Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
galfi:
Myslel jsem, že odborník tvého formátu by to mohl zvládnout... nebo třeba něco jednoduššího, jako dokázat, že nejkratší délka provázku spojující dva body je úsečka?
|
|
|
|
Michal-222:
To jako vážně? No ty koxo! Tak tady to můžeme uzavřít, díky za střetnutí.
|
|
|
|
Každý tuší, že to bude kruh, ale dokaž to!
|
|
|
|
Michal-222:
Jaj, úsečka rovná, jasně, popletl jsem s křivkou.
Rozdělení přes notový zápis geniální, proč mi tohle neřekli na základce?!
A tedy provázek na kružnici, pak roztáhnout přes noty, ofáborkovaný položit zpět na kružnici.
Smyčka nejvíc ohraničí kruh? Ne nadarmo je Země koulí (té-měř).
|
|
|
|
galfin:
"Na skoro debila umíš dobře hledat v internetu..."
No jo, na to, aby člověk věděl (nebo našel) něco, co je tisíce let známé, nemusí mít IQ jak Einstein...ale že nakreslitelnost mnohoúhelníků nějak souvisí s Fermatovými prvočísly, to mi fakt hlava nebere.
...
"Nakreslit stejně dlouhou úsečku, jako je délka kružnice - tak to je právě ta kružnice, ne?!"
To právě né, úsečka musí být "rovná" ... což se pozná tak, že dvě úsečky nemohou protnout ve více než jednom bodě. Přiznám se teda, že tohle už je na hranici mého chápání....
...
Rozdělit úsečku na 7 dílů ještě dokážu. Stačí si namalovat 8 linek pěkně vedle sebe, aby byly od sebe stejně daleko. Jako na notové osnově. Jo, tohle je jinak můj vrcholný výkon - že s IQ78 jsem přišel na to, že když chci dělit úsečku na 7 dílů, musím namalovat 8 linek.
No a potom tu úsečku, co chci dělit tam položím pěkně zešikma, aby jedním koncem ležela na horní lince, a druhým koncem na spodní. Dá se to udělat pomocí kružítka.
Nicméně pořád mi to vychází, že čára se dá dělit sedmi, a kruh né...
...
Samozřejmě - pokud můžeme v geometrii používat provázek, a né jen pravítko a kružítko, tak jsem úplně jinde. Třeba by mě zajímalo, když z provázku vyrobím smyčku, a chci, aby ohraničovala co možná největší plochu, jaký ta smyčka bude mít tvar?
|
|
|
|
jitrnice:
Aha ... takže když nevím, jak kruh rozdělit přesně na 7 částí, tak si ho nejdřív rozdělím přesně na 360 částí (což je zjevně mnohem snažší úkol) a pak ho dokážu nepřesně rozdělit na těch 7 částí.
Pořád mi z toho vychází, že sedmi se nedá dělit, aspoň né přesně...anebo né všechno...
|
|
|
|
Blondýnka si kupuje pizzu.
Pizzař se jí ptá, jestli tu pizzu má rozdělit na čtyři nebo osm dílů:
"Na čtyři. Osm bych nesnědla."
BTW: Proč dívence blbnout hlavu dělením kružnice na sedm dílů? Ona se na to ptá? Já bych vzal jablko a ostrý nůž. Jablko bych rozříznul na dvě půlky a ty půlky bych rozdělil taky na půlky. Pokud možno stejné.
|
 Radič |
|
|
|
Michal-222:
Dělit se dá nenulovým číslem. Ve světě ideí není problém kruh rozdělený na libovolný počet stejných částí, v našem světě narážíme na omezení. Ale reálnem se v matematice přece nenecháme omezovat!
Na skoro debila umíš dobře hledat v internetu, sedmiúhelník je řeckou metodou nesestrojitelný (sestrojíš s nepřesností pod jedno procento, pro praktické potřeby dostatečné). Divím se, že sis tam nevšiml konstrukce neusis, kterou můžeš dělat trisekci úhlu nebo třeba sedmiúhelník. Tolik k sedmiúhelníku, nehledej prosímtě vyšší, nebo vysvětli wo co ti jde.
Provázek je matematicky přinejmenším tak schopný, jako kružítko, spíše víc.
Nakreslit stejně dlouhou úsečku, jako je délka kružnice - tak to je právě ta kružnice, ne?! Provázek položíč na kružnici a máš. A teď mi prosímtě řekni, jak ho rozdělíš na sedm dílů?!
