Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Proč, to netuším. Ale jisté je, že kdyby všichni ti milionáři co sem chodí byli skuteční, musela by být ČR jedna z nejbohatších zemí světa...
|
|
|
|
>Archivářka
Jsem zvědavý co vymyslíš příště :)
|
|
|
|
Díky všem za reakce. :)
|
|
|
|
>Postřeh
Cituji "Podle mě dala příroda člověku zbytečně moc emocí."
"Lepší je mozek používat na řešení úkolů, zlepšování dovedností apod. než na vyvolávaní pocitů štěstí nebo smutku nebo jiných emocí. Emoce nic nebudují."
Něco takového jsem si myslel také když mi bylo asi tak 18. Dneska už to vidím jinak a jsem emocím mnohem otevřenější. To, že si je pustíš do života neznamená, že se jimi máš nechat nekontrolovatelně zmítat a lomcovat.
|
|
|
|
Je to celkem jednoduchý i když popsat mi to půjde špatně.
Mělas někdy neřátele ? ono je kolikrát jednodušší mít nepřátele a svádět vinu na ně než prozřít a zjistit že máš svůj život ve svých rukou a být kokot není fajn. Většinou si ti lidi vytvoří svět ve kterém jsou všichni ostatní kokoti jen oni jsou letadla. Z toho pak vychází potřeba proti tomu bojovat. Někdo to dělá i v reálu ale to člověka celkem rychle odnaučí aby byl kokot. Bezpečnější cesta je diskuse. argumentačně se s někým popereš když nebudeš mít co říct tak se chytneš gramatiky nebo nálepek a bum rádoby si vyhrála. Tvojí potřebu s někým se pobít ujistit se kolik máš nepřátel je splněna stejnak tak se najde nějaký yes Man co ti to odkývá.
V podstatě je to troubelínství, nějaký to vypouštění frustrace ,honění si ega a stejnak tak i nějaká potřeba bojovat za něco. Přece jen super hrdinové, odbojáři atd adt. celá kultura je toho boje proti něčemu plná. A když nemáš s kým bojovat doma tak zapneš net a jedeš.
|
|
|
|
Doufaji ze kazdy dokaze jednat racionalne a vedi ze vic spokojenych lidi=mene dezolatni svet.
Je to velmi jednoduche a pritom tak tezke. Vetsina lidi trpi predsudky domnenkami a uspesnejsi si mysli ze budou bezne lidi inspirovat. Z neznameho duvodu to delnicka trida vnima jako povysovani a urazky a je jeste vic nastvana ale pro zlepseni sve situace neni ochotna hnout prstem.
Dobry priklad jsou volici pana B kteri zaroven pracuji u pana B nebo delnici-odborari kteri podporuji politicke choutky jineho odborare. Proc se mit dobre kdyz staci slib? Ucme se od neschopnych.
Syty hladovemu neveri
Hladovy neveri sytemu
Neverici Tomas
a dalsi
|
|
|
|
Někdy je to i proto, že někdo možná něco dokázal, ale musel na to vynaložit patřičnou energii, a proto doufá, že za to bude lidmi oceněn. Pohrdáním vším ostatním ještě zdůrazní rozdíl mezi tím, kam se dostal on a kde jsou ostatní. Kdyby okamžitě všichni vyjádřili obdiv, jaký je to borec, možná by se ani nehandrkoval. Pak by ale měl tendence např. rozdávat rady, jak dosáhnout úspěchu.
|
|
|
|
Ano, já tady čtu příspěvky od lidí, co píšou afektovaně, jací jsou borci a jak jsou šťastní, a pak zase naopak nářky od jiných, co si chtějí vzít život nebo jsou nešťastní.
