Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
No tak jsi hráč, to nevadí. Mass effect jsem dohrál celou trilogii už minimálně 10x, na TF 2 mám přes 2000 hodin, teď patřím počtvrté Gothic III , Skyrim a oblivion už znám nazpaměť, celá série Total War pokořena a to je jenom špička ledovce!
A stejně mi tu běhá dítě a žena se mu snaží nasadit brejle.
To že jsi hráč je jenom výmluva. Reálnej svět se liší jenom v tom že Questy si dáváš sám.
|
|
|
|
Thatslife: Já ti naopak opaky všech tebou jmenovaných vlastností upřímně přeju, včetně toho, ať je ti dobře, mně osobně totiž přijdeš hrozně nešťastná. Chápu, pokud si budeš myslet, že to přání je ironie, ale není to tak.
|
|
|
|
Thatslife
Podle čeho usuzuješ že je bez špetky empatie? Zajímavý pohled
|
|
|
|
Sven
Ja vim ze se citis dost mizerne kdyz jsi nikym nechteny , neoblibeny, zavistivy a sociopaticky.
Vzal sis me na paskal abys rypal, ale ja ti garantuji, ze pro me maji tva pismenka cenu hovinka na podrazce, sorry.
|
|
|
|
Říkáš bídná asociální povaha a poštval sis rodinu. Důvod asi znáš...
K čemu potřebuješ potom lidi anebo dokonce holku? Nechceš se snažit a ten kdo se o něco nesnaží, nic nedosáhne.
Měl bys na sobě začít nějak makat a dívat se na svět kolem sebe i očima druhých. Anebo můžeš čekat, že se ti "život" nastaví podle tvých iluzí.
|
|
|
|
Thatslife: No vidíš, tím příště rovnou začni, to je víc od srdce a hned člověk ví, na čem kdo je.
|
|
|
|
Seš dobrej, možná schizotyp (v podstatě diagnóza divnosti), na rodinný sešlosti si taky nepotrim, doslova jsem dnes odešel ze 'své' oslavy narozenin, kterou jsem v prvé řadě ale ani neplánoval a hlavně nechtěl. Tož tak, nasrat na nucený rodinný sešlosti.
|
|
|
|
Sven Aha a co takhle ; tahni ty kryple sociopatickej;-)
pac a pusu na bebicko.
|
|
|
|
Thatslife: To mi teda nezní moc empaticky na to, jak tu empatii v otázce požaduješ...
|
|
|
|
Za sebe osobně říkám, že pokud bych měl balit holku nebo jenom oslovit, chtěl bych vědět a mít jistotu, že to zvládnu bez nervozity, jako kdyby to byla rutina. Takový pocit ryzího sebevědomí už předem, kdy člověk neřeší ty okolnosti, ale hlavně věří v sebe a že zvládne úplně všechno. Myslím, že toho lze dosáhnout celkem snadno bez ohledu na okolnosti, jakmile si člověk dostatečně věří je za vodou, okolnosti nehrají roli, jdeš do toho sebevědomě nebo ne, neřešíš už nic jiného. Sebevědomí ti nedovolí to srazit kvůli čemukoliv nebo nějakým blbostem. Když máš prostě fokus a tu víru, sebevědomí, tak tu situaci dáš tak nebo tak. Věřil bych si hodně tak půl roku možná, až se v životě posunu, ale myslím, že k tomu nemám vůbec daleko.
|
|
|
|
Mas poruchu osobnosti a ceka te zivot o samote. A po pravu. Ktera by chtela chlapa bez spetky empatie? leda hloupa dorota ktere 'ujizdi vlak' a nema uz moc na vybranou...proto je jeste mala sance ze te takova 40tka sbali. jenze to bude vztah ze zoufalosti pro vas oba.
|
|
|
|
Proto vlastně jde možná jenom o ty prvotní momenty, kdy to člověk musí zkusit a prokousat se i přes tu nervozitu. Furt lepší než nic nebo čekat věčně a ta nervozita u někoho třeba stejně nezmizí, ale myslím, že by zmizela, pokud by to člověk ještě trochu nechal volnější a nehrotil to, když se necítí. Má to své důvody a je to takové momentum.
|
|
|
|
temný bivoj: Ta kombinace prostě když máš nízké sebevědomí a ještě to bereš moc vážně. Pak jsi v situaci, kdy se dostáváš do větší tíhy, když jde o holky, je tam prostě to napětí, strach, obavy, moc to prožíváš, moc to bereš vážně. V opačném případě máš větší odstup a jsi víc v klidu, uvolněný. Jak se dostat z jedné strany na druhou nevím, zřejmě postupně, hlavně chtít a něco dělat. Já bych řekl, že jsem něco mezi tím minimálně, spíše mám už blíž k té druhé variantě, vždycky jsem měl blíž k té první. U nepovedeného vztahu ze střední to bylo hodně rozkolísané, byly špatné i dobré momenty. Myslím, že se člověk dokáže celkem rychle přepnout v momentě kdy už jsi s nějakou holkou a rozvíjíš ten vztah ze začátku, ale ty první momenty můžou být hodně nervózní. Po několika setkáních, pár pusách, obejmutí to může rychle opadnout.