Ha, jsem debil, už mi to došlo, ty to tlačíš na to odčítání, že jo?! Já jsem také dost nechápavej, obzvlášť když na mě mluví někdo cizí a já nechápu, wo co mu de.
|
|
|
|
Michale dělení kruhu na 7 dílů :
Narýsuješ si kruh máš vyznačený střed, vyznačíš si úsečkou poloměr / od středu na bod na kružnici/
Celý kruh dokola je plný úhel a ten je 360°/ vypočítáš buď čtyři krát pravý úhel 4 krát 90= 360° nebo dvakrát přímý úhel 2krát 180= 360°
360:7=51,428571 zaokrouhlím na 51°
pak od toho poloměru od středu vyznačím 51° vyznačím další poloměr / rameno úhlu / a postupně buď k dalšímu poloměru odměřím 51° nebo si pak vezmu kružítko a vezmu vzniklý kruhový oblouk a nanáším ho postupně za sebou po kružnici a vzniklé body spojíš ze středem. Poslední díl ti vyjde trošku větší přesně to ručně nelze udělat. Děcku pro názornost to klidně i načrtni odhadem i když to nebude přesně velké, to nevadí pro názornost a pochopení, že to není na 100% přesné.
|
|
|
|
galfi:
No, to by mě právě zajímalo, ta geometrická konstrukce. Protože i když při svém IQ78 nechápu dělení některými čísly, nemám problém si hrát s tužkou, pravítkem a kružítkem. Ale ať dělám, co dělám, rozdělit kruh na 7 stejných úseků se mi prostě nedaří. Alespoň né konečným počtem operací (a na nekonečné procesy zase nemám úplně čas...).
Takže mi z toho plyne, že dvěma nebo pěti se dělit dá, ale 7 se dělit nedá.
A provázek, to není matematika. To si můžu vzít rovnou kalkulačku. Dělit musí jít nějak teoreticky. Když bych třeba dokázal nakreslit stejně dlouhou úsečku, jako je je délka mojí kružnice, tak bych už si s jejím rozdělením asi poradil. Ale kurňa ... to mi taky nejde.
|
|
|
|
To ať si už pořeší, každopádně bez pomůcky to přesně nerozdělíš, což je u dětí zásadní problém! A dávat osminu slepicím je škoda, tak ať něco navrhnou. Suchopárný úhloměr samozřejmě zamítneme předem. A speciálně pro tebe - 3D tisk, aproximace provázkem, geometrická (pravítko, kružítko) konstrukce...
|
|
|
|
>sestavil bych skupinu vedoucí k výrobě úhloměrné pomůcky
...
No a jak bys vyrobil tu pomůcku? Podle mě není velký rozdíl v rozdělení koláče a ve vyrobení šablony na rozdělení koláče...
|
|
|
|
Michal-222:
ZF? To bych nechal až na druhý stupeň. Ale důraz na množiny a opomíjení dalších podstatností mě štve. Pak se učí zlomky a dělení odděleně, děti ještě nechápu ani násobení. No nic.
Dělení 7? Jako obvykle - odhadem. U mocnin dvou to jde dobře, tady holt ne. Kdybych měl tolikaprvkovou rodinu, sestavil bych skupinu vedoucí k výrobě úhloměrné pomůcky.
|
|
|
|
>Ach, kdyby se místo naivní teorie množin začínalo grupama, vše by bylo jasnější
...
Já bych začal rovnou ZF teorií množin...
A taky třeba nechápu, jak ten koláč rozdělíš na 7 stejných dílů. Rozumím tomu, co jsou stejné díly a rozumím i tomu, že jich bude 7, ale absolutně nechápu, jak to hodláš provést...to rozdělení.
|
|
|
|
ještě k té 5/5 - celek (jablko, pizza) rozDĚLÍM na PĚT stejných dílků, každý je tedy JEDNOU/PĚTinou. Musí se to zažít, kontrolou je nechat si to vysvětlit. Obzvlášť u videí nastává falešný pocit pochopení.
Z diskuze mám dojem, že si to sami zbytečně motáme. (neodolám - Ach, kdyby se místo naivní teorie množin začínalo grupama, vše by bylo jasnější). Šukar tu vysvětlí dělení, do toho přimíchá odčítání, Michal začne dělení vysvětlovat přes odčítání - a já už fakt nevím, jestli mám koukat do košíku, do dlaní, nebo pod sukni...
