Cookie Consent by Free Privacy Policy website
Navigační lišta REGISTRACENavigační lišta TABLONavigační lišta STATISTIKANavigační lišta SOUTĚŽENavigační lišta POMOZTENavigační lišta REKLAMANavigační lišta KONTAKTNavigační lišta
Navigační lišta
Horní lišta bez menu
Logo Zpovědnice
Online zpověď Návštěvní kniha Nová zpověď Časté dotazy
Dolní lišta Dolní lišta Dolní lišta
Nabídka voleb Dolní lišta voleb
Zpověď č.1235032, vloženo 25.05.2024 01:56:40 Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Shrnutí
Dalo by se říct, že mám ve výsledku jen tři dobré kamarády. A ani jeden z nich mi nedokáže v aktuální situaci pomoct, protože to pro ně není možné (moje současná situace vyžaduje něco, co nikdo z nich nemá možnost nabídnout a nechci v nich zbytečně vyvolávat pocit, že mě nechávají na holičkách). Potřebuji se tedy alespoň vypsat. Dneska v noci jsem byl doma, celou dobu jsem cítil neuvěřitelnou tíhu na prsou a nakonec už jsem se rozsypal a ze slz jsem se dostal teprve teď.

Ačkoliv by se dalo tvrdit, že technicky sice sám nejsem, tak přeci jen jsem. V poslední době se mi ve vztahové rovině moc nedaří, můj poslední vztah byl téměř bez lásky a jsem vlastně sám udiven, že vydržel tak dlouho, jak vydržel. Předtím jsem měl jeden dlouholetý vztah, který naopak byl láskyplnný, ale roztříštil se pod vlastní vahou. Dodnes je mi to líto, nerozešli jsme se vzájemnou záští ale naopak s plným vědomím, že toho druhého milujeme. Bohužel jsme vedle sebe nedokázali už být, aby nás to nesežralo za živa.

Samozřejmě nesedím s rukama v klíně, snažím se vlastní situaci někam posouvat, ale jde mi to těžko. Neumím moc mluvit s lidma. Nejsem nijak v nepořádku ani mentálně ani fyzicky. Jenom jsem nikdy neměl šanci se správně socializovat pro ty situace, kde lze někoho nového potkat.

Rodiče mě nechávali růst jako dříví v lese. Máma se sice snažila o jisté korekce, ale to bylo vesměs záležitostí školních výsledků. To by nebyl ovšem problém, do 90 % životních situací jsem pronikl sám, život vedu spořádaný a finančně zajištěný. Pracuji velmi blízko oboru, který je vlastně mojí životní láskou. Jenomže to samo o sobě nestačí. Chtěl bych mít vedle sebe někoho, s kým bych mohl založit rodinu funkčnější než je ta moje a někoho, o koho bych se mohl opřít ve chvilkách jako je tahle.

Jenže to prostě nedokážu. Kořen problému tkví v jednom zarachu, co jsem dostal za špatné známky ve škole. Samozřejmě, dostat zaracha není nic proti ničemu, mnoho lidí si tím prošlo a jsou naprosto normální. O zaracha per se ani nejde, jde o načasování, protože přesně kvůli tomu jsem nemohl jít na jednu oslavu se spolužáky. Byla to oslava všech oslav, skupina, která tam byla, posléze všechno podnikala spolu a byl to středobod veškerého sociálního života ať už třídy nebo ročníku. A vzhledem k tomu, že jsem tam nebyl, tak jsem nikdy nepatřil do skupinky lidí, se kterými se počítá. K prostředí, kde se má člověk uvolnit a bavit se jsem pak dlouho nepřičichl až do vysoké školy, kde jsem se ovšem bavil vždy s kolegy, kteří měli podobné zájmy a bylo tedy o čem mluvit.

Nicméně vysokoškolský kolektiv nevydrží věčně, lidé se rozletí po světě a po přilehlých oborech a nakonec se musí začít kolo socializace nanovo. Nyní ovšem již v jiném prostředí, které zajímají úplně jiné věci, o kterých moc mluvit neumím.