|
|
|
|
Mně přijdeš dobrej. Není s tebou v pořádku hlavně to, že si připadáš v nepořádku. A od toho se teprve možná odvíjí pár vedlejších problémů.
|
|
|
|
Proč bys musel...
|
|
|
|
Trochu to na me pusobi, ze toho cloveka vnimas jako nekoho, kdo mel byt v tvem zivote pritomen uz driv, ale nebyl tam a proto ses na nej nastvanej a citis nechut s nim interagovat....
Myslim, ze kdyz se clovek seznami s nekym novym (napr. s kolegou v praci) tak neciti tuhle hořkost jen kvuli tomu, ze ten clovek je ze zacatku cizi.
(Nebo se pletu?)
|
|
|
|
1bhc
jo, to máš pravdu
|
|
|
|
Hm, jenže tohle je následek tvého dosavadního života.
Otázka je, čím chceš být? Jak moc chceš fungovat ve společnosti?
A asociálnost v jistém měřítku je porucha.
|
|
|
|
„nemám co druhému říct a na co se ho zeptat, zdravení a loučení mi jde krásně."
Dovedu si představit situaci, že jsem s holkou třeba venku s kterou se teprve poznávám a nastane situace, kdy nikdo neřekne ani slovo třeba 2 minuty v kuse. Každý by hned asi zneklidnil nebo měl ty brouky v hlavě, že je to divné nebo nevím co, ale podle mě právě to je ta pointa, být prostě v pohodě vždycky a pak nakonec tato na oko trapná situace může vyústit v nějakou legraci nebo možná i pocit sounáležitosti, nemluvíš ty, nemluvíš ona, je to vzájemné a to ticho třeba ani jednomu vůbec nevadí, naopak.
To je právě ten vtip, prostě být v pohodě a nehrotit všechno hned.
|
|
|
|
Loca Loca: no jo, po 40 už je o dost větší výběr, to je věk, kdy se hodně lidí rozvádí, často už s odrostlými dětmi. takže pro chlapa není problém si najít skvělou ženu, mám hned 3 příklady v rodině, kdy se tety rozvedly a teď mezi 40 - 50 rokem si našly nové chlapy se kterými cestují a užívají si života
ale chlap okolo 30 let, který by chtěl vážný vztah a rodinu nemá moc velký výběr. svobodné vrstevnice jsou buď matky s několika dětmi, nebo obézní
|
|
|
|
Sven: tak před měsícem pro mě neexistoval, teď s ním budu muset sociálně interagovat.
Loca Loca: Jenže to já nechci. Už ted je pozdě, chtěl jsem aby to bylo takové pozvolné vplutí do dospělosti.
Katedra: Já bych chtěl svůj klid se svojí spřízněnou duší. Víš, v komunikaci jde o to, že nemám co druhému říct a na co se ho zeptat, zdravení a loučení mi jde krásně.
|
|
|
|
Když si vybavíš moment, jak jdeš k holce, kterou oslovíš, můžeš být plný nervozity a nebo naopak uvolněný. Tam je otázka, co tě svazuje, možná to prostě jenom bereš příliš vážně a zároveň si příliš moc myslíš, že jsi špatný. Neříkám, že bych nebyl sám nervózní, teď asi určitě, ale řekl bych, že být uvolněný je snadné a dá se na to nějak naladit, trochu vypnout ty myšlenky a tak... Chce to podle mě trochu myšlenky odchýlit jinam a nebýt pořád v těch samých špatných a když se k tomu pak vrátíš a není už takové téma, může to jít snáze.
|
|
|
|
Jackie Stewart: To je právě paradox, že já bych se prostě měl cítit osaměle nebo to nějak vyplývá, ale necítím vůbec a řekl bych, že se to jen tak nezmění. Pocit samoty a osamění bude mít podle mě složité příčiny, které je třeba líp pochopit. ZP samozřejmě, ale pro mě to není náhražka nebo kompenzace, když sem nepůjdu delší dobu, nic se nezmění v základu, spíše začnu více mluvit s lidmi venku, navazovat vztahy apod. Přijdu si maximálně tak rezervovaný, osamělý vůbec.