Hlavní problém vidím ve zmíněné debilizaci a chybějících základech (uvažování). Pozornost se nenosí, přemýšlet se podává jako nuda. Tohle tlačí mainstream kvůli prachům a učíme to děti kvůli vlastním závislostem a strachu. Kdo za to může nemá cenu řešit. Smyslplnou otázkou je, co s tím můžu udělat my-každý-jeden.
|
|
|
|
Digitální demence a kybernemoc:
https://echo24.cz/a/igHPc/digitalni-demence-zranitelne-deti-chudi-i-nejisti
https://plus.rozhlas.cz/manfred-spitzer-kybernemoc-jak-a-cim-nam-nici-digitalni-technologi - e-zivot-7958655 -
|
 jsme nemocní |
|
|
|
Hele doučuji děcka matiku už nějakej ten rok, vystudované to mám a u některých děcek normálně nějaké hodně osekané vysvětlení přes grupy několikrát zafungovalo - ale to bylo u dětí, které potřebovaly trošku jiný přístup, a na tom si zakládám. Když to mám vystudované a baví mě to, tak ke kterémukoli cvičení dokážu z paty na místě vytáhnout několik možných postupů a způsobu vysvětlení.
Jenomže to, co tady popisuješ, je bohužel něco jiného a naprosto tě chápu. Zde nepomůže x různých přístupů k problému, a i kdyby jste to procvičovali do zblbnutí, tak se to nenaučí.
Částečně jsem si s tímhle problémem poradil, když jsem to víc zkoumal. Hlavně když se jich poslední dobu objevuje ve společnosti čím dál více. Nechci znít jako nějakej boomer, ale děti dnes dostatečně netrénují soustředění. Neustále jsou něčím vyrušované, o jejich pozornost se pere hrozně moc vnějších vlivů naráz. Ono to někdy vypadá, že dítě je vyloženě tupé a nejradši bys nad ním zlomil hůl, ale ono za to úplně nemůže, nikdo ho to soustředění nenaučil. A na řešení komplexnějších problémů (a ano, i jednoduché příklady vyžadují vyšší mozkové funkce jak jejich běžný život) neudrží pozornost. Pokaždé pomohlo trochu si dítětem promluvit, ukázat, že je to fakt o tom soustředění a mít opravdu velkou trpělivost. Vždy to dítě na několik desítek minut zabralo a ukázalo se, že to jde.
Ale je to přirozené, nemělo by se to dítě za toto vinit. Vidím hrůznou spojitost s Alzheimerem (u mých vlastních rodinných příslušníků), kde jde vyloženě vidět, jak komplexnější přemýšlení je namáhavé a mozku se prostě nechce pracovat. Jediný rozdíl je, že naštěstí u dětí to jde stále zvrátit a ten mladý mozek je flexibilní a časem se dá natrénovat. Myšlení a soustředění bolí a není to příjemné. Dřív to akorát bylo jednodušší v tom, že vaše jediná alternativa byla jít ven a dělat něco relativně nudného. Dnes vytáhneš mobil z kapsy a máš veškerou zábavu světa 2 pohyby prstem.
|
|
5M8B |
|
|
|
Já zas třeba nechápu, jestli 3x7/5 je (3x7)/5 nebo 3x(7/5)
Michal-222
---------
To záleží na kontextu, domluvě, zvyklostech. Pokud to není zřejmé nebo může dojít k chybě, pak je vždy lepší použít závorky (či jiný grafický prvek, pokud to píšeš třeba rukou nebo máš víc možností reprezentace)
Čistě formálně když mají operace stejnou prioritu, tak se počítají zleva doprava, tj. v tvém příkladu jako (3x7)/5
I když teda v tom příkladu co jsi poslal to zrovna na výsledek vliv nemá :)
|
|
|
|
Michal-222 - Tak to je chytřejší než já.
|
|
|
|
Náš pes třeba ano. Když vytáhnu z pytlíku jeden pamlsek, tak se ani nezvedne z pelechu. Ale když vyndám tři, tak už mu to stojí za to a přijde si pro ně...
|
|
|
|
Já se nudím a zívám už jenom když to čtu. Matika = extrémní nuda. Nikde v přírodě se žádná
"matika" nevyskytuje, je to jen halušek v lidské palici.
Žádné zvíře matematiku neprovozuje, alespoň já tedy o žádném nevím, tudíž jí neprovozuji
ani já.
