Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
To není špatný nápad. Zkusit si na té seznamce najít kámoše nebo kamošku, co také mají takový problém :-)
Nemám proste odvahu jít hned na rande s normálním člověkem.
Jídlo jsem už omezila...ale tlustá budu ještě dlouho, každý si o mě bude stále myslet: Ježíš to je vyžraný prase!!!už se stydím jít kamkoliv.
Ale aspoň už nepřibíram.
Jo měla bych vytáhnout kolo a nebýt líná.. strašně jsem zlenivěla.
|
|
|
|
Chtěl jsem to slovo opravit a zase jsem to napsal chybně.
Tak ještě jednou: Psychiku
Ještě doplním, že co se týká léčby psychických potíží, tak při ttomto "druhu" léčby je potřebná intenzivní součinnost léčeného, který by se měl snažit i sám přemýšlet, co a jak by mohl v jeho uvažování změnit atd. Podstatou té léčby není jen to, brát případně určité léky a aplikovat "šablonovitě" rady psychiatra nebo psychoterapeuta.
Principem psychoterapie nebývá to, aby psychoterapeut dal léčenému přesné "recepty". Domnívám se, že to ani není možné. Principem psychoterapie je částečně do určité míry to, dávat léčenému tzv. zpětnou vazbu, což by mělo "účinkovat" tak, že si léčený postupně začne sám uvědomovat souvislosti.
Problémem psychoterapie ale může být to, že určitý terapeut se zaměřuje na určité terapeutické postupy. Můžou to být postupy v rámci tzv. KBT terapie, nebo to můžou být postupy v rámci tzv. psychodynamické terapie atd.
Jako laik se domnívám, že v případě některých pacientů použití takové specializace nevede k nějakému výrazně efektivnímu výsledku.
Každopádně psychoterapie je docela složitá problematika a bylo by dobrý si o tom popovídat s nějakými lidmi třeba na netu anonymně, především s lidmi, kteří mají nebo měli sociální fobii a léčili se jen psychoterapeuticky bez braní léků.
|
|
|
|
Oprava a doplnění:
pyschiku
Je jasný, že je hodně lidí, kteří neví ani teoreticky, co je sociální fobie atd. Proto by asi bylo opravdu lepší, pro začátek se zkusit zkamarádit s někým, kdo měl nebo má přímou zkušenost s tím problémem. V přítomnosti takových člověka bys nepociťovala tak silnej psychickej "tlak", protože bys vděla, že ti rozumí, prostě že ví, co cítíš atd.
|
|
|
|
Ano, je možné, že sociální fobie se může i zhoršit. Jak zmírňovat intenzitu těch obav, to není možný nějak "univerzálně" popisovat. Různí lidi maní různou pschiku a jednotný "recept" neexistuje. Je potřeba zkoušet různý možnosti a mít dostatek trpělivosti. Myslím si, že je dobrý, si o tom problému i přečíst různý knížky. Nenapsala, jestli jsi nějaký knížky četla a případně jaký.
Tady je odkaz na jednu z těch publikací:
https://psych.fnplzen.cz/sites/users/psych/Socialni_fobie.pdf
Myslím si, že by mohlo být dobrý, zkusit najít někoho, kdo má taky intenzivní sociální fobii a s tím člověkem se případně nějak seznámit a občas jít pokecat někam ven. Dva lidi s určitým takovým problémem si můžou navzájem rozumět a můžou navzájem chápat, že když ten druhý mlčí, tak to není projev nezájmu atd.
|
|
|
|
Každému nemusíš vykládat na potkání svou minulost. Píšeš, že se bojíš kritiky, bojíš se odpověď na cestu...bojíš se toho co si o tobě myslí. A co by se ti stalo, že by si něco špatného pomysleli o tobě - nic by se ti nestalo. Strach má velké oči, tak se mu nepoddávej, každej má na řešení svoje bolínka a nezabývá se jinými. Už jsi udělala velký pokrok, že nepiješ, nebereš drogy tak jen vydržet. Zhubnout se dá, začíná hezké počasí jezdit na kole, procházky, plavání. Vzpomeň si co tě jako holku bavilo a zkus jestli ve vašem okolí není parta lidí, co by se tím zabývala.
|
|
|
|
je to možné v závislosti na nějaké situci . Mě se vždy zhorší moje ůzkost nebo spíš cítím že vnitřně to nejsem já , když narazím na citového upíra a jsem s ním na pracovišti , třeba teď mám hlavu sežvejkanou jsem vysátej , bude mi trvát ještě pár dní , než se z toho dostanu .
já měl na základce klid , na učilišti to bylo horší a pak jsem si většinou hledal "přátele"
taky většinou z jiného soudku ...huliče atd lidi co hodně vyčnívaly i holky a většinou jsem na to dojel .
no sama asi vnitřně víš co je pro tebe dobré , důležité je se nevzdávat
|
|
|
|
46 
75 