A podobné extrémy čtu i v jiných tématech. Nevím, proč lidi mají takové sklony k extrémům. Já to mám úplně jinak. Většinu dnů se cítím středně. Ani šťastně, ani nešťastně. Nechápu to propadání emocím. Neumím se tak oddávat emocím. Podle mě to nemá smysl. Mně moje životní zkušenost říká, že mám upřednostnit rozum a emoce upozadit. Ne zcela likvidovat, to bych se pak stal strojem, ale spíše jen umenšit vliv emocí a nadřadit rozum. Ono to jde a vede to ke klidu a vyrovnanosti.
Podle mě dala příroda člověku zbytečně moc emocí. Zřejmě kvůli tomu, jak jsme se evolučně vyvíjeli a když neustále hrozilo nějaké nebezpečí, např. napadnutí predátorem. Takže ve své době to mělo smysl a ve spoustě lidí tyto silné emoce přežívají i dneska a silné emoce je ovládají, i když řeší banální, marginální věci.
Bude chvíli trvat, než se člověk evolučně přizpůsobí novému prostředí, v němž žije. Vždyť moderní technická civilizace tu je sotva dvě století. Za tak krátkou dobu se ještě nic podstatného s našimi těly a mozky nestalo. To spíše v horizontu tisíců, desetitisíců let.
Takže nehovořil bych o tom, co všechno mám a jak jsem šťastný, ani o tom, co všechno nemám a jak jsem nešťastný. Spíše hovořím o tom, co konkrétního řeším. Lepší je mozek používat na řešení úkolů, zlepšování dovedností apod. než na vyvolávaní pocitů štěstí nebo smutku nebo jiných emocí. Emoce nic nebudují. Člověka buduje zdolávání úkolů, překračování překážek a pokud nejde překonat překážku, tak adaptace na dané podmínky.
Vždy se dá nějak smysluplně vyplnit den. A nemusí to být nic bombastického.
|
 Postřeh |
|
|
|
Archivářka: U mnohých to bude fejk. Nicméně věřím, že někteří můžou říkat pravdu. A tam bych nespojoval dobrou práci, velké příjmy a štěstí.
|
|
|
|
Mnoho lidí v dospělosti pořád myslí jako děti
|
|
|
|
No, jak jsem někdy v poledne už psal - někteří zde mě děsí.
|
|
|
|
Ježek:
Potvrdil jsi mou domněnku.
Jasně, nějaká míra frustrace tam roli hrát bude. Nuda sama o sobě, nebo dlouhá chvíle se podle mě automaticky nerovná touhu snažit se někoho cíleně naštvat.
|
|
|
|
>Archivářka
Mám zato, že jde o fejky. Něco k tomu ty fejkaře ale vede. Je snadné říci, že nuda. Jenže i za tu nudou něco stojí.
|
|
|
|
Zenu*
|
|
|
|
Jackie:
Ani to právě moc nechápu, ale to jsem holt já - beru to jen podle sebe, bo to mám tak, že v čím větší ženu a štěstí se nacházím, tím méně potřeby a chuti sdílet to s kýmkoliv mám.
Připadá mi to zajímavé. Podstatná rovina toho ale stále je ten fakt, že tyhle texty musí splňovat i zahrnutí té roviny, kde autor poukazuje na to, co se mu nelíbí a nechce, i když to vlastně dle jeho vlastních slov řešit nemusí (nebo by tu potřebu mít neměl?)
|
|
|
|
Třeba nemají ve svém životě někoho, komu by to mohli takto říct, tak to napíší sem. I když někdy mám pocit, že se jen někdo snaží přilákat pozornost a co mu tam lidé píší již poté neřeší.
|
|
|
|
Ježek:
Takže si myslíš, že šťastní být mohou a píšou tu pravdu, ale nějakým způsobem jim to nestačí a potřebují pro utužení toho stavu ještě podporovat domněnku, že jim to například někdo závidí nebo je kvůli tomu obdivuje?
|
|
|
|
Domnívám se, že jde o jakýsi projev vnitřní prázdnoty. Pokus jí zachytit krátkým, prchavým pocitem čehosi, co možná autor neví přesně co je.
|
|
|
|
33 
44 
34 