Matiku jsem už jako robátko nenáviděl z celé své duše. Vždy mi někdo něco vysvětli, já to
pochopil a druhý den jsem dostal za 5... Páč to bylo tak nudné, že jsem ten postup do
druhého dne zapomněl :-D
|
|
|
|
Radič: Musí nastoupit jeden Babiš. Všichni nastoupivší i vystoupivší duchové utečou a jeho vyhodí oknem.
|
|
|
|
Matematický příklad:
V autobusu jedou tři cestující. Na zastávce jich pět vystoupí. Kolik cestujících musí nastoupit, aby tam nejel nikdo?
|
 Radič |
|
|
|
Hele, jak jí pomoct ti neporadím, protože s tím sama dlouhodobě (neúspěšně) bojuju, ale co ti můžu říct zodpovědně je to, že to, že je líná přemýšlet, není jen tvůj pocit a rozhodně se to netýká jen matematiky. Bohužel. Já pracuju s dětmi na prvním stupni a to je v posledních letech teprve ten pravý horor. Ony ne, že jsou LÍNÉ přemýšlet (to byly kdysi dávno), ony už nejsou ani SCHOPNÉ přemýšlet! Na něco se mě zeptají, já jim odpovím a ony to za pár minut nevědí. Prostě to vypustí z hlavy, zapomenou, nevnímají mou odpověď (přesto, že o ní stály!) nebo nevím, jaký přesně je mechanismus jejich myšlení, ale je naprosto odlišný od toho, jaký jsme v jejich věku měli my a ještě nedávné generace. A ne v dobrém slova smyslu...
Samostatně něco vymyslet, to už je pro ně úplné sci-fi. Fantazie? Absolutně nulová. Ptáš se jich, co chtějí dělat. Ony neví. Nudí se a přitom neví, co chtějí dělat. Nabídneš jim x aktivit, ani jednu si nevyberou a dál si stěžují, že se nudí. Vlastní aktivitu nevymyslí, takže se takhle celým životem jen pronudí, protože jediné, čeho jsou schopné je pasivní konzumace primitivní zábavy, co na ně neklade žádné nároky (např. jednoduché hry a pohádky na youtube na které vydrží tupě civět hodiny, což je v naprostém rozporu s tím, jak by měl dětský mozek fungovat s bažit po vjemech, zážitcích a informacích). A je to čím dál tím horší. Čtené příběhy, filmy, pohádky... vše je pro ně moc složité. Nevydrží u toho, nepamatují si základní prvky příběhu (kdo je kdo, jak se jmenuje atd), neposlouchají dialogy a tím pádem nedokáží sledovat dějovou linku... A to fakt nejsou nějaké složitosti, to jsou příběhy, co děti ještě před dekádou milovaly. A to se bude jen a jen zhoršovat, takže mám pro tebe jedinou radu... Asi se ani nesnaž, protože té slečně nejspíš chybí už základy a ty už prostě nedostavíš. A nemluvím o základech učiva matematiky, mluvím o prostých základech učení a řešení problémů jako takových. O základech normálního života...
|
|
|
|
Jo, čtvrtinu jsem vysvětlovala Romovi jako že jednu pizzu jako jeden celek rozkrojím na 4 STEJNÉ díly a čtvrtina je jeden ze čtyř dílků, které dohromady dávají ten celek, 4 čtvrtiny. Nakreslil si to a chápal to.
|
|
|
|
No, já se debat o matematice radši účastnit nebudu.
|
|
|
|
jitrnice:
Akorát jaksi ... vysvětlovat dělení tak, že k tomu potřebuješ zlomky (tedy racionální čísla, jako je jedna pětina) je poněkud ošidné, protože racionální čísla jsou definována právě pomocí toho dělení (které se snažíme pochopit). Pochopit, co je jedna pětina je obecně mnohem sofistikovanější proces, než pochopit celočíselné dělení.
|
|
|
|
Jenže čísla jsou abstraktní. Že 5. Ale čeho 5? To vy chápete, ale dítě to třeba chápat nemusí.
|
|
|
|
5/5 můžeš vysvětlit, že zlomková čára je naznačené dělení 5/5=5:5=1 Když čitatel a jmenovatel je stejné číslo, tak je to jeden celek.