Samozřejmě to není tak černé, svůj zájem mám rád a díky tomu, že jsem se v mladším věku musel věnovat jiným věcem než socializaci, tak mám ve svém poli neuvěřitelný přehled, a pokud všechno čtu správně, tak i značnou perspektivu. Jenže to moc neřeší chladnou postel každé ráno, procházky o samotě, večeře bez partnerky a cestování, kde mě nikdo ani nevyfotí. Je to prázdný život a s tím se nedokážu srovnat. Naštěstí netrpím tím druhem úzkosti, kdy se člověk nemůže na veřejnosti ani najíst bez přítomnosti někoho druhého, nicméně to samo o sobě také nic neznamená. Všchno zvládám sám dobře, život mi nekolabuje, na dovolené si obejdu věci, co mě zajímají a tak. Má to své klady i zápory, nicméně pocitově klady rozhodně nepřevažují zápory.

Nikdy jsem neměl bratra a můj otec mě ani za mlada ani trochu později mezi své přátele nebral. A to i když jsem ho o to několikrát prosil. Vždycky jsem měl pocit, že se za mě z nějakého důvodu styděl a radost mu na mě nakonec dělalo (a dělá) mé studium. To by měl být ten koridor k jeho hrdosti. Jenže to ještě není hotové a já bych byl rád, kdyby od toho dokázal odhlédnout. To, že je na mě pyšnej, mi vždycky řekl při rozhovoru o zkouškách, případně bylo z kontextu jasné, že je to ten původ.

Mužská socializace mi tedy chybí zcela. Máma mě nikdy nezapsala na sport a v době, kdy se jí to začalo zdát jako dobrý nápad, tak už bylo pozdě. Fyzičku nemám špatnou, ale v porovnání s ostatními kluky, co trénovali dlouho, jsem byl vždy pozadu a do týmu mě vlastně nepřijali.

Nakonec v mé sociální výchově převážila moje máma, ale ani ona vlastně neřešila to, že by mě měla něco naučit. Nemám ve výsledku ani jedno, dostatečný vhled do ženské hlavy díky matce, abych se pak byl schopen s opačným pohlavím bavit a nemám ani ten mužský 'tah na branku,' který mají ostatní muži. Ve výsledku jsem tedy byl odkázán na samovzdělání a z toho si mé podvědomí odneslo to, že ženy vlastně s muži interagují nerady a musí tedy nutně vnímat jakýkoliv můj pokus o fyzický kontakt jako násilí (1). Samozřejmě to tak není, to si uvědomuji, i ženy jsou normální lidé, co mají podobné potřeby jako já, může jim být příjemné objetí, polibek či kompliment. Nicméně to vím pouze rozumově a podvědomě tomu nevěřím.

Včera jsem se bavil s jednou dívkou celý večer, bylo to strašně příjemné, seděli jsme si. Nicméně v momentě, kdy by se každý normální zeptal na kontakt, moje hlava přikročí k tomu, že přece nebudeme nikoho otravovat. Nevím, proč je pro mě nepředstavitelná možnost, že někdo, kdo se se mnou baví celý večer, by se se mnou mohl chtít bavit i někdy příště.

Nevím, jestli v komentářích následně najdu řešení, nebo to zapadne. Ale nakonec, hlavní je, že jsem to alespoň někde řekl a může se mi alespoň trochu ulevit.
___

(1) Nota bene: na pilu nikdy netlačím, naopak spíš čekám na delší řadu signálů, u kterých je jasné, že již fyzický kontakt navazovat lze. Jenže to si častokrát protějšek vykládá jako pasivitu a nezájem, takže nakonec vše skončí dřív než začne. Samozřejmě _vím_, že bych to měl změnit a jít do toho s vervou. Ale vždycky se bojím, že to bude nevyžádané a traumatizující; a trauma nikomu způsobovat nechci.
 Lola bezi o zivot E-MAIL: zpovednice.magical921@aleeas.com  Muž26  VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !
 