Pokud jde o to, že jsi chtěl nebo chceš holku, asi by bylo lepší to nějak oddělit od něčeho, je možné že máš nějaký syndrom, že to příliš spojuješ s něčím nebo se sebou, chybí ti určitý odstup. Já to měl dřív taky, ale sleduji takový vývoj, jak v tomhle může být člověk překvapivě víc v pohodě a uvolněný, než by sám čekal a už to mám nějak v sobě.
|
|
|
|
Katedra psychologie
baba je ulovila
|
|
|
|
Loca Loca: jak přišel ten zlom, že to najednou přišlo?
|
|
|
|
A věř, že i ty sociální interakce se dají naučit! Nepsal bych to, kdybych s tím neměl sám zkušenost. Ale co stojí za to, to není hned. Ano - možné to je a možná to potrvá několik let a možná ani za těch několik let nebudeš profesionální řečník, možná jo. Záleží, jak moc velkou prioritu to má. Ale zrovna tohle se fakt dá naučit. Lidí je všude dost a teoretického materiálu kolem komunikace taktéž.
Pokud vyjádříme empatii technicky, ne to dovednost přemýšlet o tom, jaké emoce přinesou druhým má slova a činy a umění se podle toho zařídit.
Tzn. lvl 1 je naučit se tohle, lvl 2 je naučit se říkat a dělat to, abych nikomu neublížíl, lvl 3 je vědět kdy a jak trošku "ublížit" v rámci škádlení můžu, abych vyvolal emoce.
Druhá věc, jestli o to fakt stojíš. Někdo je třeba samotář a má rád svůj klid.
|
|
|
|
A ano, i takové holky jsou..
|
|
|
|
Znám chlapy kteří jsou v prvním vztahu až po čtyřicítce
|
|
|
|
Netuším, jak se ti mohl nacpat cizí člověk do života tím, že je součástí rodiny. Jistě nejsi z cikánské rodiny na východním slovensku a dotyčný není strýček Balouňák, který přišel s tím, že s vámi teď bude bydlet... v počtu 8 lidí na 2 místnosti v plechovém domku oplácaném hlínou.
Takže možná ne až moc upřímný, ale až moc balík, pařez, poleno, cokoliv...
A i ženy jsou asociální, tak se zaměř na právě tu skupinu a hledej tam.
|
|
|
|
Ncnj: Když ty máš výhodu, že si vystačíš sám, tedy minimálně tady na zpovědnici. Když já bych tu holku chtěl, nebo spíš dřív jsem chtěl. Jenže jsem prostě mimo, je to smutné, ale normální holka by se semnou prostě nudila.
|
|
|
|
musí si to trochu užít.
|
|
|
|
Podle mě když už je člověk sám, musí si to trochu žít. Stejně se to časem změní. Taková životní etapa je zajímavá (neobvyklá), není na tom nic špatného, beru to neutrálně.
|
|
|
|
modern research: Proč? Takových lidí je snad plný reddit. V mládí hrál hry, nemá holku ani kamarády a do baru nechodí (jelikož nepije).
|
|
|
|
Co já osobně vůbec nechápu, když někdo píše, že se cítí sám osaměle, tak u sebe to vůbec nepozoruji, což je velký paradox, protože reálně se s nikým nestýkám a sám jsem, ale nemám ten pocit, není tam prostě. To že jsem sám beru jako příhodnou situaci, řekněme neutrál. Řešení je vlastně jednoduché, není žádné větší bariéra, stačilo by mít řekněme jenom náladu nebo nějaké nutkání a jdu se hned někam seznamovat s holkami, ale nemám to správné rozpoložení, cítím ovšem, že uvnitř ta touha seznamovat se je hodně silná trvalá, je to jako žízeň, takže jakmile budu v lepším rozpoložení, začnu navazovat vztahy a půjde to samo.
Řekl bych že vůči cizím lidem cítím takovou velkou otevřenost a chuť poznávat lidi. Momentálně se občas, ne moc často vidím jenom s bráchou a rodiči, jinak s nikým, ven samozřejmě mezi lidi musím a cítím se tam docela dobře, navzdory mojí neideální životní situaci, která bych řekl spěje je konci. Starší kontakty jsem přerušil kvůli depresi, ale tam mě velmi láká kontakt časem obnovit, jde o několik málo lidí. Jako asociál si nepřipadám vůbec. Přijde mi, že moje pozice je taková dočasná, improvizační, než budu více v pohodě a momentální stav beru neutrálně.
|
|
|
|
To není diagnóza, to je spíše nadávka. :D Díval se někdo na tebe? A chceš to změnit?
|
|
|
|
modern research: asociál
|
|
|
|
Diagnózu máš?
|
|
|
|
25 
98 