1 celek má pět pětin 1 = 5/ 5
když 1 celek rozdělím na pět stejných částí, tak jedné části se říká jedna pětina
2 celky mají 10/5 kontrola nakreslením koláčů nebo 10/5=10:5=2 celky, dva koláče
|
|
|
|
S tím přišla dcéra, né já, že dělení je vlastně odčítání...
|
|
|
|
Michal-222: Když dělení vysvětluješ na odčítání, nedivím se, že ji vycházela nula.
|
|
|
|
Násobení a dělení ale nemá přednost jedno před druhým, obě operace mají stejnou prioritu.
|
|
|
|
Soraya:
No a dokážeš od 5 odečíst 5? A dokážeš spočítat, kolikrát můžeš od 5 odečíst 5 než se dostaneš do stavu, že už to dál nejde?
Případně s nějakým jiným číslem, třeba kolikrát dokážeš od 17 odečíst 5, než to přestane jít ?
|
|
|
|
Michale, tak to stačí znát ty přednosti matematických operací ne? A neříkej, že to nevíš. Ale já na matematiku kašlu, akorát mi komplikovala život :-).
|
|
|
|
ŠČ, no dobře, děkuji, ale stejně je to divný.
|
|
|
|
Já zas třeba nechápu, jestli 3x7/5 je (3x7)/5 nebo 3x(7/5)
|
|
|
|
Soraya: Co? To si opravdu nepředstavíš? To se mi nezdá. Těch 5 v čitateli je celek. Který rozdělím pro 5 lidí, ne? 5 jablek v košíku rozdělím pro 5 lidí a vyjde mi z toho, že každý z 5 lidí drží jedno jablko. Nula zůstala v košíku, ale to bychom se museli podívat, kolik jablek jsme z košíku vyndali (odečetli). Dělení je rozdaný počet jablek u jednoho člověka a odčítání je konečný počet jablek v košíku.
|
|
|
|
Michale, já třeba sice vím že je to jedna, ale taky nechápu proč.
|
|
|
|
Já jsem to s dcérou vzdal ve chvíli, kdy jsem jí nebyl schopný vysvětlit, že 5/5 není nula, ale jedna.
|
|
|
|
Lidi nejsou stejní. Matemeatika je jako hra na hudební nástroj, někomu to jde a někdo na to nemá dar od boha. Ve skutečnosti to není lenost, ale prostě fakt, že člověku to hlava nebere a změnit to nelze. Lze trénovat, bude to stát obrovské úsilí, ale výsledek stejně nebude nic moc v porovnání s člověkem, kterému jde matematika sama. Je to dáno geny.
|
|
|
|
Problem bude v tobe, kdyz ji ucis matiku misto abys ji poradne vopichal i s mamou.
|
|
|
|
IMHO mnohdy se z matematiky dělá Velká Věda, někdy zbytečně a pedagózi si možná spíš honí své ego místo aby vyjeveným studentíkům tu matematiku srozumitelně vysvětlili a nezatěžovali jim hlavu něčím co studentíci v životě nebudou potřebovat (a pokud ano, tak to do té doby stejně zapomenou a budou se to muset znovu naučit).
Mně utkvěla v hlavě jak začala v prvním ročníku první přednáška z matematiky - už nevím které, měli jsme dvě.
...
Operace adice je definovaná nad aditivní grupou...hodina mluvení a hodně popsaných tabulí... a operaci adice se taky říká sčítání. Operace multiplikace je definovaná nad multiplikativní grupou...hodina mluvení a hodně popsaných tabulí... a operaci multiplikace se taky říká násobení.
...
Přednáška IMHO měla začínat vysvětlením co je to operace (na rozdíl od relace), co je to definice a k čemu je dobrá, co se rozumí pod názvem grupa a co matematici říkají, když chtějí sčítat nebo nedej Bože násobit.
Jeden profesor povídal, že mluvil s nějakým absolventem, absolvent říkal, že se učil vysokou matematiku, teď dělá mistra třiceti ženským a z vysoké matematiky mu stačí, když si umí spočítat, kdy která půjde na mateřskou.
|
|
Radič |
|
|
|
Děti, které jsem doučovala matematiku, měly vždy stejný problém. Jelo se s nimi dál dříve, než pochopily a upevnily si všechny vztahy v probírané látce. Učitelům často ani nešlo o to upevnění a pochopení toho vztahu, ale o to, aby hned počítaly na toto téma špeky s nepříjemnými čísly, vždy přidali něco záludného.
