuj ho o tom, že to musela vědět. Pokud se bojí, že na něj nebyla pyšná, najdi důkazy, že ano.
|
|
|
|
On má asi takovou povahu, že jakoby dlouho truchlí a potřebuje docela dlouhou dobu, aby se s tím úmrtím smířil.
|
|
|
|
Nech ho truchlit a nesnaž se ho rozptylovat, aby přišel na "jiné myšlenky". Jen ho tím otrávíš. Se smrtí se každý rovnává jina. Potřebuje čas. Pokud měl pratetu hodně rád, tak je to pro něj opravdu těžké. Dej mu tak půl roku - za tu dobu už by měl být téměř z nejhoršího venku.
|
|
|
|
27 
40 
30