Jak jsem tady před pár hodinama popsal přibližně před dvaceti lety jsem si udělal zbrojní průkaz. Co mě k tomu vlastně vedlo? Byl to pocit nesplněného přání ještě z dob socialismu. :)
Zbraně a střelba mě přitahovaly už od dětství. Proto jsem se ještě v době Husákova normalizačního socíku coby student střední školy přihlásil do střeleckého klubu spadajícího pod tehdejší Svazarm. Za člena mě bez problému přijali (v jiném klubu jsem už byl několik let Svazarmovcem), ale po pár týdnech si mě zavolal jeden z vedoucích a sdělil mi, že členem sice zůstat mohu, ale střílet mi dovolí pouze ze vzduchovky. Malorážky (Margolina, Drulov), nebo dokonce velkorážné zbraně zůstanou pro mě zcela nedostupné.
Hned mi bylo jasné odkud vítr vane, něco takového se mi totiž nestalo poprvé. Šlo o to, že jsem byl jedním z těch "exotů", kteří sice žili v socialistickém Československu, ale většinu rodiny měli vyemigrovanou na západě. A takovýmto lidem soudruzi prostě nechtěli zbraň do rukou svěřit.
Že by se báli, že bych se s tou malorážkou mohl pokusit prostřílet přes hranice na západ? :DD
To nejspíš ne, protože mě soudruzi za rodinou na pozvání každoročně běžně pouštěli na prázdniny. Poprvé jsem byl v na západě během letních prázdnin 1979 (Švýcarsko, Itálie) a pak každý rok 1-2x ročně během prázdnin až do Sametovky.
Zjevně socialistická byrokracie v mém případě požírala sama sebe.
Celkem legrační byl postoj různých svazarmovských činovníků na střelnici. Většina byla naprosto v pohodě a jejich postoj vůči měl byl kamarádský, ale bylo tam i pár dědků – starých kovaných bolševiků, kteří mě doslova nenáviděli.
Např. jsem jednou přátelského vedoucího poprosil jestli bych si přece jen nemohl zastřílet z Margoliny (taková sovětská sportovní samonabíjecí malorážka). Odpověděl, že klidně jo. Šel se mnou do výdejny zbraní a na svoje jméno tam nafasoval malorážku a krabičku nábojů. To mi předal a já šel střílet. Bohužel mě zpozoroval jeden "kovanej", šel ke mě a hned se vyptával kde jsem tu zbraň vzal. Pak jsem se dozvěděl, že vedoucí, kterého jsem přemluvil, aby mi střelbu umožnil, dostal děsný "pojeb" za to, že mě "zmetkovi s rodinou v kapitalistické cizině" dovolil střílet z pistole.
Hehe, absurdita až na půdu. :)
No a takhle nenaplněná touha po vlastnictví zbraně ve mně přetrvávala a tak už v demokratických dobách jsem si jednou řekl, že si tuhle touhu saturuju a zbroják si udělám. :)
Mimochodem, pokud by někoho zajímaly moje autentické absurdní zážitky z dob socíku, dejte vědět a já se pokusím to sepsat.
Zážitků mám opravdu hodně. Jaký postoj ke mě soudruzi zaujímali, co škola - vztah učitelek, jak vypadaly hranice za socialismu (hranice jsem překročil autem, vlakem i letadlem), socialistické organizace versus moje maličkost, atd.... zážitků tohoto typu mám skutečně óčeň mnógo. :D |
| Bodevdak |
 56 |
|
|
35 