Téměř vždycky se tudíž musíme vrátit o krok zpátky. Když například dělíme desetinným číslem, musím se s nimi vrátit jak k násobení desetinného čísla násobky stovky, tak k dělení dvouciferným číslem. Dám třeba 100 příkladů, na kterých je zjevně vidět výsledek, a dám je pod sebe tak, aby si toho vztahu všimly. A použiju nějaký pěkný čísla. Stejné listy jim dám domů. Nemyslím si, že by byly líné, protože když prostě neví, jak to mají spočítat, tak to nespočítají. Když to na ně ale přímo kouká, spočítají to hned. A ještě vic. Jednomu chlapci jsem napsala 20 příkladů na doma a řekla jsem mu, že si je má upravit, ale vypočítat stačí jen dva. "Nejlínejsi" chlapec z celé třídy, co nikdy nevypočítal nic sám, jich vypočítal všech dvacet, protože z nich koukal výsledek, a na nich pak pochopil, co po něm vlastně chci a umí to aplikovat i ve chvíli, kdy už to z toho tolik nekouká.Záludnější komponenty přidám, až pokud mají v předchozí látce absolutní jistotu.
|
|
|
|
Souhlasím s libikem.
|
|
|
|
Zrovna s matematikou zápasí hodně dětí, hlavně v těch posledních ročnících, kdy to není úplně nejlehčí učivo na vysvětlení a pochopení. Ale se čtverkama se dá taky prolézt, něco předvést musí, pokud se na to nevykašle úplně a naopak projeví snahu, tak nevidím důvod, proč by neprošel.
|
 AHJ4 |
|
|
|
Naopak, lenost by to byla, kdyby v nalejvárně měla špatné známky. Protože něco se naučit, to je mechanický postup opakování, odříkávání si. To je tvrdá, mechanická dřina. Matematika je o chápání. Nemůžeš chtít, aby ti Pentium vypočítalo to samé, co Xeon. Resp.
|
|
|
|
Na youtube je spoustu videí s vysvětlením, jak to vysvětlovat, zadáš si třeba rovnice a vyjede ti jak to vysvětlit. Jsou tam i videa matematika Valášek a matematikarka.cz když si zadáš do googlu vyjede ti hodně toho k matice. Matematika potřebuje dobře vysvětlit, chce to názornost a člověk se musí vrátit k tomu, co neumí, navazuje to na sebe. Takže když neumí slučovat celá čísla, zlomky, desetinná čísla ... tak nemůže vyřešit dobře rovnice, musí se k tomu vrátit. Rovněž se podívej na její sešit z matematiky jak jim to učitelka vysvětluje, nakoukni do učebnice, sbírky příkladů.
|
|
|
|
Kávovník: Aha, tak dík, kávo bez mléka.
|
|
|
|
Prostě to koště pokaždý pohlaď po lasturce když něco předvede a když ne pěkně jí vyprsti čokodíru.
To by v tom byl čert aby to nezabralo.
|
|
|
|
Tak možná by to měla počítat rovnou ona a ne se jen dívat. Aby nečekala, co jí řekneš ty. A taky to nenechat týden ladem, ale další den si to zkusit znovu. Vysvětlit jí ty detaily a ty základy u všeho, a pak jí udělat třeba celkový přehled, aby se jí ty postupy nepletly a věděla, kdy má použít který. Nejdrív si to třeba bude muset zapamatovat, ale když se v tom zdokonalí, začne jí to pak docházet i logicky. Já taky na základce ani moc nechápala, proč nějaké +(-) dává -, jen jsem si to pamatovala. Časem mi to došlo.
|
|
|
|
libik: Palec hore.
|
|
|
|
To bylo ocenění tvého přístupu, Šukyno...
|
|
|
|
Třeba chybí motivace, proč to má vlastně spočítat a proč u toho má přemýšlet. Neznám jí, ale odhaduji, že v hlavě v tu chvíli přemýšlí nad tím, co bude dělat potom (na co koukat) a tak chce mít příklad co nejrychleji hotový - takhle bych uvažoval i já a nejspíš i mnoho jiných. Výsledek příkladu nic nezmění, ani když je špatně, proto se nemusí ani snažit.
|
|
|
|
Šukar: nemusíš se bát, termíny opomíjím zcela, mluvím co nejpraktičtěji. Snažím se vysvětlit vztahy mezi věcmi, co svedu, to dokázat logicky, co dokázat neumím, demonstruju prakticky. A pak provádím příklady a demonstruju, co dělám. A proč to dělám. A doufám, že si z toho odnese nějakou myšlenku.