25.05.2024 09:03:05
Je fajn, že jsi se z toho tady mohl vypsat. Někdy člověku paradoxně nejvíce pomůže to, že si sám udělá pořádek v hlavě a "problém" si vůbec uvědomí :)

Nevím, co Ti na to říct. Tvůj život se mi nezdá nijak "tragický", jen NENAPLNĚNÝ. Nejspíš po citové stránce.

Nevím, mám pocit, že v dnešní době by každý chtěl mít život, jak "REKLAMU na štěstí". Což je velmi bláhová a naprosto nerealistická představa.

Ano, ten "zarach" přišel v úplně tu nejpitomější chvíli Tvého života. Asi by se Ti život odehrával a běžel po jiných cestách a cestičkách než Ti běží teď. Ale ber to, že to tak MĚLO BÝT!!!!!!!

Člověk si může vyčítat pokud v životě udělá nějakou chybu, ale je ZBYTEČNÉ se trápit něčím, co jsi NEMOHL ovlivnit!!
Teď už je to jen minulost. Jen jedna vzpomínka z mládí. Nech ji, ať si žije vlastním životem a zaměř se na BUDOUCNOST!!

Připadá mi, že karty máš rozdány hodně dobře:)

Otázkou je, jakou s nimi teď zahraješ hru. Jak již psali pode mnou, ODVÁŽNÉMU štěstí PŘEJE!!

Dlouhou dobu jsem také trpěla tím, že jsem nedokázala pochopit, proč by mě měl mít někdo RÁD?!?!? Vím, že jsem v podstatě "úžasná", ale nechápu, proč by mě měl mít někdo rád :(

Je to "JEN" program v hlavě. Není ani důležitý, ale je hodně zažraný. Není ani důležité (jen zajímavé), jak se do hlavy ta myšlenka dostala a proč se tam usadila.

Důležité je nenechat ten program (myšlenku) VYHRÁT!!! A tady budeš muset ZABOJOVAT!!

Možná, že bude stačit, jen dát prostor k tomu, aby jsi někomu DOVOLIL (ve své hlavě), aby se k Tobě mohl přiblížit a mít Tě rád :).
Osobně mi přes ty písmenka připadáš velmi milý a citlivý kluk. Na takového jsem čekala celé mládí a taky hrozně hrozně dlouho nepřicházel.

Ale to, že si občas na tu "pravou" a hlavně naplňující lásku člověk musí OBČAS hodně dlouho počkat, není nic zase až tak VYJÍMEČNÉHO!!

Každého jednou potká. Jen ne každý si jí VÁŽÍ a chová se k ní potom tak, aby o ní zase hodně rychle NEPŘIŠEL :)

Odpusť sobě i rodičům toho jednoho "pitomýho" zaracha a otevři oči a dej ŠANCI nějaké "princezně", aby se k Tobě mohla přivinout. A neboj pro tu "pravou" budeš dost dobrý, vždyť je to ta "pravá"= správná :)

Pokud na Tobě bude někdo vidět jen chyby, tak holt je nutné poděkovat za společně strávený čas a jít hledat tu "správnou" princeznu :)

Některé věci člověk v životě neovlivní, ale můžeš ovlivnit to, že se NAUČÍŠ mít rád sám sebe.
Je to úplně primitivní, ale pokud se člověk nemá rád sám, tak si ten PROGRAM projektuje i do DRUHÝCH :) A tím se o tu "šanci" na lásku a na vztah vlastně připravuje sám!!
 jedna z davu
25.05.2024 02:19:51
A jak Ti zde můžeme pomoci?
Říká se, že štěstí přeje odvážným.
 Ženeva



Přidání rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
TVÁ PŘEZDÍVKA:

OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:
Captcha

Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč.
Přidej inzerát on-line od 100 Kč
TEXT ROZHŘEŠENÍ:

PŘILOŽ SMAILÍKA:
Smail Palec nahoru Smail Hrozící Smail Drží palec Smail Není to důležité Smail Dostaneš do huby Smail Smutný Smail Cože?? Smail Safra Smail Pusinka
jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc
(žádný )


Změňte svoje cookies preference

Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

REKLAMA
Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk

SLEVA 100 Kč