Bavíme se o základce, o úpravě rovnic a zlomků, ne o analýze v komplexním oboru.
|
|
|
|
Dej sem nějaký příklad co se s ním moříte.
Vystudoval jsem FEL ČVUT, tam bylo matematiky co hrdlo ráčí, měl jsem hodně odřené uši než jsem ji všechnu polezl. IMHO se z ní mnohdy dělá zbytečná věda.
Když tu dívenku vyučuješ, používáš k tomu i počítač? Dají se najít programy co zobrazí třeba průběh funkce.
|
|
Radič |
|
|
|
Já mám trochu jinou zkušenost. A to bylo to, že jim chyběly základy a od nich se odvijelo všechno další a logicky to nedávali.
V podstatě jsem je jen poctivě doucil/vysvetlil základy a zbytek zvládli víceméně sami.
|
|
|
|
Kávovník: Jako honění ega to může vypadat na Zpovědnici. Možná si na tom sám honíš ego. Já mám radši, když můžu někomu něco vysvětlit tak, aby to skutečně chápal. Na honění ega bych mohla házet taky všelijaké termíny a definice a pak se dotyčnému smát, jak je blbej, že to nechápe.
|
|
|
|
Kávovník: kdybych byl líný, neptám se tady. Já to prostě jen nedovedu. Nevím jak. Nemyslím, že je kus hovna, já bych si tak ale připadal, kdyby někdo tohle řekl mně. A ano, je to trochu drsně řečeno, je v tom promítnutá frustrace, na kterou nejsem hrdý, proto jí to takhle určitě říkat nebudu.
Já jen nevím, jak naučit člověka spojovat si věci a uvažovat o nich. Dokážu ji provést minimem, co si zapamatuje, aby prošla na čtyřku, ale jestli chce mít vyznamenání a jít na elitní školu, pak musí matice dát víc než tohle. Musí chápat, anebo chápat, že nechápe, a naučit se učit a spojovat si fakta a spojitosti a vyvozovat závěry, vyslovovat domněnky, konstruovat základní důkazy, i kdyby jen intuitivně.
Prostě nevím, jak ji naučit myslet, aby si udržela čistou jedničku, což je to, co chce.
|
|
|
|
Tleskám, Šukyno. :) Podle mě je to učení do velké míry hlavně o honění ega a ne o skutečné touze konkrétnímu člověku tu látku vysvětlit.
|
|
|
|
Matematička: JO! Řeším to samé, když dojde na zlomky, mechanicky tam cpe něco, co vypadá stejně jako v minulém příkladu. Přitom si stačí uvědomit, co je jedna osmina, co to znamená. Když po tobě někdo chce dvacet šestin koláče a ty máš jen dvě desetiny, normálně si stačí uvědomit, kolik je jedna desetina, kolik je jedna šestina a co to znamená. A převodní vztah je pak věc úvahy.
Ale místo toho začne šermovat trojčlenkou, které ale taky nerozumí, jen si ji pamatuje, takže členy špatně umístí a vyjde jí nonsens, a protože nechápe, co vlastně počítá, výsledek jí vzhledem k zadání nepřijde podezřelej, natož aby sestavila zkoušku a ověřila si to, tak jen mrkne na výsledky, aha to je špatně. Celej postup postrádá byť jediný prvek úvahy.
|
|
|
|
Tak ale někomu jde víc učit se zpaměti a tu logiku tolik nemá. Někomu dá mnohem víc práce příklady natrénovat než někomu jinému. Jestli v tom má guláš a plete se jí víc věcí dohromady, nedivím se tomu. Je hozena před nějaký příklad a třeba neví, kterou metodu pro výpočet zvolit.
|
|
|
|
A ty líný to předat jemněji a ne jak tomu kusu hovna. :)
|
|
|
|
Jenže spousta lidí to vysvětluje složitě, používá odborné termíny, definice,... Já to třeba vysvětluju jak pro blbečky, kreslím u toho obrázky, každý detail popíšu stokrát různými způsoby, ale pak to dotyčný aspoň pochopí. Znám plno lidí, kteří omílají nějaké definice, které jsou sice logické, ale tím to člověku nevysvětlí. Já si třeba vyberu úplně blbý příklad, třeba z fotonu udělám auto, které dojelo k nám a v počáteční stanici se proto už nemůže vyskytovat, a pak z toho udělám vlak mnoha autíček za sebou, ale pochopí to i debil.
|
|
|
|
Kávovník: protože kdybych jí řekl, co říkám tady, řekl bych něco jako "jsi líná přemýšlet, očekáváš přímočará mechanická řešení, jako kdybys stála u pasu nějaké linky, protože je to tak pohodlné nemuset se o nic starat". Protože tohle si myslím. Není hloupá, jen kurevsky líná se zamyslet.
|
|
|
|
Jo, spočítá. Ale ani si neověří, že to má správně, neví jak.
Často skončí uprostřed výpočtu a ani neví, že není na konci, jindy to má správně a pokrčí rameny, že jí to nevychází. Někdy zase dojde ke špatnému a hlásí, že hotovo.
Když pak nadrilujeme příklady, pár jich mechanicky provede stejně, ale u dalšího, přestože před chvíli zvládla tři takové, zase neví, protože je to zase odlišné od toho posledního a člověk si musí teprve uvědomit, že jde o to stejné, jen jinak řečené.
A i když projdeme celou látku a úspěšně zdolá dosloca všechno a druhou polovinu zvládne zcela sama, za týden zase pohoří na tom samém elementárním příkladu, jako předtím.
Kupodivu v předmětech, kde se nalejvá do hlavy, je premiantka. Nechápu to. Viním lenost.
|
|
|
|
Tak předej, co předat máš.
Proč by si měla připadat jako kus hovna, když jí vysvětlíš, co dělá špatně?
|
|
|
|
Vím o čem mluvíš, doučuju matiku už roky. Ty děti podle mě nejsou líné, ony prostě neumí přemýšlet tímto způsobem. Proč tolik lidí nenávidí matematiku? Protože je jim matematický způsob přemýšlení prostě cizí a nedokážou to, učí se postupy nazpaměť a doufají, že dostanou zrovna takový příklad, jaký se naučily nazpaměť. Jedná moje studentka (14 let) nedokázala pochopit, proč je 1% z 25 0,25, musela se to naučit nazpaměť. Práce s dětmi, které na základce nemají aspoň dvojky a trojky je strašně frustrující.
|
|
Matematička |
|
|
|
Neřekl, od toho tu nejsem.
Nejsem pedagog, jediný, co umím, je trochu objasnit ty partie matematiky, kterým trochu rozumím, vysvětlit, proč co jak je, eventuálně dokázat a demonstrovat na příkladech.
Nevím, jak člověka naučit hledat způsoby zkoušek. Protože sám jsem ADHD jak vyšitej, u testů jsem si dělal zkoušky a zkoušky zkoušek a zkoušky zkoušek zkoušek. Takže jsem povinně přemejšlel o zákonitostech v daném problému a co musí platit, abych si byl sakra jistej, že jsem nespletl čísla.
Ale každá úloha má specifickou zkoušku. A i když lze různé úlohy redukovat na stejný problém, zkouška musí potvrdit data ze zadání, takže to, co "prokáže" výsledek, musíš ty určit z toho, co znáš a jsi schopen dokázat.
Vyžaduje to trochu intuice, trochu logiky a trochu vlastní invence.
A co bych jí měl říct, aby ji to přinutilo přemýšlet? Kdybych na ni vysypal to, co tady, buď si bude připadat jako kus hovna nebo si to vyloží tak, že takhle připadá mně, či to pochopí tak, že odmítám pomoci.
Nejsem pedagog ano psycholog, nevím, co říct, abych motivoval, přestože kritizuju.
|
|
|
|
Spočítala si sama doma byť jen jeden jediný příklad? Matematiku chce vysedět. Lidé co jsou líní zapnout hlavu končí na základních pracovních pozicích. :-/
|
|
|
|
Když jsem dokázala naučit Roma lineární rovnice... Roma, který se ve škole nikdy nic neučil...
Ale já mu vysvětlila základní pravidla, která čísla a písmenka jsou slepená u sebe, co má před čím přednost, jak se vyvažují misky vah na každé straně, co přesně znamená x, jakými různými způsoby může dojít k výsledku, jak fungují záporná čísla na číselné ose, jak se pracuje se zlomky a se závorkami, kde to může využít v praxi... Neuměl odříkat žádné poučky, ale příklady najednou uměl vypočítat.
|
|
|
|
Řekl jsi jí to, co tady?
|
|
|
|
33 
44 
56 
